12 C 181/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným:

1. Město Nymburk, IČO sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2. 5 právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k pozemkům I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] v katastrálním území Nymburk, se zamítá. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] v katastrálním území Nymburk, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 39.494,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 49.028 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se proti žalovaným domáhal určení vlastnického práva k pozemkům pozemky p. [číslo] p. [číslo] v obci a katastrální území Nymburk (dále jen„ pozemek [číslo]“ a„ pozemek [číslo]“). Tvrdil, že žalovaní nabyli vlastnické právo k uvedeným pozemkům od [titul]. [jméno] [příjmení] a společnosti [právnická osoba], kteří nabyli vlastnické právo k pozemku [číslo] od restituentů Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ restituenti“) a následně z pozemku [číslo] nechali oddělit pozemek [číslo]. Restituenti vlastnické právo získali na základě rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 238/2018-760 ze dne 29. 1. 2019 ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2019 č.j. 23 Co 238/2018-767 a ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu č.j. 7C 81/2015-695 ze dne 12. 6. 2018. Uvedená rozhodnutí v řízení o dovolání zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2019, č.j. 28 Cdo 2924/2019-812. Dle žalobce restituenti k převodu vlastnického práva neměli řádný právní titul a navíc již v době převodu věděli o podaném dovolání. Pozemek [číslo] proto nemohl být platně převeden z vlastnictví žalobce do vlastnictví restituentů, neboť projev vůle žalobce nebyl nikdy řádně nahrazen rozhodnutím soudu, když žaloba restituentů byla nakonec zamítnuta. Žalobce je proto i nadále vlastníkem obou pozemků a jelikož se jedná o pozemky zapsané v katastru nemovitostí, svědčí žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

2. Žalovaný 1) navrhoval zamítnutí žaloby. Poukazoval na to, že restituenti převedli vlastnické právo k pozemku [číslo] [titul]. [jméno] [příjmení] a společnosti [právnická osoba] dne [datum]. Stalo se tak tedy po právní moci uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], která nastala dne [datum]. V té době nebylo dovolání podáno. Po zrušení uvedeného rozsudku dovolacím soudem byla sice žaloba v dalším řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 zamítnuta, avšak stalo se tak pro dodatečně nastalý nedostatek pasivní legitimace [anonymizována tři slova], když v době rozhodování soudu [země] pozemek [číslo] již nevlastnila. Právní předchůdce žalovaných ing. [jméno] [příjmení] nabyl pozemek [číslo] od restituentů, kteří byli v době převodu vlastnického práva zapsáni ve veřejném seznamu. [titul] [příjmení] nabyl vlastnické právo dle názoru žalované 1) platně, byť byl nabývací titul následně zrušen, a to s ohledem na ustanovením § 243g odst. 2 o. s. ř. Stejnou ochranu požívají i jeho právní nástupci, tedy oba žalovaní. [titul]. [jméno] [příjmení] byl navíc, coby nabyvatel, v dobré víře, když poznámka spornosti nebyla v katastru nemovitostí zapsána ještě k [datum]. Žalovaný 1) nabyl pozemek směnou v roce 2020 za účelem realizace záměru dalšího rozvoje v dané lokalitě, kde se nachází sportoviště.

3. Žalovaná 2) navrhovala rovněž zamítnutí žaloby. Argumentovala obdobně jako žalovaná 1). Ve své obraně navíc poukazovala na skutečnost, že dovolání ve věci sp. zn. 7 C 81/2015 žalobce podal dne 13. 5. 2019, tedy nikoliv před uzavřením kupní smlouvy, jak tvrdí, ale naopak teprve po zápisu změny vlastníka pozemku [číslo] do katastru nemovitostí. V té době již existoval pravomocný částečný rozsudek ze dne 7. 10. 2016 č.j. 7 C 81/2015, kterým bylo žalobě restituentů částečně vyhověno.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí VL [číslo] pro obec a k. ú. [obec] soud zjistil, že žalobkyně byla v průběhu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], orná půda, o výměře 11.053 m2 s právem hospodaření [anonymizována tři slova].

5. Ze sdělení Městského úřadu v Nymburce, odboru výstavby a územního plánování ze dne [datum] soud zjistil, že Městský úřad v Nymburce v průběhu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 poskytl vyjádření týkající se otázky možného převodu pozemku [číslo] z pohledu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu.

