12 C 95/2013

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neúčinnost smluv, <b>I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá určení, že smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění ze dne [datum] sepsaná ve formě notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka], na základě které bylo provedeno zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění [jméno] [příjmení] a žalované tak, že 1/6 rodinného domu [adresa] s vedlejší stavbou se studnou a s venkovními úpravami, stavební parcely [číslo] parcely [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Lysá nad Labem, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, se stala výlučným vlastnictvím žalované, je vůči němu neúčinná, se zamítá.</b> <b>II. Určuje se, že darovací smlouva ze dne [datum] sepsaná ve formě notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka], kterou [jméno] [příjmení] daroval žalované jednu polovinu rodinného domu [adresa] s vedlejší stavbou se studnou a s venkovními úpravami, stavební parcely [číslo] parcely [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Lysá nad Labem, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, je vůči žalobci neúčinná.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Odpůrčí žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení relativní neúčinnosti právních úkonů učiněných [jméno] [příjmení] (dále také jen„ dlužník“) ve prospěch jeho manželky – žalované. Konkrétně se dovolával určení, že je vůči němu neúčinná jednak smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů [příjmení] ze dne [datum] sepsaná formou notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka], na jejímž základě se 1/6 rodinného domu [adresa] s vedlejší stavbou se studnou a s venkovními úpravami, stavební parcely [číslo] parcely [číslo] vše v k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] (dále jen„ nemovitosti v SJM“) staly výlučným vlastnictvím žalobkyni (smlouva o zúžení SJM), a dále darovací smlouva ze dne [datum] rovněž uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou, sepsaná formou notářského zápisu, [číslo jednací], [spisová značka], jíž [jméno] [příjmení] daroval žalované ½ rodinného domu [adresa] s vedlejší stavbou se studnou a s venkovními úpravami, stavební parcely [číslo] parcely [číslo] vše v k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] (darovací smlouva), obě smlouvy dále také jen„ odporované úkony“. Žalobu odůvodnil tím, že má pohledávku vůči [jméno] [příjmení], který byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, jehož se dne [datum] dopustil na žalobci, kdy žalobce byl v důsledku trestného činu v pracovní neschopnosti do [datum]. Žalobce coby poškozený byl s nárokem na náhradu újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce tedy podal (mimo jiné) proti [jméno] [příjmení] žalobu u  Obvodního soudu pro Prahu 3. Neúčinnost odporovaných úkonů shledává žalobce v tom, že přesto, že byl v  trestní řízení s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, byla existence jeho pohledávky za [jméno] [příjmení] doložena již v  trestní řízení. Žalovaná přesto, že s ním bydlí a o nehodě, jíž výše popsaný trestný čin způsobil, věděla, nebo vědět mohla, a muselo jí být zřejmé, že žalobce po jejím manželovi bude požadovat náhradu škody, uzavřela odporované smlouvy, i když jí muselo být jasné, že jejich smyslem je zbavení se majetku, aby následně nemohl být postižen výkonem rozhodnutí nebo exekucí ve prospěch žalobce. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná s manželem převedli další nemovitosti na svou dceru [jméno] [celé jméno žalované].

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že jde-li o smlouvu o zúžení rozsahu SJM, není žaloba důvodná již jen z toho důvodu, že tomuto úkonu nelze odporovat ve smyslu § 42a zákona č. 40/1964, občanský zákoník (dále jen„ OZ“), neboť relativní neúčinnost takové smlouvy nastává za splnění všech předpokladů vůči věřiteli ze zákona. Jde-li o odporovanou darovací smlouvu, uvedla žalovaná, že předpokladem určení neúčinnosti smlouvy je předně existence pohledávky žalobce. Poukázala jednak na to, že [jméno] [příjmení], z jehož trestného jednání dovozuje žalobce existenci své pohledávky, podal proti trestní rozsudku dovolání, trestní rozsudek tedy nelze považovat za konečný, mimoto byl [jméno] [příjmení] amnestován. Bez ohledu na konečnost trestní rozsudku žalovaná uvedla, že bylo prokázáno, že to byl žalobce, kdo se svým chováním přičinil na vzniku nehodové situace a tím i újmy, která mu měla vzniknout. Žalobce navíc podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 3 nejen proti [jméno] [příjmení], ale i proti dalším dvěma žalovaným, čímž dal najevo, že neví, kdo za újmu, která mu vznikla, odpovídá. Konečně žalovaná uvedla, že darovací smlouva, kterou [anonymizováno] [příjmení] uzavřela, s pohledávkou žalobce nikterak nesouvisí, neboť se jednalo o jednu z mnoha transakcí, které probíhaly od roku 2000 mezi žalovanou, [jméno] [příjmení] a jeho sestrou [anonymizováno] [příjmení]. Odporované úkony žalobce učinil z důvodu horšících se vztahů v rodině, když byl rodiči žalobkyně vyzván k tomu, aby jim splatil dluh z půjčky, která mu byla poskytnuta k rekonstrukci předmětných nemovitostí, popřípadě, aby svůj podíl na nemovitostech převedl žalované. Žalovaná se navíc [anonymizováno] [příjmení] stýká ve velmi omezené míře, o nehodě, tedy v době uzavření odporované darovací smlouvy nevěděla.

