12 C 190/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žaloba na určení relativní neúčinnosti právního jednání

I. Určuje se, že právní jednání žalované a dlužníka , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , v podobě souhlasného prohlášení ze dne , datum, , na základě kterého se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitostí - parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , obec , adresa, , parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez čp/če, parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, a v katastrálním území , adresa, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je vůči žalobci právně neúčinné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta v , adresa, .

1. Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhal určení, že souhlasné prohlášení o vzniku práva ze dne , datum, (dále jen „Souhlasné prohlášení“), kterým žalovaná a dlužník prohlásili, že žalovaná je výlučným vlastníkem nemovitostí - parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , obec , adresa, , parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez čp/če, parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , vše v obci , adresa, a v katastrálním území , adresa, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Nemovitosti“), je vůči žalobci právně neúčinné. Žalobce tvrdil, že s dlužníkem , jméno FO, (dále jen Dlužník“) uzavřel smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, a na základě této smlouvy má vůči Dlužníkovi pohledávku po splatnosti ve výši , částka, s příslušenstvím. Jedná se zároveň o vykonatelnou pohledávku, neboť Dlužníkovi byla povinnost k jejímu zaplacení uložena pravomocným rozhodnutím soudu. Dlužník dosud tuto pohledávku neuhradil a žalobce její zaplacení vymáhá cestou exekuce. Žalobce dále uváděl, že Dlužník spolu se žalovanou vlastnil ve společném jmění manželů předmětné nemovitosti, avšak dne , datum, učinili souhlasné prohlášení, že žalovaná je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Dlužník tímto jednáním dle žalobce zkrátil jeho právo na uspokojení vykonatelné pohledávky, neboť ani v rámci exekučního řízení nebyl zjištěn žádný jiný majetek, Anonymizováno2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uváděla, že žalovaná s Dlužníkem uzavřela dne , datum, smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu (dále jen „Smlouva o vypořádání“), kterou sjednali, že Nemovitosti se stanou výlučným vlastnictvím žalované. Dne , datum, bylo manželství žalované a Dlužníka pravomocně rozvedeno, avšak žalovaná a Dlužník opomněli provést změnu zápisu v katastru nemovitostí. Jelikož žalovaná od doby majetkového vypořádání užívala Nemovitosti v domnění, že je jejich výlučnou vlastnicí, učinila s Dlužníkem souhlasné prohlášení, kterým byly Nemovitosti převedeny do jejího vlastnictví, neboť nemovitosti užívala v dobré víře a uplynutím 10leté vydržecí doby se stala jejich vlastníkem. Žalovaná poukazovala na skutečnost, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena po rozvodu jejího manželství s Dlužníkem. Namítala, že s Dlužníkem od té doby nežije a nemá vědomost o jeho dluzích. Dále nesouhlasila s tím, že by souhlasné prohlášení bylo učiněno s úmyslem zkrátit práva žalobce na uspokojení jeho pohledávky. Dlužník dle žalované pouze dodržel svůj závazek ze Smlouvy o vypořádání.

3. Ze Smlouvy o vypořádání soud zjistil, že se dne , datum, žalovaná a dlužník s odkazem na ust. § 24a zákona o rodině písemně dohodli, že vypořádávají své společné jmění manželů mimo jiné tak, že Nemovitosti přebírá do svého výlučného vlastnictví žalovaná. Podpisy účastníků smlouvy byly dne , datum, úředně ověřeny.

4. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že manželství žalované a Dlužníka bylo rozvedeno s tím, že byly splněny podmínky ust. § 24a zákona o rodině a rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že k podání návrhu na zápisu vlastnického práva žalované k Nemovitostem do katastru nemovitostí na základě Smlouvy o vypořádání ve lhůtě 3 let od právní moci rozvodu žalované a Dlužníka nedošlo.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, , list vlastnictví č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná a Dlužník byli v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci Nemovitostí ve společném jmění manželů, a to ještě ke dni , datum, . K tomuto dni bylo zároveň v oddílu D poznamenáno, že práva k Nemovitostem dotčena změnou.

7. Ze Souhlasného prohlášení soud zjistil, že žalovaná s dlužníkem dne , datum, učinili písemně souhlasné prohlášení o tom, že žalovaná je výlučnou vlastnicí Nemovitostí a že ke vzniku vlastnického práva žalované došlo na základě Smlouvy o vypořádání ze dne , datum, , případně nejpozději vydržením dne , datum, a dále prohlásili, že práva k Nemovitostem nejsou mezi žalovanou a Dlužníkem sporná ani pochybná.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, , list vlastnictví č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná je výlučným vlastníkem Nemovitostí, a to na základě Souhlasného prohlášení; právní účinky zápisu do katastru nemovitostí nastaly ke dni , datum, , zápis byl proveden , datum, .

9. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že zdejší soud jako soud prvního stupně výrokem II. uložil Dlužníkovi povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu se smluvním úrokem ve výši 8,8 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do , datum, , a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. bylo Dlužníkovi uloženo zaplatit náklady řízení ve výši , částka, . O skutkovém stavu soud uzavřel, že žalobce poskytl Dlužníkovi na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, . Dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit do dne , datum, a zaplatit žalobci z těchto prostředků smluvní úrok ve výši 8,8 % ročně.

10. Z rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že Krajský soud v Praze jako odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil zároveň byla Dlužníkovi uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši , částka, . Rozsudky soudu prvního stupně ve výroku II. a III. a odvolacího soudu ve výrocích I. a II. nabyly právní moci dne , datum, a dne , datum, se staly vykonatelnými.

11. Z usnesení Nejvyššího soudu v Brně č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že dovolání Dlužníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo odmítnuto.

12. Z vyrozumění o zahájení exekuce č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě exekučního titulu – rozsudek zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , ve věci Žalobce jako oprávněného proti Dlužníkovi jako povinnému zahájeno exekuční řízení k vymožení dluhu ve výši , částka, s přísl.

13. Ze zprávy o stavu řízení ze dne , datum, soud zjistil, že soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, sdělil dne , datum, žalobci, že nebylo ničeho vymoženo, neboť nebyl dohledán postižitelný majetek.

14. Soud neprovedl další dokazování, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí byly prokázány shora uvedenými zjištěními soudu. Další provádění důkazů soud považoval pro zjištění skutkového stavu za nadbytečné.

15. O skutkovém stavu soud uzavřel, že manželství žalované a Dlužníka bylo pravomocně rozvedeno ke dni , datum, . Ve lhůtě 3 let od právní moci rozvodu manželství žalované a Dlužníka nebyl podán návrh na vklad vlastnického práva žalované k Nemovitostem dle Smlouvy o vypořádání. Žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, poskytl Dlužníkovi peněžní prostředky výši , částka, , které měl Dlužník žalobci vrátit a zaplatit z těchto prostředků smluvní úrok ve výši 8,8 % ročně do , datum, . Tato pohledávka žalobce proti Dlužníkovi je vykonatelná. Dlužník a žalovaná učinili dne , datum, Souhlasné prohlášení, na základě kterého se žalovaná stala s právními účinky vkladu dne , datum, výlučnou vlastnicí Nemovitostí, aniž by Dlužníkovi za to poskytla jakékoliv protiplnění. Žalobu o určení neúčinnosti Souhlasného prohlášení podal žalobce u zdejšího soudu dne , datum, .

16. Podle ust. § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

17. Podle ust. § 589 odst. 2 o. z. neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

18. Podle ust. § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

19. Podle ust. § 594 odst. 1 o. z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

20. Podle ust. § 595 odst. 1 o. z. neúčinnost právního jednání zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo. Není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada.

21. Podle ust. § 741 písm. b) o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou.

22. Podle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

23. Podle § 1903 odst. 1 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

24. Podle § 6 věty druhé zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „katastrální zákon“) vklad je zápis do katastru, kterým se zapisují věcná práva, právně ujednaná jako věcná práva, nájem a pacht.

25. Podle § 11 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona vkladem se do katastru zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence (mj.) vlastnického práva.

26. Soud se nejprve zabýval aktivní a pasivní legitimací účastníků a dospěl k závěru, že žalobce je ve smyslu ust. § 595 odst. 1 a § 598 odst. 1 o. z. jako věřitel vykonatelné pohledávky za Dlužníkem aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby. Pasivně legitimovanou je žalovaná v souladu s ustanovením § 594 o. z. jakožto ten, kdo s dlužníkem právně jednal. Mezi Dlužníkem a žalovanou jde o bezúplatné právní jednání, jelikož Dlužník v souvislosti s tímto právním jednáním od žalované neobdržel obvyklou cenu ani jinou přiměřenou náhradu odpovídající hodnotě jeho podílu na Nemovitostech. Z tohoto důvodu není v řízení významná skutečnost, zda žalované byl či musel být znám zkracující úmysl Dlužníka.