6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 7. 10. 2016, č. j. 7 C 81/2015-457 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 20 Co 5/2017-498 soud zjistil, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 soud částečným rozsudkem vyhověl žalobě, kterou se restituenti, jakožto žalobci, domáhali nahrazení projevu vůle, kterým by byl mimo jiné i pozemek [parcelní číslo], pozemek ve zjednodušené evidenci, původ PK v k. ú. [obec] jako náhradní ve smyslu ust. § 11a zákona o půdě převeden žalovanou (nyní žalobkyní) restituentům. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že restituční nárok restituentů je dán a v postupu žalované lze shledat liknavost a svévolnost za stavu, kdy k uspokojení nároku restituentů (respektive jejich právních předchůdců) nedošlo za dobu více než 20 let, ačkoliv nárok byl přímými restituenty uplatněn u příslušného orgánu státu mnohem dříve. Tím byli restituenti do té doby vyloučeni z veřejných nabídek o náhradní pozemky a rozsah vhodných náhradních pozemků podle nabídky žalované byl značně zúžen, jak z kvantitativního, a tak i kvalitativního hlediska.

7. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 11. 2018, č. j. 28 Cdo 1799/2018-641 soud zjistil, že dovolání žalované (nyní žalobkyně) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 20 Co 5/2017-498 bylo odmítnuto. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí dovolacího soudu netrpí zjevnou nepřiměřeností v otázce posouzení, zda si žalovaná ve vztahu k restituentům počínala liknavě. Vady rozhodnutí odvolacího soudu neshledal Nejvyšší soud ani v otázce ocenění pozemku.

8. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2018, č. j. 7 C 81/2015-695 (resp [číslo]), ve znění usnesení č.j. 7 C 81/2015-779 ze dne 15. 3. 2019, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. 23 Co 238/2018-760 soud zjistil, že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 soud vyhověl žalobě, kterou se restituenti, jakožto žalobci, domáhali nahrazení projevu vůle, kterým by byl mimo jiné pozemek [číslo] jako náhradní ve smyslu ust. § 11a zákona o půdě převeden žalovanou (nyní žalobkyní) restituentům (výrok II.). Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že restituční nárok je dán, cena pozemku [číslo] činí 566.761,55 Kč a v postupu žalované lze shledat liknavost a svévolnost za stavu, kdy k uspokojení nároku restituentů (respektive jejich právních předchůdců) nedošlo za dobu více než 20 let, ačkoliv nárok byl přímými restituenty uplatněn u příslušného orgánu státu mnohem dříve. Tím byli restituenti do té doby vyloučeni z veřejných nabídek o náhradní pozemky a rozsah vhodných náhradních pozemků podle nabídky žalované byl značně zúžen, jak z kvantitativního, a tak i kvalitativního hlediska. Ze strany soudů obou stupňů nebyly shledány žádné zákonné překážky pro vydání pozemku [číslo]. Rozhodnut v tomto výroku nabylo právní moci dne [datum].

9. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Nymburk soud zjistil, že ke dni [datum] byl evidován v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 11.053 m2 [titul]. [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], a to každý jednou polovinou na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž právní účinky zápisu nastaly ke dni [datum].

10. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2019, č. j. 28 Cdo 2924/2019-812 a dovolání ze dne [datum] soud zjistil, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání žalované (nyní žalobkyně), které bylo podáno dne [datum], rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. 23 Co 238/2018-760, a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 6. 2018, č. j. 7 C 81/2015-695, zrušil, a to v části týkající se vydání pozemku [číslo]. Dovolací soud uzavřel, že závěry odvolacího soudu o liknavém postupu žalované při uspokojování restitučního nároku nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem. Pokud jde o závěr soudů prvního stupně i soudu odvolacího o vhodnosti předmětného pozemku k převodu, dospěl Nejvyšší sud k závěru o jeho předčasnosti, když soudy obou stupňů se dostatečně nezabývaly otázkou začlenění předmětného pozemku do územně plánovací dokumentace vymezené plochy pro veřejně prospěšné stavby.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Nymburk soud zjistil, že žalovaná 2) je evidována v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 5533 m2, a to na základě kupní smlouvy ze dne 10. 3. 2020, přičemž právní účinky zápisu nastaly ke dni [datum].

12. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Nymburk soud zjistil, že žalovaná 2) je evidována v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 5520 m2, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž právní účinky zápisu nastaly ke dni [datum].

13. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2020, č. j. 7 C 81/2015-892 soud zjistil, že soud ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 81/2015 zamítl žalobu, kterou se restituenti, jakožto žalobci, domáhali nahrazení projevu vůle, kterým byl byly pozemek [číslo] a z něho nově oddělený pozemek [číslo] převedeny jako náhradní ve smyslu ust. § 11a zákona o půdě žalovanou (nyní žalobkyní) restituentům. Soud při svém rozhodnutí vzal v úvahu, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] došlo k převodu pozemku [číslo] do vlastnictví třetí osoby. Soud proto uzavřel, že žaloba není důvodná, když žalovaná není ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně již osobou, vůči níž se lze tohoto nároku domáhat a pozbyla tak pasivní věcnou legitimaci. S ohledem na potřebu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a vázán závěry dovolacího soudu soud vycházel ze závěru, že restituční nároku žalobců je dán, a postup žalované (nyní žalobkyně) při jeho vypořádán byl liknavý a svévolný, se soud zabýval otázkou převoditelnosti pozemku [číslo] a pozemku [číslo]. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že jejich vydání nebrání žádná zákonná překážka.

14. Z usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 250/2020-936 ze dne 28. ledna 2021 soud zjistil, že odvolání žalované (nyní žalobkyně) proti výroku I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2020, č. j. 7 C 81/2015-892 bylo odmítnuto, a to z důvodu, že žalované (nyní žalobkyni) právo odvolání proti tomuto rozsudku nepřísluší, když žaloba byla zamítnuta. Pokud jde o odvolání žalované (nyní žalobkyně) proti výroku o náhradě nákladů řízení a tedy i nákladů státu, odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěry soudu prvního stupně týkajícími se převoditelnosti pozemků [číslo] a [číslo].

15. Z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1656/21 ze dne [datum] soud zjistil, že byla jako zjevně neopodstatněná zamítnuta ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2020, č. j. 7 C 81/2015-892 a usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 250/2020-936 ze dne 28. ledna 2021.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Nymburk soud zjistil, že žalovaný 1) je evidován v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 5533 m2, a to na základě směnné smlouvy ze dne [datum], přičemž právní účinky zápisu nastaly ke dni [datum].

17. Z výzvy ze dne [datum] a dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se písemnou výzvou u restituentů domáhá převodu pozemků [číslo] a [číslo] zpět do vlastnictví žalobkyně nebo zaplacení částky 9.395.050 Kč, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Restituenti v písemné odpovědi na výzvu žalobkyně dne [datum] požadavky žalobkyně odmítají s odůvodněním, že k bezdůvodnému obohacení nedošlo, neboť za předmětný pozemek byly restituentům odepsány restituční nároky ve výši odpovídající zákonu a žalobkyně tak dostala za pozemek odpovídající protiplnění.

18. Soud neprovedl důkazy výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení] a výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] k prokázání tvrzení, že kupující ing. [příjmení] a společnost [právnická osoba] měli vědomost o soudním řízení, a to z důvodů níže uvedených.

19. Soud na základě uvedených skutkových zjištění uzavřel, že na základě pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2018, č. j. 7 C 81/2015-695 (resp [číslo]), ve znění usnesení č.j. 7 C 81/2015-779 ze dne 15. 3. 2019, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2019, č. j. 23 Co 238/2018-760 se stali restituenti vlastníky pozemku [číslo] o výměře 11.053 m2, a to ke dni [datum] [titul]. [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba] byli do katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci pozemku [číslo] o výměře 11.053 m2, každý v rozsahu ideální ½, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s restituenty, s účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Žalovaný 2) byl do katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 5533 m2 a pozemku [číslo] o výměře 5520 m2 na základě kupní smlouvy ze den [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalovaný 1) byl do katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku [číslo] o výměře 5533 m2 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Uvedené pravomocné rozhodnutí zdejšího soudu a odvolacího soudu bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu dne [datum], a to za základě dovolání podaného dne [datum].

20. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Podle ust. § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

22. Podle ust. § 7 o. z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

23. Podle ust. § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

24. Soud se předně zabýval tím, zda je ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. dán na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o požadavek na určení vlastnictví k nemovitosti, pouze případným vyhovujícím rozhodnutím lze dosáhnout uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným právním stavem. Žalobkyně má proto na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

25. Podle ust. § 243g odst. 1 o. s. ř. jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci. Podle § 243 odst. 2 o. s. ř. právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny.

