16 C 203/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Jáchymem Petříkem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 218 532,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu požadavku na zaplacení jistiny , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku z prodlení , částka, , poplatků , částka, a poplatků , částka, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, (představujících jistinu , částka, , úrok , částka, , úrok z prodlení z jistiny ke dni , datum, ve výši , částka, , úrok z prodlení z úroku ke dni , datum, ve výši , částka, , poplatky v celkové výši , částka, a poplatky v celkové výši , částka, ) s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru Expres půjčka č. , tel. číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, na základě níž se zavázala žalovanému poskytnut úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem v měsíčních splátkách , částka, . Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, rovněž pomocí externích a interních databází BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra, historických dat Českého statistického úřadu a dalších databází; žalobkyně vyšla z příjmu žalovaného , částka, čistého měsíčně (doloženého potvrzením o příjmu), dále z jím uvedeného příjmu domácnosti , částka, , pokud jde o výdaje žalovaného, tam vyšla z částky , částka, dle údajů Českého statistického úřadu. Žalobkyně tedy vyhodnocovala nejen údaje poskytnuté žalovaným, nýbrž je konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází. Žalovaný celý poskytnutý úvěr , částka, načerpal, nicméně svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky neplnil, proto žalobkyně v souladu s ujednáním úvěr prohlásila ke dni , datum, za zcela splatný a současně jej vyzvala k úhradě celého dluhu.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 15. 9. 2021 úvěrovou smlouvu – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se zavázal jej vrátit i s úrokem 14,7 % ročně ve , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, (přičemž výše poslední splátky je , částka, ), počínaje , datum, , a to vždy k 15. dni v měsíci; účastníci si dále sjednali, že ujednání o úvěru se řídí právními předpisy České republiky a nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné produktové podmínky a sazebník (prokázáno uvedenou úvěrovou smlouvou, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr , částka, byl žalobkyní vyplacen na účet žalovaného dne , datum, (prokázáno výpisem z účtu za září 2021). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, má družku, bydlí v pronajatém bytě či domě na adrese , adresa, , nemá žádnou vyživovací povinnost, od , datum, je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, , sídlem v Libáni, na pozici operátor výroby s průměrným příjmem , částka, čistého měsíčně (prokázáno žádostí o úvěr). Údaje o výši příjmu ze zaměstnání žalobkyně ověřovala z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu (prokázáno uvedeným potvrzením ze dne , datum, ). Od , datum, do , datum, byla na účet žalovaného poskytnuta z účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, platba , částka, označená jako vyúčtování stravného MS 2020/21, dále žalovaný zaplatil mj. dne , datum, do zahraničí , částka, s označením „alimenty Ninka jarosiova“ a téhož dne , částka, s označením „, jméno FO, obědy“ (prokázáno výpisem z účtu za září 2021). Protože žalovaný opakovaně porušoval smluvní ujednání, žalobkyně dopisem ze dne , datum, prohlásila úvěr za splatný a žalovaného vyzvala, aby dluh , částka, (tj. jistina , částka, , úrok , částka, , úrok z prodlení ke dni , datum, ve výši , částka, , poplatky v celkové výši , částka, , náklady upomínání , částka, ) do , datum, zaplatil (prokázáno uvedeným dopisem). Žalovaný na základě předmětné úvěrové smlouvy postupně žalobkyni uhradil celkem , částka, (prokázáno umořovací tabulkou a platební historií).

5. Z žádných dalších listinných důkazů soud pro nadbytečnost nevycházel, neboť směřovaly ke skutečnostem, které byly s ohledem na právní posouzení věci irelevantní (konkrétně důkazy ke sjednané výši poplatků, přirůstání úroku k jistině a podmínkám zesplatnění, tj. důkazy všeobecnými produktovými podmínkami, sazebníkem a tabulkou předpisů úroku z prodlení).

6. Žalovaný je občanem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále též „Řím I.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 17 bod 1. písm. c) ve spojení s čl. 18 bod 2. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 bod 1 Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, když právo České republiky jako rozhodné právo si strany ujednaly a žalovaný má na území České republiky bydliště (je zde i hlášen k pobytu).

