12 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o 44 095,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 798 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 25. 8. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 27 297,64 Kč, úrok ve výši 22,32 % ročně z částky 28 694,43 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 32 948,72 Kč od 1. 12. 2022 do 24. 8. 2023 a z částky 16 150,72 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, . IČO , IČO, , zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná dohodnuté splátky nehradila řádně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradil 7 splátek ve výši , částka, . Žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, , poplatku za pojištění ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 10.684,92, úroku ve výši 22,32 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, , úroků z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve spojení s výstupem ze systému věřitelky týkajícího se podpisu smlouvy jedinečným kódem soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . IČO , IČO, (dále jen „věřitel“), se zavázala, že žalované poskytne peněžní prostředky ve výši , částka, . Smlouva obsahuje dále závazek žalované věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 79,21 % ročně, a to v měsíčních splátkách po , částka, s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce od splatnosti splátky předcházející. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, číslem OP, rodným číslem a adresou bydliště. Smlouva neobsahuje podpis žalované v jakékoliv formě.

4. Z hodnocení klienta a potvrzení o provedení platby soud zjistil, že věřitelka o poměrech žalované dne , datum, disponovala údaji, že má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnosti, nehradí žádné splátky úvěrů, její životní minimum činí , částka, , výdaje za bydlení a energie ve výši , částka, , celkem výdaje žalované ve výši , částka, . Z potvrzení o provedení platby plyne, že žalované byl v období září až prosinec 2021 vyplácena mzda ve výši , částka, až , částka, měsíčně.

5. Z výpisu z účtu soud zjistil, že věřitelka žalované poskytla bezhotovostně částku , částka, dne , datum, .

6. Ze zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že věřitelka sepsala žalované výzvu k zaplacení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve výši částky , částka, . Žalobkyně ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že tento dopis žalované byl odeslán.

7. Ze společného prohlášení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou, které vyplývají ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámení o postoupení pohledávek oznámeno dopisem odeslaným dne , datum, a zároveň byla vyzvána k zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalované byl dne , datum, zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

10. Z historie transakcí má soud za prokázané, že žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu v souhrnu částku ve výši , částka, .

11. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

13. Podle § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 odst. 1 tohoto zákona smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle § 6 odst. 2 z. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, v platném znění (dále jen „ePodpis“) se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

19. Podle § 7 ePodpisu lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

20. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „Nařízení eIDAS“) se podepisující osobou rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; zaručeným elektronickým podpisem elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a kvalifikovaným elektronickým podpisem zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

21. Podle článku 25 Nařízení eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech.

22. Podle článku 26 Nařízení eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

23. Podle § 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění (dále jen „AML zákon“) provede povinná osoba identifikaci klienta nejpozději tehdy, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí částku , částka, , pokud tento zákon dále nestanoví jinak. Bez ohledu na limit stanovený v odstavci 1 identifikuje povinná osoba klienta rovněž vždy, pokud jde o vznik obchodního vztahu.

24. Podle § 8a odst. 1 písm. b) AML zákona může povinná osoba postup podle § 8 odst. 1 a § 8 odst. 2 písm. a) nahradit provedením identifikace fyzické osoby jednající za klienta prostřednictvím prostředku pro elektronickou identifikaci, který splňuje podmínky, za kterých lze použít prostředek pro elektronickou identifikaci pro účely prokázání totožnosti, které vyžaduje právní předpis nebo výkon působnosti, mimo rámec kvalifikovaného systému podle zákona upravujícího činnost bank.

25. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

32. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dále dospěl k závěru, že mezi věřitelkou a žalovanou ve smyslu ust. § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ nedošlo ani k platnému uzavření úvěrové smlouvy (resp. úvěrových smluv). Nebylo totiž prokázáno, že by žalovaná učinila projev vůle zachycený v obsahu smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti takto učiněného právního jednání třeba, aby k němu žalovaná připojila svůj podpis, což platí i pro právní jednání učiněné elektronickými prostředky. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného Nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tedy podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem, tj. „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 Nařízení eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (tj. „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jedná se tedy o podpis označovaný zákonem č. 297/2016 Sb., jako uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 Nařízení eIDAS. V daném případě uvedenému žádný podpis žalované neodpovídá. Proto dospěl soud k závěru, že v tomto případě nebyly smlouvy o úvěru uzavřeny tak, jak bylo žalobkyní tvrzeno. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje a požadavek na její písemnou formu uvedený v § 104 ZSÚ nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že smlouvy byly uzavřeny prostředky komunikace na dálku, tedy v písemně formě, a proto pak musely být žalovanou podepsány. To však v řízení prokázáno nebylo. Za podpis nelze považovat to, že poskytovatel úvěru vloží do elektronické verze listiny nacionále osoby s uvedením zadaného kódu, který měl být žalované zaslán prostřednictvím SMS a žalovanou prostřednictvím telefonu potvrzen. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalované (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu Nařízením eIDAS a z předložených listin ani nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. S ohledem na uvedené nelze než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy žalobkyní předkládaného obsahu33. I kdyby žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru prokázala, bylo z provedeného dokazování zřejmé, že se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující by pak soud považoval rovněž skutečnost, zda věřitelka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že věřitelka, která v souladu s ust. § 1789 o. z. postoupila pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobkyni, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka. Věřitelka neučinila před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr , částka, uhradit i s úroky v měsíčních splátkách po , částka, . Věřitelka při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že co žalovaná o svých poměrech sdělila, a ověřila pouze výši příjmu žalované případně zjistila, jaké transakce žalovaná prováděla prostřednictvím běžného účtu. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalované. Postup věřitelky v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když právní věřitel poskytl žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

35. Jestliže věřitelka poskytla žalované částku , částka, , má žalobkyně, jako jeho právní nástupkyně, právo ve smyslu ust. § 2991, resp. 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění a stejně tak i žalovaná. Žalovaná z titulu smlouvy o úvěru již uhradila částku , částka, . Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky , částka, , kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky platně dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla věřitelkou poprvé o plnění požádán. V řízení bylo prokázáno, že poprvé výzva žalované byla k zaplacení celého dluhu byla zaslána dne , datum, s termínem splatnosti , datum, . Soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala teprve dne , datum, . Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky , částka, a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaná v řízení zůstala nečinná a neučinila a žádné náklady jí proto nevznikly. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.