17 C 108/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Brandovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno jméno , LL.M. sídlem ulice a číslo , PSČ obec a číslo o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá stanovení povinnosti žalované uhradit mu částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě dvou smluv o prodeji reklamní plochy na tištěném reklamním plakátu, uzavřených dne [datum] prostřednictvím obchodního zástupce žalované, p. [jméno] [příjmení], se žalovaná zavázala žalobci za úplatu zpracovat inzerci, vytisknout ji a umístit ji na ploše informačního reklamního plakátu o velikosti plochy s inzercí 104*106 m do lokality IP [okres] a [okres]. Žalobce dne [datum] uhradil žalované částku ve výši [částka] oproti příjmovému dokladu, uhradil tedy požadovanou cenu. Žalovaná svůj závazek vyplývající z předmětných smluv nesplnila, a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobce, dostala se do prodlení s plněním svého závazku z obou smluv. Žalobce proto dopisem ze dne [datum] odstoupil od smluv o prodeji reklamní plochy na tištěném plakátu, uzavřených dne [datum], čímž byl závazek mezi účastníky zrušen od počátku a žalovaná je tak povinna žalobci vrátit vše, co na závazek plnil. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani po opakovaných výzvách žalobce nevrátila poskytnuté plnění, nezbylo žalobci nic jiného, než se domáhat svého práva na vrácení poskytnutého plnění prostřednictvím svého zástupce. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala s úhradou svého peněžitého závazku do prodlení, uplatňuje žalobce své právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] (den následující po datu určenému k dodatečnému vrácení plnění dle odstoupení od smlouvy) do zaplacení. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznává, považuje jej za neopodstatněný. K věci uvedla, že je pravdou, že p. [příjmení] byl u žalované krátce ve smluvním vztahu, jakožto obchodní zástupce, zároveň je pravdou, že byl v kontaktu s žalobcem. Žalovaná však popírá, že by od žalobce přijala peněžité plnění, jehož se nyní žalobce domáhá vrátit. Žalobce v žalobě uvádí jiné skutečnosti, než jak uváděl Policii ČR při jeho osobním výslechu. P. [příjmení] byl pravomocně odsouzen v souvislosti s angažmá u žalované, mj. i v souvislosti se smlouvami s žalobcem. U žalované byl p. [příjmení] jakožto obchodní zástupce nezávislým podnikatelem, zavázaným oproti provizi vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným, tj. zde smluv o prodeji reklamní plochy na tištěném plakátu. K tomuto účelu byl žalovanou skutečně vybaven i předtištěnými formuláři smlouvy (nikoliv však příjmovými doklady), kde žalovaná pro jednotlivé reklamní produkty stanovila závazně i rentabilní ceny bez DPH dle velikosti inzertní plochy. Podle § 2486 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoliv pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat, pokud by k takovému jednání nebyl zplnomocněn. Žalovaná popírá, že by p. [příjmení] takové zplnomocnění měl. P. [příjmení] tak v žádném případě nebyl oprávněn pro žalovaného cokoliv přijímat, natožpak plnění, které je dle smlouvy nutné zaslat až po vyúčtování fakturou na účet žalované. Pakliže by se pak jednalo o uzavření smlouvy v zastoupení, musela by tato okolnost z jednání na základě plné moci navíc vyplývat přímo z dané listiny, či by plné moc musela být k listině přišita. Žalovaná přitom prostřednictvím Ing. [ulice] žalobce informovala o tom, že k přijetí plnění nebyl p. [příjmení] oprávněn a že se se svým nárokem má přihlásit do [anonymizováno] řízení, což však žalobce neučinil. V daném případě se jedná o uzavření smlouvy mezi podnikateli, kde se presumuje vyšší míra obezřetnosti, žalobce je navíc vystudovaný právník s praxí v advokátní kanceláři s širokou zkušeností v realitních transakcích, jak má uvedeno na svých webových stránkách. Žalobce přitom věděl, že p. [příjmení] je toliko obchodní zástupce ještě před podpisem smlouvy, jak z protokolu o výpovědi žalobce v trestní řízení vyplývá. [příjmení] výše uvedeného žalovaná považuje žalobcem předložené smlouvy za simulovaný právní úkon. Z výpovědi žalobce vyplývá, že tyto smlouvy byly antedatované na předchozí den tak, aby vytvořily zdání prvotní eventuálně platně uzavřené smlouvy s ujednáním hrazení bezhotovostně. Tvrzení, uvedená v žalobě a rovněž v odstoupení od smlouvy jsou tak nepravdivá, když předložené smlouvy se podepsaly až následný den, tj. [datum]. Žalovaný tvrdí, že p. [příjmení] pro ni žádnou částku nevybral, nebyl k tomu oprávněn a žalovaná tak logicky ani nemůže žalobci vracet plnění, kterého se žalobce domáhá. