12 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 735,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 302 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátka v obec, ulice a číslo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 675 Kč jako dlužných televizních poplatků za období od února 2019 do ledna 2020 po 135 Kč měsíčně spolu s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč kapitalizovaným ke dni datum. Předloženými listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného jakožto odběratele elektřiny připojeného k distribuční soustavě k písemnému oznámení dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Zároveň žalovaného poučila, že bude po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, nebude-li na výzvu reagovat. Výzva se do dispozice žalovaného dostala prostřednictvím držitele poštovní licence dne datum. Nebylo tvrzeno, že se žalovaný jako poplatník televizního poplatku řádně přihlásil a televizní poplatky řádně uhradil, případně, že žalobkyni doručil čestné prohlášení, že není vlastníkem ani držitelem televizního přijímače. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. V projednávané věci žalobkyně prokázala, že nastala vyvratitelná právní domněnka, že žalovaný je počínaje měsícem srpnem 2018 poplatníkem televizního poplatku dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Bylo na žalovaném, aby na svoji obranu uplatnil tvrzní způsobilá tuto právní domněnku vyvrátit. Žalovaný však zůstal se sporu zcela pasivní, a soudu tak nezbylo, než uzavřít, že žalovaný svoji povinnost, spočívající v úhradě poplatku za uvedené období splatného vždy nejpozději do 15. dne v měsíci nesplnil, a dluží proto žalobkyni na televizních poplatcích od února 2019 do ledna 2020 celkem částku 675 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení z jednotlivých měsíčních částek v kapitalizované výši 60,29 Kč za období prodlení jednotlivých částek do datum ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále odměna dle § 7 a. t. za jeden úkon právní služby – účast při jednání soudu vč. paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 a. t. Náklady řízení dále zahrnují náhradu cestovních výdajů ve výši 825 Kč, náhradu za promeškaný čas dle § 14 a. t. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu (celkem 4 – 2x 48 min), tj. ve výši 400 Kč, a dle § 14a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 3 225 Kč, tj. 677 Kč Celkem činí výše náhrady nákladů řízení 4 302 Kč. Pariční lhůtu soud stanovil dle § 160 o. s. ř. v zákonné délce tří dnů, místo plnění náhrady nákladů řízení dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.