27. Rozhodný okamžik, ke kterému je třeba v projednávané věci naplnění podmínek upravených v § 591 o. z. vyhodnotit, představuje doba, kdy nastaly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí. Lhůta pro uplatnění práva žalobce domáhat se neúčinnosti právního jednání Dlužníka tedy v tomto případě započala běžet dnem následujícím po dni, ke kterému vznikly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, tedy dne , datum, . Žaloba podaná dne , datum, byla tedy uplatněna včas.

28. Ke zkrácení uspokojení pohledávky věřitele může dojít až tím, že dlužník přestal být vlastníkem převáděné nemovitosti, což v případě nemovitého majetku zapsaného v katastru nastává až okamžikem provedeného zápisu vkladem do katastru, a to s právními účinky k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. § 10 katastrálního zákona). Jestliže dlužník takovémuto právnímu následku uzavřené věcné smlouvy (převodní smlouva, dohoda o narovnání) či listiny (např. souhlasné prohlášení) nezabránil nebo mu nebyl schopen zabránit a jestliže tak bylo celkové právní jednání směřující k převodu (uznání) vlastnického práva k nemovitosti na jiného dovršeno vkladem do katastru, pak v případě, že tím došlo ke zkrácení uspokojení vykonatelné pohledávky dlužníkova věřitele, je odůvodněn závěr, že dlužník učinil právní jednání významné z hlediska § 589 a násl. o. z.

29. V projednávané věci proto soud dospěl k závěru, že z hlediska ustanovení § 589 a násl. o. z. je významné pouze právní jednání Dlužníka učiněné Souhlasným prohlášením, neboť teprve na základě dohodo jednání došlo k zápisu vlastnického práva žalované k Nemovitostem do katastru nemovitostí a toto právní jednání je proto způsobilé zkrátit uspokojení vykonatelné pohledávky jeho věřitele. Dohody o vypořádání zaniklého společného jmění týkající se nemovitosti nemohou vést, ačkoliv byly platně uzavřeny, ke zkrácení uspokojení pohledávky dlužníkova věřitele, jestliže na jejich základě nedojde ke vkladu vlastnického práva. Právnímu jednání učiněnému Dlužníkem a žalovanou ve Smlouvě o vypořádání proto z uvedených důvodů s úspěchem odporovat nelze.

30. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud dále k závěru, že zaniklé společné jmění žalované a Dlužníka, jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno dne , datum, , bylo vypořádáno nevyvratitelnou právní domněnkou podle § 741 písm. b) o. z., když v katastru nemovitostí nebyl proveden zápis vlastnického práva žalované k Nemovitostem na základě Smlouvy o vypořádání ve lhůtě 3 let od právní moci rozsudku o rozvodu. Žalovaná a Dlužník se tedy uplynutím tří let od zániku společného jmění manželů dnem , datum, stali podílovými spoluvlastníky Nemovitostí každý co do jedné ideální poloviny. Bez významu pro toto řízení je dle názoru soudu skutečnost, že zápis v katastru nemovitostí tomuto vypořádání zaniklého společného jmění žalované a Dlužníka v době, kdy učinili účastníci Souhlasné prohlášení, neodpovídal.

31. Ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele nemůže dojít, zmenší-li se sice majetek dlužníka, avšak vlastní-li dlužník navzdory odporovanému právnímu úkonu a dalším svým dluhům takový majetek, který sám o osobě postačuje k tomu, aby se z něho věřitel uspokojil. V případě, že dlužníkův právní úkon neměl za následek zmenšení jeho majetku, neboť za převedené věci nebo jiné majetkové hodnoty obdržel jejich obvyklou cenu nebo mu za ně byla jinak poskytnuta přiměřená (rovnocenná) náhrada, rovněž nemůže dojít ke zkrácení uspokojení věřitelovy pohledávky; i když má dluhy, nenastalo v důsledku tzv. ekvivalentního právního úkonu zmenšení dlužníkova majetku a k uspokojení věřitelovy pohledávky může sloužit dlužníkův majetek – i když změnil podobu svých aktiv – ve stejné hodnotě (ceně), jako kdyby k tomuto právnímu úkonu nedošlo [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem , Anonymizováno, Sb. rozh. obč. (dále jen „, Anonymizováno, “)].

