12 C 320/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 62 483 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 62.483 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9.658,25 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 19.506 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 60.198,62 Kč a úroku z úvěru ve výši 55,98% ročně z částky 17.684,45 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z úvěru za dobu od [datum] dosáhne částky 90.576 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky zahrnující nesplacenou jistinu dřív poskytnutého plnění (17 684,45 Kč), smluvní pokuty (44 799 Kč), smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši odpovídající vymezení ve výroku I. tohoto rozsudku. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako úředně certifikovaný poskytovatel nebankovních úvěrů, uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen Smlouva [číslo]) poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, s tím, že k vyplacení úvěrovaného plnění došlo dne [datum]. Následně pak, k [datum], byla úvěrovaná částka, v rámci revolvingu, navýšena o plnění ve výši 28 871 Kč a poté, k [datum], o dalších 28 871 Kč. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy [číslo] žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaný disponuje platným občanským průkazem, není evidován v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči němu vymáhány pohledávky z dřív poskytnutých úvěrů. Dále taká žalobkyně, především co do určení příjmů žalovaného, vycházela z údajů oznámených samotným žalovaným, z údajů zjištěných nezávisle na žalovaném a z výsledků lustrace provedené v systémech [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací) Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit prostřednictvím celkem 24 měsíčních splátek po 3 145 Kč, splatných k 13. dni měsíce, počínaje červnem 2014, s tím, že v důsledku dvakráte provedeného navýšení úvěrovaného plnění byl počet splátek dodatečně navýšen nejprve o 18 splátek a následně o dalších 18 splátek (v celkové výši 2 x 56 610 Kč). Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení odpovídající 97,97 % ročně z poskytnutého úvěru, resp. 72,83 % ročně z poskytnutých, revolvingů, a byly blíže popsány v přehledu, který byl cestou poštovní zásilky žalovanému zaslán spolu s další dokumentací, mj. i s oznámením o schválení úvěru. Žalovaný nicméně sjednané splátky platil pouze v období od [datum] do [datum] (celkem 40 splátek po 3 145 Kč a 1 splátka po 1 258 Kč, kdy splátky 25, 26, 27, 28, 40 a 41 nebyly plněny v předepsaných termínech) a poté již nezaplatil ničeho, byť k tomu byl vyzýván. V důsledku prodlení na straně žalovaného, trvajícího déle než 60 dnů, žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a k [datum] zesplatnila částku celé dosud neuhrazené jistiny, k níž přičetla i částku smluvních úroků, jež do data zesplatnění k jistině přirostly (celkem 49 134,45 Kč). S ohledem na prodlení žalovaného s plněním na dílčí splátky, jejichž splatnost nastala před zesplatněním, žalobkyni vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce 4 x 251,60 Kč, a to za každou splátkou, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 15 dnů (za splátky 25 - 28), a dále též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce 2 x 408,85 Kč za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 30 dnů (za splátky 40 a 41). K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byl žalovaný povinen k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla v plném rozsahu provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvnímu ujednáními, vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,25 %, resp. 0,1% dlužné nové jistiny za den, a to za období počínaje od [datum]. Po datu zesplatnění žalovaný, v období od [datum] do [datum], dodatečně uhradil ještě celkem 10 splátek po 3 145 Kč a následně již, navzdory zaslání tzv. předžalobaní výzvy, neuhradil ničeho.

2. Při jednání konaném dne [datum] účastníci předložili smír, z jehož titulu se žalovaný zavázal část nárokovaného plnění uhradit. Soud však takto koncipovaný soudní smír neakceptoval a s ohledem na níže popsaná pochybení žalobkyně, vztahující se ke způsobu, jakým tato při sjednávání Smlouvy [číslo] posuzovala tzv. úvěruschopnost žalovaného, předložený smír zamítl usnesením č. j. 12 C 320/2020-55 ze dne 16. 2. 2021, které nabylo právní moci dne [datum].

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu, vedeného Českou národní bankou, kde bylo uvedené povolení od [datum] evidováno.

