12 C 251/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví <b>I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Třebestovice zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Třebestovice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, se zrušuje.</b> <b>II. Nově vzniklá parcela [číslo] v katastrálním území Třebestovice o výměře [výměra] podle geometrického plánu pro změnu hranic pozemků vyhotoveného [jméno] [příjmení] [číslo] potvrzeného Ing. [jméno] [příjmení], oprávněným zeměměřičským inženýrem dne [datum], který tvoří přílohu tohoto rozsudku, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce a nově vzniklá parcela [číslo] v katastrálním území Třebestovice o výměře [výměra] podle geometrického plánu pro změnu hranic pozemků vyhotoveného [jméno] [příjmení] [číslo] potvrzeného Ing. [jméno] [příjmení], oprávněným zeměměřičským inženýrem dne [datum], který tvoří přílohu tohoto rozsudku, se přikazuje do podílového spoluvlastnictví žalovaného 1. v rozsahu ½ a žalovaného 2. v rozsahu ½.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice padesát procent všech jejích nákladů řízení s tím, že jejich výše bude určena samostatným usnesením.</b> <b>V. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice padesát procent všech jejích nákladů řízení s tím, že jejich výše bude určena samostatným usnesením.</b> 1. Žalobce se domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. [číslo] p. [parcelní číslo] v k. ú [obec] (dále jen„ Nemovitosti“), a to reálným rozdělením s tím, že do jeho výlučného vlastnictví bude přikázán nový pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], který vznikl oddělením geometrickým plánem [číslo] do vlastnictví žalovaných nový pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], který vznikl oddělením geometrickým plánem [číslo]. Uvedl, že ve spoluvlastnickém vztahu se žalovanými již dále setrvávat nechce, neboť má o správě a využití Nemovitostí odlišné představy než žalovaní. Žalobce dále tvrdil, že se opakovaně na žalované obrátil s návrhem na odkoupení jejich podílu na Nemovitostech za tržní cenu, což preferoval. Nebyl však ochoten zaplatit cenu, kterou požadovali žalovaní. Následně se na žalované obrátil i s návrhem na reálné rozdělení Nemovitostí. Žalovaní však svůj souhlas s reálným rozdělením Nemovitostí podmiňovali zřízením služebnosti cesty a stezky přes nově vzniklý pozemek, který by měl připadnout žalobci, což žalobce nebyl ochoten akceptovat.

2. Žalovaní potvrdili, že o reálném rozdělení Nemovitostí před zahájením řízení se žalobcem jednali, a to za současného požadavku na zajištění přístupu formou na nově vzniklý pozemek [parcelní číslo]. Potvrdili dále, že žalobce se na ně obrátil s návrhem na odkoupení jejich spoluvlastnických podílů, nabízenou částku však považovali za nízkou, proto k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedošlo. Návrh žalobce na jeho oddělení ze spoluvlastnictví žalovaní požadovali zamítnout s odůvodněním, že v důsledku reálného rozdělení Nemovitostí se podstatně se sníží hodnota nově vzniklého pozemku, který by jim měl připadnout. Uváděli, že nově vzniklý pozemek [parcelní číslo] po oddělení nebude pro ně přístupný přes pozemky společnosti, která je spřízněná s osobou žalobce. Zřízení přístupu z pozemní komunikace na pozemku p. [číslo] by znamenalo vyšší náklady a správce komunikace s tímto navíc nesouhlasí. Dále namítali, že v důsledku neexistence přístupu na nově vzniklý pozemek [parcelní číslo] dojde k podstatnému snížení jeho hodnoty, případně se pozemek stane neprodejným. Dále namítali, že uplatnění žaloby na oddělení ze spoluvlastnictví je za situace, kdy žalobce vzal zpět žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zneužitím práva.

3. Z informace o pozemku poskytnuté Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním dne [datum] soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je v katastru nemovitostí evidován na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. a obec Třebestovice jako podílové spoluvlastnictví žalobce v rozsahu ½, žalovaného 1 v rozsahu ¼ a žalovaného 2 v rozsahu ¼ s tím, že se jedná o lesní pozemek.

4. Z informace o pozemku poskytnuté Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním dne [datum] soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je v katastru nemovitostí evidován na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. a obec Třebestovice jako podílové spoluvlastnictví žalobce v rozsahu ½, žalovaného 1 v rozsahu ¼ a žalovaného 2 v rozsahu ¼ s tím, že se jedná o lesní pozemek.