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že p. [příjmení] vyplnil formulář, kde uvedl firmu žalované jakožto příjemce. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce jednal lehkovážně, pokud peněžní prostředky předal p. [příjmení]. Žalovaná sporuje i to, že žalobcem byly peněžní prostředky p. [příjmení] předány, když s doklady a listinami bylo nakládáno tak, jak bylo, tj. byly vyplňovány, trhány, apod. Listiny, které byly k důkazu předloženy nevěrohodně a nepravdivě dokládají skutkový děj, líčení rozhodných skutečností v žalobě a v odstoupení je tak rozporné s tím, jak jej popsal žalobce sám Policii ČR. Pro případ, že by soud shledal předložené smlouvy za platně uzavřené, pak namítá neplatnost odstoupení od smlouvy, neboť předložené důkazy neobsahují žádné časové určení, kdy má být plakát vytištěn; pro případ odstoupení od smlouvy měl být dle každé z předložených smluv sjednáno odstupně, které je naopak povinen hradit žalobce žalované. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že má za to, že v trestní řízení vedeném s p. [příjmení] byly prokazovány skutečnosti, ze kterých vyšlo najevo, že p. [příjmení] byl oprávněn jménem žalované uzavírat smlouvy o reklamě. Obdobné závěry v podstatě vyplývají z komunikace mezi právními zástupci, kdy zástupce žalované v dopise ze dne [datum] poukazuje na to, že p. [příjmení] neměl oprávnění za žalovanou přijímat žádná plnění a pakliže tak učinil, jednalo se o exces, který byl ze strany žalované odmítnut a žalobce měl být na tento exces upozorněn ze strany p. [příjmení]. Žalobce má za to, že ze všech uvedených skutečností, jakož i z dosavadních dopisů žalované a jejích zástupců bez jakýchkoliv pochyb vyplývá, že p. [příjmení] byl minimálně oprávněn uzavírat smlouvy jménem žalované. [příjmení] [příjmení] na žalobce působil velice seriózně a profesionálně, nepřišlo mu nic divného na tom, že uhradí sjednanou cenu v hotovosti oproti příjmovému dokladu. Tím spíše za situace, kdy celkové cena činila [částka], což je částka, která se běžně v hotovosti hradí. Žalobce v dobré víře předal p. [příjmení] sjednanou úplatu za poskytování služeb. Žalobce měl zájem o splnění smluv ze strany žalované. Když p. [příjmení] nereagoval na emaily a přestal zvedat telefony, obrátil se žalobce dne [datum] na žalovanou emailem, adresovaným na email [email]. V tomto emailu žalobce žalovanou upozornil na to, že s p. [příjmení] uzavřel smlouvy o reklamě a zaplatil sjednanou úplatu, k emailu předložil obě smlouvy o reklamě a příjmový pokladní doklad. Ještě ten samý den mu přišla odpověď, že žalovaná bude celou věc řešit a následně podá zprávu. Žalovaná se neozvala, proto žalobce v květnu 2018 kontaktoval žalovanou opětovně telefonicky, jednal přímo s Ing. [anonymizováno]. V rámci smírného řešení mu Ing. [anonymizováno] nabídl kompenzaci v podobě jednoho reklamního plakátu umístěného dle volby žalobce. Současně žalobce sdělil, že p. [příjmení] jednal podvodně a přebíral od zákazníků peněžní prostředky, na což neměl právo a nebyl k takovému jednání žalovanou zmocněn. Tento návrh žalobce akceptoval a považoval celou věc za vyřešenou. Žalovaná však ani tento svůj návrh nesplnila, reklamní logo žalobce na plakát neumístila. Žalobce proto začal celou věc řešit v roce 2019, kdy žalovaná opět změnila podmínky, na které ale žalobce už dále nechtěl přistoupit, proto od smluv odstoupil. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, č.j. 10 T 75/2018-232 ze dne 19. 2. 2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni, č.j. 8 To 248/2019-287 ze dne 24. 