12 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 34 842 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.642 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 21.200 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 12.200 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 29% ročně z částky 7.132,59 Kč od datum do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 12.200 Kč od datum do datum, pro úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 7.132,59 Kč od datum do datum, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 2.352 Kč od datum do zaplacení a z částky 3.338,59 Kč od datum a zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení pohledávky z titulu dvou samostatných pohledávek v celkové výši 34 842 Kč (22 131 Kč a 12 711 Kč). Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokovaných pohledávek sestávajícího z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 6 861,27 Kč (3 999,91 Kč + 2 861,36 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 531,21 Kč (2 223,37 Kč + 1 307,84 Kč), smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 200 Kč, počítaného od datum do zaplacení, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 132,59 Kč, počítaného od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 12 200 Kč, počítaného od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 7 132,59 Kč, počítaného od datum do zaplacení, a náhrady nákladů soudního řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že obě nárokované pohledávky i jejich příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne datum sjednala se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byla žalovaná informována dopisem odeslaným ještě téhož dne. K úhradě dlužných plnění byla žalovaná po datu postoupení vyzývána, naposledy tzv. předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradila ničeho. Postoupené závazky zakládající právo na nárokované pohledávky byly založeny„ Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum, ve znění„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“ (dále jen„ VOP“ a„ Smlouva číslo“), a Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum, ve znění VOP (dále jen„ Smlouva číslo“). Z jejich titulu právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částky 14 000 Kč, resp. 10 000 Kč, obě úročené úrokovou sazbou 29 % ročně. Ještě před datem sjednání obou závazků právní předchůdce žalobkyně, v souladu s právní úpravou spotřebitelského úvěrování, s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalované ověřil, že je žalovaná, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopna poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti právní předchůdce žalobkyně vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytla sama žalovaná, která byla o této své povinnosti řádně poučena, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznických karet“ a vyhodnoceny informačním systémem právního předchůdce žalobkyně. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalované právní předchůdce žalobkyně vyměřil žalované, ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo celkem 60 splátek po 439 Kč a ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo celkem 60 splátek po 316 Kč. Datum poslední splátky bylo ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo stanoveno na datum a ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo na datum Tyto splátky se žalovaná zavázala splácet v týdenních cyklech, přičemž celkem vyměřená suma zahrnovala ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo též smluvní úrok ve výši 2 504 Kč, náklady za administraci ve výši 5 891 Kč a náklady za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč. Ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo pak celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 1 789 Kč, poplatek za administraci ve výši 4 208 Kč a úhradu za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč. Žalovaná nicméně až do data postoupení splatila ze závazku ze Smlouvy číslo toliko částku 1 800 Kč a ze závazku ze Smlouvy číslo částku 5 072 Kč, s tím, že v souladu se smluvními ujednáními byla neuhrazená plnění z obou shora popsaných zápůjček i nadále úročena smluvním úrokem.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání doručeno dne datum.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: 4. (ad závazek ze Smlouvy číslo) Ze Smlouvy číslo datované k datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 14 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy číslo. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 12 283 Kč (celkem tedy 26 283 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 2 504 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 5 891 Kč) a poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení (částku 3 888 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 59 splátek po 439 Kč a jedné splátky po 382 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byla žalovaná povinna splatit 7. kalendářní den po podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ Zákaznická karta“, datovaném k datum. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaná doložila též pracovní smlouvu (datovanou k datum) a 3 výplatní pásky za měsíce červen až srpen 2017. V předložené„ Kartě zákazníka“ pak žalovaná uvedla, že dosáhla učňovského vzdělání, žije v nájmu, má již aktivní půjčku u právního předchůdce žalobkyně a u jiného poskytovatele žádnou další půjčku/úvěr nesplácí. Příjmy, ve výši 11 450 Kč měsíčně, žalovaná pobírala výlučně z pracovního poměru u společností právnická osoba Z uvedených příjmů pak žalovaná měsíčně splácela již poskytnutou půjčku (částka 1 400 Kč) a dále též své osobní, blíže nespecifikované výdaje (částka 5 500 Kč). Vyživovací povinnosti žalovaná t. č. neměla.

