16 C 290/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., organizační složka, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o zaplacení 20 608,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 056,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 056,25 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení jistiny 2 552,28 Kč, úroku kapitalizovaného za období od 6. 9. 2022 do 4. 6. 2026 ve výši 4 832,80 Kč, úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 20 608,53 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 608,53 od 5. 6. 2024 do 13. 6. 2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 2 552,28 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení jistiny , částka, s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrokem ve výši 23,8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Tvrdila, že účastnice uzavřely elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví dne , datum, smlouvu o používání kreditní karty žalobkyně č. , Anonymizováno, , která je smlouvou o úvěru; její součástí jsou mj. všeobecné obchodní podmínky, sazebník a úrokový lístek. Na základě ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový limit až do výše , částka, , který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3 % (minimálně , částka, ) z čerpaných prostředků; úrok byl sjednán ve výši 23,8 % ročně z nesplacené části čerpané jistiny a 38,80 % ročně z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná nesplnila řádně splátky za , Anonymizováno, , proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vyšla ze skutečností uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a ty žalobkyně porovnala s příchozími transakcemi na účet žalované č. , č. účtu, , dále žalovanou prověřila v databázích CCB/CBCB, interním blacklistu, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, obchodním rejstříku a registru neplatných a odcizených dokladů. Žalovaná uvedla příjem , částka, , podle zjištění žalobkyně však příjem odpovídal částce , částka, , žalovaná pak neuvedla žádné výdaje, pročež žalobkyně podle svého interního modelu stanovila výdaje žalované částkou , částka, . Žalovaná dále uvedla, že nemá jiné splátky, žalobkyně však zjistila, že žalovaná má úvěry se splátkovým zatížením , částka, , neměla však žádné závazky po splatnosti. Vzhledem k uvedeným zjištěním žalobkyně vyhodnotila, že zde nejsou žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté žalovanou – pro potřeby posouzení její úvěruschopnosti – nebyly úplné, přesné či pravdivé, a že při výši splátek úvěru , částka, je v jejích možnostech úvěr splácet.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o vedení účtu č. , Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala pro žalovanou zřídit a vést účet č. , č. účtu, (zřejmé z uvedené smlouvy a výpisu z účtu). Posléze dne , datum, účastnice uzavřely elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o používání kreditní karty žalobkyně č. , Anonymizováno, , na základě níž žalobkyně poskytla žalované kreditní kartu a úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty z účtu č. , č. účtu, až do výše , částka, (zřejmé z uvedené smlouvy a výpisu z účtu ke kreditní kartě). Žalobkyně poskytla postupně žalované celkem částku , částka, , na kterou žalovaná uhradila celkem , částka, ; žalované byly již , datum, účtovány sankční úroky (zřejmé z výpisu z účtu ke kreditní kartě). Výzvou ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek ve výši , částka, s tím, že pokud tak ve lhůtě 7 dnů od doručení žalovaná neučiní, dojde tím současně k vypovězení smlouvy, v důsledku čehož vznikne žalované povinnost zaplatit celou dlužnou částku (zřejmé z uvedeného dopisu); tato výzva byla žalované zaslána doporučeně dne , datum, , přičemž žalovaná si výzvu nevyzvedla (prokázáno dodejkou). Výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě celé dlužné částky , částka, s příslušenstvím, a to do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy (prokázáno uvedenou předžalobní výzvou); výzva byla žalované zaslána dne , datum, (prokázáno podacím archem). Za období od , datum, do , datum, měla povinná pouze příjem od společnosti , právnická osoba, . (sídlem , adresa, , jak zřejmé z výpisu z obchodního rejsříku) ve výši , částka, v červnu, , částka, v červenci a , částka, v srpnu; žalovaná vynakládala prostředky na platby označené jako „obědy , Anonymizováno, “ (, částka, v červenci, , částka, a , částka, v srpnu), „Jenda“ (, částka, v září), „obědy , Anonymizováno, “ (, částka, v červenci, , částka, v srpnu, , částka, v září), dále na běžné nákupy; žádné pravidelné platby za bydlení či dopravu nejsou v přehledu plateb patrné (zřejmé z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za uvedené období).

5. Z dalších doložených listin (podmínky kreditní karty, sazebník) soud skutková zjištění nečinil, neboť podporovaly skutečnosti, jejichž prokázání se s ohledem na níže uvedený právní názor jeví nadbytečné.

6. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti.

13. Účastnice uzavřely dne , datum, smlouvu o účtu podle § 2662 a násl. o. z. Následně pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru (§ 2390 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky.

14. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ totiž ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

15. Při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele (srov. ustanovení § 86 odst. 2 věty první ZSÚ). Toto posouzení se sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Žalobkyně se sice zabývala příjmy žalované, jak jí to zákon ukládá, nicméně o výdaje žalované se žalobkyně dostatečně nezajímala, což není z pohledu splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Povinnost zabývat se rovněž výdaji žalované je přitom dána tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr; i kdyby totiž bylo s jistotou doloženo, že žalovaná má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.

16. V daném případě žalobkyně nemohla považovat údaje sdělené žalovanou za úplné ani pravdivé, když podle samotného tvrzení žalobkyně žalovaná uváděla příjem , částka, , ačkoli podle výpisu z účtu tomu odpovídá pouze příjem , částka, (s nímž také žalobkyně pracovala). Žalovaná rovněž neuvedla žádné výdaje, byť nepochybně nějaké má (jen z přehledu plateb jsou zjevné pravidelné platby obědů a běžné nákupy). V neposlední řadě povinná zamlčela platby dalších úvěrů, o nichž se žalobkyně dozvěděla na základě svého prověřování. Žalobkyně nezjišťovala, zda má vůbec žalovaná nějaké vyživovací povinnosti a v jaké výši, přitom platby obědů, které byly ve výpisu z účtu patrné, by mohly právě zatížení žalované vyživovací povinnosti odpovídat. Žalovaná pak pobírala příjem od společnosti se sídlem v , Anonymizováno, , bylo tak nepochybně namístě prověřit, kde povinná vykonává práci, protože i s tím mohou být spojeny náklady na dopravu. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se neobejde bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale alespoň podstatných zcela základních pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Pokud za stavu, kdy je zjevné, že povinná neuvádí úplné a pravdivé informace o své situaci, žalobkyně přistoupila ke stanovení výdajů žalované podle svého interního systému, nelze mít takový postup za správný.

17. V otázce rozsahu zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně poukazovala na závěry učiněné v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Podle názoru soudu je nelze v daném případě použít, neboť byly učiněny za zcela jiného skutkového stavu věci. V tamním řízení spotřebitel poskytnutý úvěr splatil (čímž nepochybně prokázal, že v jeho možnostech bylo poskytnutý úvěr splatit) a následně se (jeho právní nástupce) domáhal vydání bezdůvodného obohacení. V této věci však povinná úvěr nesplatila, naopak se brzy po jeho poskytnutí dostala do prodlení, neboť jí již , datum, byly účtovány sankce.

18. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobkyně sice u žalované zjišťovala a ověřovala některé odpovídající skutečnosti, nicméně další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku žalované - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon, počet vyživovacích povinností apod.) vůbec nezjišťovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o možnostech žalované splácet úvěr. Podle názoru soudu tak žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ). Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, poplatcích a splatnosti.

19. V řízení však bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyně poskytla žalované , částka, . Tuto částku byla tedy žalovaná podle § 87 ZSÚ (uvedené ustanovení je speciální k ustanovením § 2991 o. z. a § 2993 o. z.) povinna podle svých možností žalobkyni vrátit. Protože žalovaná dosud zaplatila z této částky pouze , částka, , zbývá jí vrátit ještě , částka, . Žalovaná byla k vrácení dlužné částky z poskytnutého úvěru vyzvána žalobkyní dopisem ze dne , datum, ve lhůtě do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy (odeslané , datum, ), tj. do čtvrtka , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.); ohledně této lhůty nevznikl mezi účastníky spor ve smyslu § 87 ZSÚ, proto z ní soud vychází. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. , datum, , se žalovaná dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. tak soud žalobě zčásti vyhověl, ve zbylém rozsahu ji výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 87 % a žalovaná ze 13 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni, a to v rozsahu 74 %. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek , částka, , odměna advokáta za 3 úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též „AT“); počítáno z tarifní hodnoty , částka, ], režijní paušál za tyto 3 úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [dle § 13 odst. 1, 4 AT], a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši , částka, , celkem tedy , částka, , z čehož 74 % činí , částka, .

21. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pro náhradu nákladů řízení pak k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.