12 C 7/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku [částka] a pro úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a pro úrok ve výši 18,96% z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění vyjádření ze dne [datum], se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka]. Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokované pohledávky sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 18,96 % ročně z částky [částka], počítaného od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ročně z částky [částka], počítaného od [datum] do zaplacení, a náhrady nákladů soudního řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne [datum] sjednala se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byl žalovaný informován dopisem odeslaným ještě téhož dne. K úhradě dlužného plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupený závazek zakládající právo na nárokovanou pohledávku byl založen„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z jejího titulu právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku [částka], úročenou úrokovou sazbou 18,96 % ročně. Ještě před datem sjednání předmětného závazku právní předchůdce žalobkyně, v souladu s § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen„ z. s. o.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je žalovaný, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti právní předchůdce žalobkyně vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do zákaznické karty žalovaného a vyhodnoceny informačním systémem v rámci tzv. skoringu. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech bylo žalovanému vyměřeno celkem 60 splátek po [částka]. Datum poslední splátky bylo stanoveno na [datum]. Splátky se žalovaný zavázal splácet v týdenních cyklech, přičemž celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši [částka], náklady za administraci ve výši [částka], pojistné ve výši [částka] a náklady hotovostního inkasa ve výši [částka]. Žalovaný nicméně až do data postoupení splatil toliko částku [částka], z níž právní předchůdce žalobkyně započetl [částka] na jistinu, [částka] na úhradu smluvního úroku, [částka] na úhradu nákladů administrace, [částka] na úhradu pojistného a [částka] na úhradu inkasa. K datu postoupení tak žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně dlužil [částka] za nesplacenou jistinu, [částka] za nesplacené inkaso a [částka] za nesplacené pojistné, celkem tedy [částka]. S tím, že v souladu se smluvními ujednáními byla částka dlužné jistiny nadále úročena smluvním úrokem.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze Smlouvy [číslo] datované k [datum], má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku [částka], a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši [částka] (celkem tedy [částka]), zahrnující smluvní úrok (částku [částka]), poplatek za administrativní činnost (částku [částka]), hotovostní inkaso splátek (částku [částka]) a pojistné za životní pojištění (částku [částka]), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 60 splátek po [částka]. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po uzavření smlouvy.

4. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k [datum]. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil též blíže neoznačené výplatní pásky a předpis„ SIPO“. V předložené„ Kartě zákazníka“ pak žalovaný uvedl, že od února 2013 žije v nájmu (spolu s přítelkyní), od ledna 2015 je na dobu neurčitou zaměstnán ve společnosti„ [anonymizováno] - [anonymizováno]“, má učňovské vzdělání a je svobodný. Z již zmíněného pracovního poměru žalovaný pobíral čistou měsíční mzdu ve výši [částka]. Jiné příjmy žalovaný neuvedl. Ze mzdy žalovaný měsíčně platil nájem/inkaso ve výši [částka], splátky dalších úvěrů ve výši [částka] a běžné náklady na chod domácnosti ve výši, kterou bez bližší konkretizace určil částkou [částka] Částku„ použitelného příjmu“ žalovaného právní předchůdce žalobkyně vypočetl jako rozdíl žalovaným uvedené mzdy a žalovaným uvedených výdajů, tedy ve výši [částka].

5. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k [datum] a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k [datum], jenž byl doložen spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k [datum]. Současně také bylo žalovanému uloženo, aby dlužné plnění uhradil v desetidenní lhůtě.

6. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, ze dne [datum], která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k [datum].

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu [datum] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, 19. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout v hotovosti a oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti právního předchůdce žalobkyně pak korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o náklady administrace, hotovostní inkaso, pojistné a o úročení, ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Předmětný závazek tedy soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že právní předchůdce žalobkyně předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

22. Z tohoto důvodu tak právnímu předchůdci žalobkyně, ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla při sjednávání předmětného závazku povinnost ověřit, nakolik je žalovaný schopen splácet předepsané splátky. Plnění této povinnosti svým významem přesahuje prostý rámec dvoustranného – spotřebitelského právního poměru, neboť ve svém důsledku chrání nejen spotřebitele a osoby na něm závislé, ale zprostředkovaně též celou společnost a v neposlední řadě i samotné poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Neuvážené poskytování spotřebitelských úvěrů totiž nevyhnutelně vede k tomu, že se nezanedbatelná část jinak ekonomicky aktivní populace může ocitnout v tzv. dluhové pasti, což ve svém důsledku vede nejen k rozpadu sociálních vazeb jednotlivých dlužníků, ale i k přetížení veřejného sociálního systému, existenci ve své podstatě bezvýsledných soudních řízení i navazujících exekucí, resp. řízení insolvenčních. S přihlédnutím k širšímu společenskému významu zkoumání tzv. úvěruschopnosti dlužníka je tudíž na místě, aby bylo plnění této povinnost věřitelů kvalifikováno jako povinnost vykonávaná sice soukromými osobami, ale za účelem udržení veřejného pořádku a za současného respektování zásady dobrých mravů. Přezkum otázky, zda byla tzv. úvěruschopnost věřitelem ověřována s vynaložením náležité odborné péče, jsou proto soudy, ve smyslu § 588 o. z., povinny zjišťovat z úřední povinnosti, a to pod sankcí případné absolutní neplatnosti.

