16 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 25 454,79 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 012‬ Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 012‬ Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně požadavku na zaplacení 10 348,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 360,58 od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 348,58 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 6 856,52 Kč za období od [datum] do [datum] a smluvní pokuty 6 094,21 Kč zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr 20 000 Kč, který měl být splacen společně s úroky ve výši 111,33 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč počínaje [datum]. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy vyšla žalobkyně z prohlášení žalované, že ohledně ní nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení a nejsou ani splněny podmínky pro podání takového návrhu, tyto údaje porovnala s předloženými výplatními páskami, údaji v centrální evidenci exekucí a centrálním registru dlužníků; na základě nich uzavřela, že žalovaná své závazky bez větších problémů hradí, její měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí předmětného úvěru. Žalovaná uhradila pouze tyto platby: 2 494 Kč dne [datum], 2 494 Kč dne [datum], 3 000 Kč dne [datum], 3 000 Kč dne [datum], které žalobkyně započítala zčásti na úhradu smluvní pokuty, úroku a jistiny. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně podle čl. VI odst. 1 Smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka (dále jen„ podmínky“) úvěr k [datum] zesplatnila. Dále pak dle čl. VI odst. 3 písm. a) podmínek účtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu ve výši 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny 19 360,58 Kč, úroku ve výši 111,33 % ročně z jistiny od [datum] do [datum] ve výši 6 856,52 Kč, smluvní pokuty 499 Kč, dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužné částky po zesplatnění pohledávky ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do okamžiku sepisu návrhu ([datum]) ve výši 5 595,21 Kč, zákonného úroku z prodlení počítaného ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do zaplacení, dlužné smluvní úroky ve výši 6 856,52 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované převodem na účet žalované č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit i s úroky ve výši 111,33 % ročně (tj. celkem 59 850 Kč) v 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč, přičemž první splátku měla uhradit do [datum] (prokázáno uvedenou smlouvou o úvěru). Z účtu žalobkyně byla dne [datum] provedena platba 20 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] (prokázáno potvrzením o provedení platby vystaveným [právnická osoba]). Ke dni [datum] nebylo ohledně žalované evidováno žádné exekuční řízení (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí). V lednu 2022 činila základní mzda žalované 21 667 Kč, vyplaceno na účet jí bylo 29 399 Kč, v únoru 2022 činila její základní mzda 16 071 Kč, vyplaceno bylo 27 124 Kč (prokázáno výplatními páskami za uvedené měsíce). Ke dni [datum] bylo ohledně žalované evidováno 17 kontraktů, na základě nichž měla celkově platit měsíčně 11 876 Kč a celkem mělo být uhrazeno 378 008 Kč, přičemž konkrétně šlo o 3 karty, z nichž 2 žádosti byly odmítnuty a 1 existovala, a o 14 splátkových produktů, z nichž 1 byl ukončen, 4 odvolány, 5 odmítnuto a pouze 4 existovaly; existující úvěry vznikly [datum], [datum], [datum] a [datum], odmítnuta byla mj. žádost o úvěr 20 000 Kč ze dne [datum] (prokázáno úvěrovou zprávou NRKI – BRKI z [datum]). Žalobkyně opakovaně žalovanou upozornila, že neuhradila sjednané splátky (upomínky ze dne [datum], [datum], [datum]), proto prohlásila ke dni [datum] celý úvěr za splatný (prokázáno výzvou ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odeslala výzvu žalované k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od vystavení výzvy (prokázáno uvedeným dopisem).

5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZOSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Žalovaná uzavřela žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZOSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

11. Na základě zjištěných skutečností má soud za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele (§ 86 odst. 2 věta první ZOSÚ). Toto posouzení se sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné (§ 87 odst. 1 ZSOÚ).

12. Žalobkyně se zabývala příjmy žalované, tak jak jí to zákon ukládá. Nespokojila se totiž jen s jejím prohlášením, ale pravdivost si ověřila i z výplatních pásek. Nicméně více se o zdroj příjmů žalované nezajímala, ačkoli kupříkladu údaj o povaze a délce pracovněprávního vztahu má nepochybně význam při hodnocení, nakolik lze od spotřebitele čekat schopnost dostát dohodnuté výši splátek. Výdaji žalované se pak žalobkyně vůbec nezajímala, natož aby je měla nějak podložené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Bez uceleného zmapování příjmů a výdajů spotřebitele žádajícího o úvěr nelze dospět k objektivnímu závěru o možnosti splácet poskytnutý úvěr. Závěr, že je třeba zabývat se též výdajovou stránkou žalované, je dán i tím, že ani případné vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaná má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZOSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalované. Každý konkrétní případ je třeba posuzovat samostatně, s ohledem na individuální okolnosti případu. Zde bylo navíc alarmující, že žalované bylo několik žádostí o úvěr zamítnuto, ani ne měsíc před poskytnutím předmětného úvěru dokonce žádost o úvěr s totožnou výší, jakož i to, že žalovaná si v rámci 2 měsíců před poskytnutím úvěru vzala 2 úvěry. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 ZSÚ). V důsledku tohoto nedostatečného posouzení nemohla mít žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatku, nákladech spojených s prodlením žalované a splatnosti.

13. Protože však bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, bylo možné předmětný nárok posoudit podle právní úpravy bezdůvodného obohacení (§ 2991 NOZ a násl.), resp. podle speciálního ustanovení § 87 ZSÚ. Judikatura je totiž ustálena v tom, že uvedené ustanovení je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti. Spotřebitel je přitom povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (srov. rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná dosud uhradila na jistinu jen 10 988 Kč, proto je povinna žalobkyni vrátit 9 012‬ Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věty třetí ZOSÚ). Žalobkyně požadovala zaplatit celý úvěr do 14 dnů od vystavení výzvy ze dne [datum], tj. do [datum], žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by tato lhůta byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ). Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění se tak žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu shledal soud žalobu nedůvodnou, rozhodnutí věci bez nařízení jednání přitom zamítavému výroku nebrání, když je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).

14. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšnější (žalobkyně byla úspěšná z 35 %, žalovaná z 65 %), měla by tak nárok na náhradu 30 % nákladů, v řízení jí však žádné nevznikly.