12 C 307/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Blanky Jirsákové a přísedících Mgr. Věry Beranové a Věry Jarolímové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 105 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 105 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 33 880 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že se se žalovanou dne [datum] dohodla o rozvázání pracovního poměru a její pracovní poměr u žalované tak skončil dne [datum]. Skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru byla dle žalobkyně její nadbytečnost, když jí žalovaná nemohla přidělovat práci v souladu s pracovní smlouvou, neboť žalobkyně, s ohledem na péči o nezl. dítě, nesouhlasila s vysíláním na pracovní cesty. Tvrdila, že ukončení pracovního poměru navrhl za žalovanou [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], a to v návaznosti na sdělení žalobkyně, že nesouhlasí s vysíláním na pracovní cesty. Žalobkyně dovozovala, že právo vysílat ji na služební cesty souvisí s daným druhem práce a pakliže s vysíláním na služební cesty nesouhlasí, přichází v úvahu buď výpověď nebo dohoda o rozvázání pracovního poměru. Proto se žalobkyně rozhodla pro ukončení pracovního poměru dohodou. Žalovaná však odmítla v dohodě uvést, že důvodem rozvázání pracovního poměru je nadbytečnost žalobkyně. Žalobkyně se pro žalovanou stala nadbytečná a má proto právo odstupné ve výši 105.000 Kč, když její pravděpodobný hrubý výdělek, kterého by dosahovala po návratu do zaměstnání by dle mzdového výměru činil 35.000 Kč měsíčně. Úrok z prodlení žalobkyně z dlužného odstupného žalobkyně požadovala od [datum].

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že důvodem rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované nebyla nadbytečnost ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalovaná žádnou organizační změnu nerealizovala. Předmětná pozice u žalované i nadále existuje a po odchodu žalobkyně žalovaná musela obstarat na tuto pozici náhradu. Tvrdila, že o ukončení pracovního poměru dohodou požádala žalobkyně a pokud by tak neučinila žalobkyně, žalovaná by ji dále přidělovala práci v souladu se smlouvou. Pakliže by žalobkyně se služební cestou, na kterou by byla vyslána, nesouhlasila, nemohla by si žalovaná ničím její souhlas vynutit. Poukazovala dále na to, že nárok na vyplacení odstupného je závislý i na skutečnosti, zda po rozvázání pracovního poměru došlo u žalobkyně ke skutečnému výpadku příjmů.

3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel se dohodly, že žalobkyně bude pro žalovanou vykonávat práci - analytik SW, poskytovatel klientské podpory SW, programátor. Termín pro nástup do práce byl sjednán na den [datum] a místo výkonu práce [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec]. Žalobkyně v pracovní smlouvě vyslovila obecný souhlas s vysíláním na pracovní cesty na území České republiky i na území cizího státu.

4. Ze mzdového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel se dohodly, že za práci dle pracovní smlouvy ze dne [datum] náleží žalobkyni základní měsíční mzda 35.000 Kč.

5. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaná dohodly na rozvázání pracovního poměru založeného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ke dni [datum].

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně čerpala před uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru rodičovskou dovolenou a pečovala o nezletilé dítě narozené dne [datum].

7. Z emailové komunikace účastníků ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že v období od 14. 4. do [datum] spolu účastníci komunikovali ohledně návratu žalobkyně po skončení rodičovské dovolené do zaměstnání. Žalobkyně požádala žalovanou o poskytnutí neplaceného volna do [datum]. Žalovaná tento požadavek žalobkyně odmítla a sdělila, že se žalobkyní počítá ihned po skončení rodičovské dovolené na stejnou pozici, jaká byla dohodnuta v pracovní smlouvě, a za stejných mzdových podmínek. Zároveň žalovaná žalobkyni sdělila, že trvá její potřeba vysílat žalobkyni na služební cesty. Žalobkyně na to žalované sdělila, že s ohledem na péči o dítě s vysíláním na služební cesty nesouhlasí. Žalobkyně poté sdělila žalované, že má zájem o schůzku za účelem ukončení jejího pracovního poměru.

8. Z emailu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne požádala žalovanou o vydání evidenčního listu důchodového pojištění, zápočtového listu a potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti.

9. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala dne [datum] k zaplacení odstupného ve výši 105.000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení.

10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně u žalované pracovala od [datum] na základě pracovní smlouvy jako analytik SW, poskytovatel klientské podpory SW a programátor s místem výkonu práce [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec]. Žalobkyně v pracovní smlouvě vyslovila obecný souhlas s vysíláním na pracovní cesty na území České republiky i na území cizího státu. Uvedené pracovní místo zastávala žalobkyně až do svého nástupu na mateřskou dovolenou. Rodičovskou dovolenou do věku 3 let dítěte žalobkyně čerpala až do [datum]. Po skončení rodičovské dovolené žalovaná měla zájem o práci žalobkyně na stejné pozici, jaká byla dohodnuta v pracovní smlouvě. Zároveň u žalované existovala potřeba vysílat žalobkyni na služební cesty. Žalovaná s vysíláním žalobkyně na služební cesty trvala. Žalobkyně s tímto z důvodu péče o dítě mladší 8 let nesouhlasila. Dne [datum] účastnice uzavřely dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni [datum].