5. Před podpisem Smlouvy [číslo] byl žalovanému zaslán dokument označený jako„ OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU k č. SRÚ [číslo]“. Zde byly označeny položky zahrnující vymezení (i.) plnění určeného k čerpání (40 000 Kč), (ii.) plnění čerpatelného z titulu případného revolvingu (jednorázově max. 28 871 Kč), (iii.) celkové částky určené ke splacení čerpaného plnění (75 480 Kč), (iv.) doby trvání a jí korespondujícího počtu splátek (24 měsíců - 24 splátek, v případe poskytnutí revolvingu vždy dalších 18 splátek), (v.) výše jedné splátky (3 145 Kč) a (vi.) úrokové sazby (97,97 % ročně, v případě revolvingu 72,83 % ročně) atd. Spolu s textem uvedeného oznámení byl žalovanému zaslán též dokument označený jako„ SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od [datum] do [datum]) i způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení, s tím, že zde představené schéma splátek bylo dodatečně dvakráte aktualizováno s ohledem na dodatečně čerpané revolvingy, konkrétně k [datum] a [datum].

6. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně, oproti podpisu žalovaného, vypracovala dokument označený jako„ HODNOCENÍ KLIENTA“, k němuž byly přiloženy (soudu nedoložené) přílohy, konkrétně kopie občanského průkazu, výpis z bankovního účtu a potvrzení od zaměstnavatele. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalovaného činí 20 000 Kč měsíčně. V položce„ Výdaje“ pak byly zaneseny osobní náklady žalovaného + jeho manželky/partnerky (3 800 Kč měsíčně), splátky již poukazované žalobkyni na úhradu jiných závazů (1 774 Kč měsíčně) a náklady za nájemné, inkaso, dopravu apod. (4 000 Kč měsíčně). Celkem tak položka evidovaných výdajů žalovaného dosáhla výše 9 574 Kč. Dle závěrů žalobkyně tudíž žalovaný měsíčně disponoval finančními prostředky ve výši 10 426 Kč. Pro účely doložení příjmů žalovaného byla žalobkyni doložena pracovní smlouva, kterou žalovaný k [datum] sjednal se společností [právnická osoba] Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou s trváním do [datum], přičemž následně byl dohodou, datovanou k [datum], prodloužen do [datum]. Z uvedeného pracovního poměru žalovaný, dle předložených výplatních pásek z období leden až březen 2014, pobíral mzdu, jejíž čistá výše se pohybovala v rozmezí 15 000 - 20 000 Kč. Stran osobních poměrů žalovaného bylo žalobkyní (na základě tvrzení žalovaného) zjištěno, že je vyučený, rozvedený, nemá vyživovací povinnosti a bydlí ve vlastním bytě/domě. [příjmení] [příjmení] žalovaný, dle předloženého výpisu, k datu [datum] sice procházel, avšak nebylo zde evidováno, že by splácel jakékoli dlužné plnění. V rámci lustrace v Nebankovním registru klientských informací bylo žalovanému přiřazeno skore 442, kdy mezi výší skore a předpokládanou platební morálkou existoval vztah přímé úměry.

