16 C 110/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a. Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 300 944,03 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně částky 775 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 289 676,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 289 676,80 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení a dále 2 083 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V rozsahu požadavku na zaplacení , částka, spolu s úrokem za období od 21. 4. 2023 do 19. 9. 2023 ve výši 18 797,50 Kč, s úrokem 15,4 % ročně z částky 298 086,03 Kč od 20. 9. 2023 do 19. 10. 2023, s úrokem 15 % ročně z částky 298 086,03 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 409,23 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 694 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku 31 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to jednak z titulu nevrácení úvěru, jednak z titulu přečerpání běžného účtu. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě níž jí byl aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 14. 2. 2023 uzavřely účastnice dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě něhož žalovaná požádala žalobkyni o úvěr 300 000 Kč; úvěr č. , Anonymizováno, byl schválen a částka 300 000 Kč byla žalované 16. 2. 2023 vyplacena na běžný účet. Úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, rovněž pomocí externích a interních databází BRKI, NRKI a informací některých společností skupiny PPF; žalobkyně vyšla z příjmu žalované , částka, (doloženého výpisem z účtu), pracovní poměr sjednaný na dobu určitou do 31. 7. 2023 ověřila telefonicky; pokud jde o výdaje, tam pomocí expertní analýzy žalobkyně dospěla k výši výdajů žalované (na výživu a ostatní základní potřeby, náklady na dopravu, léky apod.) a údaje poskytnuté žalovanou žalobkyně ověřovala pohybem na jejím běžném účtu; žalovaná uvedla, že není vdaná, bydlí v nájmu, náklady na bydlení činí 8 400 Kč, náklady na léky, jídlo a dopravu pak 4 500 Kč, žádné jiné splátky ona ani ostatní členové domácnosti nemají, žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost a příjem ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč, přičemž žalobkyně tento příjem neověřovala, neboť s ostatními členy domácnosti do smluvního vztahu nevstupovala. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr i s úrokem 15,4 % ročně splácet v měsíčních splátkách po 5 002 Kč počínaje 21. 3. 2023 (úvěr tak měl být splacen , datum, ). Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 19. 5. 2023 byl dohodnut odklad splátek splatných 21. 5. 2023 a 21. 6. 2023. Protože žalovaná uhradila řádně pouze první 2 splátky, na splátku 21. 7. 2023 bylo uhrazeno postupně jen , částka, , žalobkyně úvěr dne 20. 9. 2023 zesplatnila; žalovaná dluží jistinu 298 086,03 Kč, úrok za období od 21. 4. 2023 do 19. 9. 2023 ve výši 18 797,50 Kč, úrok 15,4 % ročně z částky 298 086,03 Kč od 20. 9. 2023 do 19. 10. 2023 a úrok 15 % ročně z částky 298 086,03 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení. Dále žalovaná dluží žalobkyni částku 2 858 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu žalované č. , č. účtu, . K úhradě dluhu z úvěru i z nepovoleného debetu ve stanovené lhůtě byla žalovaná vyzvána zesplatňujícím dopisem. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila dne 28. 10. 2023 částku 775 Kč, vzala žalobkyně v tomto rozsahu žalobu uplatněnou z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu zpět.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 30. 7. 2022 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě níž jí byl mj. zřízen běžný účet č. , č. účtu, (prokázáno rámcovou smlouvou). Dne 14. 2. 2023 uzavřely účastnice dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě nějž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 300 000 Kč (pod č. , Anonymizováno, ) a žalovaná se zavázala jej vrátit i s úrokem 15,4 % ročně ve 117 měsíčních splátkách po 5 002 Kč, rovněž bylo sjednáno pojištění schopnosti úvěr splácet za měsíční pojistné 436 Kč (prokázáno dodatkem č. 1 a splátkovým kalendářem). Úvěr 300 000 Kč byl žalované vyplacen na její běžný účet dne 16. 2. 2023 (prokázáno výpisem z účtu). V období od 14. 11. 2022 do 14. 2. 2023 měla žalovaná pravidelný příjem pouze ze zaměstnání (resp. v měsíci listopad a prosinec 2022 byla na nemocenské a pobírala dávky od ČSSZ), a to v průměrné výši 16 792 Kč, pravidelně hradila nájemné 8 400 Kč, elektřinu 3 000 Kč, dne 21. 11. 2022 platila na pohotovosti mimořádně 8 990 Kč; jen při nákupech v různých obchodech (např. potraviny, KIK, Pepco, SUPER ZOO) či za dopravu (Bolt) zaplatila v prosinci 2022 celkem 6 252 Kč, v lednu 2023 dokonce 26 868 Kč (prokázáno výpisem z účtu uvedené období). Žalovaná neměla ke dni 13. 2. 2023 žádné sjednané finanční kontrakty (prokázáno úvěrovou zprávou BRKI z 13. 2. 2023), byla vyučená a pracovala v pracovním poměru na dobu určitou do 1. 7. 2023 (prokázáno žádostí o úvěr). Žalovaná měla u žalobkyně evidovanou žádost o půjčku 500 000 Kč ze dne 13. 2. 2023, která byla stornována, v níž uváděla, že její výdaje na domácnost činí 13 000 Kč a dosahuje příjmu 22 000 Kč, v žádosti o poskytnutí půjčky 500 000 Kč ze dne 14. 2. 2023, na základě níž jí byl předmětný úvěr poskytnut, uváděla již jen výdaje 8 400 Kč a příjem 16 792 Kč (prokázáno přehledem žádostí o úvěr). Dne 19. 5. 2023 účastnice uzavřely dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě níž byla odložena splatnost splátek splatných k 21. 5. 2023 a k 21. 6. 2023 na 21. 7. 2023 (prokázáno uvedeným dodatkem). Zůstatek na běžném účtu žalované v období od 4. 8. 2023 do 19. 9. 2023 činil minus 2 858 Kč (prokázáno výpisem ze dne 24. 10. 2023). Protože žalovaná nehradila dle smluvního ujednání, navíc na běžném účtu šla do nepovoleného debetu, žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 20. 9. 2023 vyzvala, aby dluh z úvěru č. , Anonymizováno, ve výši 316 883,53 Kč a dluh na běžném účtu ve výši 2 858 do 29. 9. 2023 zaplatila (prokázáno uvedeným dopisem spolu s údaji o odeslání). Žalovaná na úvěr č. , Anonymizováno, uhradila celkem 10 323,20 Kč (prokázáno přehledem plateb).

