12 C 43/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 18 370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.620 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 16.750 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 14.287,68 Kč od datum do datum a z částky 12.667,68 Kč od datum do zaplacení a pro úrok ve výši 19,52% ročně z částky 14.287,68 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne datum, ve znění vyjádření z datum, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši 18 370 Kč. Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokované pohledávky sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 331,88 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 137,66 Kč, smluvního úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 14 287,68 Kč, počítaného od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 14 287,68 Kč ročně, počítaného od datum do zaplacení, a náhrady nákladů soudního řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne datum sjednala se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne. K úhradě dlužného plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy tzv. předžalobní upomínkou, avšak neuhradil ničeho. Postoupený závazek zakládající právo na nárokovanou pohledávku byl založen„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo“ ze dne datum (dále jen„ Smlouva číslo“). Z jejího titulu právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, úročenou úrokovou sazbou 19,52 % ročně. Ještě před datem sjednání předmětného závazku právní předchůdce žalobkyně, v souladu s právní úpravou poskytování spotřebitelských úvěrů, s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného, ověřil, že je žalovaný, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti právní předchůdce žalobkyně vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznické karty“ žalovaného a vyhodnoceny systémem právního předchůdce žalobkyně. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného právní předchůdce žalobkyně vyměřil žalovanému celkem 60 splátek po 600 Kč. Datum poslední splátky bylo stanoveno na datum Tyto splátky se žalovaný zavázal splácet v týdenních cyklech, přičemž celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 4 000 Kč, náklady za administraci ve výši 4 000 Kč a náklady hotovostního inkasa ve výši 8 000 Kč. Žalovaný nicméně až do data postoupení splatil toliko částku 18 380 Kč. K datu postoupení tak žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně dlužil 5 712,32 Kč za nesplacenou jistinu, 4 000 Kč za nesplacený smluvní úrok, 4 000 Kč za nesplacený poplatek za administrativní činnost a 3 917,68 Kč za nesplacené inkaso. S tím, že v souladu se smluvními ujednáními byla částka jistiny i nadále úročena smluvním úrokem.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno dne datum.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Ze Smlouvy číslo datované k datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy číslo. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 16 000 Kč (celkem tedy 36 000 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 4 000 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 4 0000 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 8 000 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 60 týdenních splátek po 600 Kč.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaný uvedl v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k datum. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil nájemní smlouvu, potvrzení o pobíraných příjmech, vystavené zaměstnavatelem, a dále též výplatní pásky. V předložené„ Kartě zákazníka“ pak žalovaný uvedl, že od května 2010 žije ve společné domácnosti s manželkou a s osobou označenou jako„ jiný rodinný příslušník“, od ledna 2015 je zaměstnán ve společnosti„ anonymizováno příjmení příjmení“, má základní vzdělání a vyživuje jedno nezaopatřené dítě. Z již zmíněného pracovního poměru žalovaný pobíral čistou měsíční mzdu ve výši 22 400 Kč. Jiné příjmy žalovaný neuvedl. Ze mzdy žalovaný měsíčně hradil náklady nájemního bydlení ve výši 4 000 Kč, osobní náklady ve výši, kterou bez bližší konkretizace určil částkou 4 000 Kč, a výživné ve výši 2 000 Kč Částku„ použitelného příjmu“ žalovaného právní předchůdce žalobkyně vypočetl jako rozdíl částky shora uvedené mzdy a shora uvedených výdajů, tedy ve výši 12 400 Kč. Z příloh shora uvedených žalobkyně doložila fotokopii dokumentu označeného jako„ Mzdový výměr“, dle jehož čl. 1 žalovaný z titulu pracovní smlouvy ze dne datum (sjednané s agenturou práce na dobu neurčitou) pobíral mzdu 22 900 Kč měsíčně. Dále žalobkyně doložila fotokopie 3 výplatních pásek, dle kterých byla žalovanému (i.) za měsíc srpen 2017 vyplacena mzda 25 419 Kč (zahrnující však srážky ve výši 13 333 Kč, prováděné mj. v rámci dvou exekučních řízení a jednoho blíže neoznačeného řízení správního), (ii.) za měsíc září 2017 mzda ve výši 20 405 Kč (již bez exekučních srážek) a (iii.) za měsíc říjen 2017 mzda ve výši 21 393 Kč (opět bez exekučních srážek). Předloženou nájemní smlouvu (doloženou taktéž ve formě fotokopie) pak sjednala jméno příjmení, a to na dobu určitou od datum do datum, pro bytovou jednotku o dispozici 4 + 1 na adrese adresa. Výše nájemného a ani souvisejících plateb nejsou v předložené smlouvě, resp. její části, uvedeny.

6. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k datum a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (kde je nárokovaná pohledávka označena), bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy číslo ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k datum, jenž byl doložen spolu s poštovním podacím lístkem datovaným k datum. V uvedeném dopisu byla žalovanému stanovena 10 denní lhůta od obdržení.

7. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k datum, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k datum.

8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy číslo (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § číslo o. z.věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, 19. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 21. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout v hotovosti a oproti podpisu Smlouvy číslo úročené finanční plnění. Této povinnosti právního předchůdce žalobkyně pak korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o náklady administrace, hotovostní inkaso a úročení, ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Předmětný závazek tedy soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že právní předchůdce žalobkyně předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaný jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

23. Z tohoto důvodu tak právnímu předchůdci žalobkyně, ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla při sjednávání předmětného závazku povinnost ověřit, nakolik je žalovaný schopen splácet předepsané splátky. Plnění této povinnosti svým významem přesahuje prostý rámec dvoustranného – spotřebitelského právního poměru, neboť ve svém důsledku chrání nejen spotřebitele a osoby na něm závislé, ale zprostředkovaně též celou společnost a v neposlední řadě i samotné poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Neuvážené poskytování spotřebitelských úvěrů totiž nevyhnutelně vede k tomu, že se nezanedbatelná část jinak ekonomicky činné populace může ocitnout v tzv. dluhové pasti, což ve svém důsledku vede nejen k rozpadu sociálních vazeb jednotlivých dlužníků, ale i k přetížení veřejného sociálního systému, existenci ve své podstatě bezvýsledných soudních řízení i navazujících exekucí, resp. řízení insolvenčních. S přihlédnutím k širšímu společenskému významu zkoumání tzv. úvěruschopnosti dlužníka je tudíž na místě, aby bylo plnění této povinnost věřitelů kvalifikováno jako povinnost vykonávaná sice soukromými osobami, ale za účelem udržení veřejného pořádku a za současného respektování zásady dobrých mravů. Přezkum otázky, zda byla tzv. úvěruschopnost věřitelem ověřována s vynaložením náležité odborné péče, jsou proto soudy, ve smyslu § 588 o. z., povinny zjišťovat z úřední povinnosti, a to pod sankcí případné absolutní neplatnosti.

24. Stran shora uvedeného právního názoru lze odkázat především na obdobné závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. Ty se sice týkaly interpretace předchozí právní úpravy poskytování spotřebitelských úvěrů, nicméně jednalo se taktéž o ustanovení zakotvující povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost dlužníka s náležitou odbornou péčí. Opominout pak nelze ani skutečnost, že povinnost věřitele, spočívající v ověřování tzv. úvěruschopnosti, striktně vázaná na vynaložení předchozí náležité odborné péče, byla do českého právního řádu transponována z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru, konkrétně k datu datum, tedy před datem sjednání Smlouvy číslo. Přičemž Soudní dvůr Evropské Unie shora uvedená ustanovení citované směrnice, již ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěru, eurokonformním způsobem vyložil taktéž ve prospěch závěru, dle kterého je na místě, aby byla otázka tzv. úvěruschopnosti spotřebitele soudy přezkoumávána z úřední povinnosti. V této souvislosti též Soudní dvůr Evropské Unie uzavřel, že sankční následek za nedodržení požadavku na ověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele zahrnuje nejen absolutní neplatnost sjednaného spotřebitelského závazku, ale i omezení věřitelových práv z poskytnutého plnění, redukované toliko do výše jistiny (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ anonymizováno“ C číslo ze dne datum).