3. V průběhu řízení vydal Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudek ze dne 5. 6. 2019 č. j. 11 C 116/2012-1324, kterým ve spojení s rozsudkem Městského soudu v  [obec] ze dne 27. 2. 2020 č. j. 20 Co 390/2019-1417 uložil [jméno] [příjmení], aby (společně a nerozdílně [anonymizováno] [příjmení], narozeným [datum]) zaplatil žalobci částku  [částka]. Žalobce v této věci podal dovolání k  Nejvyššímu soudu.

4. Z rozsudků Okresního soudu v  [obec] ze dne 29. 5. 2012 sp. zn.  2 T 65/2012 a Krajského soudu v  [obec] ze dne 4. 9. 2012 sp. zn. 10 To 341/2012 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl shledán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil, když dne [datum] nezvládl řízení a narazil (mimo jiné) do žalobce, čímž mu způsobil zranění zakládající těžkou újmu na zdraví. Žalobce byl s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

5. Z notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka] a z návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaná a [jméno] [příjmení] uzavřeli dne [datum] formou notářského zápisu darovací smlouvu, na jejímž základě darovali své dceři [obec] [celé jméno žalované] bytovou jednotku [číslo] v bytovém domě č. p.  [číslo] (budova) na parcele [číslo] vč. spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti [číslo], nebytovou jednotku (garáž) [číslo] v domě č. p.  [číslo] vč. spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti [číslo] a spoluvlastnický podíl na jednotce [číslo] na parc. [číslo] o velikosti [číslo] vč. spoluvlastnického podílu na společných částech budovy o velikosti [číslo] a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] pozemků parc. [číslo] vše k. ú. [část obce] na [list vlastnictví], [číslo], [číslo].

6. Z notářského zápisu č. j.  [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] soud zjistil, že žalovaná a [jméno] [příjmení] uzavřeli smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů a darovací smlouvou. Smlouvou o zúžení SJM byl ze společného jmění manželů [příjmení] do výlučného majetku žalované převeden podíl o velikosti 1/6 rodinného domu [adresa] s vedlejší stavbou se studnou a s venkovními úpravami, stavební parcely [číslo] parcely [číslo] vše v k.ú. [obec], obec Lysá nad Labem, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk. Darovací smlouvou dlužník převedl žalované svůj podíl o velikosti jedné poloviny rodinného domu [adresa] s vedlejší stavbou se studnou a s venkovními úpravami, stavební parcely [číslo] parcely [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Lysá nad Labem, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk.

7. Ze seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem pozemků parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], obec Lysá nad Labem.

8. Z oddacího listu žalované a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jsou od [datum].

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce má za dlužníkem [jméno] [příjmení] pohledávku ve výši [částka] z titulu náhrady škody, kterou mu dlužník způsobil nehodou ze dne [datum]. [jméno] [příjmení] s žalovanou dne [datum], tj. necelé dva měsíce od předmětné nehody, zúžili zákonem stanovený rozsah SJM tak, že do výlučného majetku žalované převedli podíl o velikosti 1/6 rodinného domu [adresa] s vedlejší stavbou se studnou a s venkovními úpravami, stavební parcely [číslo] parcely [číslo] vše v k.ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví]. Darovací smlouvou z téhož dne dlužník převedl žalované svůj podíl o velikosti jedné poloviny rodinného domu [adresa] s vedlejší stavbou se studnou a s venkovními úpravami, stavební parcely [číslo] parcely [číslo] vše v k.ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví].

10. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ([příjmení]) se věřitel může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen (odst. 1). Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat (odst. 2). Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch (odst. 3). Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch (odst. 4).