6. Platby plnění, poskytnutého oproti podpisu Smlouvy číslo právní předchůdce žalobkyně evidoval v dokumentu označeném jako„ Tabulka umoření“. Dle zde uvedeného přehledu žalovaná splatila toliko 1 800 Kč, a to k datu datum. 7. (ad závazek ze Smlouvy číslo) Ze Smlouvy číslo datované k datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 10 000 Kč, z níž bylo žalované, při podpisu Smlouvy číslo reálně vyplaceno 9 590 Kč, neboť zbytek byl použit k refinancování plnění, jež právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované z titulu Smlouvy číslo. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek 8 917 Kč (celkem tedy 18 917 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 1 789 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 4 208 Kč) a poplatek za zpracování, doručení a flexibilní zpracování (částku 2 920 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 59 splátek po 316 Kč a jedné splátky po 273 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byla žalovaná povinna splatit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy.

8. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ Zákaznická karta“, datovaném k datum. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaná doložila též pracovní smlouvu (datovanou k datum) a 3 výplatní pásky za měsíce duben až červen 2017 2017. V předložené„ Kartě zákazníka“ pak žalovaná uvedla, že dosáhla učňovského vzdělání, žije na ubytovně, má již aktivní půjčku u právního předchůdce žalobkyně a u jiného poskytovatele žádnou další půjčku/úvěr nesplácí. Příjmy, ve výši 13 226 Kč měsíčně, žalovaná pobírala výlučně z pracovního poměru u společností právnická osoba Z uvedených příjmů pak žalovaná měsíčně splácela již poskytnutou u půjčku (částka 1 600 Kč) a dále též své osobní, blíže nespecifikované výdaje (částka 5 500 Kč). Vyživovací povinnosti žalovaná t. č. neměla.

9. Platby plnění, poskytnutého oproti podpisu Smlouvy číslo právní předchůdce žalobkyně evidoval v dokumentu označeném jako„ Tabulka umoření“. Dle zde uvedeného přehledu žalovaná v rozmezí dat datum až datum splatila celkem 5 072 Kč.

10. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k datum a doloženým spolu s přílohou -„ Seznamem postoupených pohledávek“ (s uvedením obou nárokovaných pohledávek), bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávky ze Smluv číslo číslo ve smyslu čl. I. odst. 2 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětné pohledávky byla žalovaná informován dopisem datovaným k datum, jenž byl doložen spolu s poštovním podacím lístkem datovaným k datum.

11. Naposledy byla žalovaná k úhradě dlužného plnění vyzvána zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k datum, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k datum.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § číslo o. z.věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, 23. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 25. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah dvou, ve své podstatě identických závazků, sjednaných mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Obsahem předmětných závazků byla především povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout v hotovosti a oproti podpisu Smluv číslo číslo úročená finanční plnění, s tím, že plnění ze Smlouvy číslo bylo částečně (v rozsahu 410 Kč), použito k refinancování staršího závazku žalované vůči právnímu předchůdci žalobkyně (totožné povahy). Povinnosti právního předchůdce žalobkyně pak korespondovala povinnost žalované splatit poskytnutá plnění, navýšená o úročení, náklady administrace a další poplatky, ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Předmětné závazky tedy soud, s přihlédnutím k jejich obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročené zápůjčky ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měly sjednané zápůjčky charakter spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že právní předchůdce žalobkyně předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., resp. § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