26. Soud na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl k závěru, že kupní ze dne [datum], kterou bylo převedeno vlastnické právo restituentů na [titul]. [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba], není neplatná jen proto, že restituenti své vlastnické právo odvozovali z rozhodnutí, které bylo po uzavření této smlouvy zrušeno dovolacím soudem a novým rozhodnutím zdejšího soudu bylo ve věci sp. zn. 7 C 81/2015 rozhodnuto jinak (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2006, sp. zn. 22 Cdo 778/2005, publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Přičemž navíc nelze přehlédnout, že k zamítnutí žaloby došlo právě s ohledem na nedostatek pasivní věcné legitimace v důsledku pozbytí vlastnického práva žalobkyně. Při posuzování právních vztahů někoho jiného než účastníka řízení vedeného pod sp. zn. 7 C 81/2015 je proto ve smyslu ust. § 243g odst. 2 o. s. ř. třeba i nadále vycházet z původního zrušeného rozhodnutí. [titul]. [jméno] [příjmení] a společnost [právnická osoba] a jejich právní nástupci, tedy žalovaní 1) a 2) nemohou pozbýt nabytá práva a povinnosti jenom proto, že původní rozhodnutí bylo zrušeno a že právní poměry účastníků řízení byly nově upraveny jinak. Právní postavení třetích osob je tímto způsobem chráněno jen tehdy, jestliže v mezidobí jejich práva a povinnosti vznikla platně (rozsudek nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 892/2012). Soud na základě shora uvedených zjištění neshledal, že v projednávané věci šlo o nabytí od osoby, která k tomu podle hmotného práva nebyla oprávněna. Vlastnické právo restituentů k pozemku [číslo] vyplývalo z pravomocného rozhodnutí soudu a byť bylo toto rozhodnutí zrušeno, nelze uzavřít, že restituenti nebyli k převodu vlastnického práva oprávněni. Ochrana poskytovaná ust. § 243g odst. 2 o. s. ř. se týká jak konstitutivních, tak i deklaratorních rozhodnutí soudu. Navíc nelze přehlédnout, že oba žalovaní nepochybně vycházeli při uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva ze zápisu v katastru nemovitostí, jejich dobrá víra ve smyslu ust. § 7 o. z. je tak presumována, stejně tak i dobrá víra [titul]. [jméno] [příjmení] a společnosti [právnická osoba] I kdyby pak tito nabyvatelé měli v době uzavření kupní smlouvy s restituenty vědomost o existenci řízení vedeného pod sp. zn. 7 C 81/2015, nemělo by to dle názoru soudu vliv na rozhodnutí v této věci, a to ani z důvodu, že k uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] došlo po právní moci rozhodnutí ve věci samé, která nastala dne [datum], a navíc za situace, kdy ještě dovolání nebylo žalobkyní podáno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně není vlastníkem pozemku [číslo] a [číslo] a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované byly ve věci zcela úspěšné a mají proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. V případě žalované 1) sestávají účelně vynaložené náklady řízen z náhrady za zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádřená ve věci samé, účast při jednání) po 10.580 Kč (pcto 566.761,55 Kč - právo k věci penězi ocenitelné, která nebyla v řízení oceněna a její hodnota byla účastníky pokládána v konkrétní výši za nespornou), 3x režijní paušál po 300 Kč, 21% DPH z částky 32.640 Kč ve výši 6.854,40 Kč. V případě 2. žalované účelně vynaložené náklady sestávají z náhrady za zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy odměna za 3,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé, účast při jednání a účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) po 10.580 Kč (pcto 566.761,55 Kč - právo k věci penězi ocenitelné, která nebyla v řízení oceněna a její hodnota nebyla účastníky pokládána v konkrétní výši za nespornou), 4x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč strávených na cestě ke dvěma jednáním, cestovné ke dvěma jednáním osobním vozidlem na cestě [obec] - [obec] a zpět v celkové částce 1.489 Kč osobním vozidlem na trase v délce 204 km, při paušální náhradě 4,70 Kč za 1 km, spotřebě paliva 5,5 litru na 100 km a ceně této pohonné hmoty 37,10 Kč za 1 litr, a 21% DPH z částky 40.519 Kč ve výši 8.509 Kč. Povinnost k jejich zaplacení uložil soud žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu k rukám zástupců žalovaných. O lhůtě k zaplacení soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.