10. 2019, byl [jméno] [příjmení] uznán vinen tím, že jako obchodní zástupce poškozené [právnická osoba], IČO [číslo], se kterou měl podepsanou smlouvou o obchodní zastoupení uzavřenou dle § 652 a násl. obchodního zákoníku ze dne [datum] vykonával obchodní činnost spočívající v uzavírání smluv jménem společnosti v oblasti reklamy na území města Plzně, kdy uzavřel smlouvy o prodeji reklamní plochy se třemi zákazníky, od kterých vybral v pronajaté kanceláři společnosti na adrese [adresa], celkovou finanční hotovost ve výši [částka] za reklamní služby, uvedenou finanční hotovost od zákazníků neodevzdal ve společnosti, jejímž majetkem daná finanční hotovost byla, tudíž se touto úmyslně a protiprávně obohatil, a použil ji v rozporu s účelem, k němuž mu byla předána, konkrétně převzal mj. dne [datum] od [celé jméno žalobce] finanční hotovost ve výši [částka], tedy si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čímž spáchal pokračující [anonymizováno] zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené [právnická osoba], [IČO] částku [částka] (dle rozsudků č.l. 53-59 a [číslo] spisu) Žalobce k okolnostem uzavření smluv o prodeji reklamní plochy při podání vysvětlení u Policie ČR dne [datum] uvedl, že byl v kontaktu s p. [příjmení], sepsali smlouvu o prodeji reklamní plochy na tištěném plakátu, plnění reklamy mělo být během dubna 2018. Ujednali cenu na [částka], na kterou dal p. [příjmení] slevu a celá reklama měla být za [částka] bez DPH. Následující den volal p. [příjmení], že je nějaký problém, že potřebuje reklamu ihned zaplatit hotově. Dne [datum] původní smlouvu roztrhal, napsal novou smlouvu s datem [datum] a rozdělil tam částku k úhradě na dvě částky po [částka] bez DPH. Poté zaplatil v hotovosti částku [částka], načež mu p. [příjmení] předal daňový doklad, datovaný dnem [datum] (dle usnesení č.l. 9-11 spisu) Žalobce emailem ze dne [datum] zaslal p. [příjmení] podklady pro inzerci, v kopii jej pak dne [datum] zaslal pracovnici žalované – pí. [příjmení]. Mezi žalobcem a Ing. [anonymizováno] probíhala emailová korespondence, kdy Ing. [anonymizováno] bylo žalobci nabídnuto, že mu udělají reklamu na 1 plakát dle jeho výběru ([okres] nebo západ), zároveň byl žalobce vyzván, aby se přihlásil do trestní řízení, které proti p. [příjmení] probíhá. Žalobce souhlasil s nabídkou reklamy na inf. plakátu [okres], tím by považoval celou věc za vyřízenou. S odkazem na jejich poslední domluvu byla pak žalobci nabídnuta varianta reklamy na 5 let na soc. vůz pro [anonymizováno] [obec]. Komunikace následně probíhala i v únoru 2020 mezi zástupci účastníků. (dle emailové korespondence č.l. 22-24, emailu č.l. 12 a emailové komunikace č.l. 21 spisu) Dopisem ze dne [datum], adresovaným žalované, jejímž předmětem bylo odstoupení od smluv o prodeji reklamní plochy na tištěném plakátu, se na žalovanou opětovně obrátil žalobce s tím, že mezi účastníky byly dne [datum] uzavřeny dvě smlouvy o prodeji reklamní plochy na tištěném plakátu s umístěním na místo IP [okres] a na IP [okres]. Za splnění uvedených povinností z obou těchto smluv zaplatil žalobce peněžní částku [částka]. Do dne sepsání odstoupení žádné plnění od žalované neobdržel, neobdržel ani adekvátní kompenzaci. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaná dostala do prodlení s plněním svých povinností dle obou shora popsaných smluv. Z důvodu neplnění smluvních povinností a deklarování neochoty sjednané povinnosti splnit, tímto odstoupil od obou shora popsaných smluv, tedy smlouvy o prodeji reklamní plochy na tištěném plakátu uzavřené dne [datum], jejímž předmětem byla povinnost žalované umístit reklamní inzerci do lokality IP [okres] a IP [okres]. Vyzval zároveň žalovanou k vrácení poskytnutého plnění, tj. k zaplacení částky [částka], a to do [datum] (dle odstoupení č.l. 42) Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dopis ze dne [datum], nazvaný jako odstoupení od smluv o prodeji reklamní plochy (dále jen„ odstoupení od smluv“), byl žalované doručen. Dle smluv o prodeji reklamní plochy, uzavřených v [obec] dne [datum], kdy podepsány jsou žalobcem, jakožto