12 C 269/2020
č. j. 12 C 269/2020-24
V PLATNOSTIOkresní soud v Nymburce rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky za neuhrazené jízdné a přirážky k němu z důvodu cesty ve veřejné dopravě bez platného jízdního dokladu. Soud uznal, že žalovaná porušila povinnost předložit jízdní doklad na výzvu, což podle § 7 odst. 6 zákona č. 175/2000 Sb. a § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. způsobilo povinnost zaplatit jízdné a přirážku. Rozsudek byl založen na účinnosti smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku a platných přepravních podmínek. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. včetně soudního poplatku a nákladů za úkony podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Plný text
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo peněžité plnění v částce částka z titulu neuhrazené přirážky za porušení přepravních podmínek a jízdného v souvislosti s jízdou bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem žalobkyně, a to dne datum. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná dne datum cestovala trolejbusem na lince 057 městské hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Na výzvu pověřené osoby nepředložila jízdní doklad, byla jí vyměřena přirážka k jízdnému ve výši částka a jízdné ve výši částka splatné do 30 dnů ode dne sepsání zápisu. Totožnost žalované byla zjištěna z občanského průkazu. Soud dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že žaloba je důvodná, neboť účastníci uzavřeli úplatnou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Podrobnější úpravu stanoví podle § 2579 občanského zákoníku přepravní řády a tarify. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, v platném znění se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu. Podle citovaného ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokázal cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalovaná použila k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení shora citovaných právních předpisů, proto je povinna zaplatit žalobkyni dlužné jízdné v částce částka a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně ve výši částka spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od dne prodlení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty 30 dnů od přepravní kontroly. Soud proto žalobkyni v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.