16 C 190/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Prokopem Benešem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 35 831,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu požadavku na zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím jednak z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jednak z titulu smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty č. , tel. číslo, , následně však podáním ze dne , datum, vzala žalobu zpět ohledně nároku ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , v rozsahu těchto nároků soud usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , řízení zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, (představující dlužné splátky za období prosinec 2022 až duben 2023 v celkové výši , částka, , jistinu , částka, , smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za zrušení smlouvy ve výši , částka, , úrok z prodlení , částka, , náklady na odeslání upomínky , částka, , náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru , částka, , smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek , částka, ) s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkyní, jednající prodejcem na základě mandátní smlouvy, dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr , částka, na účet prodejce, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem v , Anonymizováno, měsíčních splátkách ve výši , částka, , vždy k 15 dni v měsíci, počínaje , datum, . Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, rovněž pomocí externích a interních databází BRKI, NRKI, registru dlužníků SOLUS a dalších databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence adres obecních úřadů, registr hledaných osob, interní black list žalobkyně), jakož i ze statistických a demografických informací; takto žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné dluhy po splatnosti, nejsou k němu negativní informace z rejstříku rizikových subjektů, není proti němu vedeno insolvenční ani exekuční řízení, není v seznamu hledaných osob a nebydlí na adrese obecního úřadu, platební historii žalovaný u žalobkyně neměl. Žalobkyně tedy vyhodnocovala nejen údaje poskytnuté žalovaným, nýbrž je konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází, v důsledku čehož neměla pochybnosti o úplnosti, přesnosti a pravdivosti žalovaným sdělených údajů. Současně poukázala na to, že žalovaný v průběhu řízení nevznesl žádnou námitku ohledně porušení povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přitom důsledkem porušení této povinnosti je relativní neplatnost takového právního jednání. Protože žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky, konkrétně se dostal do prodlení se splátkami splatnými , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , žalobkyně v souladu s ujednáním úvěr dopisem z , datum, zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalobkyně uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „prodejce“), smlouvu o obchodním zastoupení č. , hodnota, , na základě níž se prodejce zavázal pro žalobkyni vyvíjet jako nezávislý podnikatel činnost směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně zájemcům o úvěrové produkty (prokázáno uvedenou smlouvou). Žalovaný uzavřel s žalobkyní, jednající prodejcem, dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, na koupi zboží – notebook a žalovaný se zavázal jej vrátit i s úrokem 18,05 % ročně v 36 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje , datum, ; nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník (prokázáno uvedenou úvěrovou smlouvou, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr , částka, byl žalobkyní vyplacen na účet prodejce dne , datum, (prokázáno výpisem z účtu). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém bytě či domě na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , od , datum, je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti ent , Anonymizováno, , právnická osoba, ., sídlem v , jméno FO, , na pozici kvalifikovaného dělníka s příjmem , částka, čistého měsíčně, přičemž má výdaje na bydlení , částka, měsíčně, výdaje na spoření 0, příjem domácnosti činí , částka, (prokázáno kartou klienta). Protože žalovaný nehradil dle smluvního ujednání, žalobkyně žalovaného dopisem ze dne , datum, vyzvala, aby dluh z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, do , datum, zaplatil; dopis byl žalovanému doručován , datum, (prokázáno uvedeným dopisem spolu s dodejkou). Žalovaný na úvěr č. , hodnota, uhradil celkem , částka, (prokázáno přehledem plateb).

5. Žádné další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť směřovaly ke skutečnostem, které byly s ohledem na právní posouzení věci irelevantní (konkrétně důkazy ke sjednané výši poplatků, smluvních pokut i podmínkám zesplatnění, tj. důkazy obchodními podmínkami a sazebníkem).

6. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále též „Řím I.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 17 bod 1. písm. b) ve spojení s čl. 18 bod 2. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 bod 1 Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, když právo České republiky jako rozhodné právo si strany ujednaly a žalovaný má na území České republiky bydliště (je zde i hlášen k pobytu).

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný jen zčásti.

10. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“)], šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

11. Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, jak jí to zákon ukládá, tyto příjmy však nijak neověřovala a u výdajů žalovaného se pak v zásadě spokojila se svými expertizami, případně vyšla z údajů, které žalovaný uvedl ohledně příjmů dalších členů domácnosti, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, což není z pohledu splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dostatečné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ; jejich závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou žalovaného, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Sám žalovaný uvedl pouze jediný výdaj, a to náklad na bydlení, již to popírá závěr o úplnosti jeho prohlášení, neboť nutně musel mít i nějaké další výdaje. Současně lze pochybovat i o pravdivosti takového prohlášení, když žalovaný uvedl výdaje na bydlení pouze ve výši , částka, , ačkoli měl bydlet v nájmu či podnájmu. Žalovaný dále nebydlel v místě sídla svého zaměstnavatele, již zde se otevírá prostor pro další výdaje, které žalovaný měl, leč žalobkyně je nijak nezkoumala (a nezohlednila). Žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, aniž by blíže specifikoval, jaké s tím má výdaje, přitom bez bližších informací lze jen těžko využít statistických dat, jak učinila žalobkyně. Pokud snad žalobkyně zohlednila žalovaným tvrzený příjem dalších členů domácnosti, pak jej ovšem měla ověřit a zejména zjistit, zda těmto příjmům také neodpovídají nějaké výdaje.

12. Lze uzavřít, že žalobkyně sice zjišťovala od žalovaného některé odpovídající skutečnosti, vůbec je však neověřovala, a další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalovaného - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalovaného splácet úvěr splátkami , částka, měsíčně. Podle názoru soudu tak žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a splatnosti.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatného právního jednání (úvěr č. , hodnota, ) žalobkyně poskytla žalovanému k rukám prodejce prostředky na koupi notebooku ve výši , částka, . Ty byl tedy žalovaný podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinen podle svých možností žalobkyni vrátit. Protože žalovaný dosud zaplatil pouze , částka, , zbývá mu vrátit ještě , částka, . Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván dopisem ze dne , datum, , a to ve lhůtě do , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Uvedené je promítnuto do znění výroku I. a II. rozsudku.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na rozsah částečného zpětvzetí žaloby, k němuž nedošlo pro chování žalovaného (v důsledku čehož za tuto část řízení náleží náhrada nákladů řízení žalovanému), a rozsahu zamítnutí zbylé části žaloby byla žalobkyně z celkového pohledu ve věci úspěšná z , Anonymizováno, %, žalovaný pak ze , Anonymizováno, %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalovanému v rozsahu , Anonymizováno, %, tomu však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.

15. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.