4. Žádné další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť směřovaly ke skutečnostem, které byly s ohledem na právní posouzení věci irelevantní (konkrétně důkazy ke sjednané výši úroku, pojistného a podmínkám zesplatnění, tj. důkazy podmínkami pro používání úvěru, obchodními podmínkami, pojistnými podmínkami, přehledem cen pojištění, ceníkem), jakož ke skutečnostem, které byly prokázány již jinými důkazy (nahrávkou hovoru k prokázání ověření pracovního poměru).

5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný jen zčásti.

9. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno absolutní neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

10. Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalované, jak jí to zákon ukládá, u výdajů žalované se pak v zásadě spokojila se svými expertizami, ačkoli měla k dispozici vcelku podrobný přehled o konkrétních výdajích žalované, případně vyšla z údajů, které žalovaná uvedla ohledně příjmů dalších členů domácnosti, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, což není z pohledu splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Z doložených výpisů z účtu žalované je navíc zřejmé, že žalovaná v době sjednávání úvěru platila vedle uváděného nájemného 8 400 Kč měsíčně i elektřinu 3 000 Kč měsíčně, což je značně v rozporu s výší výdajů stanovenou podle expertíz žalobkyně. Z výpisů z účtu je pak patrné, že žalovaná měla mnohem vyšší výdaje na stravu, dopravu a společenské vyžití, než je uváděných 4 470 Kč dle expertizy. Žalobkyně nemohla poskytovat úvěr rozložený do 117 měsíčních splátek s péčí řádného hospodáře v situaci, kdy věděla, že žalovaná má zajištěn příjem pouze do 31. 7. 2023 (pracovní poměr byl totiž uzavřen na dobu určitou), a kdy žalovaná v žádosti o úvěr podané 13. 2. 2023 (tedy o den dřív) uváděla své výdaje 13 000 Kč.

