12 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku [částka], pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a pro úrok ve výši 23,72% z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši [částka], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 23,72% ročně z částky [částka], počítaného od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne [datum] sjednala se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byla žalovaná informována dopisem odeslaným ještě téhož dne. K úhradě dlužného plnění byla žalovaná po datu postoupení vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradila ničeho. Postoupený závazek zakládající právo na nárokovanou pohledávku byl založen„ Smlouvou o půjčce [číslo]“ ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z jejího titulu právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku [částka], úročenou úrokovou sazbou 23,72% ročně. Ještě před datem sjednání předmětného závazku právní předchůdce žalobkyně ověřovala, zda je žalovaná, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopna poskytnuté plnění splácet. K datu postoupení žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně dlužila [částka] za nesplacenou jistinu, [částka] za administrativní poplatek a [částka] za hotovostní inkaso, celkem tedy [částka]. S tím, že v souladu se smluvními ujednáními byla částka dlužné jistiny nadále úročena smluvním úrokem.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze Smlouvy [číslo] datované k [datum], má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku [částka], a to v hotovosti, což žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě. Poskytnutou částku, zahrnující smluvní úrok za dobu řádného splácení ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost v částce [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce [částka], se žalovaná zavázala splatit v 58 týdenních splátkách po [částka]. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích se splatností první splátky 7. kalendářní den po uzavření smlouvy.

4. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k [datum] s tím, že údaje poskytnuté žalovanou byly ověřeny z občanského průkazu, výplatní pásky, výpisu z účtu a pracovní smlouvy. Žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním bytě, má tři nezaopatřené děti, má jinou půjčku u právního předchůdce žalobkyně, půjčky od jiných poskytovatelů nemá, je na dobu neurčitou zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] a pobírá čistou měsíční mzdu ve výši [částka]. Jiné příjmy žalovaná neuvedla. Jako výdaje žalovaná uvedla částku [částka] na nájem/inkaso, výdaje na domácnost [částka], splátky dalších úvěrů ve výši [částka] a výdaje na telefon [částka].

5. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k [datum] a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávka ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešla na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byla žalovaná informována dopisem datovaným k [datum], jenž byl doložen spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k [datum]. Současně také bylo žalované uloženo, aby dlužné plnění uhradil v desetidenní lhůtě.

6. Naposledy byla žalovaná k úhradě dlužného plnění vyzvána zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, ze dne [datum], která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k [datum].

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu [datum] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

18. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout v hotovosti a oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti právního předchůdce žalobkyně pak korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o náklady administrace, hotovostní inkaso, pojistné a o úročení, ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Předmětný závazek tedy soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 1 věty druhá z. s. ú. V tomto směru vzal soud v úvahu, že právní předchůdce žalobkyně předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

21. Z tohoto důvodu tak právnímu předchůdci žalobkyně, ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., vznikla při sjednávání předmětného závazku povinnost ověřit, nakolik je žalovaná schopna splácet předepsané splátky. Plnění této povinnosti svým významem přesahuje prostý rámec dvoustranného – spotřebitelského právního poměru, neboť ve svém důsledku chrání nejen spotřebitele a osoby na něm závislé, ale zprostředkovaně též celou společnost a v neposlední řadě i samotné poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Neuvážené poskytování spotřebitelských úvěrů totiž nevyhnutelně vede k tomu, že se nezanedbatelná část jinak ekonomicky aktivní populace může ocitnout v tzv. dluhové pasti, což ve svém důsledku vede nejen k rozpadu sociálních vazeb jednotlivých dlužníků, ale i k přetížení veřejného sociálního systému, existenci ve své podstatě bezvýsledných soudních řízení i navazujících exekucí, resp. řízení insolvenčních. S přihlédnutím k širšímu společenskému významu zkoumání tzv. úvěruschopnosti dlužníka je tudíž na místě, aby bylo plnění této povinnost věřitelů kvalifikováno jako povinnost vykonávaná sice soukromými osobami, ale za účelem udržení veřejného pořádku a za současného respektování zásady dobrých mravů. Přezkum otázky, zda byla tzv. úvěruschopnost věřitelem ověřována s vynaložením náležité odborné péče, jsou proto soudy, ve smyslu § 588 o. z., povinny zjišťovat z úřední povinnosti, a to pod sankcí případné absolutní neplatnosti.

