16 C 261/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 109 047,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46 998,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 779 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 219,20 od 24. 11. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení jistiny 49 481,09 Kč, poplatků 651 Kč, úroku do 20. 11. 2023 ve výši 11 917,06 Kč, úroku z prodlení do 20. 11. 2023 ve výši 836,32 Kč, úroku 12,99 % ročně z jistiny 94 700,29 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, úroku 12,99 % ročně z poplatků 651 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení 15 % ročně z částky 107 268,35 Kč od 21. 11. 2023 do 23. 11. 2023 a úroku z prodlení 15 % ročně z částky 62 049,15 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, představující jistinu , částka, s úrokem z prodlení z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu a dále - z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru - jistinu , částka, , poplatky , částka, , úrok do , datum, ve výši , částka, , úrok z prodlení do , datum, ve výši , částka, , úrok 12,99 % ročně z jistiny , částka, i z poplatků , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z jistiny , částka, , poplatky , částka, a úrok ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále též „právní předchůdkyně), dne , datum, smlouvu o poskytování bankovních a dalších sužeb, na základě níž právní předchůdkyně poskytla žalovanému a vedla pro něj běžný účet č. , hodnota, ; žalovaný se za to mj. zavázal platit poplatky a udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, dostal se do nepovoleného zůstatku, proto právní předchůdkyně v souladu se smluvním ujednáním ke dni , datum, odstoupila od smlouvy. Dne , datum, právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem 12,99 % ročně, a to v 72 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, placených formou inkasa. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, opakovaně se dostal do prodlení, proto právní předchůdkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Pohledávka za žalovaným z obou těchto smluv byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni; o postoupení byl žalovaný právní předchůdkyní informován. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy vyšla z údajů poskytnutých žalovaným, rovněž nahlédla do veřejných rejstříků a interních a externích databází. Takto zjistila, že žalovaný má průměrný příjem , částka, , nemá záznam v insolvenčním rejstříku, v black listu, v BRKI a NRKI nemá negativní záznam (jen samou pozitivní úvěrovou historii) a v databázi SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě níž se mj. zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, , a žalovaný se zavázal za to platit poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který je nedílnou součástí smlouvy, a rovněž udržovat na účtu kladný zůstatek; nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně (prokázáno uvedenou smlouvou). Ve všeobecných obchodních podmínkách právní předchůdkyně bylo ujednáno, že právní vztahy vzniklé mezi žalovaným a právní předchůdkyní se řídí právním řádem České republiky, není-li dohodnuto jinak (prokázáno uvedenými všeobecnými obchodními podmínkami). Protože na účtu žalovaného vznikl debetní zůstatek, čímž povinný porušil svou povinnost udržovat na účtu kladný zůstatek, právní předchůdkyně v souladu s ujednáním dopisem ze dne , datum, , téhož dne odeslaným, odstoupila od smlouvy, a to ke dni , datum, , a vyzvala žalovaného mj. k okamžité úhradě platebních závazků (prokázáno uvedeným dopisem a prohlášením o odeslání prostřednictvím pošty). Výše nepovoleného debetu žalovaného činí , částka, (prokázáno výpisem z účtu žalovaného). Právní předchůdkyně žalovanému dopisem ze dne , datum, oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb č. , č. účtu, na žalobkyni (prokázáno uvedeným dopisem).Žalovaný požádal dne , datum, právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru , částka, , který by splácel i s úrokem 12,99 % ročně v 72 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž první splátka by činila , částka, ; návrh smlouvy obsahoval prohlášení, že smlouva se řídí právem České republiky (prokázáno návrhem smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, ). Právní předchůdkyně dne , datum, návrh smlouvy o půjčce na kliknutí akceptovala (prokázáno dopisem ze dne , datum, ). Pro opakované porušování povinnosti povinného úvěr řádně splácet právní předchůdkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala k okamžité úhradě celého dluhu ve výši , částka, (prokázáno dopisem ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, jak patrné z prohlášení o odeslání). Dopisem ze dne , datum, právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, na žalobkyni (prokázáno uvedeným dopisem). Z plateb provedených z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, nejsou patrné žádné pravidelné platby na bydlení, elektřinu, plyn či dopravu, pouze je patný příjem žalovaného ve výši , částka, v červnu, , částka, v červenci, , částka, v srpnu, , částka, v září a , částka, v září; žalovanému byl právní předchůdkyní poskytnut úvěr , částka, na jeho účet dne , datum, ; žalovaný postupně uhradil na úvěr v období od , datum, do , datum, celkem částku , částka, (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, ). Právní předchůdkyně žalovanému dopisem ze dne , datum, oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, na žalobkyni (prokázáno uvedeným dopisem).

5. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále též „Řím I.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 17 bod 1. písm. c) ve spojení s čl. 18 bod 2. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 bod 1 Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, když právo České republiky jako rozhodné právo si smluvní strany ujednaly a žalovaný má na území České republiky bydliště.

6. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. /odstavec 1/ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je zčásti nedůvodný.

11. Žalovaný zprvu uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o účtu podle § 2662 o. z., na základě níž měl povinnost mít na účtu kladný zůstatek. Žalovaný však tuto povinnost porušil tím, že se dostal co do částky , částka, do záporného debetu; v tomto rozsahu tak získal plnění bez právního důvodu, a proto je povinen je z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. vrátit. Žalovaný byl k okamžitému vrácení záporného debetu vyzván právní předchůdkyní v rámci dopisu ze dne , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.), téhož dne odeslaným, tzn. ve lhůtě do , datum, (v souladu s ust. § 573 o. z. se má za to, že výzva došla 3. pracovní den, tedy v pátek , datum, ). Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení až od pozdějšího data. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání předmětné žaloby je dána tím, že pohledávka za žalovaným z titulu debetu na běžném účtu byla právní předchůdkyní postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi; vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně (či vůbec) došlo. Pro závěr o aktivní věcné legitimaci žalobkyně tedy postačí, aby postoupení bylo právní předchůdkyní žalovanému oznámeno. K tomu došlo dopisem ze dne , datum, (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; závěry učiněné v tomto rozhodnutí byly dovozeny za tehdy účinného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., nicméně, s ohledem na obdobnou úpravu této problematiky v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., je možné uplatnit je i v nyní posuzovaném případě).

12. Žalovaný rovněž uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o úvěru [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“)], šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť právní předchůdkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

13. Žalobkyně v tomto směru uváděla, že právní předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyšla z jeho průměrného příjmu , částka, a ze zjištění, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku, v black listu, v BRKI a NRKI nemá negativní záznam (jen samou pozitivní úvěrovou historii) a v databázi SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Z uvedeného je patrné, že právní předchůdkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, jak jí to zákon ukládá, ty nepochybně ověřila i z výpisu z účtu žalovaného, který u ní měl žalovaný veden, nicméně zcela rezignovala na zkoumání výdajů žalovaného, natož aby je měla jakkoliv objektivně podložené, což není dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou žalovaného, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.

14. Lze uzavřít, že žalobkyně sice zjišťovala od žalovaného některé odpovídající skutečnosti, dokonce je ověřovala, nicméně další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalovaného - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala a neověřovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalovaného splácet úvěr splátkami , částka, měsíčně. Podle názoru soudu tak právní předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a splatnosti.

15. V řízení však bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatného právního jednání právní předchůdkyně poskytla žalovanému , částka, . Tuto částku byl tedy žalovaný podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k ustanovením § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinen podle svých možností právní předchůdkyni, potažmo žalobkyni vrátit. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání předmětné žaloby je dána tím, že pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi, přičemž k tomu došlo dopisem ze dne , datum, .

16. Protože žalovaný dosud zaplatil z částky , částka, pouze , částka, , zbývá mu vrátit ještě , částka, . Žalovaný byl k okamžitému vrácení dluhu z poskytnutého úvěru vyzván právní předchůdkyní dopisem ze dne , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.), téhož dne odeslaným, tzn. ve lhůtě do , datum, (v souladu s ust. § 573 o. z. se má za to, že výzva došla 3. pracovní den, tedy ve čtvrtek , datum, ); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Výrokem I. tak soud žalobě zčásti vyhověl, ve zbylém rozsahu ji výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 43 %, žalovaný pak z 57 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalovanému v rozsahu 14 %, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly.

19. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.