5. Ze znaleckého posudku znalce ing [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum] a dodatku ke znaleckému posudku ze dne [datum] soud zjistil, že Nemovitosti na sebe navazují, dle územního plánu obce Třebestovice ze dne [datum] jsou zařazeny do lesních ploch, v kategorii hospodářské lesy a nacházejí se na okraji rozsáhlého lesního komplexu. Porost na parcela [parcelní číslo] odpovídá zařazení do kategorie lesní porost a na parcele [parcelní číslo] se nachází travní porost. Nemovitosti sousedí mimo jiné s pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec]. Ke dni vypracování doplňku znaleckého posudku obvyklá cena Nemovitostí činila 1.941.520 Kč, což při jejich celkové výměře [výměra] činí 85,59 Kč za 1 m2. Soud znalecký posudek včetně jeho dodatku hodnotil jako úplný, ve vztahu k jeho zadání, když obsahuje zjištěný stav nemovitostí, odkaz na použitou metodiku, logické vysvětlení použití parametrů pro výpočet ceny, včetně fotografií celého areálu garáží. Znalec podrobně analyzoval údaje z vybraného souboru předmětných ocenění s údaji o předmětu ocenění a tyto zjištěné údaje podrobně vyhodnotil a popsal i důvody, pro které do ocenění nezahrnul jiné předměty prodejů. Úkolem znalce bylo zjištění obvyklé ceny lesních pozemků, čemuž odpovídá obor znalecké činnosti znalce – ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na lesní pozemky, lesní porosty a škody na lesních porostech. Znalec zadaný úkol beze zbytku splnil. Na tomto závěru soudu dle názoru soudu nemůže změnit nic skutečnost, že znalec posudek doplnil, když při své znalecké činnosti zjistil nové informace o uskutečněných prodejích. Soud proto hodnotil nález znaleckého posudku jako podložený zjištěními znalce, jeho závěr je logicky zdůvodněný a tedy přesvědčivý. Z výpovědi znalce [celé jméno znalce] ve spojení s obsahem posudku soud zjistil, že Nemovitosti jsou zpřístupněny z jedné strany dálničním přivaděčem (pozemek p. [číslo]). K Nemovitostem nevede účelová lesní komunikace, zajišťující přímý přístup. Jedná se o běžnou situaci u většiny lesních pozemků, kterou vlastníci řeší za použití přístupu přes lesní pozemky jiných vlastníků. Přístup na nově vzniklé pozemky je možný i přes sousední lesní pozemky (p. [číslo]), lze tedy na nich hospodařit, a to včetně využití mechanizace. Nemovitosti se nacházejí na hranici s pozemky, na kterých je dovolen lehký průmysl, existují proto předpoklady, že v budoucnu může dojít ke změně územního plánu. Rozdělení Nemovitostí by proto vliv na znalcem zjištěnou obvyklou cenu nemělo, neboť pro výši obvyklé ceny je v tomto případě určující lokalita, ve které se pozemky nacházejí, nikoliv stav porostu. Přestože tedy na každém pozemku je porost mající jiné vlastnosti, nemá to v případě rozdělení Nemovitostí na obvyklou cenu vliv.

6. Geometrickým plánem pro změnu hranic pozemků vyhotoveného [jméno] [příjmení] [číslo] potvrzeného Ing. [jméno] [příjmení], oprávněným zeměměřičským inženýrem dne [datum] („ Geometrický plán“) byly pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] rozděleny na dvě parcely, a to [parcelní číslo] o výměře [výměra] a [číslo] o výměře [výměra]. Každý nově vzniklý pozemek tedy odpovídá podílu ½a½z původních pozemků p. [číslo] o celkové výměře [výměra].

7. Ze seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobce je mimo jiné evidován v katastru nemovitostí jako vlastník p. [číslo] v. k. ú. [obec].

8. Ze seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] soud zjistil, že [právnická osoba] je mimo jiné evidován jako vlastník p. [číslo] v k. ú. [obec].

9. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba]

10. Z rozhodnutí Městského řadu [obec] č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že bylo vydáno společné povolení pro stavbu„ Zpevněné plochy PD [obec] – výstavba nových odstavných ploch“ na pozemcích p. [číslo] v. k. ú. [obec].

11. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného znalcem ing. [jméno] [příjmení], provedeného v řízení jako listinný důkaz, soud zjistil, že jej vypracoval znalec v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí se specializací oceňování nemovitostí. Znalec v posudku uzavřel, že v důsledku rozdělení Nemovitostí se sníží obvyklá cena pozemku [parcelní číslo] o 40 % a prodlouží se doba jeho prodejnosti o 6 měsíců, a to v důsledku nemožnosti přístupu a příjezdu. Nález posudku však obsahuje pouze popis Nemovitostí a popis záměru jejich rozdělení. V nálezu zcela absentuje popis srovnávaných uskutečněných prodejů pozemků s vlastnostmi obdobnými jako u Nemovitostí a pozemků s vlastnostmi obdobnými jako u nově vzniklého pozemku [parcelní číslo]. Z dalšího obsahu posudku nelze proto spolehlivě zjistit, jakým způsobem znalec ing. [příjmení] dospěl k závěru o snížení obvyklé ceny a o prodloužení doby prodeje. Soud proto závěry znalce ing. [příjmení] vyjádřené ve znaleckém posudku nepovažoval za náležitě odůvodněné.

12. Soud další důkazy neprovedl, neboť má za to, že v řízení na základě provedených důkazů vyšly najevo všechny rozhodné skutečnosti a další dokazování je proto nadbytečné a nehospodárné.

13. Na základě provedeného dokazování soud o skutkovém stavu zavřel, že žalobce a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitostí, žalobce v rozsahu ideální 1/2 a každý ze žalovaných v rozsahu ideální ¼. Účastníci spolu před zahájením řízení ohledně zrušení a způsobu vypořádání Nemovitostí jednali, avšak shodu nenašli zprvu v otázce ceny a následně ani v otázce podmínek reálného rozdělení. Geometrickým plánem je navrhována změna hranic Nemovitostí s tím, že o pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] budou nově rozděleny na dvě parcely, a to [parcelní číslo] o výměře [výměra] a [číslo] o výměře [výměra]. Každý nově vzniklý pozemek tedy odpovídá podílu ½a½z původních pozemků p. [číslo] o celkové výměře [výměra]. Navrhované rozdělení Nemovitostí je bez vlivu na obvyklou cenu nově vzniklých pozemků.

14. Na projednávanou věc dopadají ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

15. Podle ust. § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

16. Podle ust. § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

17. Podle ust. § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

18. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

19. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

20. Podle ust. § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

21. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. Podle ust. 12 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích („lesní zákon“) dělení lesních pozemků, při kterém výměra jednoho dílu klesne pod 1 ha, vyžaduje souhlas orgánu státní správy lesů. Orgán státní správy lesů souhlas nevydá, jestliže by dělením vznikly pozemky nevhodného tvaru nebo velikosti, neumožňující řádné hospodaření v lese.

23. Podle ust. § 19 odst. 1 lesního zákona každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

24. Podle ust. § 34 odst. 3 lesního zákona nelze-li účelu dosáhnout jinak, je vlastník lesa nebo osoba provádějící činnost v zájmu vlastníka lesa oprávněn v odůvodněných případech na nezbytnou dobu, v nezbytném rozsahu, ve vhodné době a za náhradu užívat cizí pozemky k lesní dopravě. Tím není dotčena jeho odpovědnost za způsobenou škodu podle zvláštních předpisů.

