12 C 235/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 58 470 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 16.761 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5.725,06 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2.483,61 Kč, úroky ve výši 21% ročně z dlužné jistiny ve výši 9.129,08 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 9.129,08 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.449 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se pro částku 29.260 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.099,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.048,47 Kč, úrok ve výši 21% ročně z částky 12.915,58 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 12.915,58 Kč od datum do datum, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 1.742,58 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6.146,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.258,60 Kč, úrok ve výši 21% ročně z částky 9.801,74 Kč od datum do zaplacení a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky 9.801,74 Kč od datum do datum a z částky 8.525,74 Kč od datum do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 58.470 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne datum poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem 12.540 Kč v 60 týdenních splátkách po 459 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, uhradil pouze částku 3.827 Kč. Dále tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne datum poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem 11.704 Kč v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, uhradil pouze částku 8.943 Kč. Dále tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne datum poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s poplatkem 16.720 Kč v 60 týdenních splátkách po 612 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, uhradil pouze částku 18.724 Kč. K postoupení pohledávek žalobci došlo dne 17. 6 2016 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanému odeslala výzvu k zaplacení.

2. Svým podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět pro požadavek na zaplacení 16.761 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5.725,06 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2.483,61 Kč, úroky ve výši 21% ročně z dlužné jistiny ve výši 9.129,08 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 9.129,08 Kč od datum do zaplacení, a to s odůvodněním že nedisponuje předmětnou smlouvou o zápůjčce.

3. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí zastaví. Podle ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud ve věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

4. S ohledem na citovaná ustanovení soudu nezbylo, než řízení pro požadavek na zaplacení požadavku uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku zastavit, neboť žalobkyně pro tuto část vzala žalobu zpět a souhlas žalovaného se zpětvzetím soud v souladu s ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. nezjišťoval, když ve věci nebylo dosud jednáno.

5. V řízení bylo pokračováno pro požadavek žalobce na zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku II. a III. tohoto rozsudku.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, a smluvních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena dne datum. Na jejím základě poskytl věřitel žalovanému částku 15.000 Kč, kterou v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 12.540 Kč, celkem tedy 27.540 Kč v 60 týdenních splátkách po 459 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.

8. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, a smluvních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena dne datum. Na jejím základě poskytl věřitel žalovanému částku 20.000 Kč, kterou v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 16.720 Kč, celkem tedy 36.720 Kč v 60 týdenních splátkách po 612 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalobcem bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

10. Z výzvy ze dne datum a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky. Dopis mu byl dne datum odeslán.

11. Z dopisu ze dne datum a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení. Dopis mu byl dne datum odeslán.

12. Skutečnost, že žalovaný žalobci ze smlouvy o půjčce ze dne datum a ze dne datum poskytl jiné plnění, než uváděla žalobkyně, nebyla žalovaným tvrzena a tedy ani prokázána.

13. Podle ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

15. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

18. Podle ust. § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byly dne datum a datum uzavřeny smlouvy o půjčce, současně se však jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019 i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Úvěr tedy může věřitel poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

22. Za rozhodující pro právní posouzení této věci tak soud považoval skutečnost, zda právní předchůdce žalobkyně řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že věřitel posuzoval schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splatit na základě jeho prohlášení v zákaznických kartách a lustrací v insolvenčním rejstříku, žalobkyně neprokázala. Žalobkyně ani netvrdila, že by jakkoliv věřitel ověřil i další skutečnosti relevantní pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, tedy zejména existenci jiných dluhů žalovaného. S ohledem na výše uvedené lze postup věřitele jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr ve smyslu výše citovaných rozhodnutí. Poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 39 obč. zák. neplatné, když společnost právnická osoba poskytla žalovanému ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelské úvěry, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatné. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

23. Jestliže věřitel přes neplatnost smluv poskytl žalovanému dne datum částku 15.000 Kč dne datum částku 20.000 Kč, tedy celkem 35.000 Kč, plnila dle § 451 odst. 2 obč. zák. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 451 odst. 1 obč. zák. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již částky 3.827 Kč a 18.724 Kč, tedy celkem uhradil částku 22.551 Kč, zbývá mu k úhradě 12.449 Kč, z toho částka 11.173 Kč v souvislosti se smlouvou ze dne datum a částka 1.276 Kč v souvislosti se smlouvou ze dne datum. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 12.449 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky, které se do dispozice žalovaného dostalo dne datum, vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů od doučení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,05% p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na 57,42% všech svých nákladů řízení. Žalovaný nicméně v řízení zůstal nečinný a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.