16 C 134/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 873,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 845 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu požadavku na zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 431,39 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 22 873,60 Kč (představujících dlužné splátky za období listopad 2022 až březen 2023 v celkové výši 8 905 Kč, jistinu 10 371,39 Kč,, Anonymizováno, smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za zrušení smlouvy ve výši 2 043,21 Kč, úrok z prodlení 340 Kč, náklady na odeslání upomínky 450 Kč, náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek 564 Kč) s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkyní, jednající prodejcem na základě mandátní smlouvy, dne 14. 9. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr 33 798 Kč na účet prodejce, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 881 Kč, vždy k 15 dni v měsíci. Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, rovněž pomocí externích a interních databází BRKI, NRKI, registru dlužníků SOLUS a dalších databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence adres obecních úřadů, registr hledaných osob, interní black list žalobkyně), jakož i ze statistických a demografických informací; žalobkyně vyšla z příjmu žalovaného 18 300 Kč čistého měsíčně (doloženého výplatními páskami za období měsíců červenec až srpen 2021), přičemž existenci zaměstnavatele ověřila v aplikaci ARES, CRIBIS, insolvenčním rejstříku; pokud jde o výdaje žalovaného, tam vyšla z žalovaným uvedených nákladů na bydlení 5 000 Kč, což porovnáním s údaji Českého statistického úřadu pro výdaje na bydlení a energie dle regionů byla částka vyšší, dále zohlednila náklady na jednu vyživovanou osobu dle konstanty 2 390 Kč; z registrů zjistila, že žalovaný nebyl a není v prodlení s plněním povinností s úhradami splátek, nejsou k němu negativní informace z rejstříku rizikových subjektů, není proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, není v seznamu hledaných osob a nebydlí na adrese obecního úřadu. Žalobkyně tedy vyhodnocovala nejen údaje poskytnuté žalovaným, nýbrž je konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází, v důsledku čehož neměla pochybnosti o úplnosti, přesnosti a pravdivosti žalovaným sdělených údajů. Současně poukázala na to, že žalovaný v průběhu řízení nevznesl žádnou námitku ohledně porušení povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přitom důsledkem porušení této povinnosti je relativní neplatnost takového jednání. Protože žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky, konkrétně se dostal do prodlení se splátkami splatnými 15. 11. 2022, 15. 12. 2022, 15. 1. 2023, 15. 2. 2023 a 15. 3. 2023, žalobkyně v souladu s ujednáním úvěr dopisem z , datum, zesplatnila, přičemž k úhradě celého dluhu byl žalovaný vyzván ve lhůtě do 19. 4. 2023.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „prodejce“), smlouvu o obchodním zastoupení, na základě níž se prodejce zavázal pro žalobkyni vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnost směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně zájemcům o úvěrové produkty (prokázáno uvedenou smlouvou). Žalovaný uzavřel s žalobkyní, jednající prodejcem, dne 14. 9. 2021 úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 33 798 Kč na koupi zboží – černé elektro, konkrétně televize, a žalovaný se zavázal jej vrátit i s úrokem 24,45 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 881 Kč, počínaje 15. 10. 2021; nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník (prokázáno uvedenou úvěrovou smlouvou, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr 33 798 Kč byl žalobkyní vyplacen na účet prodejce dne 27. 9. 2021 (prokázáno výpisem z účtu). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, má družku, bydlí ve vlastním bytě či domě v obci , adresa, , má 1 vyživovací povinnost, od 1. 9. 2020 je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, , se sídlem v , Anonymizováno, , na pozici operátor výroby s příjmem 18 300 Kč čistého měsíčně, přičemž má výdaje na bydlení 5 000 Kč měsíčně, žádné další výdaje (splátky jiných úvěrů, výdaje na spoření, ostatní měsíční výdaje) neuváděl, byť formulář předpokládal vyplnění kolonek „splátky ostatních úvěrů“, :výdaje na spoření“ a „ostatní měsíční výdaje“ (prokázáno kartou klienta). Údaje o výši příjmu ze zaměstnání žalobkyně ověřovala z výplatních pásek za červenec a srpen 2021 (prokázáno uvedenými výplatními páskami), osobní údaje pak z potvrzení o přechodném pobytu, občanským průkazem Slovenské republiky a průkazem , podezřelý výraz, , Anonymizováno, (prokázáno uvedenými doklady). V rámci mzdy byl žalovanému zaměstnavatelem vyplacen příspěvek na dopravu (prokázáno uvedenými výplatními páskami za červenec a srpen 2021). Protože žalovaný nehradil dle smluvního ujednání, žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 30. 3. 2023 vyzvala, aby dluh z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 20 706,39 Kč do 19. 4. 2023 zaplatil; dopis byl žalovanému doručen 4. 4. 2023 (prokázáno uvedeným dopisem spolu s doručenkou). Žalovaný na úvěr č. , hodnota, uhradil celkem 24 953 Kč (prokázáno přehledem plateb i tabulkou umoření).

