12 C 226/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: ČR - Jméno žalovaného A , IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A sídlem Adresa žalovaného B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, zapsanému na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.

II. Nově vzniklá parcela č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, o výměře 5.951 m2 podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotoveného , jméno FO, . , adresa, a ověřeného , jméno FO, . , jméno FO, , autorizovaným zeměměřičským inženýrem dne , datum, , který tvoří přílohu tohoto rozsudku, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně a nově vzniklá parcela č. , Anonymizováno, 3 v katastrálním území , adresa, o výměře 2.976 m2 podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotoveného , jméno FO, . , adresa, a ověřeného , jméno FO, . , jméno FO, , autorizovaným zeměměřičským inženýrem dne , datum, , který tvoří přílohu tohoto rozsudku, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Nymburce.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Nymburce.

1. Žalobkyně se domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú , adresa, (dále jen „Nemovitost“). Navrhovala, aby Nemovitost byla přikázána do jejího výlučného vlastnictví. S reálným rozdělením Nemovitosti žalobkyně nesouhlasila s odůvodněním, že Nemovitost není dělitelná, neboť k ní není zajištěn stálý přístup z veřejné komunikace a proto nebude možné nově vzniklé pozemky účelně obdělávat. Poukazovala na negativní stanovisko stavebního úřadu.

2. Žalovaná navrhovala zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví reálným rozdělením Nemovitosti dle spoluvlastnických podílů účastníků. S přikázáním Nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně nesouhlasila s odůvodněním, že sama potřebuje pozemky tvořící zemědělský půdní fond za účelem provádění pozemkových úprav a k dořešení restitučních nároků. Uváděla, že Nemovitost ani v současné době nemá zajištěn přístup z veřejné komunikace a situace se v důsledku reálného rozdělení nijak nezmění. Naopak stávající nepřístupnost pozemků z veřejné komunikace v budoucnu může vyřešit provedení pozemkových úprav, které však nebudou moci proběhnout, nezbude-li žalované dostatek půdy pro vytvoření nezbytné cestní sítě.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že Nemovitost je v katastru nemovitostí zapsaná na LV č. , částka, jako podílové spoluvlastnictví žalobkyně v rozsahu 2/3 a žalované v rozsahu 1/3 s tím, že se jedná o ornou půdu o výměře 8.927 m2.

4. Ze znaleckého posudku ing. , jméno FO, , znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí ze dne , datum, a ortomapy (čl. 326) soud zjistil, že Nemovitost ke dni vypracování posudku byla součástí zeleného lánu, jednalo se o rovinný pozemek s vegetačním povrchem, který nebyl přístupný ze zpevněné komunikace a byl zemědělsky obhospodařován.

5. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, , Odbor výstavby, ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, v , adresa, jako stavební úřad uvedeného dne sdělil, že nesouhlasí s rozdělením Nemovitosti, neboť k ní není zajištěn přístup z veřejné komunikace ani prostřednictvím věcného práva a nejsou proto splněny podmínky pro podání žádosti o povolení dělení tohoto pozemku dle § 216 odst. 2 z. č. 283/2021 Sb., stavební zákon. Dále sdělil, že Nemovitost se nachází uprostřed obdělávaného lánu orné půdy, nejbližší veřejné komunikace – polní cesty se nachází buď na pozemku parc. č. , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, , které jsou z Nemovitosti přístupné teprve přes pozemky různých vlastníků.

6. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, , Odbor životního prostředí ze dne , datum, soud zjistil, že Nemovitost se nachází na všeobecných zemědělských plochách, jejichž hlavní využití je zemědělská produkce, rostlinná a živočišná zemědělská výroba, je součástí půdního bloku, který tvoří souvislou plochu zemědělské půdy pozemků různých vlastníků o různé velikosti. Nemovitost není samostatně přístupná a jejím současným i budoucím využitím je „orná půda“. Z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu proto nemá rozdělení pozemku na účelné obdělávání žádný vliv.

7. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotoveného , jméno FO, . , jméno FO, , úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „Geometrický plán“) vyplývá způsob rozdělení Nemovitosti o celkové výměře 8.927 m2 na pozemek p. č. , Anonymizováno, 1 o výměře 5.951 m2 (dále jen „pozemek , Anonymizováno, “) a pozemek p. č. , Anonymizováno, o výměře 2.976 m2 (dále jen „pozemek , Anonymizováno, “), Anonymizováno8. Ze znaleckého posudku , jméno FO, . , jméno FO, , znalce z oboru zeměměřičství, odvětví geodézie a kartografie ze dne , datum, soud zjistil, že obvyklá cena Nemovitosti ke dni zpracování znaleckého posudku byla znalcem stanovena prostřednictvím přibraného konzultanta , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru ceny a odhady nemovitostí, částkou , částka, za 1 m2. Z evidence LPIS znalec zjistil, že pozemek se nachází v půdním bloku o výměře 29 ha, jehož uživatelem je , právnická osoba, . Obvyklá cena nově vzniklého pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 5.951 m2 tak činí , částka, a odpovídá spoluvlastnickému podílu v rozsahu 2/3 z obvyklé ceny Nemovitosti ve výši , částka, . Obvyklá cena nově vzniklého pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře 2.976 m2 činí , částka, a odpovídá podílu v rozsahu 1/3 z obvyklé ceny Nemovitosti ve výši , částka, . Výslech znalce účastníci nepožadovali. Proti samotnému způsobu rozdělení a stanovení obvyklé ceny účastníci ničeho nenamítali.

9. Soud další důkazy neprovedl, neboť má za to, že v řízení na základě provedených důkazů vyšly najevo všechny rozhodné skutečnosti a další dokazování je proto nadbytečné a nehospodárné.

10. Na základě provedeného dokazování soud o skutkovém stavu zavřel, že žalobkyně a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitosti, žalobkyně v rozsahu ideální 2/3 a žalovaná v rozsahu ideální 1/3. Obě účastnice další setrvání ve spoluvlastnictví odmítají a k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi nimi nedošlo. Geometrickým plánem je navrhováno rozdělení Nemovitosti o celkové výměře 8.972 m2 na dvě parcely, a to p. č. , Anonymizováno, o výměře 5.951 m2, která odpovídá podílu 2/3 a p. č. , Anonymizováno, o výměře 2.976 m2, která odpovídá podílu 1/3. Dle znaleckého posudku je navrhované rozdělení Nemovitosti bez vlivu na obvyklou cenu nově vzniklých pozemků. Nemovitost je ornou půdou a v současné době je součástí půdního bloku, který tvoří souvislou plochu zemědělské půdy pozemků různých vlastníků a o různé velikosti. Nemovitost je zemědělsky obhospodařována a k přístupu na ni je třeba využít sousedních zemědělských pozemků jiných vlastníků. Způsob, jakým znalec Nemovitost navrhl rozdělit, tvarem i výměrou nově vzniklých pozemků odpovídá charakteru pozemků sousedících s Nemovitostí.

11. Na projednávanou věc dopadají ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

12. Podle ust. § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

13. Podle ust. § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

14. Podle ust. § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

15. Podle ust. § 1142 odst. 2 o. z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.

16. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

18. Podle ust. § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

19. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

20. Soud v souladu s ust. § 1140 odst. 1 o. z. uzavřel, že účastníky zásadně nelze k dalšímu setrvání ve spoluvlastnictví nutit. Oba účastníci mají zájem o zachování vlastnického práva k Nemovitosti, byť žalovaná pouze v rozsahu svého podílu. Soud se proto v souladu s ust. § 1144 odst. 1 o. z. předně zabýval otázkou, zda lze Nemovitost rozdělit na dva samostatné pozemky výměrou odpovídající spoluvlastnickým podílům účastníků.

