12 C 93/2022
č. j. 12 C 93/2022-22
V PLATNOSTIOkresní soud v Nymburce zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 5 000 Kč, včetně úroků z prodlení, protože žalobkyně neprokázala existenci smlouvy o zápůjčce mezi žalovanou a věřitelem. Soud se opřel o § 2395 a § 2048 občanského zákoníku, podle nichž je pro nárok na vrácení úvěru a úroků nutné prokázat skutečné poskytnutí prostředků a jejich způsobné převzetí. Žalobkyně se nedostavila k jednání, vzdala se možnosti doplnit důkazní návrhy, a proto nesplnila důkazní břemeno. Soud rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žádné náklady nevznikly.
Plný text
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 5.000 Kč úroku z prodlení ve výši 8,05% z částky 4.000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně domáhala po žalované peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to vše dle smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizováno (věřitel) a žalovanou.
2. Bylo prokázáno, že žalobkyně se dne datum písemně dohodla s věřitelem o postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a věřitelem.
3. V řízení nebylo prokázáno, že by se věřitel dohodl se žalovanou, že jí přenechá finanční prostředky v částce 4.000 Kč a ta mu tyto vrátí v určenou dobu a zaplatí úroky v částce 1.000 Kč. Nebylo ani prokázáno, že věřitel částku 4.000 Kč skutečně převedl bezhotovostně na účet žalované či jinak předal. Ze žádného žalobcem navrženého a soudem provedeného důkazu nevyplývá, že věřitel ověřil jakkoliv totožnost žalované, a že takto řádně ztotožněná žalovaná skutečně prostřednictvím výše uvedených internetových stránek a PIN kódu smlouvu o zápůjčce podepsala. Dále z provedených důkazů nevyplývá ani, že věřitel částku 5.000 Kč skutečně převedl na účet žalované. Žalobkyně totiž nepředložila žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že banka, která vede účet pro žalovaného, potvrzuje, transakci provedenou věřitelem ve prospěch žalované v částce 4.000 Kč.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ust. 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
6. Podle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
7. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.
8. Žalobkyně v řízení neprokázala žádnou z rozhodujících skutečností pro posouzení práva věřitele na vrácení poskytnutých finančních prostředků, zaplacení úroků ve smyslu ust. § 2395 odst. 1 OZ a smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2048 OZ. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučen podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit důkazní návrhy k tvrzením, že mezi žalovanou a věřitelem byl písemně dohodnut závazek věřitele poskytnout žalované částku 4.000 Kč a závazek žalované tuto částku vrátit v dohodnutém termínu a zaplatit úroky, a o následcích nesplnění této povinnosti. Požadavek žalobkyně nebylo proto možno, ani co do částky 4.000 Kč, posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Soudu proto nezbylo než pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítnout, a to včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je závislým na existenci závazku hlavního, v daném případě smlouvy o půjčce. Jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku neprokázala, nemohl být důvodným ani její požadavek na zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení.
9. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. měla žalovaná, neboť byla ve sporu úspěšná. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.