5. Žádné další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť směřovaly ke skutečnostem, které byly s ohledem na právní posouzení věci irelevantní (konkrétně důkazy ke sjednané výši poplatků, smluvních pokut i podmínkám zesplatnění, tj. důkazy obchodními podmínkami a sazebníkem).

6. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále též „Řím I.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 17 bod 1. písm. b) ve spojení s čl. 18 bod 2. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 bod 1 Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, když právo České republiky jako rozhodné právo si strany ujednaly a žalovaný má na území České republiky bydliště (je zde i hlášen k pobytu).

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný jen zčásti.

11. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 ICdo 27/2021, 33 ICdo 126/2022, 33 ICdo 159/2022). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

12. Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, jak jí to zákon ukládá, u výdajů žalovaného se pak v zásadě spokojila se svými expertizami, případně vyšla z údajů, které žalovaný uvedl ohledně příjmů dalších členů domácnosti, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, což není z pohledu splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dostatečné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018, 33 Cdo 2178/2018; jejich závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou žalovaného, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Sám žalovaný uvedl pouze jediný výdaj, a to náklad na bydlení, ačkoli dotazník vybízel ke sdělení dalších výdajů, již to popírá závěr o úplnosti jeho prohlášení. Žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, aniž by blíže specifikoval, jaké s tím má výdaje, přitom bez bližších informací lze jen těžko využít statistických dat, jak učinila žalobkyně. Žalovaný nebydlel v místě sídla svého zaměstnavatele, sám zaměstnavatel mu vyplácel příspěvek na dopravu, i zde se tedy otevírá prostor pro další výdaje, které žalovaný měl, leč žalobkyně je nijak nezkoumala a nezohlednila. Pokud snad žalobkyně zohlednila žalovaným tvrzený příjem dalších členů domácnosti, pak jej ovšem měla ověřit a zejména zjistit, zda jsou tyto osoby nějak žalovanému přispěním finančních prostředků povinovány, neboť z dalších údajů uvedených žalovaným se žádná taková povinnost nepodává – žalovaný byl totiž v době uzavření úvěrové smlouvy zletilý, vyučený a nebyl ženatý, v důsledku čehož lze těžko dovodit jakoukoli právní povinnost ostatních členů domácnosti podílet se na výdajích žalovaného.

13. Lze uzavřít, že žalobkyně sice zjišťovala od žalovaného některé odpovídající skutečnosti, dokonce je ověřovala, nicméně další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalovaného - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalovaného splácet úvěr splátkami 1 881 Kč měsíčně. Podle názoru soudu tak žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a splatnosti.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatného právního jednání (úvěr č. , hodnota, ) žalobkyně poskytla žalovanému k rukám prodejce prostředky na koupi televize ve výši 33 798 Kč. Ty byl tedy žalovaný podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinen podle svých možností žalobkyni vrátit. Protože žalovaný dosud zaplatil pouze 24 953 Kč, zbývá mu vrátit ještě 8 845 Kč. Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván dopisem ze dne , datum, , a to ve lhůtě do , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Uvedené je promítnuto do znění výroku I. a II. rozsudku.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 39 %, žalovaný pak z 61 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalovanému v rozsahu 22 %, tomu však v průběhu tohoto řízení žádné náklady nevznikly.

16. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.