14 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 918,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 918,44 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 149,49 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně jdoucím z částky 1 918,44 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, postoupeným nadepsanému soudu k 17. 11. 2021, doplněným k 10. 1. 2022 a k 3. 2. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 918,44 Kč s příslušenstvím vymezeným shodně jako ve výroku I. tohoto rozsudku. příjmení nárokovaného plnění, jakožto předmět nyní vedeného řízení, pak zahrnovala dílčí položky sestávající z částky záporného zůstatku nedovoleně vzniknuvšího na bankovním účtu žalovaného vedeném žalobkyní (670,44 Kč) a souvisejících poplatků (1 248 Kč). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto soud dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba, spolu s uvedenou výzvou, byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 21. 1. 2022. S ohledem na skutečnost, že je žalobkyně právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky, konkrétně v Polsku, tedy na území členského státu Evropské unie, soud s ohledem na přítomnost tohoto tzv. cizího prvku předně posoudil otázku tzv. mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Svou mezinárodní pravomoc rozhodovat v předmětné věci soud určil s odkazem na čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I. bis), neboť v projednávané věci jde o spor ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný, jako spotřebitel, má na území České republiky, v obvodu nadepsaného soudu, své bydliště. Jako rozhodné právo soud určil právní řád České republiky, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.), opět s přihlédnutím k povaze projednávané věci a místu obvyklého bydliště žalovaného - spotřebitele. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. K datu 17. 5. 2018 byl na bankovním účtu č. bankovní účet, vedeném žalobkyní ve prospěch žalovaného, evidován záporný zůstatek ve výši 670,44 Kč, přičemž stav předmětného účtu se do záporných hodnot propadl již k 21. 2. 2018. Předmětný bankovní účet žalobkyně ve prospěch žalovaného vedla oproti podpisu„ Smlouvy o vedení účtu u mBank“, a to za současného vystavení platební karty a za podmínek vymezených dále mj. ve„ Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně pro zakládání a vedení účtů fyzických osob“ (dále jen VOP) a v Sazebníku žalobkyně. S tím, že čl. 7 číslo VOP zapovídal, aby na zřízeném bankovním účtu vznikl záporný zůstatek, a pro případ, pokud by tento vznikl, byl žalovaný, ve smyslu čl. 2 číslo VOP, povinen takový záporný zůstatek vyrovnat, neboť v opačném případě by žalobkyni vzniklo právo odstoupit od smlouvy, kterou byl bankovní účet zřízen. V konkrétním případě nicméně žalovaný vzniknuvší záporný zůstatek nevyrovnal a nadto mu byly v prvním pololetí roku 2018, v souvislosti s vystavením platební karty a poskytnutím cestovního pojištění (v souladu se Sazebníkem žalobkyně), naúčtovány též poplatky v souhrnné výši 1 098 Kč, a to se zohledněním jedné platby ve výši 58 Kč. Žalobkyně proto, formou dopisu ze dne 11. 6. 2019, žalovanému sdělila, že od smlouvy o zřízení bankovního účtu odstupuje a zároveň žalovaného vyzvala, aby neuhrazené plnění, včetně poplatku 150 Kč za odeslání předmětného dopisu (dle Sazebníku žalobkyně), uhradil do 7 dnů od doručení. Zaslaný dopis byl nicméně žalobkyni 2. 7. 2019 vrácen zpět jako nedoručený. Žalovaný pak ani následně neuhradil ničeho, byť byl k plnění upomínán i právním zástupcem žalobkyně, výzvou odeslanou 12. 8. 2020. V návaznosti na shora učiněné skutkové závěry soud, s ohledem na povahu vzájemně sjednaných práv a povinností, právní poměr založený mezi žalovaným a žalobkyní kvalifikoval jako závazek účtu, ve smyslu § 2662 o. z. Takto založený závazek byl ve smyslu shora citovaného ujednání VOP vázán na kladný/nulový zůstatek s tím, že pokud by byla povinnost udržovat kladný/nulový zůstatek porušena po dobu delší než 30 dnů, vymínila si žalobkyně, ve smyslu § 2001 o. z., právo na odstoupení od závazku o zřízení účtu. Žalobkyně pak svým povinnostem ze zřízeného závazku dostála a bankovní účet žalovanému zřídila, resp. vedla. Žalovaný naopak svou o povinnost udržovat na zřízeném bankovním účtu kladný/nulový zůstatek nesplnil, vzniknuvší záporný zůstatek ve sjednané 30 denní lhůtě (počínaje od 21. 2. 2018) nevyrovnal a neuhradil ani další, dodatečně účtované poplatky, související se službami poskytovanými v návaznosti na vedení předmětného účtu. Za daného stavu věci tak žalobkyně v souladu s příslušnými ujednáními VOP využila svého práva, od závazku o zřízení účtu odstoupila a žalovanému uložila k úhradě veškerá plnění (celkem 1 918,44 Kč), jež jí do data odstoupení (do 11. 6. 2019) z titulu zřízeného účtu a poskytování souvisejících služeb nezaplatil. Ani po datu odstoupení nicméně žalovaný ve stanovené 7 denní lhůtě nezaplatil ničeho, vinou této skutečnosti se, ve smyslu § 1968 o. z., ocitl v prodlení, a žalobkyni tak vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jež tato o své vůli uplatnila od data pozdějšího, konkrétně od 10. 9. 2019. S přihlédnutím k předestřeným závěrům soud uplatněný nárok shledal v celém rozsahu důvodným a žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť tato byla v řízení v plném rozsahu úspěšná a žalovaného, ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému zaplacení. Výše náhrady sestává s částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částky odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka). Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., konkrétně v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., dle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (viz § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce u soudního exekutora.