21. Podle usnesení NS ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není „optimální“, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. To, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat „s určitým omezením oproti předchozímu stavu“, není významné.

22. Z obsahu shora citovaných ustanovení je zřejmé, že rozdělení je prvním ze způsobů vypořádání rušeného spoluvlastnictví, kterým se soud musí zabývat, avšak jedině tehdy, je-li to dobře možné. Pro takový postup jsou určujícími kritérii poloha pozemku, celková plocha a tvar (srov. rozsudek usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. V projednávané věci je Nemovitost zhruba ve tvaru obdélníku o celkové výměře 8.927 m2. Při jejím rozdělení na dvě části odpovídající velikosti podílu žalobkyně a podílu žalované představuje hranice mezi novými pozemky č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, rovnou linii dělící pozemky na dva obdélníky odlišné velikosti. Soud na základě zjištění, že Nemovitost je (a nadále bude) ornou půdou, která je součástí půdního bloku tvořícího souvislou plochu zemědělské půdy a je dosud takto i zemědělsky obhospodařována, dospěl k závěru, že na nově vzniklých pozemcích bude možno i nadále zemědělsky hospodařit ve stejném rozsahu, jak tomu bylo před rozdělením Nemovitosti. Nemovitost je tedy vzhledem k jejímu tvaru a velkosti reálně dělitelná. Každý z oddělených pozemků bude mít dostatečnou rozlohu, aby mohl být zemědělsky obděláván shodným způsobem jako doposud, tedy prostřednictvím pachtu. Sousední pozemky jsou obdobných výměr jako nově vzniklé pozemky a takto jsou společně s Nemovitostí dosud evidentně využívány. Charakter nově vzniklých pozemků tedy v žádném případě nevylučuje jejich účelné využití v souladu s jejich určením, tj. jako orné půdy. Je tedy splněna i další podmínka reálného dělení, a to hospodářská využitelnost rozdělených pozemků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

24. Přístup k Nemovitosti byl dosud možný jedině po sousedních zemědělských pozemcích, z nichž žádný není veřejnou komunikací. Požadavek na zachování stálého přístupu přichází z povahy věci v úvahu jen tam, kde tento přístup před rozdělením existuje (shodně , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol Občanský zákoník. Komentář 2. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, str. 1227). Reálnému rozdělení Nemovitosti proto dle názoru soudu nebrání, není-li zajištěn přístup k nově vzniklým pozemkům shodně, jako tomu bylo před rozdělením Nemovitosti.

25. Rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 1143 a násl. obč. zák. je z pohledu § 82 odst. 3 stavebního zákona rozhodnutím podle zvláštního předpisu, které nevyžaduje vydání územního rozhodnutí. Není k němu třeba ani vydání závazného stanoviska orgánu ochrany přírody ve smyslu § 44 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., které má být vydáváno k územnímu rozhodnutí (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Stanovisko stavebního úřadu k rozdělení Nemovitosti není tedy pro soud v projednávané věci závazné.