ob jednatele, a p. [příjmení], jakožto zástupcem žalované - dodavatele, na reklamní a informační plakát města IF [okres] a IF [okres], o velikosti plochy s inzercí 104*106 mm a sjednané ceně [částka] (tato vepsána vlastní rukou) + DPH. Touto smlouvou se dodavatel zavázal provést pro ob jednatele dílo, spočívající ve zpracování inzerce a její vytištění na ploše informačního reklamního plakátu. V rámci poznámek bylo vlastní rukou dopsáno, že bylo placeno v hotovosti. (dle smluv č.l. 45 a 46 spisu) Dle příjmového dokladu, v němž byla jako dodavatel označená žalovaná, byla od žalobce převzata dne [datum] částka [částka], účelem platby byla inzerce v reklamním plakátu [okres], - západ. (dle příjmového dokladu č.l. 47 spisu) Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [anonymizováno] čin a kdo jej spáchal. Ustálená judikatura soudů z hlediska aplikace § 135 odst. 1 o. s. ř. dovodila, že je-li v době rozhodování civilního soudu v právní moci rozsudek, kterým bylo rozhodnuto, že byl spáchán trestný čin, je soud vázán výrokem, že byl trestný čin spáchán, a výrokem o tom, kdo ho spáchal. Soud je přitom vázán výrokem, nikoliv odůvodněním trestní rozsudku. Z výroku o vině je však nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele (srov. R 22/1979, in ASPI). Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2007, sp. zn. 26 Odo 197/2006, in www.nsoud.cz). Pokud tak v rámci trestního řízení, vedeného proti p. [příjmení], bylo Okresním soudem Plzeň-město uzavřeno, že p. [příjmení] jednal jako obchodní zástupce žalované, když uzavřel smlouvy o prodeji reklamní plochy mj. i se žalobcem, od něhož převzal finanční hotovost ve výši [částka], kterou následně neodevzdal žalované, jejímž majetkem tato částka byla, čímž právě naplnil skutkovou podstatu [anonymizováno] zpronevěry, je soud těmito závěry vázán. [jméno] žalovaná se do trestního řízení přihlásila s nárokem na náhradu škody, která jí jednáním p. [příjmení] vznikla a která spočívala právě v tom, že p. [příjmení] s klienty uzavřel smlouvy a vybral od nich hotovost, kterou společnosti nepředal. Nárok na náhradu škody žalované byl trestním soudem žalované přiznán, a to vč. částky [částka], která je předmětem tohoto řízení. Obzvláště za situace, kdy byla žalovaná poškozenou v trestním řízení, uplatnila zde svůj nárok, který jí byl přiznán, trestního řízení se tedy v pozici poškozené aktivně účastnila, je nyní zcela na místě ze závěrů, které trestní soud učinil vycházet. Pokud tak Okresní soud Plzeň-město shledal za prokázané, že p. [příjmení] jako obchodní zástupce žalované s žalobcem uzavřel předmětné smlouvy o prodeji reklamní plochy, převzal od něj finanční hotovost, která byla majetkem žalované, pak z těchto skutečností je na místě vycházet i v rámci tohoto řízení, byť žalovaná nyní tyto skutečnosti (z nichž v rámci trestní řízení svůj nárok na náhradu škody naopak odvíjela) rozporuje. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi účastníky probíhala jednání o náhradním plnění dle sjednané smlouvy, a to na urgence ze strany žalobce. Žalobce se domáhal poskytnutí informací o stavu závazku, na základě toho mu byla nabídnuta kompenzace v podobě poskytnutí reklamní plochy na jednom z plakátů, což žalobce akceptoval. Tato nabídka pak ze strany žalované nebyla naplněna, žalobci byla nabídnuta jiná možnost, tu ale žalovaná neakceptovala. Tyto skutečnosti vyplývají z komunikace mezi žalobcem a Ing. [anonymizováno] za žalovanou. Následně žalobce zaslal žalované dopis datovaný dnem 27. 8. 219, který byl žalované doručen, o čemž mezi účastníky nebylo sporu, proto soud vzal toto tvrzení za své skutkové zjištění. Po právní stránce soud věc posuzoval dle následujících zákonných ustanovení: <i>Podle § 1725 o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.</i> <i>Podle § 2001 o.z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>Podle § 1978 odst. 1 o.z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.</i> <i>Podle § 2004 odst. 1 o.z. se závazek odstoupením od smlouvy zrušuje od počátku.