11. Lze uzavřít, že žalobkyně sice zjišťovala od žalované odpovídající skutečnosti, dokonce je ověřovala, nicméně podle názoru takto zjištěné skutečnosti nevyhodnotila správně. Jestliže žalovaná dosahovala příjmu 16 792 Kč (z tohoto příjmu vyšla i sama žalobkyně), současně však vydala jen na nájemném 8 400 Kč a na elektřině 3 000 Kč, pak jí zbývalo jen 5 392 Kč; z této částky mělo být přitom hrazeno jen na úvěr 5 438 (tj. splátky úvěru 5002 Kč a pojistné 436 Kč). Z uvedeného je patrné, že při takto nastavených splátkách žalované již nezbývalo nic na dopravu, stravu a jiné náklady. Pokud snad žalobkyně zohlednila žalovanou tvrzený příjem dalších členů domácnosti, pak jej ovšem měla ověřit a zejména zjistit, zda jsou tyto osoby nějak žalované přispěním finančních prostředků povinovány, neboť z dalších údajů uvedených žalovanou se žádná taková povinnost nepodává – žalovaná byla totiž v době uzavření úvěrové smlouvy zletilá, vyučená a nebyla vdaná, v důsledku čehož lze těžko dovodit jakoukoli právní povinnost ostatních členů domácnosti podílet se na výdajích žalované. Podle názoru soudu tak žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 ZSOÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZOSÚ), ba dokonce byla patrna řada významných skutečností, které musely vést k jednoznačnému závěru, že není v možnostech žalované tento úvěr splácet. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSOÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku a splatnosti.

12. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatného právního jednání (úvěr č. , Anonymizováno, ) žalobkyně poskytla žalované dne 16. 2. 2023 částku 300 000 Kč. Tu byla tedy žalovaná podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinna podle svých možností žalobkyni vrátit. Protože žalovaná dosud zaplatila pouze 10 323,20 Kč, zbývá jí vrátit ještě 289 676,80 Kč. Žalovaná byla k vrácení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 20. 9. 2023, a to ve lhůtě do 29. 9. 2023 (§ 1958 odst. 2 o. z.); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. 30. 9. 2023, se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Uvedené je promítnuto do znění výroku II. a III. rozsudku.

13. Ve vztahu debetnímu zůstatku na běžném účtu žalované soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení vzniklé na základě plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z., které je žalovaná podle § 2991 odst. 1 vrátit, jak k tomu byla rovněž dopisem ze dne 20. 9. 2023 žalobkyní vyzvána. Protože žalovaná na tuto část dluhu po podání žaloby zčásti hradila a žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu ještě před započetím projednávání věci zpět, soud výrokem I. v rozsahu částečného zpětvzetí řízení o žalobě podle § 96 odst. 1, 2, 4 o s. ř. zastavil a ve zbytku nároku žalobě v rámci výroku II. vyhověl.

14. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. V rozsahu zastavení řízení byla procesně úspěšná žalobkyně, když brala zpět důvodně podanou žalobu pro chování žalované, proto jí za tuto část řízení náleží plná náhrada nákladů řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Ve zbylém rozsahu byla žalobkyně sice zčásti neúspěšná (úspěch žalobkyně 97,2 %, úspěch žalované 2,8 %), nicméně jde neúspěch v poměrně nepatrné části, proto soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. zaplacený soudní poplatek 12 007 Kč a cestovné za cestu k jednání z Brna do Nymburka a zpět (celkem 380 km) osobním automobilem zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě nafty 3,8 l/100 km za cenu 38,7 Kč za litr a náhradě 5,60 Kč na 1 km (dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) ve výši 2 687 Kč, celkem 14 694 Kč.

15. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

16. Soud opomněl v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby rozhodnout podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též „ZSOP“), o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 31 Kč (poplatková povinnost činila 12 038 Kč, po částečném zpětvzetí činí jen 12 007 Kč), proto soud doplňujícím usnesením podle § 166 o. s. ř. rozhodl výrokem V. o vrácení odpovídající části soudního poplatku. Soudní poplatek bude vrácen prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Nymburce. Lhůtu k vrácení poplatku soud stanovil podle § 10a odst. 1 ZSOP.