17 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení výlučného nájemce bytu

I. Zrušuje se právo nájmu žalobkyně k bytu [číslo] ve [anonymizováno] patře domu [adresa] v [obec], [ulice]. Určuje se, že výlučným nájemcem bytu [číslo] ve [anonymizováno] patře domu [adresa] v [obec], [ulice], je žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované jako náhradu za ztrátu práva užívat byt [číslo] ve [anonymizováno] patře domu [adresa] v [obec], [ulice], částku 150 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] ve [anonymizováno] patře domu [adresa] v [obec], [ulice], do patnácti dnů od zaplacení náhrady za ztrátu práva dle výroku II. tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 030,37 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, že je výlučným nájemcem bytu [číslo] ve [anonymizováno] patře domu [adresa] v [obec], [ulice] (dále jen„ předmětný byt“). Žalobu odůvodnil tím, že účastníků vznikl společný nájem k předmětnému bytu na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne 19. 1. 1988, v němž bylo rozhodnuto o přidělení bytu žalované. Dále byla dne 8. 2. 1988 uzavřena mezi žalovanou a [anonymizována tři slova] [obec] dohoda o užívání bytu, kdy předmětem dohody byl předmětný byt, s účinností od 1. 2. 1988 na dobu neurčitou. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 7. 1987. V době přidělení bytu vykonával žalobce základní vojenskou službu v [obec], proto je jako uživatel bytu vedena zpočátku žalovaná. V době vzniku nájemního vztahu byli účastníci manželé, vzniklo jim proto právo společného nájmu. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 19. 1. 2018, který nabyl právní moci dne 1. 2. 2018. Žalovaná se následně z bytu v březnu 2018 z vlastního rozhodnutí odstěhovala. Od té doby žalobce byt užívá sám, hradí veškeré poplatky spojené s užívání předmětného bytu a v domě plní funkci správce na základě dohody s vlastníkem bytu. Žalovaná se o byt až do výzvy zástupkyně žalobce nezajímala, teprve po obdržení dopisu začala o byt projevovat zájem. Žalobce má již v předmětném bytě téměř 3 roky svou domácnost, své soukromí. Je zde dán naléhavý právní zájem, neboť žalobce chce mít svou situaci postavenou najisto. Žalobce popírá, že by se kdy k žalované choval způsobem, že by měla mít strach o své zdraví, žalobce popírá fyzická i psychické napadání žalované. Žalobce uznal, že před rozvodem se s žalovanou hádali, padala ostřejší slova, ale z obou stran. Od svého odstěhování žalovaná neprojevila zájem v bytě bydlet a užívat ho, až po téměř třech letech, kdy žalobce s tímto návrhem přišel, objevila se tato její tvrzení. Není pravdou, že by se žalovaná do bytu neodvážila, byla zde sama, dokonce se zdržela téměř hodinu.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí, domáhá se určení, že ona je výlučnou nájemkyní bytu. Má za to, že předmětný byt není ve společném nájmu účastníků, neboť o byt žádala sama ještě za svobodna, na základě této žádosti pak byl vydán dekret o přidělení bytu. Je tak zřejmé, že od začátku byla v nájemním vztahu na straně nájemce pouze žalovaná. Předmětný byt žalovaná neužívá jen kvůli strachu o své zdraví, neboť žalobce žalovanou za dobu trvání manželství opakovaně fyzicky i psychicky napadal, zabavoval jí věci, rozbíjel telefon, vyhrožoval jí. Žalovaná se do bytu odvážila jen za asistence Policie ČR. Žalobce žalovanou z bytu vyštval, žalovaná byt opustila pod nátlakem s obavami o vlastní život. Jednání žalobce, kdy se domáhá určení toho, že je výlučným vlastníkem bytu, považuje žalovaná za rozporné s dobrými mravy, takovéto jednání nemůže být pod ochranou zákona. U žalované nadále přetrvává strach před žalobcem, i to je důvod, proč žalobu nepodala dříve sama.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 7. 1987, rozvedeno bylo rozsudkem zdejšího soudu s právní mocí ke dni 1. 2. 2018. V předmětném bytě byla před rozvodem manželství jejich rodinná domácnost. V březnu 2018 žalovaná z bytu odešla. Takto vymezená shodná tvrzení účastníků pak soud vzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Ke zjištění skutkového stavu soud dále provedl navržené důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

5. Dne 19.1.1988 bylo [anonymizována tři slova] v [obec] rozhodnuto o přidělení bytu žalované. (dle rozhodnutí č.l. 11)

6. Dne 8.2.1988 byla mezi žalovanou a [anonymizována tři slova] [obec], který zajišťoval správu domu, uzavřena dohoda o užívání bytu v [anonymizováno] patře domu [adresa] s účinností od 1.2.1988 (dle dohody č.l.6-7)

7. Dle dohody ze dne 6. 8. 1992 mezi žalovanou a [stát. instituce] došlo ke změně správy domu právě na [stát. instituce] a ke zvýšení měsíčních úhrad. (dle dohody č.l. 8 a 10)

8. Byt [číslo] v domě [adresa] v [obec] byl žalovanou převzat, v části [anonymizováno] pak byla uvedena jména žalované, žalobce a jejich syna. (dle protokolu o převzetí č.l. 12-14)