</i> <i>Podle § 2993 věta prvá a třetí o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Jak již bylo výše konstatováno, je soud povinen vycházet nejenom ze skutkových zjištění, která byla v rámci trestní řízení učiněna, ale i z právních závěrů, k nimž soud dospěl, jsou-li znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku. [anonymizováno] čin zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Soud v rámci trestní řízení přitom dospěl k závěru, že tento trestný čin p. [příjmení] spáchal právě jako obchodní zástupce žalované tím, že uzavíral smlouvy s klienty žalované (mj. i se žalobcem) a přebíral od nich hotovost, která patřila (resp. byla majetkem) žalované, a tuto si přisvojil. Jelikož právě ono uzavírání smluv p. [příjmení] jménem žalované a vybírání financí od klientů, které byly p. [příjmení] svěřeny, je znakem skutkové podstaty tohoto trestného činu a zároveň skutečností, která je pro posouzení uplatněného nároku (resp. pasivní legitimace žalované) významná, je soud přesvědčen o tom, že je jak skutkovými zjištěními soudu v trestní řízení, tak ale i jeho právním hodnocením co se skutečností shora uvedených týče vázán, a je povinen z nich vycházet. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že je třeba vycházet z toho, že mezi žalobcem a žalovanou, zastoupenou jejím obchodním zástupcem, byla platně uzavřena smlouva o dílo, spočívající v prodeji reklamní plochy na informačních plakátech, které žalovaná vydává. V rámci smluv o prodeji reklamní plochy se žalovaná zavázala poskytnout žalobci reklamní plochu o velikosti plochy s inzercí 104*106 mm na informačním plakátu [okres] a [okres]. Tak ale i přes výzvy žalobce neučinila. I když mezi účastníky probíhala jednání o příp. náhradním plnění dle smlouvy, kdy byla ze strany žalobce přijata nabídka žalované na tisk reklamy pouze v jednom z plakátů, ani takto sjednané náhradní plnění nebylo ze strany žalované provedeno. Smlouvy o prodeji reklamní plochy byly uzavřeny v září roku 2009, plněno mělo být nejprve během dubna 2018, avšak plněno nebylo. Po výzvě ze strany žalobce bylo následně mezi účastníky dojednáno, že bude plněno pouze na jeden z plakátů, avšak ani tato dohoda nebyla ze strany žalované naplněna. Na základě toho lze uzavřít, že žalované byla dána dodatečná přiměřená lhůta, která jí byla žalobcem poskytnuta, a ani v této lhůtě žalovaná svůj závazek nesplnila. V souladu s § 1978 odst. 1 o.z. tak byl žalobce oprávněn od smluv odstoupit, čímž došlo ke zrušení závazku mezi účastníky s účinky ex tunc a žalovaná byla povinna žalobci vrátit to, co plnil, tj. částku [částka]. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutého plnění do [datum], což však neučinila. Od [datum] je tak žalovaná ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení a žalobci od tohoto dne náleží i úrok z prodlení ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. [anonymizováno] proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Pokud žalovaná namítala, že odstoupení od smlouvy není dostatečně určité, když smlouvy o prodeji reklamní plochy byly fakticky uzavřeny až dne [datum], nikoliv dne [datum], pak je na místě konstatovat, že datum uzavření smlouvy není podstatnou náležitostí smlouvy. I pokud by byla smlouva antidatována, nezpůsobuje to její neplatnost. Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy si strany ujednají její obsah. Obsah smluv o prodeji reklamní lochy přitom byl určitý, jasný a srozumitelný, smlouvy samotné tak soud shledává, jako platné. Samotné odstoupení od smluv je formulováno natolik určitě, že není pochyb o tom, od jakých závazků žalobce odstoupil, když tyto jsou specifikovány nejenom datem uzavření, ale i předmětem plnění a účastníky těchto smluv. Úvaha žalované ohledně neurčitosti odstoupení od smlouvy by byla možná za situace, kdy by mezi účastníky bylo uzavřeno několikero smluv se shodným předmětem plnění, tak tomu ale v daném případě nebylo. Z pohledu soudu je tak odstoupení od smlouvy dostatečně určité. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 298 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] Lhůta k plnění nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.