12 C 279/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 95 234,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 27.1.2023 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 59 084,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 511,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 694,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 27 500 Kč od 15.12.2022 do 26.1.2023, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 11 759,12 Kč od 15.12.2022 do 26.1.2023, úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 10 000,90 Kč od 15.12.2022 do 26.1.2023, úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 27 500 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 11 759,12 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5 000 Kč od 27.1.2023 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 959,12 Kč od 27.1.2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 4 950,90 Kč od 27.1.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 95.234,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 16. 1. 2020 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem 17.626 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2.480 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku 7.500 Kč. Dále tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 30. 10. 2019 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem 15.631 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1.277 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku 6.400 Kč. Dále tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 25. 7. 2019 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem 14.748 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1.240 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku 9.950 Kč. K postoupení pohledávek žalobkyni došlo dne 14. 12. 2022 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. Před podáním žaloby žalobkyně žalované odeslala výzvu k zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, a smluvních podmínek soud zjistil, že se dne 16. 1. 2020 písemně dohodli věřitel jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný o poskytnutí částky 30.000 Kč, kterou v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 29.514 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2.480 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, a smluvních podmínek soud zjistil, že se dne 30. 10. 2019 písemně dohodli věřitel jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný o poskytnutí částky 15.000 Kč, kterou v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 15.631 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1.277 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.

5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a věřitelem právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, a smluvních podmínek soud zjistil, že se dne 25. 7. 2019 písemně dohodli věřitel jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný o poskytnutí částky 28.000 Kč, kterou v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 14.748 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1.240 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.

6. Ze zákaznických karet ze dne 16. 1. 2020, 20. 10. 2019 a 25. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná učinila dne 16. 1. 2020 písemné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech a o svých příjmech a výdajích. Uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, pracuje na dohodu o provedení práce a dosahuje příjmu 21.070 Kč měsíčně, dalším příjmem v domácnosti je částka 17.113 Kč a 1 zdroj příjmů, má další splátky ve výši 10.000 Kč měsíčně, u věřitele splácí částku 2.500 Kč měsíčně. Věřitel provedl ověření výplatními páskami za listopad a prosinec 2019. Dne 30. 10. 2019 žalovaná učinila písemné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech a o svých příjmech a výdajích. Uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, pracuje na dohodu o provedení práce a dosahuje příjmu 16.647 Kč měsíčně, dalším příjmem v domácnosti je částka 20.051 Kč a 1 zdroj příjmů, má další splátky ve výši 6.500 Kč měsíčně, u věřitele splácí částku 1.240 Kč měsíčně. Věřitel provedl ověření výplatními páskami za srpen a září 2019. Dne 25. 7. 2019 žalovaná učinila písemné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech a o svých příjmech a výdajích. Uvedla, že má jiné bydlení, je svobodná, pracuje na hlavní pracovní poměr a dosahuje příjmu 17.605 Kč měsíčně, 1 zdroj příjmů, má další splátky ve výši 10.000 Kč měsíčně. Věřitel provedl ověření výplatními páskami za červen a červenec 2019.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 soud zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou.

8. Z výzvy ze dne 16. 12. 2022 a poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávek. Dopis jí byl dne 13. 1. 2023 odeslán.

9. Z dopisu ze dne 1. 6. 2023 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení. Dopis jí byl dne 2. 6. 2023 odeslán.

10. Skutečnost, že žalovaná žalobkyni (příp. věřiteli) poskytla jiná plnění, než uváděla žalobkyně, nebyla žalovanou tvrzena a tedy ani prokázána.

11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byla v uvedených případech uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

22. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté spotřebitelské úvěry vrátit jistinu i s úroky, a to v pravidelných týdenních splátkách. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval ve všech případech zcela formálně a spokojil se s tím, že uvedené informace žalovaná, vyjma výše příjmu, stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že žalobkyně nedisponuje žádnými doklady (výpisy z běžného účtu, výpis z katastru nemovitostí, výpis z evidence obyvatel, úvěrové smlouvy), na základě kterých žalobkyně osobní poměry a majetkovou situaci žalované ověřovala a které měly být před uzavřením spotřebitelského úvěru žalobkyni předloženy. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházela z jakýchkoliv jiných relevantních dokladů, např. výpisů z bankovního účtu, úvěrových smluv, atp. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalované, ty byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr.

23. Výdaje i příjmy žalované tak byly věřitelem zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně ve všech případech poskytla žalovanému úvěry, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

24. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost uvedených smluv poskytla žalované dne 16. 1. 2020 částku 30.000 Kč, dne 30. 10. 2019 částku 15.000 Kč a dne 25. 7. 2019 částku 15.000 Kč, má proto dle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila. Stejně tak žalovaná má ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení toho, co z titulu neplatné smlouvy splnila. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila na úvěr ze dne 16. 1. 2020 částku 7.500 Kč, na úvěr ze dne 30. 10. 2019 částku 6.400 Kč a na úvěr ze dne 25. 7. 2019 částku 9.950 Kč, když další úhrady žalovaná netvrdila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh v souvislosti s uvedenými smlouvami o spotřebitelském úvěru zaplatila již shora uvedené částky, zbývá jí k úhradě částka 22.500 Kč, 8.600 Kč a 5.050 Kč, tedy celkem částka 36.150 Kč. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 36.150 Kč se pak stal splatným dnem 26. 1. 2023, neboť žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne 13. 1. 2023, vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů. Ve smyslu ust. § 573 o. z. se žalované dostala výzva k úhradě do dispozice dne 16. 1. 2023. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 27. 1. 2023, neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, který by měla právo na 24,08 % všech svých nákladů řízení. Žalovaná neučinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.