16 C 267/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , 289 32 Jíkev o zaplacení 33 857,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, představující jistinu , částka, , poplatky , částka, (konkrétně poplatek za pojištění úvěru , částka, za období dubna až května , Anonymizováno, a poplatky za výzvu k úhradě dluhu ze dne , datum, a , datum, ), úrok kapitalizovaný ke dni , datum, ve výši , částka, a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni , datum, ve výši , částka, , a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě níž byl žalované dne , datum, poskytnut úvěr , částka, na účet sjednaný ve smlouvě, který se žalovaná zavázala vrátit i s úrokem v 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy 15. dne v měsíci a platit poplatky, a to mj. poplatek za pojištění úvěru , částka, měsíčně, za výzvu k úhradě dlužných částek , částka, . Žalovaná splátky řádně a včas nehradila, naposledy se ocitla v prodlení s úhradou splátky splatné , datum, , proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně posuzovala podle údajů poskytnutých žalovanou (přičemž žalovaná byla dotazována na výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti, včetně vyživovaných členů, místo bydliště apod., dále na náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a platby na pojištění), dále podle informací z interních blacklistů, fraudlistů a delikvencí, rovněž žalovanou prověrovala v registrech BRKI, NRKI, v insolvenčním a exekučním rejstříku, přičemž příjmy a výdaje žalované měla prokázané pohyby na účtu, který měla žalovaná u žalobkyně vedený; takto bylo zjištěno, že žalovaná dosahuje příjmu , částka, (za měsíce duben až červenec 2020), má výdaje ve výši , částka, , což dává žalované dostatečnou rezervu pro úhradu splátek ve výši , částka, .

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalovaná požádala dne , datum, žalobkyni o poskytnutí úvěru , částka, ; v žádosti uvedla, že je rozvedená, domácnost má 2 členy, přičemž žádný není bez příjmu, žije v domě či bytě ve vlastním či družstevním vlastnictví, je vyučená, zaměstnaná u zaměstnavatele IČO: , IČO, (což je , právnická osoba, .), kde je od srpna 2018 v pracovním poměru na dobu neurčitou, dosahuje příjmu , částka, měsíčně, jiný příjem nemá; žádné splátky úvěru nehradí, její pravidelné měsíční výdaje činí , částka, měsíčně; dále uvedla, že spíše existuje osoba blízká závislá na jejích příjmech (prokázáno uvedenou žádostí). Dne , datum, účastnice uzavřely smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr , částka, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr i s úrokem ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně v , Anonymizováno, splátkách po , částka, (při sjednání pojištění) měsíčně splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje , datum, ; dále se zavázala hradit poplatky za upomínku či výzvu zaslanou žalované v důsledku prodlení s úhradou splátek; současně bylo sjednáno pojištění úvěru (zřejmé z uvedené smlouvy). Žalobkyně poskytla žalované na její účet úvěr dne , datum, ve výši , částka, (prokázáno výpisem z účtu žalované). Žalovaná postupně uhradila na tento úvěr celkem , částka, (prokázáno přehledem plateb). Před poskytnutím úvěru dosahovala žalovaná příjmu , částka, v dubnu 2020, , částka, v květnu 2020, , částka, v červnu 2020 a , částka, v červenci 2020 (prokázáno z částečného výpisu z účtu žalované). Žalovaná měla jeden ukončený splátkový kontrakt z roku 2017, jeden existující nesplátkový kontrakt, a to kontokorentní úvěr ve výši , částka, založený , datum, , a jeden ukončený kontokorent (úvěr ve výši , částka, ze dne , datum, , ukončený zesplatněním ze strany banky dne , datum, ); prokázáno výpisem z BRKI. Před poskytnutím předmětného úvěru žalovaná hradila své běžné výdaje pomocí úvěru (dne , datum, čerpala , částka, , dne , datum, čerpala , částka, , dne , datum, čerpala , částka, a dne , datum, čerpala , částka, ), hned po výplatě mzdy ve výši , částka, odešla platba na splátku úvěru , částka, ; z výpisu nejsou patrné žádné pravidelné platby na zálohy energií či na vodné a stočné (prokázáno výpisem z účtu žalované za červenec 2020). Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky , částka, s příslušenstvím do 7 dnů od zaslání výzvy; dopis byl podán na poštu dne , datum, (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, s podacím archem).

5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je převážně nedůvodný.

8. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“)], šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

9. Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalované, jak jí to zákon ukládá, dokonce si je ověřila výpisem z účtu, více však příjem žalované neověřovala, ohledně povahy pracovněprávního vztahu se spokojila s pouhým tvrzením žalované. Jestliže byla mzda od zaměstnavatele jediným zdrojem příjmu žalované, bylo namístě rovněž prověřit jeho stabilitu, to navíc za situace, kdy žalovaná uvedla, že na jejím příjmu je (spíše) závislá i jiná osoba. U výdajů pak žalobkyně vyšla pouze z paušálně uvedených údajů, které jí žalovaná tvrdila v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv specifikované a objektivně podložené, což není dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou žalované, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaná má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalované. Z historického výpisu z účtu žalované je pak patrné, že celé období před výplatou již hradí běžné výdaje prostřednictvím úvěru, v důsledku čehož pak po vyplacení mzdy, značná část odchází na platby úvěru a žalovaná opět hradí další náklady pomocí úvěru. Dalším významným faktorem je skutečnost, že žalovaná si jen cca 4 měsíce před uzavřením předmětné smlouvy sjednala kontokorentní úvěr (dne , datum, ), což nasvědčuje závěru, že jí běžný výdělek již tehdy nestačil ke krytí potřebných výdajů. Pokud žalobkyně uváděla, že výdaje ověřovala z výpisů z účtu, pak ovšem nutno poznamenat, že žádné výdaje pravidelné platby jako jsou zálohy na energie apod. z něj nejsou patrné.

10. Lze uzavřít, že žalobkyně sice zjišťovala od žalované některé odpovídající skutečnosti, dokonce je ověřovala, nicméně další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalované - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalované splácet úvěr splátkami , částka, měsíčně. Podle názoru soudu tak žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a splatnosti.

11. V řízení však bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyně poskytla žalované , částka, . Tuto částku byla tedy žalovaná podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k ustanovením § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinna podle svých možností žalobkyni vrátit. Protože žalovaná dosud zaplatila z částky , částka, pouze , částka, , zbývá jí vrátit ještě , částka, . Žalovaná byla k vrácení dlužné částky z poskytnutého úvěru vyzvána žalobkyní dopisem ze dne , datum, ve lhůtě do 7 dnů od zaslání, tj. do , datum, , když dopis byl žalované zaslán , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. tak soud žalobě zčásti vyhověl, ve zbylém rozsahu ji výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná ze 42,5 %, žalovaná pak z 57,5 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalované v rozsahu 15 %, té však v řízení žádné náklady nevznikly.

13. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.