25. Soud v souladu s ust. § 1140 odst. 1 o. z. uzavřel, že žalobce zásadně nelze k dalšímu setrvání ve spoluvlastnictví se žalovanými nutit. Pakliže se žalobce domáhá oddělení ze spoluvlastnictví ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 o. z., nezbylo soudu, než se předně zabývat otázkou, zda lze Nemovitosti rozdělit, a to za současného zachování podílového spoluvlastnictví žalovaných. Podle usnesení NS ČR ze dne 20. 9. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4835/2015 samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není„ optimální“, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo„ dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. To, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat„ s určitým omezením oproti předchozímu stavu“, není významné. Soud na základě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že Nemovitosti jsou ve smyslu ust. § 3 odst. 1 lesního zákona, pozemky určenými k plnění funkce lesa. V souladu s ust. § 12 odst. 3 lesního zákona soud dále dospěl k závěru, že Nemovitosti, jakožto lesní pozemky o celkové výměře [výměra], je možné reálně rozdělit v souladu s Geometrickým plánem na dva pozemky, jejichž výměra přesahuje 1 ha, tedy 10.000 m2. Pro takové rozdělení není souhlas příslušného orgánu státní správy vyžadován. Na základě zjištění, učiněných z výslechu znalce, soud dále dospěl k závěru, že nic nebrání tomu, aby nově vzniklé pozemky dle funkci lesa i nadále plnily. Přístup na nově vzniklé pozemky je jednak, v souladu s ust. § 19 odst. 1 a § 34 odst. 3 lesního zákona, zajištěn přes sousední lesní pozemky, ale dále i z veřejné komunikace na pozemku p. [číslo]. Dle názoru soudu z těchto důvodu skutečnost, že vlastníkem pozemku p. [číslo] je žalobce, rep. pozemku p. [číslo] je společnost ovládaná žalobcem, a ani, že na nich byla povolena stavba zpevněné plochy, nemá z hlediska závěru o přístupu na nově vzniklý pozemek [parcelní číslo] žádný vliv. Soud proto dospěl k závěru, že se nejedná o společnou věc ve smyslu ust. § 1142 odst. 1 o. z., která pouze jako celek může sloužit k určitému účelu. Náklady na rozdělení Nemovitostí spočívají v nákladech na vyhotovení Geometrického plánu, které již vynaložil žalobce, a dále v nákladech na zjištění obvyklé ceny nově vzniklých pozemků, které ponesou účastníci rovným dílem v rámci rozhodnutí o nákladech státu. Reálnému rozdělení Nemovitostí tedy nebrání ani vznik nepřiměřeně vysokých nákladů. Žalobcem předložený Geometrický plán splňuje požadavky ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon. Nový pozemek [parcelní číslo] o výměře [výměra] odpovídá ½ velikosti Nemovitostí o výměře [číslo] m² a nový pozemek [parcelní číslo] o výměře [výměra] odpovídá rovněž ½ velikosti Nemovitostí. Obvyklá cena obou nově vzniklých pozemků bude shodná s obvyklou cenou Nemovitostí. Námitka žalovaných, že v důsledku navrhovaného rozdělení Nemovitostí jim vznikne újma, neboť se sníží obvyklá cena nově vzniklého pozemku, který jim má připadnut, tak není důvodná.

26. Soud se k námitce žalovaných dále zabýval otázkou, zda žaloba na oddělení žalobce ze spoluvlastnictví je takovým případem zásahu do práva spoluvlastníka, který je motivován právě a jenom snahou o způsobení újmy a jedná se tedy o zjevné zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o. z.

27. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 22 Cdo 674/2018 ze dne 27. 3. 2018 zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva se v obecné rovině může prosadit například tam, kde by se jednalo o důvody, které by neopodstatňovaly zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 o. z., ale šlo by ze strany spoluvlastníka domáhajícího se zrušení spoluvlastnictví o zjevné zneužití práva. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Již samotná podstata spoluvlastnického poměru je z povahy věci spojena vždy s nutností vědomí, že o společných záležitostech týkajících se společných věcí rozhodují vždy spoluvlastníci, kteří namnoze nemusí vystupovat jednotně a mohou zastávat i odlišné názory, a stejně tak si každý ze spoluvlastníků musí být vědom, že druhý spoluvlastník může kdykoliv uplatnit právo na zrušení spoluvlastnictví (nejsou-li splněny předpoklady odkladu zrušení spoluvlastnictví). Otázku možného zneužití práva při uplatnění požadavku na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nadto nutno vždy nahlížet primárně také z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 o. z.) se zákonem stanovenými výjimkami reflektujícími toliko dočasné okolnosti (§ 1140 odst. 2 o. z.), z čehož vyplývá, že zjevné zneužití práva domáhat se likvidace spoluvlastnického poměru bude v praxi záležitostí zcela výjimečnou.

28. Z uvedeného vyplývá, že zákonné důvody nemožnosti domáhat se zrušení spoluvlastnictví jsou výjimkou z pravidla, je třeba na jejich aplikaci nahlížet restriktivně a vždy poměřovat, zda požadavek na zachování spoluvlastnického režimu může převážit nad zákonnou možností domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. V projednávané věci se dle názoru soudu o případ zjevného zneužití práva nejedná. Ochrana individuálních zájmů každého spoluvlastníka je zakotvena v ust. § 1155 odst. 1 o. z. a spočívá v možnosti domáhat se odkladu zrušení spoluvlastnictví soudem, a to za situace, že tím má být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka. Žalovaní však návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví neuplatnili, z čehož lze dovodit, že ani sami žalovaní o splnění podmínek pro jeho uplatnění nebyli přesvědčeni. Za této situace dospěl soud k závěru, že ze strany žalobce se ani o zjevné zneužití práva, kterému by v režimu § 8 o. z. měla být odepřena ochrana, jednat nemůže.

29. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že jsou dány podmínky pro to, aby bylo vyhověno návrhu žalobce na jeho oddělení z podílového spoluvlastnictví Nemovitostí. Rozdělení Nemovitostí dle žalobcem předloženého Geometrického plánu je dobře možné a soud proto žalobě vyhověl a přistoupil k oddělení žalobce z podílového spoluvlastnictví na Nemovitostech s tím, že podílové spoluvlastnictví žalovaných zůstává zachováno, avšak se týká nově vzniklého pozemku p. [číslo] jejich spoluvlastnické podíly uvedené ve výroku II. činí v součtu hodnotu jedna.

30. Žalobce v rámci tohoto řízení uplatnil jednak návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a dále i návrh na oddělení ze spoluvlastnictví. V průběhu řízení pak žalobce vzal žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zpět s tím, že nemá, v případě vypořádání přikázáním Nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví, zájem žalovaným uhradit přemrštěnou cenu. Nelze přehlédnout, že žalobce vzal žalobu zpět po vypracování znaleckého posudku, kterým byla stanovena obvyklá cena ve výši, kterou žalobce nebyl ochoten akceptovat. Řízení pak bylo v části návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pro zpětvzetí zastaveno. Pokud se týká návrhu na oddělení ze spoluvlastnictví, byl soud návrhem žalobce vázán potud, že o jiném zásahu do spoluvlastnictví, nemohl rozhodnout. Návrhem na konkrétní způsob rozdělení však soud vázán nebyl a jedná se tedy rovněž o řízení spadající pod režim ust. § 153 odst. 2 o. s. ř.

31. Nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 404/22 ve výroku I. uvádí, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicium duplex, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Dle výroku II. nálezu je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

32. O náhradě nákladů řízení soud v souladu s citovaným nálezem Ústavního soudu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť spoluvlastnictví žalobce a žalovaných k Nemovitostem bylo de facto zrušeno, když žalobci i žalovaným byly přikázány pozemky odpovídající rozlohou jejich podílu na Nemovitostech, tedy byl úspěch žalobce i žalovaných jen částečný. Své návrhy na způsob vypořádání obě strany sporu v průběhu řízení měnily a podmiňovali. Hledisko úspěchu a neúspěchu ve sporu tak nelze pro účely posouzení nároku na náhradu nákladů řízení jasně a spravedlivě kvantifikovat. Pokud se týká procesních stanovisek obou stran sporu, nelze dospět k závěru, že naplňují znaky šikanózního výkonu práva či znamenají nadměrné obstrukce, resp. zneužití procesních práv, které by bránilo vydání vyhovujícího soudního rozhodnutí. Dle názoru soudu se jednalo na obou stranách o takovou procesní aktivitu, kterou lze považovat za ještě odpovídající hájení svého vlastnického práva.

33. Pro úplnost soud dodává, že žalobcem zaplacená záloha na vypracování znaleckého posudků, tvoří jeho náklad, který je vypořádáván při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky dle § 142 o. s. ř. s ohledem na posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017). Protože žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, nebude ani náklad důkazu zaplacený zálohou účastníkem, v souladu s uvedenou judikaturou, nijak vypořádán.

34. O nákladech, které za řízení vznikly státu, soud rozhodoval podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u účastníků nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě byl v průběhu soudního řízení vypracován znalecký posudek. V souvislosti s vypracovaným znaleckým posudkem byl proveden i výslech znalce [celé jméno znalce]. Vzhledem k tomu, že znalci bylo v okamžik rozhodnutí soudu vyplaceno pouze znalečné za písemně vypracovaný posudek, avšak znalečné v souvislosti s výslechem znalce nebylo vyplaceno, uložil soud uhradit oběma stranám sporu náklady státu uhradit rovným dílem. Přitom soud vycházel z posouzení povinnosti účastníků hradit náklady řízení státu podle rozsahu jejich úspěchu a neúspěchu, přitom bylo třeba uzavřít, že ten je u obou stran sporu srovnatelný, viz předchozí odstavec, proto jsou obě strany spolu povinny uhradit náklady státu rovným dílem. Výše nákladů státu bude v souladu s ust. § 155 odst. 1 o. s. ř. určena samostatným usnesením.