Okresní soud v Nymburce · Rozsudek

16 C 248/2024

č. j. 16 C 248/2024-40

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-08-30 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSNB:2024:16.C.248.2024.1

Citované zákony (11)

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 52 341,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení jistiny , částka, , poplatků , částka, , nákladů vymáhání , částka, , smluvní pokuty , částka, , úroku 27,9 % ročně z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku 15 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, představující jistinu , částka, , poplatky , částka, , náklady vymáhání , částka, a smluvní pokuty , částka, , a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěrový rámec , částka, čerpaný prostřednictvím kreditní karty, který se žalovaná zavázala vrátit i s úrokem a poplatky v měsíčních splátkách , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, % z výše sjednaného úvěrového rámce vždy k 20. dni měsíce; v průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné výši úvěrového rámce měnit. Žalovaná vyčerpala postupně celkem , částka, , uhradila však pouze , částka, . Protože žalovaná splátky řádně a včas nehradila a dostala se do prodlení s úhradou dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně tvrdila, že posoudila příjem i výdaje žalované, zohlednila věk, vzdělání, zdroj příjmů rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, jakož i příjmy domácnosti, přičemž vyšla jak z údajů poskytnutých žalovanou, tak z přehledu pohybů na účtech žalované od , datum, do , datum, , a dále prověřila žalovanou v registrech SOLUS, NRKI a centrální evidenci exekucí. Takto zjistila, že žalovaná je zaměstnána s měsíčním příjmem minimálně , částka, , na jiné závazky splácí celkem , částka, , příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, , což při zohlednění výše životního minima a jiných modelů pro úhradu splátky , částka, měsíčně postačuje, zejména když je z bankovních výpisů zřejmá řada zbytných výdajů. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Účastnice uzavřely dne , datum, pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu nazvanou „flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec , částka, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr i s úrokem , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % v měsíčních splátkách ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % z úvěrového rámce, tj. , částka, ; žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má střední vzdělání, žije u rodičů, kontaktní adresa je , adresa, , , právnická osoba, , od října 2018 je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , s příjmem , částka, čistého měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, ; současně byla ujednána možnost nabídky zvýšení úvěrového rámce až do výše , částka, (zřejmé z uvedené smlouvy). V období od , datum, do , datum, měla žalovaná pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . v průměrné výši , částka, a od různých subjektů (fyzických a právnických osob) jí pak bylo poskytnuto celkem , částka, v listopadu 2022, , částka, v prosinci 2022, , částka, v lednu 2023 a , částka, v únoru 2023, pravidelně hradila blíže nespecifikovanou částku cca , částka, měsíčně, dále splátky několika úvěrů a pojistné celkem cca , částka, měsíčně; další výdaje se pojí zejména s úhradou jízdného s Českými drahami a Bolt (, částka, v listopadu 2022, , částka, v prosinci 2022, , částka, v lednu 2023, , částka, ) a nákupy v obchodních centrech a fast foodech (, částka, v listopadu 2022, , částka, v prosinci 2022, , částka, v lednu a , částka, v únoru 2023), rovněž jsou zde nespecifikované převody na účty, konkrétně v prosinci platby ve výši , částka, , v lednu , částka, , v únoru , částka, (prokázáno výpisem z účtu za období od , datum, do , datum, ). Žalovaná měla ke dni uzavření předmětné smlouvy 4 existující splátkové kontrakty (konkrétně úvěr , částka, z , datum, , úvěr , částka, z , datum, , úvěr , částka, z , datum, a úvěr , částka, z , datum, ), žádný nebyl po splatnosti, jedna žádost byla odmítnuta a jedna odvolána (prokázáno úvěrovou zprávou BRKI). Žalovaná čerpala dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tedy , částka, , a uhradila částku , částka, (zřejmé z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Protože žalovaná nehradila dle smluvního ujednání, žalobkyně žalovanou dopisem ze dne , datum, vyzvala, aby dluh z úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, do 14 dnů od sepisu dopisu zaplatila; dopis byl žalované odeslán poštou dne , datum, (zřejmé z uvedeného dopisu s podacím lístkem).

5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je zčásti nedůvodný.

8. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“)], šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

9. Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalované, jak jí to zákon ukládá, nicméně vyšla též z údajů, které žalovaná uvedla ohledně příjmů dalších členů domácnosti, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, a u výdajů pak vyšla pouze z údajů, které jí žalovaná tvrdila v žádosti o úvěr, aniž by zkoumala, o jaké výdaje se jedná, natož aby je měla jakkoliv objektivně podložené, což není dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou žalované, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaná má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalované. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uvedla pouze jeden souhrnný výdaj domácnosti , částka, , a to bez jakékoli jeho specifikace. Pokud snad žalobkyně zohlednila žalovanou tvrzený příjem dalších členů domácnosti, pak jej ovšem měla ověřit a zejména zjistit, zda jsou tyto osoby nějak žalované přispěním finančních prostředků povinovány, neboť z dalších údajů uvedených žalovanou se žádná taková povinnost nepodává – žalovaná byla totiž v době uzavření úvěrové smlouvy zletilá, absolventka střední školy a svobodná, v důsledku čehož lze těžko dovodit jakoukoli právní povinnost ostatních členů domácnosti podílet se na výdajích žalované. Žalobkyně pak na základě předloženého výpisu z účtu žalované mohla seznat, že žalovaná má značné výdaje na dopravu, rovněž platí pravidelně nespecifikovanou částku téměř , částka, měsíčně, což je zcela v rozporu s výší výdajů uváděných žalovanou, jakož i s výší výdajů stanovenou podle expertíz žalobkyně. Nelze pak pominout, že žalobkyně nijak blíže neprověřovala podmínky pracovněprávního vztahu žalované, kupř. místo výkonu práce; pokud žalovaná pracovala v sídle zaměstnavatele, pak ovšem bylo nutné s náklady na dopravu do zaměstnání kalkulovat, neboť podle údajů žalované bydlela v jiném městě. Jen poměřením výdajů žalované patrných z předložených výpisů z účtu je zjevné, že převyšují její příjem ze zaměstnání. Další příchozí platby na účet žalované žalobkyně nijak neprověřovala. Větší obezřetnost pak mělo u žalobkyně vyvolat zjištění, že žalovaná si v relativně krátkém čase (v rámci 3 měsíců) vzala 4 úvěry, navíc jedna žádost byla odmítnuta. , adresa, pak je, že žalobkyně původně poskytla žalované úvěrový rámec , částka, , následně jej však navýšila o dalších , částka, (tedy nikoli o nepatrnou částku), aniž by opět zkoumala naplnění podmínek úvěruschopnosti žalované. Judikatura přitom dovodila, že otázku úvěruschopnosti je třeba zkoumat i při změně podmínek již poskytnutého úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), natož při tak významném navýšení úvěru.

10. Lze uzavřít, že žalobkyně sice zjišťovala od žalované některé odpovídající skutečnosti, dokonce je ověřovala, nicméně další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalované - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala, přičemž z předložených výpisů z účtu tyto údaje nevyplývají. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalované splácet úvěr splátkami 993, resp. po navýšení , částka, měsíčně. Podle názoru soudu tak právní předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a splatnosti.

11. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně na základě absolutně neplatného právního jednání poskytla žalované , částka, . Tuto částku byla tedy žalovaná podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k ustanovením § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinna podle svých možností žalobkyni vrátit. Protože žalovaná dosud zaplatila pouze , částka, , zbývá jí vrátit ještě , částka, . Žalovaná byla k vrácení dlužné částky z poskytnutého úvěru vyzvána žalobkyní dopisem ze dne , datum, ve lhůtě do 14 dnů od sepisu, tj. středy , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. tak soud žalobě zčásti vyhověl, ve zbylém rozsahu ji výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Dlužno dodat, že část úroku z prodlení kapitalizovaná žalobkyní za období od , datum, do , datum, je přiznána v rámci výroku I., a to v rozsahu částky , částka, (tj. 15% úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 84 %, žalovaná pak z 16 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni v rozsahu 68 %. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek , částka, , odměna advokáta za 3 úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též „AT“); počítáno z tarifní hodnoty , částka, ], režijní paušál za tyto 3 úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [dle § 13 odst. 1, 4 AT], a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši , částka, , celkem tedy , částka, , z čehož 68 % činí , částka, .

13. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pak k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.