25. Právní předchůdce žalobkyně pak při ověřování tzv. úvěruschopnosti žalovaného vycházel z údajů uvedených v „ Kartě zákazníka“ a žalovaným doložených příloh. Přičemž je třeba konstatovat, že takto zjištěné údaje právní předchůdce žalobkyně blíže neověřoval a ani je v rámci vzájemných souvislostí nijak blíže nehodnotil. V tomto směru je třeba právnímu předchůdci žalobkyně vytknout zejména to, že blíže nezjišťoval celkové majetkové poměry domácnosti žalovaného. Jak totiž vyplynulo z předložených důkazů, žalovaný žil k datu podpisu Smlouvy číslo ve společné domácnosti s manželkou, která mj. sjednala nájemní smlouvu k bytu, kde t. č. společně žili. O majetkových poměrech manželky žalovaného (příjmy, specifické výdaje apod.) nicméně nebylo ze strany právního předchůdce žalobkyně zjištěno ničeho, a nelze tak podrobněji přezkoumat, zda žalovaný nesl náklady na chod společné domácnosti sám či převažující měrou. Případně, zda se na úhradě těchto nákladů významnější měrou podílela právě i jeho manželka. Ačkoli je třeba tuto skutečnost hodnotit jako nanejvýše významnou. Tím spíše za situace, kdy byly příjmy žalovaného ještě v srpnu 2017 zatíženy relativně vysokými exekučními srážkami, jejichž existence v podstatě vylučuje, že by žalovaný mohl mít významnější úspory, z nichž by mohl, v případě výpadku mzdy, sjednané splátky hradit. Obdobně je také třeba právnímu předchůdci žalobkyně vytknout, že blíže neověřoval výši žalovaným označených výdajů, i když tyto v souhrnu jen nepatrně převyšovaly částku t. č. předepsané výše životního minima (3 410 Kč dle § 1 nařízení vlády č. 409/2011 Sb.). Ještě výrazněji pak uvedený nedostatek, spočívající v absenci náležitého přezkumu výdajů žalovaného, vynikne v souvislosti se žalovaným označenými náklady nájemního bydlení, neboť označené náklady bydlení (v bytě o nadstandardní dispozici 4+1) nepředstavují ani polovinu tzv. normativních nákladů bydlení tříčlenné rodiny v nájemním bytě (9 939 Kč dle § 2 písm. a) nařízení vlády č. 449/2016 Sb.) Ani tuto skutečnost však právní předchůdce nevyhodnotil jako rizikovou, resp. hodnou bližšího přezkumu, byť i jen na základě běžné laické představy lze dovodit, že právě položka nákladů bydlení (tím spíše nájemního) obvykle představuje významnou položku rodinného rozpočtu. Nadto je třeba doplnit, že předložená nájemní smlouva byla sjednána jen na dobu určitou (do konce roku 2017), což vzhledem k délce trvání předepsaných splátek (60 týdnů), nevylučovalo situaci, kdy se žalovaný bude muset přestěhovat do nového bydlení, jehož náklady by se pohybovaly výrazně výše. S tím, že i tato skutečnost mohla v konečném důsledku ovlivnit schopnost žalovaného splácet předepsané plnění. S přihlédnutím ke konstatovaným nedostatkům, jež vykazuje postup spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného, tak je třeba spotřebitelský úvěr, sjednaný z titulu Smlouvy číslo právně kvalifikovat jako právní jednání absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., a to pro rozpor se zákonem spojený se zjevným narušením veřejného pořádku i dobrých mravů.

26. Za daného stavu věci je tedy nutné na závazek ze Smlouvy číslo nahlížet jako na právní jednání, které, jako celek, od samého počátku (ex tunc) nemohlo vyvolávat zamýšlené právní účinky. Plnění, jež si z titulu tohoto absolutně neplatného právního jednání, ve smyslu § 2993 o. z., vzájemně poskytli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, tak je třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). V souvislosti s aktem postoupení pohledávky z absolutně neplatného závazku ze Smlouvy číslo ve smyslu § 1879 a § 1887 o. z., tudíž žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistiny), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelského úvěru ze Smlouvy číslo zahrnujících poplatky za administraci, hotovostní inkaso, smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení z částky vyšší než zůstatek nesplacené jistiny. V této souvislosti též nelze pominout, že žalovaný již před datem postoupení splatil částku 18 380 Kč, jíž soud započetl na úhradu plnění z dlužné jistiny, a jako důvodný tak uplatněný nárok uznal toliko co do částky 1 620 Kč. S plněním na uvedenou částku se pak žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., dostal do prodlení k datu datum, kdy mu uplynula lhůta vymezená v oznámení o postoupení (k datum). Jakkoli totiž byl závazek z popsané zápůjčky shledán absolutně neplatným, žalovaný si musel být vědom toho, že mu bylo právním předchůdcem žalobkyně poskytnuto určité finanční plnění, jež ani co do výše poskytnuté částky nesplatil. Přičemž oznámení o postoupení bylo možné chápat jako akt, kterým žalobkyně žalovanému poskytla lhůtu k dobrovolnému splacení. V důsledku prodlení také žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., od data datum vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Lhůta k úhradě těchto plnění byla, s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř., ve výroku I. tohoto rozsudku stanovena jako zákonná - třídenní. Ve zbytku, zahrnujícím nárok na úhradu smluvního úroku (včetně kapitalizované části), úhradu hotovostního inkasa, úhradu administrativního poplatku, jakož i související příslušenství (celkem 16 750 Kč + shora označené úroky), soud podanou žalobu, výrokem II. tohoto rozsudku, zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V řízení totiž převažující měrou uspěl žalovaný, neboť žalobkyni bylo přiznáno právo toliko na úhradu částky 1 620 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky, zatímco nárok na úhradu 16 750 Kč a dalšího příslušenství byl zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).