16 C 43/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Obrtlíkovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 24 507,22 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku zaplacení 9 507,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 507,22 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 507,22 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 132,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], dále též„ právní předchůdkyně“, smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr 15 000 Kč, který měl být splacen i s poplatkem za poskytnutí úvěru 9 507,22 Kč do [datum]. Právní předchůdkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Žalovaný se nejprve na této webové stránce zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh předmětné úvěrové smlouvy č. [anonymizováno]. K ověření totožnosti byl žalovaný povinen uvést své jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, adresu, druh a číslo průkazu totožnosti, platnost tohoto průkazu; současně bylo ujednáno, že podpis žalovaného je nahrazen inikátním SMS kódem, zaslaným na telefonní číslo žalovaného, které uvedl. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní posuzována lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, přičemž ohledně jeho platební schopnosti nevznikly pochybnosti. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému dohodnutý úvěr 15 000 Kč dne [datum] bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], uvedený žalovaným, žalovaný jej však nevrátil, na úvěr ani přes výzvy právní předchůdkyně nic nezaplatil. Právní předchůdkyně uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila pohledávku za žalovaným. Pro případ, že se soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Podle názoru soudu žalobkyně dostatečně vylíčila všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci (žalobkyně podrobně popsala způsob uzavření úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní a žalovaným, jakož i způsob zkoumání jeho úvěruschopnosti), proto soud neshledal důvod žalobkyni poučovat podle § 118a o. s. ř., a to ani ve vztahu k její povinnosti důkazní, neboť i při prokázání všech žalobních tvrzení lze dospět k níže uvedenému právnímu závěru.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. S00049421226112224 ze dne [datum] měla právní předchůdkyně žalovanému poskytnout bezhotovostně spotřebitelský úvěr 15 000 Kč, který měl žalovaný vrátit i s úrokem 12 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru 9 5077,22 Kč, a to ve 12 splátkách po 2 119 Kč měsíčně, počínaje [datum]; na konci listiny je uvedeno [celé jméno žalovaného], SMS kód [číslo], jakýkoli podpis žalovaného chybí (zřejmé z uvedené smlouvy). Dne [datum] byla z účtu právní předchůdkyně na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byl (a je) žalovaný, připsána částka 15 000 Kč s variabilním symbolem [číslo] (prokázáno sdělením [obec] spořitelny ze dne [datum] i potvrzením o platbě). Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky vzniklé neuhrazením spotřebitelského úvěru na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky (zřejmé z uvedeného dopisu). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby), dopis byl odeslán poštou na adresu žalovaného dne [datum] (prokázáno podacím lístkem).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 104 ZSÚ, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění toto povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

8. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z., k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyní tvrzená úvěrová smlouva je zdánlivým právním jednáním z důvodu nedostatku akceptace ze strany žalovaného. I kdyby tomu tak nebylo a smlouvu by bylo možno považovat za uzavřenou s žalovaným, pak by byla absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, jak je vysvětleno níže.

17. Žalovaný měl uzavřít s právní předchůdkyní smlouvu o úvěru (§ 2390 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť právní předchůdkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky.

18. Úvěrovou smlouvu podle § 2395 o. z. (se specifiky danými ZSÚ) lze nepochybně uzavřít i prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyní popsaný kontraktační proces uzavření smlouvy s žalovaným, kdy jeho podpis byl nehrazen zadáním hesla [příjmení], tomu však podle názoru soudu neodpovídá. Za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby nelze považovat zadání hesla ([příjmení]) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání podepsaná data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Právní předchůdkyně fyzicky neověřovala totožnost žalovaného; uvedené údaje u žalovaného (rodné číslo, datum narození, adresa pobytu, číslo dokladu apod.) slouží pouze k identifikaci osoby, nikoliv však k autentizaci konkrétní osoby. Postup vytvořený právní předchůdkyní k uzavření výše uvedené smlouvy tak připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jeho skutečně projevené vůle, není ani zajištěna stálost a nezměnitelnost elektronické komunikace. Listina nazvaná„ smlouva o spotřebitelském úvěru“ tak neobsahuje podpis žalovaného, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob. V důsledku tohoto zásadního nedostatku dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je zdánlivé právní jednání, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o. z.), jakákoli ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, úroku, splatnosti apod. jsou právně nevýznamná.

19. Možno doplnit, že i kdyby snad bylo možné považovat zadání hesla za adekvátní podpis žalovaného a smlouva o úvěru by tak nebyla zdánlivým právním jednáním, byla by tato smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ totiž ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.

20. Při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele (srov. ustanovení § 86 odst. 2 věty první ZOSÚ). Toto posouzení se sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné (§ 87 odst. 1 ZSOÚ). Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, to však není z pohledu požadavků právní úpravy dostatečné. Zákon ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru zabývat se mj. příjmy žalovaného, což právní předchůdkyně vůbec nečinila, natož aby si je ověřovala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Povinností právní předchůdkyně bylo rovněž zabývat se výdaji žalovaného. To je dáno i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. Každý konkrétní případ je třeba posuzovat samostatně, s ohledem na individuální okolnosti případu.

21. Právní předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 ZSOÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 věta druhá ZOSÚ). Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSOÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatku, nákladech spojených s prodlením žalovaného a splatnosti.

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla dne [datum] 15 000 Kč. S ohledem na uvedené právní závěry o zdánlivosti předmětného právního jednání, eventuálně absolutní neplatnosti soud věc posoudil podle úpravy bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný nic nezaplatil, je povinen celou poskytnutou částku vrátit (§ 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z., resp. § 87 ZSÚ). Tato pohledávka byla právní předchůdkyní postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni, ta je tak aktivně věcně legitimována k podání žaloby. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi; vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně (či vůbec) došlo. Pro závěr o aktivní věcné legitimaci žalobkyně tedy postačí, že postoupení bylo právní předchůdkyní žalovanému oznámeno. K tomu došlo dopisem z [datum] (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1328/2007; závěry učiněné v tomto rozhodnutí byly dovozeny za tehdy účinného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., nicméně, s ohledem na obdobnou úpravu této problematiky v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., je možné uplatnit je i v nyní posuzovaném případě). Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě tří dnů (v souladu s ust. § 573 o. z. se má za to, že výzva došla 3. pracovní den, tedy v pondělí [datum]). Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. [datum], se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. tak soud žalobě zčásti vyhověl, ve zbylém rozsahu ji výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, když rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, neboť je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozsah zamítnutí žaloby byla žalobkyně ve věci úspěšná z 61 % a žalovaný z 39 %, proto náhrada nákladů řízení náleží žalobkyni, a to v rozsahu 22 %. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek ve výši 981 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby po 2 100 Kč ve výši 6 300 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a, d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“); počítáno z tarifní hodnoty 24 507,22 Kč), režijní paušál za tyto 3 úkony právní služby po 300 Kč ve výši 900 Kč (dle § 13 odst. 1, 4 AT), a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši 1 512 Kč, tj. celkem 9 693 Kč, přičemž 22 % z toho představuje částku 2 132,46 Kč.

24. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pak k rukám právního zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.