12 C 444/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 052 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 158 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 29 894 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 981,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 532,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 19 083,44 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 18 250,91 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný poslední splátku uhradil dne , datum, . Žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, (neuhrazená jistina), úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve vši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, , úroků z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „věřitel“), a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavazuje věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s částkou , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, nejpozději do , datum, . Úvěr byl sjednán jako hotovostní a žalovaný prohlásil, že peněžní prostředky ve výši , částka, převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, číslem OP, rodným číslem a adresou bydliště.

4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně dne , datum, písemně prohlásil, že bydlí s rodiči, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnán, pobírá mzdu ve výši , částka, měsíčně, další zdroj příjmu nemá, nehradí žádné splátky úvěrů, jeho měsíční výdaje činí , částka, . Žalobkyně uvedla, že věřitel ověřil pravidelný měsíční příjem žalovaného pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu za období 02/2023 až 04/2023.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným, které vyplývají ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že věřitel sepsal pro žalovaného oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k zaplacení.

7. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

8. Z historie transakcí má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu v souhrnu částku ve výši , částka, .

9. Z výpisu z účtu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že počáteční zůstatek byl , částka, , konečný zůstatek , částka, , dle výpisu z účtu č. , Anonymizováno, byl počáteční zůstatek , částka, a konečný zůstatek , částka, a z výpisu z účtu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že počáteční zůstatek byl , částka, a konečný zůstatek , částka, .

10. Z pracovní smlouvy má soud za prokázané, že dne , datum, uzavřel žalovaný jako zaměstnanec se společností , Anonymizováno, jako zaměstnavatelem, pracovní smlouvu s nástupem do práce dne , datum, s tím, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou se zkušební dobou na období 3 měsíců.

11. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že věřitel, který v souladu s § 1789 o. z. postoupil pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, žalobkyni, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka. Věřitel neučinil před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr , částka, uhradit i s úroky ve čtrnácti měsíčních splátkách po , částka, . Věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, co o svých poměrech uvedl sám žalovaný, aniž by náležitě ověřoval výši výdajů uvedených žalovaným, např. nezjistil, zda se žalovaný nenachází ve výpovědní lhůtě. Věřitel vycházel zcela nekriticky z prohlášení žalovaného, ačkoliv z výpisu z účtu žalovaného bylo zjevné, že skutečné náklady žalovaného jsou výrazně vyšší a téměř dosahují či dokonce přesahují částku jeho příjmů. Věřitel se ani nepokusil analyzovat výpis z účtu žalovaného a sestavit z něj soupis jeho nutných životních nákladů. Pravidelně se opakující výdaje byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty, bylo proto namístě tento údaj ověřit, což věřitel neučinil. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr.

21. Výdaje i příjmy žalovaného tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když věřitel poskytl žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

22. Jestliže věřitel přes neplatnost smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, , má žalobkyně, jako jeho právní nástupkyně, právo ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění. Žalovaný z titulu smlouvy o úvěru již uhradil částku , částka, . Protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil pouze dosud nesplacenou částku jistiny úvěru ve výši , částka, . Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ]. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Úpravu uvedenou v § 1958 odst. 2 o. z. nelze dle názoru soudu na projednávanou věc aplikovat, když tato nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně prostřednictvím dříve podané žaloby spor o dobu odpovídající možnostem žalovaného jistinu uhradit nevyřešila, nezbylo soudu, než se v rámci tohoto řízení touto otázkou zabývat. Žalovaný však svou pasivitou v řízení znemožnil, aby byly zjištěny jeho faktické možnosti a schopnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že jeho poměry umožňovaly úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. S ohledem na výše uvedené soud ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaný v řízení zůstal nečinný a žádné náklady mu proto nevznikly. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.