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný jen zčásti.

10. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též „o. z.“), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 ICdo 27/2021, 33 ICdo 126/2022, 33 ICdo 159/2022). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

11. Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, jak jí to zákon ukládá, dokonce si je nechala doložit, u výdajů žalovaného se však spokojila pouze se svými expertizami, případně vyšla z údajů, které žalovaný uvedl ohledně příjmů dalších členů domácnosti, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, což není z pohledu splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dostatečné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ; jejich závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Žalobkyně konkrétní výdaje u žalovaného vůbec nezjišťovala, přitom závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou žalovaného, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný sám žádné konkrétní informace ohledně svých výdajů žalobkyni neposkytl, jím uvedené informace tak nelze považovat za dostatečné (ani za spolehlivé, neboť jsou nepodložené) a bylo namístě, aby si je žalobkyně od žalovaného vyžádala, včetně jejich doložení, nic takového žalobkyně ovšem neučinila. Ve světle uvedeného je zřejmé, že samotné využití statistických dat pro stanovení výdajů nepostačuje. Bez uceleného zmapování příjmů a výdajů spotřebitele žádajícího o úvěr nelze dospět k objektivnímu závěru o možnosti splácet poskytnutý úvěr. Nelze pak pominout, že sama žalobkyně měla indicie, že údaje uvedené žalovaným, nemusí být pravdivé; žalovaný totiž uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, přitom z doloženého výpisu z jeho účtu je patrné, že nějaké výživné platí (viz platba označená jako „alimenty“ a podpůrně platby týkající se hrazení obědů). Již tato nesrovnalost měla žalobkyni vést k dalšímu prověřování údajů sdělených žalovaným. Žalovaný bydlel v nájmu, navíc nebydlel v místě sídla svého zaměstnavatele, což otevírá prostor pro další výdaje, které žalovaný měl (na nájemné, energie či dopravu do zaměstnání), leč žalobkyně je nijak nezkoumala. Pokud snad žalobkyně zohlednila žalovaným tvrzený příjem dalších členů domácnosti, pak jej ovšem měla ověřit a zejména zjistit, zda jsou tyto osoby nějak žalovanému přispěním finančních prostředků povinovány, neboť z dalších údajů uvedených žalovaným se žádná taková povinnost nepodává – žalovaný byl totiž v době uzavření úvěrové smlouvy zletilý, vyučený a nebyl ženatý, v důsledku čehož lze těžko dovodit jakoukoli právní povinnost ostatních členů domácnosti podílet se na výdajích žalovaného.

12. Lze uzavřít, že žalobkyně sice zjišťovala od žalovaného některé odpovídající skutečnosti, dokonce je ověřovala, nicméně další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalovaného - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalovaného splácet úvěr splátkami , částka, měsíčně. Podle názoru soudu tak žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku a jeho přirůstání k jistině, o poplatcích a splatnosti.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatného právního jednání (smlouva o úvěru) žalobkyně poskytla žalovanému , částka, . Tuto částku byl tedy žalovaný podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinen podle svých možností žalobkyni vrátit. Protože žalovaný dosud zaplatil pouze , částka, , zbývá mu vrátit ještě , částka, . Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván dopisem ze dne , datum, , a to ve lhůtě do , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Uvedené je promítnuto do znění výroku I. a II. rozsudku. Nutno doplnit, že pro potřeby rozhodnutí soud vypočetl 15% úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, z částky , částka, ve výši , částka, , což odpovídá přiznané části úroku z prodlení ve výroku I., ve zbylém rozsahu žalobou uplatněný nárok na úrok z prodlení v kapitalizované výši , částka, (tj. , částka, ) výrokem II. zamítl. Rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 68,5 %, žalovaný pak z 31,5 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni v rozsahu 37 %. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek , částka, , odměna advokáta za tři úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a, d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též „AT“); počítáno z tarifní hodnoty , částka, ], režijní paušál za tyto 3 úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [dle § 13 odst. 1, 4 AT] a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši , částka, , celkem tedy , částka, , z čehož 37 % činí , částka, .

15. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pro náhradu nákladů řízení pak k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.