23. Stran shora uvedeného právního názoru lze odkázat především na obdobné závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který se sice týkal interpretace předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování, nicméně i zde (v § 9) byla zakotvena povinnost řádně a s odpovídající odbornou péčí posoudit tzv. úvěruschopnost dlužníka. Opominout pak nelze ani skutečnost, že povinnost věřitele, spočívající v ověřování tzv. úvěruschopnosti, striktně vázaná na vynaložení předchozí odborné péče, byla do českého právního řádu transponována z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru, konkrétně k datu [datum], tedy před datem sjednání Smlouvy [číslo]. Přičemž Soudní dvůr Evropské Unie shora uvedená ustanovení citované směrnice, již ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.), eurokonformním způsobem vyložil taktéž ve prospěch závěru, dle kterého je na místě, aby byla otázka tzv. úvěruschopnosti spotřebitele soudy přezkoumávána z úřední povinnosti. V této souvislosti též Soudní dvůr Evropské Unie uzavřel, že sankční následek za nedodržení požadavku na náležité ověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele zahrnuje nejen absolutní neplatnost sjednaného spotřebitelského závazku, ale též omezení věřitelových práv z dřív poskytnutého plnění, redukované toliko do výše poskytnuté jistiny (v této souvislosti viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ [anonymizováno]“ C [číslo] ze dne [datum]).

24. Právní předchůdce žalobkyně pak při ověřování tzv. úvěruschopnosti žalovaného vyšel výlučně z údajů a listin, které mu poskytl sám žalovaný, aniž by však blíže hodnotil a ověřoval jejich obsah. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že samotné sdělení příslušných údajů, bez jejich bližšího ověření, ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, nezakládá závěr o vynaložení náležité odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. V tomto směru je třeba právnímu předchůdci žalobkyně vytknout, že blíže neověřoval výši žalovaným označených výdajů, byť tyto ([částka]) v souhrnu jen nepatrně převyšovaly součet t. č. předepsané výše životního minima ([částka] dle § 1 nařízení vlády č. 409/2011 Sb.) a normativních nákladů nájemního bydlení ([částka] dle § 1 nařízení vlády č. 407/2017 Sb.). Uvedený nedostatek pak v konkrétním případě vynikne o to víc, pokud mezi připojenými přílohami absentuje, v „ Zákaznické kartě“ předpokládaný, výpis z bankovního účtu. Z hlediska alespoň rámcového ověření výdajů žalovaného tak právní předchůdce žalobkyně ani nepostavil na jisto, zda žalovaný v „ Zákaznické kartě“ pravdivě popsal výši hrazených nákladů bydlení a dalších,„ běžných“ výdajů. Tím spíše, pokud stran způsobu bydlení nebylo ze strany právního předchůdce žalobkyně zjištěno v podstatě ničeho. S výjimkou tvrzení samotného žalovaného, který měl sdělit, že žije s partnerkou v nájmu a za bydlení platí toliko částku [částka] (nedosahující ani výše tzv. normativních nákladů bydlení). Obdobně si také právní předchůdce žalobkyně nepostavil z nezávislých zdrojů na jisto, zda již žalovaný nesplácí další závazky, přičemž i tuto skutečnost si mohl ověřit právě např. výpisem z bankovního účtu žalovaného (měl-li by jej). S přihlédnutím ke konstatovaným nedostatkům, jež vykazuje postup spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného, tak je třeba spotřebitelský úvěr, sjednaný z titulu Smlouvy [číslo] právně kvalifikovat jako právní jednání absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., a to pro rozpor se zákonem spojený se zjevným narušením veřejného pořádku i dobrých mravů.

25. Za daného stavu věci je tedy nutné na závazek ze Smlouvy [číslo] nahlížet jako na právní jednání, které, jako celek, od samého počátku (ex tunc) nemohlo vyvolávat zamýšlené právní účinky. Plnění, která si z titulu tohoto absolutně neplatného právního jednání, ve smyslu § 2993 o. z., vzájemně poskytli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, tak je třeba právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). V souvislosti s aktem postoupení pohledávky z absolutně neplatného závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 1879 a § 1887 o. z., tudíž žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistiny), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelského úvěru ze Smlouvy [číslo] zahrnujících inkaso, poplatky za administraci, pojistné, smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení z částky vyšší než zůstatek nesplacené jistiny. V této souvislosti též nelze pominout, že žalovaný již před datem postoupení splatil částku [částka], jíž soud započetl na úhradu plnění z dlužné jistiny, a jako důvodný tak uplatněný nárok uznal toliko co do částky [částka]. S plněním na uvedenou částku se pak žalovaný, ve smyslu § 1968 o. z., dostal do prodlení k datu [datum], kdy mu uplynula desetidenní lhůta vymezená v oznámení o postoupení pohledávky. V důsledku prodlení žalovaného také žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z. a § 1880 odst. 1 o. z., od shora uvedeného data [datum] vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, nicméně toliko z částky bezdůvodného obohacení. Lhůta k úhradě tohoto plnění byla, s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř., ve výroku I. tohoto rozsudku stanovena jako zákonná - třídenní. Ve zbytku, zahrnujícím nárok na úhradu smluvního úroku (včetně kapitalizované části), úhradu hotovostního inkasa, úhradu administrativního poplatku a pojistného, jakož i souvisejících příslušenství (celkem [částka] + shora označené úroky), soud podanou žalobu, výrokem II. tohoto rozsudku, zamítl.

26. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu ve věci, uspěl žalovaný, neboť žalobkyni, i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky, bylo přiznáno toliko právo na úhradu částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z této částky. Zatímco nárok na úhradu [částka] a dalšího příslušenství byl zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.