26. Soud vzhledem k tomu, že Nemovitost je zemědělským pozemkem v kategorii orná půda, dospěl k závěru, že se nejedná o společnou věc ve smyslu ust. § 1142 odst. 1 o. z., která pouze jako celek může sloužit k určitému účelu. Náklady na rozdělení Nemovitostí spočívají v nákladech na vyhotovení Geometrického plánu a na zjištění obvyklé ceny nově vzniklých pozemků, které již zčásti, co do zaplacené zálohy, vynaložil žalovaný. Zbývající náklady hrazené z rozpočtových prostředků ponesou účastníci rovným dílem v rámci rozhodnutí o nákladech státu. Reálnému rozdělení Nemovitostí tedy nebrání ani vznik nepřiměřeně vysokých nákladů. Geometrický plán splňuje požadavky ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon. Soud na základě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že v daném případě byly všechny zákonné předpoklady pro reálné rozdělení Nemovitosti splněny. Žalobkyní namítaná absence přístupu na nově vzniklé pozemky přímo z veřejné komunikace rovněž podle názoru soudu neznamená překážku rozdělení pozemků, když Nemovitost ani dosud takovým přístupem nedisponovala. Na tomto se pro žalobce a žalovanou ničeho nezmění. Bylo dále prokázáno, že rozdělením nedojde k jakémukoliv poklesu ceny nových pozemků oproti ceně Nemovitosti. Účastníci na základě rozhodnutí soudu obdrží pozemek ve stejné ceně odpovídající velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Nelze také uzavřít, že by se některému z účastníků v podobě nového vzniklého pozemku dostalo pozemku méně kvalitního, než druhému účastníku. Znalec neshledal žádný důvod pro stanovení jiné jednotkové ceny pro každý z nově vzniklých pozemků např. z důvodu různé bonity. Rozdělení Nemovitostí dle Geometrického plánu, vypracovaného v řízení, je proto dobře možné. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že jsou dány podmínky pro to, aby bylo vyhověno návrhu žalované na zrušení spoluvlastnictví reálným rozdělením Nemovitosti. Oběma účastníkům se dostává pozemek v takové hodnotě, která odpovídá jejich podílu na nemovitosti. Na straně žádného z účastníků tak nejsou dány důvody pro zaplacení přiměřené náhrady protistraně. Soud proto zrušil spoluvlastnictví účastníků a o vypořádání rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

27. Návrhem na konkrétní způsob rozdělení však soud vázán nebyl a jedná se tedy rovněž o řízení spadající pod režim ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. Nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. IV. ÚS 404/22 ve výroku I. uvádí, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicium duplex, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Dle výroku II. nálezu je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

28. O náhradě nákladů řízení soud v souladu s citovaným nálezem Ústavního soudu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k Nemovitosti bylo zrušeno a žalobkyni i žalované byl přikázán pozemek odpovídající svou rozlohou jejich podílu na Nemovitostech, tedy byl úspěch žalobkyně i žalované jen částečný. Hledisko úspěchu a neúspěchu ve sporu tak nelze pro účely posouzení nároku na náhradu nákladů řízení jasně a spravedlivě kvantifikovat. Pokud se týká procesních stanovisek obou stran sporu, nelze dospět k závěru, že naplňují znaky šikanózního výkonu práva či znamenají nadměrné obstrukce, resp. zneužití procesních práv, které by bránilo vydání vyhovujícího soudního rozhodnutí. Dle názoru soudu se jednalo na obou stranách o takovou procesní aktivitu, kterou lze považovat za ještě odpovídající hájení svého vlastnického práva.

29. Pro úplnost soud dodává, že žalovanou zaplacená záloha na vypracování znaleckého posudku, resp. Geometrického plánu, tvoří její náklad, který je vypořádáván při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky dle § 142 o. s. ř. s ohledem na posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Protože žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, nelze ani náklad důkazu zaplacený zálohou účastníkem, v souladu s uvedenou judikaturou, nijak vypořádat.

30. Podle ust. § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platí, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

31. O nákladech, které za řízení vznikly státu, soud rozhodoval podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u účastníků nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byl v průběhu soudního řízení vypracován geometrický plán a znalecký posudek. Vzhledem k tomu, že znalci bylo z rozpočtových prostředků České republiky v okamžik rozhodnutí soudu vyplaceno znalečné v částce , částka, , uložil soud uhradit oběma stranám sporu náklady státu uhradit rovným dílem. Přitom soud vycházel z posouzení povinnosti účastníků hradit náklady řízení státu podle rozsahu jejich úspěchu a neúspěchu, který je u obou stran sporu srovnatelný, viz předchozí odstavec, proto jsou obě strany spolu povinny uhradit náklady státu rovným dílem.