12 C 230/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35 740 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.181 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 11.720 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 7.461 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 16.559 Kč a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 9.599,20 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 6.959,80 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal proti žalovanému jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], jednak zaplacení částky 21.319,20 Kč (15.000 Kč jako jistinu a 6.319,20 Kč jako souhrnný poplatek), částky 13.063,44 Kč jako zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného z dlužné částky za období od [datum] do [datum], a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 21.319,20 Kč za období od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem 9.600 Kč v 40 týdenních splátkách po 615 Kč se splatností poslední splátky dne [datum]. Žalovaný splátky řádně nehradil, naposledy uhradil splátku dne [datum], celkem bylo uhrazeno 3.280,80 Kč. A dále se žalobce domáhal zaplacení částky 14.420,80 Kč (9.811,32 Kč jako jistinu a 4.609,48 Kč jako souhrnný poplatek), částky 9.669,64 Kč jako zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného z dlužné částky za období od [datum] do [datum], a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 14.420,80 Kč za období od [datum] do zaplacení. Tento nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem 6.960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč se splatností poslední splátky dne [datum]. Žalovaný splátky řádně nehradil, naposledy uhradil splátku dne [datum], celkem bylo uhrazeno 2.539 Kč. K postoupení obou pohledávek žalobci došlo dne [datum] a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem z téhož dne. Žalovaný na pohledávky po postoupení i přes výzvu žalobce neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], a smluvních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum]. Na jejím základě poskytl věřitel žalovanému částku 15.000 Kč, kterou v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 9.600 Kč v 40 týdenních splátkách po 615Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. Podle článku 5 smluvních podmínek se splátky uhrazené zákazníkem nejprve započítávají na souhrnný poplatek a poté až na vlastní půjčku.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], a smluvních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum]. Na jejím základě poskytl věřitel žalovanému částku 10.000 Kč, kterou v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 6.960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. Podle článku 5 smluvních podmínek se splátky uhrazené zákazníkem nejprve započítávají na souhrnný poplatek a poté až na vlastní půjčku.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalobcem bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

6. Z výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky.

7. Z dopisu ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení do [datum]. Dopis mu byl téhož dne odeslán.

8. Skutečnost, že žalovaný žalobci na základě uvedených smluv poskytl jiné plnění, než uváděl žalobce, nebyla tvrzena.

9. Podle ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Aktivní legitimace žalobce k žalobě byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne [datum] v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobce na jejím základě vstoupil do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinného v době postoupení).

14. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní předchůdce žalobce se jako věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi v prvém případě peněžní částku ve výši 15.000 Kč. Ve druhém případě pak částku 10.000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu smlouvy. Reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna a došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu shora citovaného ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními z. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů.

15. Součástí smluvních ujednání byla také úhrada poplatku za poskytnutí půjčky v prvním případě ve výši 9.600 Kč. Ve druhém případě pak ve výši 6.960 Kč. Tato částka je nepochybně svou povahou úplatou za užívání jistiny půjčky, tedy úrokem dle citovaného ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá obecné korekci občanskoprávních vztahů. V projednávaném případě byly smlouvy o půjčce sjednány mezi účastníky v průběhu roku 2008. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad ARAD (statistická data České národní banky) činily v daném období úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 4,77% - 14,45%. Dohodnutý poplatek 9.600 Kč, resp. 6.960 Kč tak činí v obou případech úrok ve výši 83,6% ročně, což představuje více než pětiapůlnásobek horní hranice uvedené úrokové sazby. Úrok, který byl ve všech projednávaných případech dohodnut, je tedy v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák., neboť byl sjednán v nepřiměřeně vysoké výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005). Takový závěr je jednak v souladu s citovanými rozhodnutími NS, ale dle názoru soudu obstojí i ve světle rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ze dne 8. 12. 2015, kde dovolací soud vyslovil závěr, že více než desetinásobně převyšující smluvený úrok je v rozporu s dobrými mravy, nikoliv, že teprve desetinásobek znamená podstatné převýšení obvyklé úrokové sazby. Rozhodnutím NS sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 tedy nebyla dosavadní judikatura, která považovala za podstatné převýšení obvyklé úrokové míry již čtyřnásobek, nijak překonána. Dle názoru soudu proto nelze, než ujednání o úhradě poplatku ve výši 9.600 Kč, resp. 6.960 Kč ve všech smlouvách posoudit dle ust. § 39 obč. zák. jako neplatné. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy.

16. Soud proto dospěl k závěru, že v prvním případě mezi účastníky byla platně dohodnuta pouze půjčka částky 15.000 Kč. Pakliže žalovaný již žalobci zaplatil částku 3.280 Kč, zůstal věřiteli dlužen na jistině částku 11.720 Kč a žalobce jako právní nástupce věřitele má na její zaplacení právo. Soud proto uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, žalovaný se do prodlení se zaplacením částky 11.720 Kč dostal dne [datum] (uplynutím doby 7 dnů od poslední splátky dne [datum]). Úrok z prodlení soud stanovil ve výši, která odpovídá ust. nař. vl. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 19 odst. 1 nař. vl. 351/2013 Sb., a to ode dne prodlení do zaplacení. Co do částky 9.599,20 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení soud žalobu zamítl. V druhém případě mezi účastníky byla platně dohodnuta pouze půjčka částky 10.000 Kč. Pakliže žalovaný již žalobci zaplatil částku 2.539 Kč, zůstal věřiteli dlužen na jistině částku 7.461 Kč a žalobce jako právní nástupce věřitele má na její zaplacení právo. Soud proto uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, žalovaný se do prodlení se zaplacením částky 7.461 Kč dostal dne [datum] (uplynutím doby 7 dnů od poslední splátky dne [datum]). Úrok z prodlení soud stanovil ve výši, která odpovídá ust. § 1 nař. vl. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s § 19 odst. 1 nař. vl. 351/2013 Sb., a to ode dne prodlení do zaplacení. Co do částky 6.959,80 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení soud žalobu zamítl (výrok I. a II.).

17. Pro úplnost soud uvádí, že rozhodl o žalobě v souladu s § 115a o. s. ř. bez jednání pouze na základě listinných důkazů, které jsou součástí spisu. Žalobce vyjádřil souhlas s takovým postupem již v žalobě. Ačkoliv soud žalobu v části zamítl, nebylo třeba v dané věci nařizovat jednání, neboť soud nezaložil pro žalobce nepříznivé rozhodnutí na skutečnosti, že neunesl břemeno tvrzení či břemeno důkazní. Naopak, soud má žalobcem uváděné skutečnosti za plně prokázané na základě předložených listin. Dospěl však k závěru, že část uplatněného nároku nemá oporu v aplikovatelném právu. Proto bylo možné o žalobě rozhodnout, aniž by bylo třeba nařídit jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005).

18. Soud žalobě vyhověl celkem co do částky 19.181 Kč a ve zbytku předmětu řízení, tedy co do částky 16.559 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně byla jen v nepatrné části úspěšnější, když rozdíl mezi jejím úspěchem a úspěchem žalovaného činil cca 7 % předmětu řízení, soud proto o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

19. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.