16 C 229/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení smluvní pokuty , částka, , úroku , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky (představující jistinu , částka, , úrok , částka, a kapitalizovanou smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, ) s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru na dobu neurčitou, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr , částka, , který měl být vrácen i s úrokem 40 % měsíčně z jistiny, přičemž žalovaný byl povinen zaplatit každý měsíc k 29. dni úrok, jistinu mohl splatit kdykoli během trvání smlouvy. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz. Žalovaný si na ní vybral dle své vlastní volby dostupné parametry úvěru, jako jsou jeho výše a doba splatnosti, následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu; registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů žalovaný poskytl žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni , částka, prostřednictvím bankovního převodu, označeného jako ověřovací platba (tím žalobkyně ověřuje totožnost a majitele bankovního účtu). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného a lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, přičemž ohledně jeho platební schopnosti nevznikly pochybnosti. Žalobkyně poskytla žalovanému dohodnutý úvěr , částka, dne , datum, bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , uvedený žalovaným, žalovaný jej však nesplácel, proto byl úvěr v souladu s ujednáním ke dni , datum, zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení. Neuzná-li soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Podle názoru soudu žalobkyně dostatečně vylíčila všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci (žalobkyně podrobně popsala způsob uzavření úvěrové smlouvy mezi ní a žalovaným, jakož i způsob zkoumání jeho úvěruschopnosti), proto soud neshledal důvod žalobkyni poučovat podle § 118a o. s. ř., a to ani ve vztahu k její povinnosti důkazní, neboť i při prokázání všech žalobních tvrzení lze dospět k níže uvedenému právnímu závěru.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Podle listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout prostředky do výše , částka, ; na konci listiny je uvedeno „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “, jakýkoli podpis žalovaného chybí (zřejmé z uvedené smlouvy). Dne , datum, byla z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem byl (minimálně v době od , datum, do , datum, ) žalovaný, připsána částka , částka, (prokázáno sdělením , právnická osoba, ze dne , datum, a potvrzením o platbě). Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby). Z výpisu z účtu za měsíce červenec, srpen a září 2022 je zřejmé, že žalovanému byla v červenci vyplacena mzda , částka, od společnosti , právnická osoba, ., na , Anonymizováno, .cz žalovaný vynaložil , částka, , přičemž na konci měsíce činil disponibilní zůstatek , částka, , v dalších dvou měsících pobíral od Úřadu práce podporu v nezaměstnanosti , částka, (měsíčně), v srpnu mu byla poukázána částka , částka, od , právnická osoba, . a , částka, od , právnická osoba, , v září mu byla poukázána částka , částka, od , jméno FO, , , částka, od , Jméno zainteresované osoby 0/0, a 10 300 od společnosti , právnická osoba, ., hlavní výdaje v obou měsících pak byly učiněny na tipsport.cz, přičemž na konci srpna činil konečný disponibilní zůstatek , částka, , na konci září pak , částka, ; výdaje na bydlení (nájemné, energie apod.) nejsou z žádného z výpisů patrné (zřejmé z výpisů z účtů povinného).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 104 ZSÚ, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění toto povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

8. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z., k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyní tvrzená úvěrová smlouva je zdánlivým právním jednáním z důvodu nedostatku akceptace ze strany žalovaného. I kdyby tomu tak nebylo a smlouvu by bylo možno považovat za uzavřenou s žalovaným, pak by byla absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, jak je vysvětleno níže.

15. Žalovaný měl uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2390 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky.

16. Úvěrovou smlouvu podle § 2395 o. z. (se specifiky danými ZSÚ) lze nepochybně uzavřít i prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyní popsaný kontraktační proces uzavření smlouvy s žalovaným, kdy jeho podpis byl nahrazen SMS, tomu však podle názoru soudu neodpovídá. Za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby nelze považovat „odkliknutí“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání podepsaná data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových „podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Žalobkyně fyzicky neověřovala totožnost žalovaného; uvedené údaje u žalovaného (rodné číslo, datum narození, adresa pobytu, číslo dokladu apod.), doložené fotografiemi občanského průkazu, případně průkazu zdravotní pojišťovny slouží pouze k identifikaci osoby, nikoliv však k autentizaci konkrétní osoby. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy tak připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jeho skutečně projevené vůle, není ani zajištěna stálost a nezměnitelnost elektronické komunikace. Listina nazvaná „smlouva o spotřebitelském úvěru“ tak neobsahuje podpis žalovaného, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob. V důsledku tohoto zásadního nedostatku dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o. z.), jakákoli ujednání o úroku, splatnosti či smluvní pokutě apod. jsou tak právně nevýznamná.

17. Možno doplnit, že i kdyby snad bylo možné považovat proces „podpisu“ popsaný žalobkyní za adekvátní podpis žalovaného a smlouva o úvěru by tak nebyla zdánlivým právním jednáním, byla by tato smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ totiž ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

18. Při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele (srov. ustanovení § 86 odst. 2 věty první ZSÚ). Toto posouzení se sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, jak jí to zákon ukládá, z výpisů z účtu si mohla učinit i přehled ohledně výdajů žalovaného, jinak se ale o výdaje žalovaného nezajímala, navíc žalobkyně vycházela z více jak půl roku starých výpisů z účtu žalovaného (úvěr měl být poskytnut , datum, , výpisy jsou přitom z července až září 2022), což není z pohledu splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). I z neaktuálních výpisu z účtu žalovaného pak byly patrné skutečnosti, které svědčí pro závěr o neschopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému zbývalo na účtu průměrně , částka, , což při povinnosti splácet měsíčně alespoň sjednaný úrok , částka, nelze považovat za dostatečnou rezervu. Žalovaný měl sice v červenci příjem ze zaměstnání, v srpnu a září však pobíral podporu v nezaměstnanosti, což samo svědčí o tom, že jeho příjem není stabilní, neboť podpora v nezaměstnanosti je časově omezená. Další poukázané platby od subjektů , právnická osoba, . a , právnická osoba, pak nasvědčují dalším úvěrovým produktům a opakované výdaje na tipsport.cz naznačují, že povinný vynakládal značné prostředky na sázení. Z výpisů z účtu nejsou patrné žádné výdaje na bydlení a žalobkyně tyto údaje od žalovaného vůbec nezjišťovala, přitom povinnost zabývat se rovněž výdaji žalovaného je dána tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr; i kdyby totiž bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.

19. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobkyně sice u žalovaného zjišťovala a ověřovala některé odpovídající skutečnosti, nicméně činila tak z neaktuálních zdrojů a další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalovaného - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala a případná zjištění dostatečně nevyhodnotila. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalovaného splácet měsíční úrok , částka, a pak dle libosti jistinu. Podle názoru soudu tak žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě a splatnosti.

20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet dne , datum, částku , částka, . S ohledem na uvedené právní závěry o zdánlivosti předmětného právního jednání, eventuálně absolutní neplatnosti soud věc posoudil podle úpravy bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný nic nezaplatil, je povinen celou poskytnutou částku vrátit (§ 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z., resp. § 87 ZSÚ). Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván dopisem ze dne , datum, , a to ve lhůtě tří dnů, tedy do , datum, . Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. tak soud žalobě zčásti vyhověl, ve zbylém rozsahu ji výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 66 % a žalovaný z 34 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni, a to v rozsahu 32 %. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za tři úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“); počítáno z tarifní hodnoty , částka, ], režijní paušál za tyto 3 úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [dle § 13 odst. 1, 4 AT], a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši , částka, , tj. celkem , částka, , přičemž 32 % z toho představuje částku , částka, .

22. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo náhrady nákladů řízení pak k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.