7. Text samotné Smlouvy [číslo] resp. NÁVRHU NA UZAVŘENÍ SMLOUVY O REVOLVINGOVÉM ÚVĚRU, datované k [datum], resp. [datum], je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázal vyplatit žalovanému částku 40 000 Kč, formou převodu na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 97,97 % ročně, zavázal splatit formou celkem 24 měsíčních splátek po 3 145 Kč, splatných vždy k 13. dni měsíce (celkem tedy 75 480 Kč). Případný revolving byl žalovaný oprávněn čerpat po splacení prvních 12 splátek a následně vždy po splacení každých 18 splátek, konkrétně v rozsahu max. 28 871 Kč, s tím, že tento revolving byl úročen sazbou 72,83 % ročně. Splácení dodatečně poskytnutého revolvingu, vyplaceného v maximálním rozsahu, se žalovaný zavázal provádět vždy formou 18 měsíčních splátek po 3 145 Kč (celkem tedy 56 610 Kč). V sekci B), resp. ve všeobecných smluvních podmínkách žalobkyně, jež byly na tuto sekci navázány, (dále jen„ VOP“), pak bylo zakotveno oprávnění žalobkyně zesplatnit částku dosud neuhrazené jistiny a úročení, jež do data zesplatnění přirostla, a to pro případ, kdyby se žalovaný s plněním kterékoli splátky ocitl v prodlení po dobu alespoň 60 dnů, případně, pokud by se ocitl v prodlení s plněním na dvě splátky (viz čl. 12). Takto zesplatnění plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění, s tím, že pro případ prodlení s plněním na novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 12) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,25 % z částky nové jistiny za každý den prodlení (viz čl. 12). Pro případ prodlení s plněním kterékoli splátky byla v téže sekci ujednána též oprávnění umožňující žalobkyni nárokovat smluvní pokutu ve výši 8 %, resp. 13 % z každé nesplacené splátky (viz čl. 12) Základní parametry práv a povinností sjednaných shora, byly, ve formě tabulky, specifikovány též v dokumentu označeném jako„ PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, datovaném k [datum].

8. Sjednané plnění žalobkyně, dle potvrzení vystaveného [právnická osoba], na shora označený účet žalovanému odeslala dne [datum] (40 000 Kč), [datum] (28 871 Kč, oproti potvrzení ze dne [datum]) a [datum] (4 platby v celkové hodnotě 28 871 Kč). Z poslední platby bylo nicméně 3 225 Kč, formou tří samostatných plateb, žalobkyní započteno na úhradu již splatných závazků, jež měl žalovaný t. č. vůči žalobkyni. O aktu započtení byl žalovaný žalobkyní informován dopisem ze dne [datum]. Následně prováděné splátky žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako„ Karta klienta“, kde jsou zaznamenány splátky, jež žalovaný na úhradu shora popsaných plnění provedl v období od [datum] - [datum] (celkem 50 splátek po 3 145 Kč). Zde je také zaznamenáno, že byl žalovaný k úhradě předepsaných splátek opakovaně upomínán, a to jak formou 1. první upomínky, tak i 2. upomínky. K datu [datum] pak žalobkyně za žalovaným v „ Kartě klienta“ evidovala nedoplatek 19 506 Kč, zahrnující i částku výše uváděné smluvní pokuty za prodlení s dílčími splátkami ve výši 1 822 Kč.

9. K úhradě nesplacených splátek, včetně smluvní pokuty, byl žalovaný vyzván cestou dokumentů, označených jako„ VÝZVA K ZAPLACENÍ, UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“, datovaných k [datum] a [datum] (41. a 42. splátka).

10. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužného plnění vyzván cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní výzva“, v jehož rámci žalobkyně žalovanému stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla, dle předloženého poštovního podacího archu, odeslána dne [datum].

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu sjednání Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

19. Podle § 3 písm. a) a b) z. s. ú. se pro účely z. s. ú. rozumí (a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, (b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

20. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaný, jako závazek, ujednali prostřednictvím Smlouvy [číslo]. Rozhodný byl v tomto směru především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy [číslo] nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. S tím, že se žalovaný poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok, zavázal uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou [číslo] právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr žalobkyně, jako poskytovatelka nebankovních půjček/úvěrů, sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako věřitel, ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú. Žalovaný naopak předmětný úvěr sjednal mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § § 3 písm. a) z. s. ú., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 z. s.ú.

23. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

24. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci [anonymizována čtyři slova] . [jméno] [příjmení] [jméno], zn. C [číslo]). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě zakotvení povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele, je výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008 [číslo] z [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], přičemž k předmětné transpozici došlo ještě za účinnosti z. s. ú. (s účinností k [datum]). Povaha povinnosti, spočívající ve zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (byť za účinnosti nové právní úpravy spotřebitelského úvěrování), již nadto byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. A to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ [anonymizováno]“ C [číslo] ze dne [datum]), tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti též lze, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

25. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem a s vynaložením odpovídající pečlivosti nepřezkoumala. A to především v tom směru, že tvrzení, vztahující se k majetkovým poměrům žalovaného, blíže neověřovala z neutrálních - objektivních zdrojů a ani v návaznosti na úředně stanovenými limity životní úrovně, např. na částku životního minima (v této souvislosti viz např. závěry již výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Přičemž nedostatky lze v postupu žalobkyně spatřovat jak co do hodnocení příjmů žalovaného, tak i co do hodnocení jeho výdajů. Co se týče hodnocení příjmů žalovaného, žalobkyně tyto paušálně ohodnotila částkou 20 000 Kč měsíčně, aniž by však docenila, že, i dle údajů vycházejících z předložených výplatních pásek, příjmy žalovaného kolísaly a hodnota 20 000 Kč představovala spíše jejich horní hranici, než obvyklý standard. Za ještě závažnější pochybení pak soud považuje skutečnost, že měl žalovaný k datu podpisu Smlouvy [číslo] pracovní poměr sjednaný toliko do konce roku 2014, a t. č. tedy vůbec nebylo jisté, zda bude po dobu 24 měsíců (do května 2016) disponovat dostatečnými a pravidelnými finančními zdroji k úhradě původně předepsaných splátek (a tím spíše k úhradě dodatečně poskytnutých revolvingů). Stran hodnocení příjmů žalovaného se žalobkyně spokojila s paušálně uvedenými obvyklými výdaji žalovaného (blíže neověřenými). Aniž by vzala v úvahu, že žalovaným uvedená částka (3 800 Kč) jen o necelých cca 400 Kč převyšuje částku úředně stanoveného životního minima (t. č. 3 410 Kč, ve smyslu § 1 nařízení vlády č. 409/2011 Sb.). I z hlediska prosté laické úvahy totiž lze důvodně pochybovat, že byl žalovaný, dospělý pracující muž, schopen z takové částky reálně vyžít (odhlédnuto od jeho dalších výdajů) a hradit své, byť i jen základní výlohy na jídlo, hygienické potřeby apod. Za obdobně vadný je třeba považovat i způsob, jakým žalovaný (opět paušálně a bez jakýchkoli podkladů), vymezil své náklady na bydlení (4 000 Kč), neboť k těmto nebyly doloženy žádné objektivní podklady (např. předpis tzv. SIPO apod.), jakkoli právě předložení dalších podkladů bylo předpokládáno i v soudu předloženém formuláři.

26. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil jako neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú., a to pro rozpor se zákonem. Intenzita porušení zákona pak, ve smyslu výkladu předestřeného shora, dosahuje zjevného porušení veřejného pořádku, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tedy pozbývá právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu lze tudíž právně kvalifikovat toliko jako závazky z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný se tak, s ohledem na výši celkem poskytnutých plnění (97 742 Kč), na žalobkyni sice bezdůvodně obohatil, v mezidobí však, z titulu předepsaných splátek, uhradil celkem 157 250 Kč (50 x 3 145 Kč), a lze tedy uzavřít, že dluh z původně vzniknuvšího bezdůvodného obohacení v mezidobí zanikl, neboť jej žalovaný, ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., splnil, resp. dokonce přečerpal. S ohledem na tuto skutečnost tak nezbylo, než uplatněný nárok v plném rozsahu zamítnout, a to v celém jeho rozsahu, neboť vyplacená jistina byla žalovaným v plném rozsahu splacena již před podáním žaloby a navazující nároky (smluvní pokuty, smluvní úročení atd.) byly odvozeny od závazku ze Smlouvy [číslo] který, jako absolutně neplatný, od samého počátku nemohl vyvolat žádné právně relevantní účinky.

27. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že se žalovanému, který byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, přiznává právo na jejich náhradu, splatnou v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení nezastoupeného žalovaného, ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., zahrnují náhradu za 2 úkony po 300 Kč ve smyslu § 1 odst. 3 písm. b) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (příprava účasti na soudním jednání a účast na soudním jednání dne [datum]).