12 C 121/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 61 831,03 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17.991,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 43.839,49 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení úroku ve výši 6.355,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11.260 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 40.633,51 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 29% ročně z částky 40.633,51 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 22.641,97 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala proti žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], jednak zaplacení částky 61.831,03 Kč, částky 11.260 Kč jako kapitalizovaných úroků ve výši 29% ročně z částky 40.633,51 Kč za období od [datum] do [datum], částky 6.355,65 Kč jako zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného z dlužné částky za období od [datum] do [datum], úroků ve výši 29% ročně z částky 40.633,51 Kč za období od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 40.633,51 Kč za období od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené dne [datum] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 55.000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s úrokem v částce 13.479 Kč. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná věřiteli zaplatí poplatek za zpracování půjčky ve výši 13.810 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 16.550 Kč, celkem měla žalovaná podle smlouvy uhradit věřiteli částku 98.839 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Ke dni [datum] žalovaná dle tvrzení žalobkyně dlužila částku 49.805,54 Kč na jistině a částku 29.525,49 Kč na poplatku, celkem tedy 61.831,03 Kč. Poté žalovaná uhradila ještě 17.500 Kč. K postoupení pohledávky žalobci došlo dne [datum] a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne. Žalovaná na pohledávku po postoupení i přes výzvu žalobce neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Smlouvou o půjčce ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že věřitel [právnická osoba] a žalovaná, označená jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, se dne [datum] písemně dohodli, že věřitel žalované poskytne úvěr ve výši 55.000 Kč, a to na dobu do [datum] s tím, že se zavazuje za to zaplatit poplatek ve výši 98.839 Kč a tato částka sestává z úroku ve výši 13.479 Kč, administrativní činnosti ve výši 13.810 Kč, hotovostního inkasa ve výši 16.550 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit včetně poplatků v 18 měsíčních splátkách ve výši 5.492 Kč Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky věřitele. Peněžní prostředky v částce 55.000 Kč byly žalované poskytnuty při podpisu smlouvy.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná o svých poměrech písemně prohlásila, že bydlí v nájemním bytě, má učňovské vzdělání, je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, má příjem 18.591 Kč měsíčně a její běžné měsíční výdaje činí 9.000 Kč. Dále žalovaná prohlásila, že ne držitelem kreditní karty, nemá zápůjčky u jiného věřitele. [anonymizováno] zde uvedl, že prohlášení žalované ověřil pracovní smlouvou a výplatními páskami.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že věřitel postoupil pohledávku z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] žalobci.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že věřitel sepsal písemné oznámení žalované o postoupení pohledávky žalobkyni s výzvou žalované k zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] ve výši 92.431,03 Kč k rukám žalobkyně.

7. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že věřitel podal k poštovní přepravě zásilku pro žalovaného.

8. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal písemnou výzvu žalovanému k zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] s upozorněním na možnost podání žaloby.

9. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce podal k poštovní přepravě zásilku pro žalovaného.

10. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na žalovanou pohledávku uhradil více, než tvrdila žalobkyně.

11. Z uznání dluhu soud zjistil, že žalovaná dne 31. 5. neuvedené roku vůči věřiteli písemně prohlásila, že uznává pohledávku věřitele v částce 81.913,96 Kč podle smlouvy [číslo] zavázala se tuto splácet částkou 2.500 Kč měsíčně k 20. dni v měsíci.

12. O skutkovém stavu soud dále uzavřel, že věřitel a žalovaná jako dlužník se dne [datum] písemně dohodli, že věřitel poskytne dlužníkovi (žalované) hotovost ve výši 55.000 Kč, což učinil při podpisu smlouvy. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit spolu s úrokem v částce 13.479 Kč. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná věřiteli zaplatí poplatek za zpracování půjčky ve výši 13.810 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 16.550 Kč, celkem měla žalovaná podle smlouvy uhradit věřiteli částku 98.839 Kč. Žalovaná na úhradu úvěru zaplatil do [datum] částku 37.008 Kč. Úhrada dalších částek nebyla žalovanou tvrzena. Věřitel se žalobcem se dohodli dne [datum] písemně o postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce dne [datum] a žalované to bylo oznámeno. Žalovaná učinila písemné prohlášení vůči věřiteli, že uznává pohledávku ve výši 81.913,96 Kč podle smlouvy [číslo] zavázal se tuto splácet částkou 2.500 Kč měsíčně k 20. dni v měsíci.