32. V důsledku Dlužníkem učiněného uznání výlučného vlastnického práva žalované na Nemovitostech objektivně došlo ke zmenšení majetku Dlužníka a je dle názoru soudu nepochybné, že vykonatelná pohledávka žalobce za Dlužníkem nemůže být uspokojena, když Dlužník žádný jiný majetek nevlastní a ani v souvislosti s tímto právním jednáním mu žalovanou nebyla poskytnuta obvyklá cena či přiměřená náhrada. Nebýt tohoto právního jednání, žalobce by se z majetku Dlužníka nepochybně alespoň zčásti uspokojil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

33. O zkracující právní úkony může jít i tehdy, jestliže dlužník plní uzavřením smlouvy nebo jiným právním úkonem svou „morální“ nebo právní povinnost (ze zákona, smlouvy nebo z jiného právního důvodu) [srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ]. Rozhodující je, že právní úkon (objektivně) zkracuje věřitele dlužníka (a že je s tím dlužník alespoň srozuměn); případný motiv, pohnutka dlužníka pro takový úkon či to, že tímto úkonem plní nějaký jiný svůj dluh, přitom nejsou rozhodné (k tomu viz. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

34. Byť se shora citovaná judikatura týká dřívější právní úpravy, tedy § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, , má soud za to, že s ohledem na téměř totožně převzetí této úpravy do výše uvedeného ustanovení § 589 o. z. je tato judikatura zcela použitelná i na projednávaný případ.

35. Podmínky uvedené v ustanovení § 591 písm. d) o. z. je třeba – vzhledem k tomu, že jde o výjimku, která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka – vykládat v souladu se smyslem a účelem institutu relativní neúčinnosti. Tuto výjimku z možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka je namístě aplikovat jen tehdy, převáží-li mravní závazek nebo ohledy slušnosti nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli. Ustanovení § 591 písm. d) o. z. tedy nelze interpretovat tak, že by jakékoliv bezúplatné právní jednání dlužníka, které by z obecného hlediska bylo možné ve vztahu k nabyvateli plnění považovat za mravné a slušné, mohlo být důvodem k vyloučení možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti tohoto bezúplatného právního jednání dlužníka. Takový výklad ustanovení § 591 písm. d) o. z. by nadřazoval mravní závazky a ohledy slušnosti nad závazky právní bez ohledu na jejich konkrétní podobu a prakticky by znemožňoval věřitelům dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání dlužníka učiněných vůči osobám jemu blízkým, neboť při standardně fungujících vztazích mezi osobami blízkými by se dalo téměř jakékoli bezúplatné právní jednání mezi těmito osobami považovat za „slušné“ a „mravné“. Takové absolutní nadřazení mravních závazků a ohledů slušnosti nad závazky právní však jistě nebylo smyslem a účelem ustanovení § 591 písm. d) o. z. a naopak by v některých případech mohlo vést k rozporu s dobrými mravy, neboť ne každé bezúplatné právní jednání dlužníka, které lze považovat ve vztahu k nabyvateli plnění za „slušné“ a „mravné“ (za plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti), je způsobilé převážit nad právním závazkem dlužníka vůči věřiteli a ospravedlnit tak skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele bezúplatným právním jednáním převádí majetek na třetí osobu, a že právo věřitele proto zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

36. Soud dále dospěl k závěru, že i kdyby Dlužník tímto právním jednáním měl v úmyslu napravit opomenutí spočívající v nepodání návrhu na vklad do katastru nemovitostí dle Smlouvy o vypořádání, není tím odůvodněna výjimka uvedená v ust. § 591 písm. d) o. z., která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka. Dle názoru soudu pro rozpor s dobrými mravy nelze upřednostnit splnění morálního závazku Dlužníka vůči žalované oproti splnění jeho povinnost vyplývající ze smlouvy, když Dlužník se splněním „morálního závazku“ vůči žalované fakticky vzdal svého majetku bez odpovídající náhrady, čímž zkrátil práva žalobce na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, (, částka, žaloba a , částka, předběžné opatření), odměny stanovené dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT), z odměny po , částka, za každý z 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci samé), z odměny ve výši , částka, za 1 úkon (účast u jednání), včetně 3 paušálních náhrad výdajů po , částka, a 1 paušální náhrady po , částka, dle § 13 odst. 4 AT; cestovní náhrady v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, , na trase 116 km (, částka, za litr PHM, při spotřebě 6,3/4,9/5,4 l na 100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla) podle § 13 AT, a náhrady za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po , částka, podle § 14 AT, a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů zastoupení. Celkem tak má žalobce právo na úhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).