27. Z tohoto důvodu tak právnímu předchůdci žalobkyně, ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla při sjednávání předmětných závazků povinnost ověřit, nakolik je žalovaná schopna splácet předepsané splátky. Plnění této povinnosti svým významem přesahuje prostý rámec dvoustranného – spotřebitelského právního poměru, neboť ve svém důsledku chrání nejen spotřebitele a osoby na něm závislé, ale zprostředkovaně též celou společnost a v neposlední řadě i samotné poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Neuvážené poskytování spotřebitelských úvěrů totiž nevyhnutelně vede k tomu, že se nezanedbatelná část jinak práceschopné populace může ocitnout v tzv. dluhové pasti, což ve svém důsledku vede nejen k rozpadu sociálních vazeb jednotlivých dlužníků, ale i k přetížení veřejného sociálního systému, existenci ve své podstatě bezvýsledných soudních řízení i navazujících exekucí, resp. řízení insolvenčních. S přihlédnutím k širšímu společenskému významu zkoumání tzv. úvěruschopnosti dlužníka je tudíž na místě, aby bylo plnění této povinnost věřitelů kvalifikováno jako povinnost vykonávaná sice soukromými osobami, ale za účelem udržení veřejného pořádku a za současného respektování zásady dobrých mravů. Přezkum otázky, zda byla tzv. úvěruschopnost věřitelem ověřována s vynaložením náležité odborné péče, jsou proto soudy, ve smyslu § 588 o. z., povinny zjišťovat z úřední povinnosti, a to pod sankcí případné absolutní neplatnosti.

28. Stran shora uvedeného právního názoru lze odkázat především na obdobné závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který se sice týkal interpretace předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování, avšak též ve vztahu ke zkoumání tzv. úvěruschopnosti věřitelem. Opominout pak nelze ani skutečnost, že povinnost věřitele, spočívající v ověřování tzv. úvěruschopnosti, striktně vázaná na vynaložení předchozí náležité odborné péče, byla do českého právního řádu transponována z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o mlouvách o spotřebitelském úvěru, a to již za účinnosti z. s. ú., konkrétně k datu datum, tedy před datem sjednání Smluv číslo číslo. Přičemž Evropský soudní dvůr shora uvedená ustanovení citované směrnice, již ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.), eurokonformním způsobem vyložil taktéž ve prospěch závěru, dle kterého je na místě, aby byla otázka tzv. úvěruschopnosti spotřebitele soudy přezkoumávána z úřední povinnosti. V této souvislosti též Soudní dvůr Evropské Unie uzavřel, že sankční následek za nedodržení požadavku na náležité ověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele zahrnuje nejen absolutní neplatnost sjednaného spotřebitelského závazku, ale též omezení věřitelových práv z dřív poskytnutého plnění, redukované toliko do výše poskytnuté jistiny (v této souvislosti viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -79/18 ze dne 5. 3. 2020).

29. Právní předchůdce žalobkyně pak při ověřování tzv. úvěruschopnosti žalované vyšel výlučně z údajů a listin, které mu poskytla sama žalovaná, aniž by však tyto blíže hodnotil a ověřoval jejich obsah. V této souvislosti však je třeba zdůraznit, že samotné sdělení příslušných údajů, bez bližšího ověření jejich pravdivosti, závěr o vynaložení náležité odborné péče nezakládá. Přičemž uvedený nedostatek ve vztahu k poměrům projednávané věci vynikne zejména stran způsobu, jakým si právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované. O jejich struktuře a povaze totiž žalovaná neuvedla ničeho a označila toliko dvě částky, z nichž jedna představovala splátky již poskytnutých plnění a druhá obecně stanovené měsíční výdaje. Právní předchůdce pak takto popsané výdaje akceptoval, aniž by docenil, že žalovanou označená částka (5 500 Kč) zhruba odpovídá součtu tzv. životního minima (3 410 Kč dle § 1 nařízení vlády č. 409/2011 Sb.) a tzv. normativních nákladů bydlení jedné osoby (1 944 Kč dle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 449/2016 Sb.). Již jen na základě této naposled uvedené skutečnosti tak bylo na místě, aby právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil možnost poskytovat žalované finanční plnění jako mimořádně rizikovou. Nadto se právní předchůdce žalobkyně vůbec nezabýval ani povahou bydlení žalované, byť jej tato (i dle údajů uvedených v „ Zákaznických kartách“) v průběhu necelých čtyř měsíců změnila s tím, že nejprve bydlela na ubytovně a následně se přestěhovala do bydlení nájemního. Aniž by však právní předchůdce žalobkyně vyžadoval alespoň předložení nájemní smlouvy, aby zjistil, jaké jsou reálné náklady bydlení. Tím spíše za situace, kdy lze i jen z laického pohledu očekávat, že právě náklady bydlení obecně představují jednu z nejpodstatnějších položek životních nákladů. Dále se také právní předchůdce žalobkyně zjevně vůbec nezabýval tím, zda je tato schopna předepsaná plnění splácet v delším časovém horizontu (přinejmenším cca 60 týdnů dle počtu vyměřených splátek). Již jen z příloh předložených k „ Zákaznickým kartám“ totiž vyplývá, že žalovaná krátce (cca necelé 4 měsíce) před podpisem prvé ze smluv (číslo) změnila zaměstnání a její mzda zde nebyla nikterak vysoká. S ohledem na tuto skutečnost, tím spíše za situace, kdy formou plnění ze Smlouvy číslo byla umořována starší zápůjčka, tak lze dovozovat, že si žalovaná v delším časovém horizontu přilepšovala právě sjednáváním spotřebitelských úvěrů a právní předchůdce jí tyto úvěry poskytoval. Ačkoli tyto nebyly v plném rozsahu splaceny. S přihlédnutím ke konstatovaným nedostatkům, jež vykazuje postup spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalované, tedy je třeba sjednané závazky ze Smluv číslo číslo právně kvalifikovat jako právní jednání absolutně neplatná, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s.ú., a to pro rozpor se zákonem spojený se zjevným narušením veřejného pořádku i dobrých mravů.