12. Podle § 116 OZ je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

13. Podle § 143a manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. (odst. 1) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. (odst. 2) [příjmení] a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně. (odst. 3) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám. (odst. 4)

14. Podle § 143a odst. 4 OZ se manželé mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.

15. Smyslem odpůrčí žaloby podle citovaného ustanovení § 42a OZ je umožnění věřiteli domoci se vydání rozhodnutí, podle něhož je úkon, který jeho dlužník učinil ve prospěch třetí osoby, vůči němu neúčinný tak, aby se mohl s úspěchem domáhat nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce postižením toho, co odporovaným úkonem ušlo z dlužníkova majetku. Aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby je věřitel, který má za dlužníkem pohledávku. Tato pohledávka musí být ke dni rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě vymahatelná, tj. věřitel musí mít vykonatelný titul, například rozhodnutí soudu, pro nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci. Pasivně legitimovaným ve sporu o odpůrčí žalobě je pak ten, v jehož prospěch věřitelův dlužník odporovaný úkon učinil.

16. Podmínkou úspěchu odpůrčí žaloby je v prvé řadě dodržení tříleté lhůty od okamžiku, kdy dlužník učinil odporovaný úkon. Tato podmínka byla v posuzované věci splněna, když odporované úkony dlužník učinil dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum].

17. Rovněž podmínku existence vymahatelné pohledávky žalobce za dlužníkem má soud za splněnou. Bylo prokázáno, že žalobce má za [jméno] [příjmení] pohledávku z titulu náhrady škody, kterou mu [jméno] [příjmení] způsobil nehodou ze dne [datum]. S rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, se tato pohledávka stala vykonatelnou. Není přitom rozhodné, že tato pohledávka nebyla vymahatelná v době, kdy byl učiněn odporovaný úkon, ba ani v okamžiku podání žaloby. Odporovat totiž lze právnímu úkonu dlužníka i dříve než se věřitelova pohledávka za dlužníkem stane vymahatelnou. Pro uplatnění odporovatelnosti je právně relevantní, že věřitel je skutečně věřitelem dlužníka, a dále to, že dlužník učinil zkracovací úkon (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo]). Žalované tak nelze přisvědčit, tvrdí-li, že pohledávka žalobce je smyšlená či účelově vytvořená. Zcela bez významu je pak rozsáhlá argumentace žalované v tom smyslu, že žalobce vznik škody spoluzavinil, což má podle ní vliv na výši, potažmo existenci, jeho pohledávky za [jméno] [příjmení], neboť se nejedná o otázku, kterou by byl příslušný v řízení o odpůrčí žalobě soudu posuzovat. Otázkou existence a výše pohledávky i s ohledem na spoluzavinění ze strany žalobce se zabýval Obvodní soud pro Prahu 3, jehož pravomocný rozsudek ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu je tím zákonem požadovaným titulem osvědčujícím existenci pohledávky žalobce za dlužníkem. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že byl [jméno] [příjmení] amnestován, ani to, že proti pravomocnému rozhodnutí podal dovolání. Amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky na tom, že byl [jméno] [příjmení] uznán vinným jednáním, z něhož následně soud dovodil jeho povinnost k náhradě škody žalobci, nic nemění, neboť se výroku o vině z odsuzujícího rozsudku nikterak nedotýká. V průběhu řízení o odpůrčí žalobě do dne rozhodnutí soudu nebyl trestní rozsudek zrušen, ani podané dovolání tak není s to v otázce posouzení existence pohledávky žalobce vůči [jméno] [příjmení], závěr soudu změnit. Na místě není ani argumentace žalované v tom smyslu, že žalobce se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 3 domáhal náhrady škody nejen po dlužníku, ale rovněž po [jméno] [příjmení]. Z rozsudku obvodního soudu se podává, že dlužník a [jméno] [příjmení] jsou vůči žalobci zavázáni společně a nerozdílně, to znamená, že je žalobce oprávněn požadovat celé plnění dluhu vůči kterémukoliv z nich. Solidarita jejich závazku je pak otázkou vypořádání mezi nimi, netýká se práva žalobce domáhat se splnění dluhu toliko po [jméno] [příjmení].

