16 C 226/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 1 992 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky a příslušenství specifikovaných shora ve výroku I., to vše z titulu poplatku za provozování tuzemského vozidla registrační značky SPZ bez pojištění odpovědnosti za období od datum do datum.

3. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: V období od datum do datum (tj. 36 dní) byl žalovaný v registru vozidel zapsán jako provozovatel motorového vozidla zn. Daewoo Nubira, registrační značky SPZ, s objemem válců nad 1 Anonymizováno cm³ do 1 Anonymizováno Anonymizováno cm³ (prokázáno sdělením právnická osoba adresa a informací z Registru silničních vozidel). Žalobkyně dopisem z datum žalovaného vyzvala, aby ve lhůtě 60 dnů od doručení uhradil zákonný příspěvek nepojištěných za období od datum do datum ve výši částka (při denní sazbě částka) a náklady uplatnění ve výši částka, případně aby v uvedené lhůtě prokázal neexistenci povinnosti k placení příspěvku (zjištěno z výzvy k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu a informací o zásilce). právnická osoba řízení nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by žalovaný měl k předmětnému vozidlu v rozhodném období sjednáno pojištění odpovědnosti, ani že by příspěvek zaplatil.

5. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále též „Řím II.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bod 1. Brusel I. bis (případně čl. 5 bod 1 ve spojení s čl. 7 bod 2 Brusel I. bis) je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bod 1 Řím II. je rozhodným právem právní řád České republiky, když jde o porušení povinnosti stanovené zákonem České republiky za provozování vozidla registrovaného na jejím území a žalovaný má navíc na území České republiky hlášen pobyt.

6. Soud shledal žalobou uplatněný nárok důvodným. Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále též „ZPO“), koncipuje právní úpravu vzniku nároku na zaplacení příspěvku v ustanovení § 4 ZPO tak, že povinnost platit příspěvek má vlastník, případně provozovatel vozidla (přičemž se má za to, že jím je ten, kdo je jako vlastník či provozovatel zapsán v registru silničních vozidel) v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 ZPO, tedy bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla, k němuž nebylo řádně sjednáno pojištění odpovědnosti, proto je podle § 4 odst. 1, 2 ZPO povinen platit příspěvek, a to ve výši dle § 4 odst. 3, 5 ZPO ve spojení s § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., současně je povinen uhradit náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši částka podle § 4 odst. 4 ZPO ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Příspěvek byl přitom řádně (srov. § 4 odst. 7 ZPO) uplatněn ve lhůtě stanovené podle § 4 odst. 6 ZPO. Soud žalovanému uložil zaplatit z jistiny rovněž úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též „o. z.“) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; žalovaný se poprvé dostal do prodlení s placením příspěvku den následující po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k úhradě příspěvku (§ 1958 odst. 2 o. z.) a žalobkyně úrok z prodlení až po tomto datu požadovala.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek částka, odměna advokáta za tři úkony právní služby po částka ve výši částka [převzetí zastoupení, žaloba a předžalobní výzva dle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též „AT“], tři režijní paušály za tyto úkony právní služby po částka ve výši částka [§ 14b odst. 5 písm. a) AT] a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši částka, celkem tedy částka.

8. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pro náhradu nákladů řízení pak k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.