30. Za daného stavu věci je tedy nutné na závazky ze Smluv číslo číslo nahlížet jako na právní jednání, která, jako celek, od samého počátku (ex tunc) nemohla vyvolávat zamýšlené právní účinky. Plnění, jež si z titulu těchto absolutně neplatných právních jednání, ve smyslu § 2993 o. z., vzájemně poskytli právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, tudíž je třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodná obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). V souvislosti s aktem postoupení pohledávek z absolutně neplatných závazků ze Smluv číslo číslo ve smyslu § 1879 a § 1887 o. z., tak žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistin), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelských úvěrů ze Smluv číslo číslo zahrnujících nezaplacené poplatky za administraci, smluvní úroky, související poplatky a úroky z prodlení z částek převyšujících částky dlužných listin. V této souvislosti také nelze pominout, že žalovaná již před datem postoupení právnímu předchůdci žalobkyně plnila, konkrétně částkou 1 800 Kč v rámci splátek předepsaných ze Smlouvy číslo částkou 5 072 Kč v rámci splátek předepsaných ze Smlouvy číslo. Z jistiny poskytnutých plnění tak žalovaná neuhradila celkem 13 642 Kč. S plněním na uvedenou částku se tudíž žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., dostala do prodlení k datu datum, kdy jí uplynula lhůta vymezená v oznámení o postoupení pohledávky. Jakkoli totiž soud shledal shora popsané závazky a právní jednání od nich odvozená jako neplatné, bylo na místě vyhodnotit, že právě výzva k úhradě postoupeného plnění (o němž žalovaná i s ohledem na starší splátky věděla) představovala prvotní úkon žalobkyně, kterým ještě žalované poskytla možnost k dobrovolné úhradě. V důsledku prodlení dále žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., od uvedeného data vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Takto popsaná plnění, shora popsaná ve výroku I. tohoto rozsudku, soud uložil žalované k úhradě, a to v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. Zbytek uplatněného nároku, představovaného rozdílem celkové výše původně nárokovaného plnění a plnění uložených žalované k úhradě, odpovídající částce 21 200 Kč a dále též smluvním úrokům a úrokům z prodlení (vyjma úroku z prodlení z částky uvedené v bodu předchozím), soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

32. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu ve věci, uspěla žalovaná, neboť, i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky, bylo žalobkyni přiznáno právo na úhradu částky 13 642 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky, zatímco nárok na úhradu 21 200 Kč a dalšího příslušenství byl zamítnut. Žalovaná nicméně v řízení zůstala pasivní a nečinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit. Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).