16 C 282/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o zaplacení 18 224,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení jistiny 8 000 Kč, poplatku 3 360 Kč, smluvní pokuty 1 864,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 360 Kč od 17. 4. 2023 do 27. 3. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 360 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky (představující jistinu , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, a kapitalizovanou smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, ) s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr , částka, , který měl být vrácen i s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky dle sazebníku poplatků, přičemž pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Žalovaná na ní vyplnila žádost o poskytnutí úvěru, uvedla své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla, e-mailové adresy a čísla účtu. Žalovaná se sekundárně identifikovala tím, že společnosti , Anonymizováno, zpřístupnila svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva byla ze strany žalované uzavřena přihlášením do klientského profilu, v němž žalovaná odsouhlasila formulář , Anonymizováno, (standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru) a poté klikla na opt-in volbu „podepisuji“. K ověření žalovanou uvedených údajů žalovaná poskytla žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posuzovala na základě údajů sdělených žalovanou a dále z výpisu z účtu žalované a lustrací v databázích NRKI, BRKI, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku. Žalobkyně vyšla z toho, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu , částka, umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Žalobkyně poskytla žalované dohodnutý úvěr , částka, bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , žalovaná jej však nesplácela řádně, když uhradila pouze , částka, dne , datum, , proto byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Neuzná-li soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Od , datum, je žalovaná je majitelkou účtu č. , č. účtu, , dne , datum, byla na tento účet připsána částka , částka, od žalobkyně s variabilním symbolem , var. symbol, (prokázáno sdělením společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, a výpisem z účtu). V rámci předžalobní výzvy ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, do 3 dnů; výzva byla dána , datum, , právnická osoba, a.s. k doručení (zřejmé z předžalobní výzvy a podacího lístku). Z výpisu z účtu žalované za období od , datum, do , datum, žalobkyně zohlednila veškeré kladné položky (příjmové transakce), přičemž vyšla z měsíčního příjmu žalované , částka, a od povinné zjistila, že žije ve společné domácnosti s 1 osobou, příjem má jen 1 osoba domácnosti (zřejmé z výpisů posouzení úvěruschopnosti).

5. Z dalších doložených listin soud skutková zjištění nečinil, neboť podporovaly skutečnosti, které jsou již ze samotného tvrzení irelevantní, jak bude vysvětleno níže.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 104 ZSÚ, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění toto povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 554 o. z., k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Již na základě žalobních tvrzení dospěl soud k závěru, že žalobkyní tvrzená úvěrová smlouva je zdánlivým právním jednáním z důvodu nedostatku akceptace ze strany žalované. I kdyby tomu tak nebylo a smlouvu by bylo možno považovat za uzavřenou s žalovanou, pak by byla absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.

16. Žalovaná měla uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2390 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky.

17. Úvěrovou smlouvu podle § 2395 o. z. (se specifiky danými ZSÚ) lze nepochybně uzavřít i prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyní popsaný kontraktační proces uzavření smlouvy s žalovanou, kdy její podpis byl nahrazen potvrzením tlačítka, tomu však podle názoru soudu neodpovídá. Za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby nelze považovat „odkliknutí“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání podepsaná data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových „podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Žalobkyně fyzicky neověřovala totožnost žalované; uvedené údaje u žalovaného (rodné číslo, datum narození, adresa pobytu, číslo dokladu apod.), doložené fotografiemi občanského průkazu, případně průkazu zdravotní pojišťovny slouží pouze k identifikaci osoby, nikoliv však k autentizaci konkrétní osoby. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedené smlouvy tak připouští možnost, aby za žalovanou právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalované a jeho skutečně projevené vůle, není ani zajištěna stálost a nezměnitelnost elektronické komunikace. Již ze samotného tvrzení žalobkyně je zjevné, že listina nazvaná „smlouva o spotřebitelském úvěru“ neobsahuje podpis žalované, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob. V důsledku tohoto zásadního nedostatku dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o. z.), a jakákoli ujednání o poplatku, splatnosti, smluvní pokutě apod. jsou tak právně nevýznamná.

18. Možno doplnit, že i kdyby snad bylo možné považovat proces „podpisu“ popsaný žalobkyní za adekvátní podpis žalované a smlouva o úvěru by tak nebyla zdánlivým právním jednáním, byla by tato smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ totiž ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

19. Při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele (srov. ustanovení § 86 odst. 2 věty první ZSÚ). Toto posouzení se sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalované, jak jí to zákon ukládá, nicméně o výdaje žalované se žalobkyně vůbec nezajímala, což není z pohledu splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Povinnost zabývat se rovněž výdaji žalované je přitom dána tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr; i kdyby totiž bylo s jistotou doloženo, že žalovaná má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.

20. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobkyně sice u žalované zjišťovala a ověřovala některé odpovídající skutečnosti, nicméně další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalované - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon, počet vyživovacích povinností apod.) vůbec nezjišťovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalované splácet úvěr. Podle názoru soudu tak žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o poplatku, smluvní pokutě a splatnosti.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku , částka, . S ohledem na uvedené právní závěry o zdánlivosti předmětného právního jednání, eventuálně absolutní neplatnosti soud věc posoudil podle úpravy bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná uhradila dne , datum, částku , částka, , je povinna žalobkyni vrátit , částka, (§ 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z., resp. § 87 ZSÚ). Žalovaná byla k vrácení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne , datum, , a to ve lhůtě tří dnů, tedy do , datum, . Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), tj. , datum, , se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. tak soud žalobě zčásti vyhověl, ve zbylém rozsahu ji výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 27 % a žalovaná ze 73 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalované, a to v rozsahu 46 %. Té však v řízení žádné náklady nevznikly.