16 C 258/2024
č. j. 16 C 258/2024-24
V PLATNOSTICitované zákony (7)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 160 § 251
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 3
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 86
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2395
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 87
Plný text
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 41 167,20 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení jistiny , částka, , poplatku , částka, , úroku 20,88 % ročně z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku 20,88 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, představující jistinu , částka, , poplatky , částka, , úrok 20,88 % ročně z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok 20,88 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále též „právní předchůdkyně), dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr , částka, v hotovosti, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem 20,88 % ročně (tj. , částka, ), poplatek za zpracování zápůjčky , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, , a to v 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla splatná , datum, ; žalovaný splátky řádně a včas nehradil, zaplatil pouze , částka, . Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena, s účinností ke dni , datum, , na žalobkyni; o postoupení byl žalovaný právní předchůdkyní informován. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy vyšla z údajů poskytnutých žalovaným (přičemž žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry), a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného, zde konkrétně z živnostenského listu a faktur (žalobkyně tyto doklady nemá, neboť zájemci o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají); právní předchůdkyně rovněž nahlédla do insolvenčního rejstříku. Takto zjistila, že žalovaný je „zaměstnán jako podnikatel jako zedník“ s měsíčním příjmem , částka, , nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Případné porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván v rámci předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalovaný požádal dne , datum, právní předchůdkyni z důvodu neočekávaného výdaje o poskytnutí úvěru , částka, , přičemž uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, podniká jako zedník, to je jediný zdroj jeho příjmů, přičemž dosahuje čistého měsíčního příjmu , částka, (což doložil živnostenským listem a fakturami), další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , odhadované měsíční výdaje žadatele činí , částka, ; nemá žádnou kreditní kartu, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ani bankovní účet. Téhož dne pak žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr i s úrokem ve výši 86 % (tj. , částka, ), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, , částkou za komfortní a flexibilní splácení , částka, ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činí , částka, (zřejmé z uvedené smlouvy). Dopisem ze dne , datum, právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. , tel. číslo, na žalobkyni (prokázáno uvedeným dopisem). Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětné pohledávky do , datum, ; dopis byl žalovanému odeslán poštou (zřejmé z uvedeného dopisu s podacím lístkem). Žalovaný postupně uhradil na tento úvěr , částka, (prokázáno tabulkou umoření).
5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy7. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je převážně nedůvodný.
8. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o úvěru [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“)], ve všech případech šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť právní předchůdkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.
9. Právní předchůdkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, jak jí to zákon ukládá, nicméně vyšla též z údajů, které žalovaný uvedl ohledně příjmů dalších členů domácnosti, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, a u výdajů pak vyšla pouze z údajů, které jí žalovaný tvrdil v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, což není dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou žalovaného, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Sám žalovaný uvedl pouze jeden souhrnný výdaj, a to bez jakékoli jeho specifikace. Pokud snad žalobkyně zohlednila žalovaným tvrzený příjem dalších členů domácnosti, pak jej ovšem měla ověřit a zejména zjistit, zda jsou tyto osoby nějak žalovanému přispěním finančních prostředků povinovány, neboť z dalších údajů uvedených žalovaným se žádná taková povinnost nepodává – žalovaný byl totiž v době uzavření úvěrové smlouvy zletilý, vyučený a svobodný, v důsledku čehož lze těžko dovodit jakoukoli právní povinnost ostatních členů domácnosti podílet se na výdajích žalovaného.
10. Lze uzavřít, že žalobkyně sice zjišťovala od žalovaného některé odpovídající skutečnosti, dokonce je ověřovala, nicméně další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalovaného - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalovaného splácet úvěr splátkami , částka, měsíčně. Podle názoru soudu tak právní předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a splatnosti.
11. V řízení však bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatného právního jednání právní předchůdkyně poskytla žalovanému , částka, . Tuto částku byl tedy žalovaný podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k ustanovením § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinen podle svých možností právní předchůdkyni, potažmo žalobkyni vrátit. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání předmětné žaloby je dána tím, že pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi; vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně (či vůbec) došlo. Pro závěr o aktivní věcné legitimaci žalobkyně tedy postačí, aby postoupení bylo právní předchůdkyní žalovanému oznámeno. K tomu došlo dopisem ze dne , datum, (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; závěry učiněné v tomto rozhodnutí byly dovozeny za tehdy účinného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., nicméně, s ohledem na obdobnou úpravu této problematiky v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., je možné uplatnit je i v nyní posuzovaném případě).
12. Protože žalovaný dosud zaplatil z částky , částka, pouze , částka, , zbývá mu vrátit ještě , částka, . Žalovaný byl k vrácení dlužné částky z poskytnutého úvěru vyzván žalobkyní dopisem ze dne 15 2. 2024 ve lhůtě do , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Možno doplnit, že žalobkyně, vycházeje ze smluvené splatnosti, požadovala úrok z prodlení v nižší výši, než pro prodlení jdoucí od , datum, stanoví zákon, potažmo citované nařízení vlády, soud je však v tomto vázán žalobou. Výrokem I. tak soud žalobě zčásti vyhověl, ve zbylém rozsahu ji výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).
13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 38 %, žalovaný pak z 62 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalovanému v rozsahu 24 %, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly.
14. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.