22. Stran shora uvedeného právního názoru lze odkázat především na obdobné závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který se sice týkal interpretace předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování, nicméně i zde (v § 9) byla zakotvena povinnost řádně a s odpovídající odbornou péčí posoudit tzv. úvěruschopnost dlužníka. Opominout pak nelze ani skutečnost, že povinnost věřitele, spočívající v ověřování tzv. úvěruschopnosti, striktně vázaná na vynaložení předchozí odborné péče, byla do českého právního řádu transponována z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru, konkrétně k datu [datum], tedy před datem sjednání Smlouvy [číslo]. Přičemž Soudní dvůr Evropské Unie shora uvedená ustanovení citované směrnice, již ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.), eurokonformním způsobem vyložil taktéž ve prospěch závěru, dle kterého je na místě, aby byla otázka tzv. úvěruschopnosti spotřebitele soudy přezkoumávána z úřední povinnosti. V této souvislosti též Soudní dvůr Evropské Unie uzavřel, že sankční následek za nedodržení požadavku na náležité ověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele zahrnuje nejen absolutní neplatnost sjednaného spotřebitelského závazku, ale též omezení věřitelových práv z dřív poskytnutého plnění, redukované toliko do výše poskytnuté jistiny (v této souvislosti viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ [anonymizováno]“ C [číslo] ze dne [datum]).

23. Právní předchůdce žalobkyně pak při ověřování tzv. úvěruschopnosti žalované vyšel výlučně z údajů a listin, které mu poskytla sama žalovaná, aniž by však blíže hodnotil a ověřoval jejich obsah. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že samotné sdělení příslušných údajů, bez jejich bližšího ověření, ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, nezakládá závěr o vynaložení náležité odborné péče ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, že v zákaznických kartách uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. Skutečnost, že by věřitel ověřil příjem žalované i další skutečnosti relevantní pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, tedy zejména existenci jiných dluhů žalované, žalobkyně neprokázala. S ohledem na výše uvedené lze postup věřitele jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr ve smyslu výše citovaných rozhodnutí.

24. Poměry žalované tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatné, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěrů tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouvy [číslo] ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

25. Plnění, která si z titulu tohoto absolutně neplatného právního jednání, ve smyslu § 2993 o. z., vzájemně poskytli právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, tak je třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). V souvislosti s aktem postoupení pohledávky z absolutně neplatného závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 1879 a § 1887 o. z., tudíž žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistiny), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelského úvěru ze Smlouvy [číslo] zahrnujících inkaso, poplatky za administraci, pojistné, smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení z částky vyšší než zůstatek nesplacené jistiny. V této souvislosti též nelze pominout, že žalovaná již před datem postoupení splatila částku [částka], jíž soud započetl na úhradu plnění z dlužné jistiny, a jako důvodný tak uplatněný nárok uznal toliko co do částky [částka]. S plněním na uvedenou částku se pak žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., dostala do prodlení k datu [datum], kdy jí uplynula desetidenní lhůta vymezená v oznámení o postoupení pohledávky. V důsledku prodlení žalované také žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z. a § 1880 odst. 1 o. z., od shora uvedeného data vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, nicméně toliko z částky bezdůvodného obohacení. Ve zbytku, zahrnujícím nárok na úhradu smluvního úroku (včetně kapitalizované části), úhradu hotovostního inkasa, úhradu administrativního poplatku a pojistného, jakož i souvisejících příslušenství, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

26. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu ve věci, uspěla žalovaná, neboť žalobkyni bylo přiznáno toliko právo na úhradu částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z této částky. Zatímco nárok na úhradu [částka] a dalšího příslušenství byl zamítnut. Žalovaná nicméně v řízení zůstala pasivní a nečinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit.

27. Lhůta k úhradě tohoto plnění byla, s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř., ve výroku I. tohoto rozsudku stanovena jako zákonná - třídenní.