18. Není pochyb o tom, že dlužník [jméno] [příjmení] vzápětí poté, co způsobil žalobci škodu, daroval část svého majetku žalované. Soud se proto zabýval otázkou, zda byla splněna další podmínka odporovatelnosti právního úkonu, a sice úmysl dlužníka [jméno] [příjmení] zkrátit žalobce. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že„ O úmysl zkrátit věřitele se jedná zejména tehdy, jestliže dlužník právním úkonem chtěl zkrátit své věřitele nebo jestliže věděl, že právním úkonem může zkrátit své věřitele, a pro případ, že je skutečně zkrátí, s tím byl srozuměn. Rozhodující také je, že odporovaný úkon (objektivně) zkracuje věřitele dlužníka (a že je s tím dlužník alespoň srozuměn); případný motiv, pohnutka dlužníka pro takový úkon či to, že tímto úkonem plní nějaký jiný svůj závazek, přitom nejsou rozhodné. Rovněž v případě, že dlužník plní uzavřením smlouvy se třetí osobou svůj morální nebo právní závazek, může uzavřením smlouvy sledovat úmysl zkrátit své věřitele,“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3312/2017). Žalovaná odporovaný úkon vysvětlovala sérií transakcí týkajících se předmětných nemovitostí, jež měly proběhnout mezi ní, [jméno] [příjmení] a jeho sestrou, jak ovšem vyplývá z výše uvedeného, pohnutka dlužníka, popřípadě plnění jiného závazku, není pro posouzení jeho úmyslu zkrátit věřitele odporovaným úkonem relevantní a soud se proto touto obranou žalované nezabýval. [jméno] [příjmení] dne [datum] způsobil nehodu, z níž vzešla žalobcova škoda. Dne [datum], kdy byl sepsán notářský zápis o (mino jiné) darovací smlouvě mezi ním a žalovanou, si nepochybně byl dlužník vědom existence pohledávky žalobce z titulu náhrady škody na zdraví, byť výše této pohledávky nebyla známa. Pokud nebylo zkrácení žalobce jeho přímým úmyslem, jednal minimálně v úmyslu nepřímém, tj. s tím, že svým jednáním může žalobce zkrátit, byl bezpochyby srozuměn. [příjmení] [jméno] [příjmení] se žalovanou navíc v průběhu trestní řízení darovali další svoje nemovitosti dceři [obec] [celé jméno žalované], je tedy zřejmé, že žalobce nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky ani z dalšího majetku dlužníka [jméno] [příjmení].

19. V situaci, kdy osobou, v jejíž prospěch dlužník [jméno] [příjmení] odporované úkony činil, byla jeho manželka, tj. osoba blízká ve smyslu § 116 OZ, zákon nevyžaduje, aby žalobce prokazoval, vědomí žalované o úmyslu dlužníka směřujícímu ke zkrácení žalobce, neboť konstruuje vyvratitelnou právní domněnku o tom, že osoba dlužníků blízká o tomto úmyslu věděla nebo vědět musela. Žalovaná na svou obranu neuvedla žádné skutečnosti, které by byly s to tuto domněnku vyvrátit.

20. S ohledem na výše uvedené, rozhodl soud ve vztahu k návrhu na určení neúčinnosti odporované darovací smlouvy ve vztahu k žalobci tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, a žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Bylo bezpečně prokázáno, že dárce [jméno] [příjmení] v okamžiku, kdy daroval uvedené nemovitosti žalované, měl existující pohledávku vůči žalobci a pokud učinil právní úkon, jímž bezplatně převedl svůj majetek na manželku – žalovanou jednal v úmyslu zkrátit právo žalobce jako věřitele na uspokojení jeho pohledávky. Žalobce se tomuto úkonu včas bránil odpůrčí žalobou, přičemž v průběhu řízení o odpůrčí žalobě se jeho pohledávka za dlužníkem stala vymahatelnou. Soudu tedy nezbylo, než určit, že darovací smlouva není vůči žalobci účinná.

21. Jde-li o tu část žaloby, jíž se žalobce domáhá určení neúčinnosti smlouvy uzavřené mezi manžely [jméno] [příjmení] a žalovanou, jíž byl zúžen zákonem stanovený rozsah SJM, dospěl soud k závěru, že nelze jeho požadavku vyhovět. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 143a odst. 4 OZ, je ochrana věřitele, v daném případě žalobce, zajištěna ze zákona. Manželé se obsahu smlouvy, kterou zúžili své společné jmění, mohou dovolat tehdy, prokáží-li, že třetí osobě (věřiteli) byl její obsah znám. To znamená, že věřitel pohledávky vůči jednomu z manželů, která vznikla před uzavřením smlouvy o zúžení společného jmění manželů, může uspokojení této pohledávky vymoci na základě titulu pro výkon rozhodnutí (exekučního titulu) také z majetku, který na základě smlouvy o zúžení společného jmění připadl manželu dlužníka, i když bezúčinnost smlouvy podle ustanovení § 143a odst. 4 OZ (vůči manželu dlužníka) nebyla určena pravomocným rozhodnutím soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1154/2012). Soudu proto nezbylo, než žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnout.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměr úspěchu a neúspěchu žalobce i žalované byl totožný. Sod proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.