12 C 293/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 883 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 25 303 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 5 163,66 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 862,67 Kč a úroku ve výši 49 % ročně z částky 14 743,64 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne , datum, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem , částka, v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku , částka, . K postoupení pohledávek žalobkyni došlo dne , datum, a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. Před podáním žaloby žalobkyně žalované odeslala výzvu k zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a věřitelem , právnická osoba, , se sídlem v , adresa, , IČ: , IČO, , a smluvních podmínek soud zjistil, že dne , datum, se věřitel a žalovaná písemně dohodli, že věřitel poskytne žalované částku , částka, , kterou v hotovosti zároveň převzala, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou , částka, v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy.

4. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná učinila před uzavřením shora uvedených smluv písemné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech a o svých příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí s rodiči, má 1 vyživovací povinnost, je na rodičovské dovolené s příjmem , částka, čistého měsíčně. O svých výdajích žalovaná uvedla, že měsíčně splácí částku , částka, a její další měsíční výdaje činí , částka, .

5. Z výpisu z exekucí soud zjistil, že ke dni , datum, byla v Centrální evidencí exekucí veden 1 záznam o pravomocné exekuci žalované.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou dle smlouvy č. , hodnota, .

7. Z výzvy ze dne , datum, a poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k okamžitému zaplacení pohledávek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky. Dopis jí byl dne , datum, odeslán.

8. Z dopisu ze dne , datum, a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení. Dopis jí byl dne , datum, odeslán.

9. Ze zprávy o plnění oddlužení, usnesení o zrušení schváleného oddlužení a přihlášky pohledávky soud zjistil, že insolvenční řízení žalované zahájené dne , datum, a vedené pod sp. zn. KSPH , spisová značka, bylo zrušeno dle § 418 odt. 1 písm. a) insolvenčního zákona dne , datum, . Pohledávka žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovanou a věřitelem nebyla do insolvenčního řízení přihlášena.

10. Skutečnost, že žalovaná žalobci poskytla jiná plnění, než uváděla žalobkyně, nebyla žalovanou tvrzena.

11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a věřitelem byla v uvedených případech uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

21. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý spotřebitelský úvěr vrátit jistinu i s úroky, a to v pravidelných týdenních splátkách. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval pouze formálně a zcela pominul, že již z údajů poskytnutých žalovanou vyplývají zásadní pochybnosti o schopnosti žalované poskytnuté peněžní prostředky i s úroky vrátit v dohodnutých splátkách. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Soud tedy svůj závěr o nedostatku posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nezaložil na nedostatečném ověřování příjmů a výdajů. Z tohoto důvodu a soud neprovedl důkaz výslechem svědkyně , jméno FO, , který žalobkyně navrhovala k prokázání tvrzení, že věřitel ověřoval příjmy a výdaje žalované, neboť.

22. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi věřitelem a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

23. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, částku , částka, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila částku , částka, , když další úhrady žalovaná netvrdila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh v souvislosti s uvedenou smlouvou o spotřebitelském úvěru zaplatila již shora uvedenou částku, zbývá jí k úhradě částka , částka, . Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení v této výši se pak stal splatným dnem , datum, , neboť žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne , datum, , vyzvána k jejímu okamžitému zaplacení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od , datum, , neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 11,75 % p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na 45,07 % všech svých nákladů řízení. Žalovaná nicméně v řízení zůstala nečinná a neučinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.