12 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A, Anonymizováno - Jméno advokátky B proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 114 722 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro požadavek na zaplacení částky 94.430,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 80.548 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 54.002,66 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 9. 10. 2025 dosáhne částky 194.976 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.035 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 4.257 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20.392 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení, částky ve výši částka a úroku ve výši 12,75 % p. a z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum poskytla žalované převodem na účet peněžní prostředky ve výši částka za úrok ve výši 64,32 % ročně. Žalovaná dohodnuté splátky nehradila řádně a včas, došlo proto k zesplatnění úvěru. Žalovaná uhradila pouze částku částka. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z informací a dokladů poskytnutých žalovanou, ověřila je prohlášením žalované a úvěrovou historií žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací).

2. Podáním ze dne datum, před zahájením jednání ve věci samé, vzala žalobkyně bez udání důvodu žalobu zpět pro peněžité plnění uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud rozhodl dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. V řízení bylo nadále pokračováno o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. hodnota, dodatku č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru, přílohy č. hodnota, oznámení o schválení úvěru ze dne datum, přihlášky do pojištění, výpisu z účtu žalobkyně, dokladu o vyplacení úvěru, výpisu z běžného účtu, dodejky a splátkového kalendáře má soud prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované, která je ve smlouvě označena rodným číslem, peněžní prostředky v částce částka, a to převodem z účtu žalobkyně na účet žalované. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky ve výši 64,32 % ročně, a to ve 48 splátkách po částka měsíčně k 1. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k vyplacení úvěru. Pro případ ztráty schopnosti uhradit závazky z této úvěrové smlouvy se žalovaná zavázala hradit žalobkyni příspěvek na pojistné ve výši částka měsíčně.

5. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy písemně prohlásila, že má pravidelný čistý měsíční příjem částka z hlavního pracovního poměru u zaměstnavatele právnická osoba., kde pracuje na dobu neurčitou a není ve výpovědní lhůtě, je svobodná a bydlí v jiném druhu bydlení. Kromě výdajů na svoji osobu ve výši životního minima částka žalovaná uvedla, že má výdaje ve výši částka na bydlení. Nemá žádné výdaje na splátky úvěrových závazků. Z výplatní pásky soud zjistil, že společnost právnická osoba. zúčtovala žalované mzdu za duben 2023 ve výši částka a za květen 2023 ve výši částka.

6. Z výpisu záznamů z registru NRKI a Solus soud zjistil, že žalobkyně dne datum zjišťovala informace o žalované v registru NRKI a Solus.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu žalobkyně č. č. účtu byla dne datum odepsána na účet žalované č. č. účtu platba ve výši částka.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně evidovala v souvislosti se smlouvou č. hodnota úhrady žalované v období od datum do datum v celkové výši částka.

9. Z výzvy ze dne datum, datum a datum soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou sepsala pro žalovanou výzvu k zaplacení a upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou sepsala pro žalovanou oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k úhradě částky částka.

11. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou smlouvou odeslala dne datum prostřednictvím držitele poštovní licence žalované výzvu k okamžité úhradě všech pohledávek vyplývajících ze smlouvy č. hodnota s upozorněním na možnost jejího vymáhání.

12. Soudu nezbylo než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru uhradil částku částka, neboť žalovaná další úhrady netvrdila.

13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v částce částka a žalovaná se zavázala tyto žalobkyni vrátit s úroky ve výši 64,32 % ročně z dlužné částky ve 48 splátkách po částka měsíčně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalované úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovanou a ověřených způsobem popsaným v bodu 5 a 6 tohoto odůvodnění. Žalobkyně částku částka žalované skutečně poskytla. Žalovaná žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila částku částka. Žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dluhu z předmětné smlouvy vyzvala dopisem odeslaným dne datum. Pro případ ztráty schopnosti uhradit závazky z této úvěrové smlouvy se žalovaná zavázala hradit žalobkyni příspěvek na pojistné ve výši částka měsíčně.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru.

22. V projednávaném případě soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, tedy aniž by spolehlivě zjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co o příjmech a výdajích žalované zjistila z jejího prohlášení, aniž by její poměry vyjma příjmu od zaměstnavatele jakkoliv ověřila. Ani skutečné výdaje, které žalovaná uvedla v minimální možné výši, ani majetkové poměry žalované žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně nepochybně měla možnost požadovat po žalované výpis z jeho běžného účtu, a to za účelem ověření jeho pravidelných výdajů. Stejně tak měla žalobkyně možnost požadovat po žalované potvrzení o výši jejích nákladů na bydlení. Výše výdajů uvedených žalovanou na ni samotnou sama o sobě musela u žalobkyně vzbuzovat pochybnosti, neboť výdaje byly uvedeny ve výši zákonem stanoveného životního minima. Ani výši těchto výdajů žalobkyně nijak neověřila. Skutečnost, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované v registru NRKI sama o sobě neodůvodňuje závěr, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, nemohla by žalované úvěr poskytnout, již jen na základě toho, co zjistila o zaměstnání a příjmu žalované, aniž by ověřila její skutečné výdaje, a to přinejmenším shora uvedeným způsobem. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Výdaje žalovaného byly ověřeny zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohla žalobkyně učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran. Nevznikl-li tedy mezi účastníky platně vztah ze smlouvy o úvěru, nemohlo vzniknout žalobkyni ani právo na úhradu pojistného.

23. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku částka, má právo dle § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatil již částka, zbývá k úhradě částka částka. Tyto žalovanou již uskutečněné splátky lze na uplatněný dluh započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny jeho objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) a § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, aniž by žalovaná nárok žalobkyně po podání žaloby v této části uspokojila, a zároveň měla ve zbývající části předmětu řízení úspěch jen částečný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.