13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

24. Podle § 2053 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.

25. Aktivní legitimace žalobkyně k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne [datum], a to v souladu ust. § 1879 o. z. a s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobkyně na jejím základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba]

26. Soud se dále zabýval otázkou, zda lze o věci rozhodnout na základě uznání dluhu. K platnému uznání dluhu je kromě obecných náležitostí (§ 545 a násl. o. z.) třeba, aby toto jednostranné právní jednání dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod dluhu a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). K obecným náležitostem právních jednání patří, že jsou mimo jiné učiněny též určitě a srozumitelně. Soud dospěl k závěru, že v listině ze dne 31. 5. neuvedeného roku, kterou žalovaná prohlásila, že uznává pohledávku, není dluh specifikován natolik určitě, aby bylo nepochybné, jaké konkrétní nároky z uvedené smlouvy se uznání týká. Smlouva o půjčce [číslo] obsahuje vícero závazků, tedy nejen závazek k zaplacení jistiny ve výši 55.000 Kč a zaplacení úroku, ale i závazky k úhradě dalších poplatků – poplatek za zpracování půjčky a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Z prohlášení žalované však není možné dovodit, které z uvedených nároků a v jaké výši uznává, její závazek tedy není jednoznačně identifikován. Takovou neurčitost nelze odstranit postupem podle § 556 o. z. Soud proto dospěl k závěru, že uznání závazku ze dne 31. 5. neuvedeného roku, je zdánlivým právním jednáním ve smyslu ust. § 553 o. z., ke kterému se dle § 554 o. z. nepřihlíží.

27. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dále dospěl k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelkou a [anonymizováno] jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda [anonymizováno] řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

28. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že [anonymizováno] při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 55.000 Kč zaplatit celkem 98.839 Kč v 18 měsíčních splátkách po 5.492 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že [anonymizováno] při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, co žalovaná sama o svých poměrech uvedla. O tom svědčí i fakt, že žalobkyně žádný z dokladů, o kterých bylo v zákaznické kartě uvedeno, že jsou [anonymizováno] ověřeny, soudu nepředložila. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by [anonymizováno] při posuzování majetkových poměrů žalované provedl lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků. Postup [anonymizováno] jako věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Přitom samotné údaje uvedené žalovanou v zákaznické kartě svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o jejich správnosti a pravdivosti, a to zejména s ohledem na výši tvrzených příjmů. Poměry žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když [anonymizováno] jako právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená o zápůjčce uzavřená mezi žalovanou a [anonymizováno] ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

29. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 55 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než na základě tvrzení samotné žalobkyně dospět k závěru, že žalovaná ke dni [datum] zaplatila částku 19.508,46 Kč (když k tomuto dni žalobkyně evidovala dluh ve výši 79.330,54 Kč, přičemž celkem si proti žalované na základě uvedené smlouvy nárokovala částku 98.839 Kč) a po tomto datu do postoupení žalovaná uhradila částku 17.500 Kč, že žalovaná celkem uhradila částku 37.008,46 Kč. Žalovaná sama další úhrady netvrdila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila již částku 37.008,46 Kč, zbývá jí k úhradě 17.991,54 Kč a žalobkyně má v této výši právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení se pak stal splatným dnem [datum], neboť žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne [datum], vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů. Soud proto žalobě co do požadavku na zaplacení částky 17.991,54 Kč vyhověl a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10% p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

30. Právo na náhradu nákladů řízení by měla podle ust. § 142 odst. 1 žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.