12 C 181/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky od 5. 2. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 6 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky , částka, s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , podle které jí poskytla částku , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve splátkách. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná uhradí žalobkyni náklady na upomínání ve výši , částka, . Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, a dále již řádně nesplácela, žalobkyně ji vyzvala k zaplacení celého úvěru2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, s tím, že po dobu trvání této smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny. Výše každé jednotlivé splátky úroku činí , částka, , přičemž a každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje , datum, a současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru.

4. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně disponovala údaji o poměrech žalované, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., její příjem od zaměstnavatele činí , částka, , její náklady na bydlení činí , částka, a jiné závazky nemá.

5. Z výplatních pásek a z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalované byla zaměstnavatelem , právnická osoba, . za měsíce únor až duben 2024 zúčtována mzda v částce , částka, čistého měsíčně za měsíce duben a březen 2024 a za měsíc únor 2024 mzda ve výši , částka, čistého.

6. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od března do května 20247 soud zjistil, že žalovaná na začátku období měla zůstatek na účtu , částka, a na konci období , částka, .

7. Z detailu pohybu o bezhotovostním příjmu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná poukázala platbu ve výši , částka, s variabilním symbolem č. , var. symbol, .

8. Z kopie občanského a průkazu zdravotní pojišťovny soud zjistil, že totožnost žalované byla žalobkyni při uzavírání smluv doložena uvedenými doklady.

9. Z výpisů z bankovního účtu žalobkyně a potvrzení o úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne , datum, částku , částka, na účet žalované.

10. Z upomínky ze dne , datum, , upomínky ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalobkyně sepsala výzvu žalované k úhradě splátky úvěru dle úvěrové smlouvy č. , hodnota, splatné dne , datum, . Současně s tímto byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Z dopisu oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku má soud prokázáno, že žalobkyně v důsledku prodlení se splácením vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru a požadovala částku , částka, do , datum, .

12. Z výpisu z evidence exekucí, nebankovního registru a výpisu insolvenčního rejstříku má soud prokázáno, že žalobkyně ve dnech , datum, a , datum, zjišťovala evidenci žalované v centrální evidence exekucí, v SOLUS a REPI a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem.

13. Z výpisu z databáze neplatných dokladů má soud prokázáno, že žalobkyně zkontrolovala platnost občanského průkazu žalované.

14. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ustanovení § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ poskytovatelem je ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr,18. Ustanovení § 86 ZSÚ předpokládá, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posuzuje přitom zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 86 zakotvuje povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, ). Úvěr pak může věřitel poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

25. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tak soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, postupovala naopak zcela formálně, když si v podstatě jen prověřila, zda je žalovaná zaměstnána a jaký je její příjem za jeden měsíc. Žalobkyně neověřovala nijak, zda a v jaké výši má žalovaná pravidelné závazky (splátky půjček a úvěrů) a pravidelné výdaje (náklady v souvislosti s bydlením), vyživovací povinnosti a podobně. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě nelze posoudit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně je přitom povinna vzít v potaz nejen stávající situaci, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Podklady, na jejichž základě žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, však již samy o sobě vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Podle předložených výpisů z účtu žalovaná nedisponovala na účtu žádnými úsporami, což samo o sobě muselo u žalobkyně vzbudit pochybnosti o tom, zda žalovaná bude řádně hradit splátky úvěru. Žalobkyně tak neměla podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/20016 Sb. žalované úvěr poskytnout.

26. S ohledem na shora uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobkyně poskytla žalované ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poskytnutí úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18).

27. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku , částka, vzniklo jí ve smyslu § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila a stejně tak i žalované. S ohledem na dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila splátku splatnou dne , datum, , dospěl soud k závěru, že žalovaná žalobkyni již z tohoto titulu uhradila částku , částka, (ve splátkách splatných dne 15. 6. a , datum, ). Žalované tedy zbývá mu k úhradě , částka, . Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení ve výši , částka, se pak stal splatným dnem , datum, , neboť žalovaná byla vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě do , datum, . Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od , datum, , neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 12 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

28. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo, než žalobu ve zbývající části zamítnout. Žalobkyní uplatňované nároky na smluvní úroky a smluvní poplatky jsou závislými na existenci platného závazku hlavního, tedy smlouvy o úvěru. Pokud není tento hlavní závazek platný, nemohou bez jeho existence obstát ani ujednání o smluvních úrocích z prodlení, smluvních poplatcích a smluvních pokutách (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na obdobný poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.