11. Soud neprovedl důkaz výslechem [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení žalobkyně o rozsahu konání pracovních cest žalobkyní před nástupem na mateřskou dovolenou, zvukovými záznamy z osobních schůzek účastníků, výslechem svědkyně [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení o pracovní náplni žalobkyně po návratu do zaměstnání a zprávou OSSZ za účelem zjištění, zda žalobkyně byla po ukončení pracovního poměru zaměstnána, neboť soud měl za to, že skutkový stav je zjištěn v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí a i kdyby uvedené skutečnosti byly navrhovanými důkazy prokázány, nemělo by to na níže uvedené právní posouzení vliv. Provedení těchto důkazů by tak bylo nehospodárné.

12. Na projednávanou věc - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá zaplacení odstupného v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru ke dni [datum] – dopadají ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen„ zák. práce“).

13. Podle ust. § 49 odst. 1 zák. práce dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.

14. Podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

15. Podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

16. Podle ustanovení § 240 odst. 1 zák. práce těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do věku 8 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost.

17. Soud na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl k závěru, že ke dni [datum] platně zanikl pracovní poměr žalobkyně založený pracovní smlouvou ze dne 15. 4. 201 v souladu s ust. § 33 a násl. zák. práce, a to na základě dohody o rozvázání pracovního poměru dle § 49 odst. 1 zák. práce. Nebyl-li v dohodě o rozvázání pracovního poměru uveden důvod, pro které je pracovní poměr rozvazován, byť by to žalobkyně požadovala, nezpůsobuje neplatnost této dohody o rozvázání pracovního poměru (k tomu srov. rozsudek NS ČR ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1779/2010). Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalovaná pozicí analytika SW, poskytovatele klientské podpory SW a programátora s místem výkonu práce [obec], [ulice a číslo] skutečně v době rozvázání pracovního poměru disponovala a zájem žalobkyni na této pozici zaměstnávat měla. Žalovaná tedy byla připravena po návratu žalobkyně z rodičovské dovolené plnit povinnosti dle pracovní smlouvy, tedy přidělovat žalobkyni práci dle pracovní smlouvy a v dohodnutém místě výkonu práce. Soud proto dospěl k závěru, že důvodem uzavření dohody účastníků o rozvázání pracovního poměru nebyla nemožnost žalované žalobkyni dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě a v dohodnutém místě výkonu práce. Proto nelze než uzavřít, že nadbytečnost žalobkyně v důsledku organizačních změn ve smyslu ust. § 52 písm. c) zák. práce nebyla skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované. Právo žalobkyně, jakožto zaměstnance pečujícího o osobu mladší 8 let, odepřít účast na pracovní cestě je zakotveno v ustanovení § 240 odst. 1 zák. práce. Žalobkyně si evidentně byla tohoto práva vědoma. Stejně tak si nepochybně byla tohoto práva vědoma i žalovaná jako zaměstnavatel. Bylo pak na žalované, aby při odmítnutí žalobkyně účastnit se pracovní cesty vztahy mezi ní a žalobkyní řešila v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou a příslušnými pracovněprávními předpisy. Generální souhlas žalobkyně s vysíláním na pracovní cesty, obsažený v pracovní smlouvě, dle názoru soudu žalobkyně měla právo odvolat, resp. s ohledem na změnu poměrů žalobkyně nebylo možné se na něj nadále odvolávat. V případě, že žalobkyně práci dohodnutou v pracovní smlouvě a v dohodnutém místě výkonu práce byla schopna a ochotna konat, pouze ji žalovaná nemohla vysílat na pracovní cesty bez jejího souhlasu, nejednalo se o zákonné důvody, za kterých by žalovaná mohla dát žalobkyni výpověď podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Odstupné při skončení pracovního poměru na základě dohody o jeho rozvázání přísluší zaměstnanci - jak vyplývá z ustanovení § 67 odst. 1 a § 52 písm. c) zák. práce - jen tehdy, je-li důvodem rozvázání pracovního poměru okolnost, že se zaměstnanec stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, že by žalovaná uskutečnila jakoukoliv organizační změnu, která by měla za následek zánik pozice dohodnuté v pracovní smlouvě, či případně nemožnost zaměstnávat žalobkyni v dohodnutém místě výkonu práce. Pakliže se žalobkyně ze shora uvedených důvodů nestala pro žalovanou nadbytečnou z hlediska druhu vykonávané práce a místa výkonu práce, nemohl proto ani žalobkyni vzniknout nárok na odstupné ve smyslu ust. § 67 odst. 1 zák. práce. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33.880 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105.000 Kč sestávající z částky 5.300 Kč za každý ze 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, studium spisu s následným vyjádřením ve věci samé, účast při jednání přesahujícím 2 hodiny) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28.000 Kč ve výši 33.880 Kč Místo plnění bylo určeno dle ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.