9. Manželství účastníků bylo k návrhu manželky s právní mocí ke dni 1. 2. 2018 rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne 19. 1. 2018. Soudem bylo konstatováno, že se jedná o manželství dlouhodobé, z pohledu manželky delší dobu nespokojené. Manželka uváděla, že má z manžela strach, postupem času nabývá intenzita agresivního chování manžela vůči ní, je k ní vulgární. Manžel nepopřel vulgarismy, kterými měl manželku častovat. Příčiny rozvratu pak soud spatřuje v neschopnosti účastníků spolu konstruktivně komunikovat a řešit problémy. (dle rozsudku č.l. 15-17)

10. Při návštěvě ordinace v [nemocnice] [anonymizováno] na [anonymizováno] oddělení dne [datum] konstatován starší hematom [anonymizována tři slova] z roztržky před 14 dny, žalovaná měla uvést, že ji žalobce fyzicky napadá; bylo jí doporučeno týrání řešit s policií. (dle lékařské zprávy č.l. 30)

11. Dne 23. 8. 2017 navštívila žalovaná [nemocnice] [anonymizována tři slova], byly konstatovány hematomy na zevní straně levého stehna, pod oběma koleny měla dobarvující se hematomy a na horním rtu tržnou ranku. Žalovaná udávala, že jí žalobce brání brát léky, stále na ni křičí, opakovaně ji fyzicky napadá; hovořeno o podezření na domácí násilí, měla by jít vše nahlásit na policii. (dle lékařské zprávy č.l. 30 p.v.) 12. [stát. instituce] dne 7. 4. 2021 potvrdil, že žalobce nedluží [anonymizováno] [obec] poplatky za nájem a služby, k tomuto dni jsou jeho závazky vyrovnány. Platit chodí osobně každý měsíc. (dle potvrzení č.l. 40)

13. Dne 27. 5. 2016 byl mezi [územní celek] a žalovanou uzavřen dodatek nájemní smlouvy, dle něhož má nájemce celoročně provádět kontrolu a úklid společných prostor domu a kontrolu půdních a dalších prostor domu, kontrolu chodníku v zimním období a hlásit zjištěné nedostatky [anonymizována čtyři slova], kdy za výkon těchto činností má být nájemci sníženo nájemné každý měsíc o [částka] (dle dodatku č.l. 41)

14. Ze zprávy Policie ČR ze dne 9. 1. 2021 soud zjistil, že byla dne 26. 12. 2020 vyslána hlídka k předmětnému bytu, kde žalobce odmítl dát žalované klíče od bytu, který je v jejím vlastnictví. V telefonu byla slyšet hádka, slovní vyhrožování. Hlídka po příjezdu na místo zjistila, že se zde nachází žalovaná a žalobce, žalovaná po žalobci požaduje vydání dekretu o nájmu a klíčů od bytu, když byt má být psaný na ní, ale ona zde již 2,5 roku nežije. Žalobce na to sdělil, že dekret je u jeho zástupkyně. Žalovaná dále nepožadovala předání klíčů, pokud se dekretu týče, chtěla vyčkat, až bude v bytě. Dne 2. 1. 2021 byla na stejnou adresu vyslána hlídka, na místě se nacházela žalovaná, která hlídce chtěla oznámit krádež dekretu. Na místě žalobce k odcizení dekretu uvedl, že dekret má jeho zástupkyně. Žalovaná se dožadovala okamžitého vydání dekretu. Dne 6. 1. 2021 se žalovaná obrátila opětovně na obvodní oddělení [obec] s žádostí o vydání dekretu, kdy jí bylo sděleno, že tento byl zaslán zástupkyní žalobce soudu, bylo jí doporučeno, aby věc řešila se svým právním zástupcem. Na to byla věc založena. (dle vyhodnocení č.l. 43)

15. Dne 2. 1. 2021 byla žalovaná podat vysvětlení na Policii ČR, obvodní oddělení [obec], kde uvedla, že je jedinou majitelkou předmětného bytu, získala na něj dekret o přidělení. Dále uvedla, že se s manželem rozvedla, poté ještě 3 měsíce v bytě zůstala, poté z bytu odešla, protože to s manželem nemohla vydržet, nechtěla se vzdát bytu. Pro dekret si přišla již 16. 12. 2020, vydala se do bytu, kde bývalého manžela požádala o předání dekretu, ten jí ale řekl, že dekret je u jeho zástupkyně. Dle domluvy policisty měl žalobce zajistit, aby si mohla žalovaná dekret vzít. Pro dekret si tak přijela dnešního dne, žalobce se jí smál. Dále uvedla, že k bytu neměla klíče ani v době soužití s žalobcem, do bytu nemá přístup. Z bytu odešla, protože ji žalobce terorizoval, nemohla s ním být, proto se s ním rozvedla. Žádost o rozvod podala z důvodu psychického i fyzického týrání, čehož byli svědky jejich sousedé. (dle úředního záznamu č.l. 28)

16. Dle úředního záznamu Policie ČR ze dne 6.1.2021 se žalovaná po celou dobu rozhovorů vyjadřovala velice agresivním způsobem, nakazovala policii, co má dělat. (dle úředního záznamu č.l. 42) 17. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v rámci lékařské zprávy ze dne 16. 7. 2018 uvedla, že je u ní žalovaná léčena dlouhodobě s úzkostnou poruchou z důvodu domácího násilí, přišla s velkou modřinou přes [anonymizována dvě slova]; bylo jí doporučeno kontaktovat policii. (dle lékařské zprávy na č.l. 29 p.v.) 18. [anonymizováno] [příjmení] následně k dotazu soudu uvedla, že je žalovaná její pacientkou od [datum], je léčena [anonymizováno 70 slov] [role v řízení] [anonymizováno 28 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [datum], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [rok] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [rok] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [role v řízení]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [rok] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [datum] [role v řízení] [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova]. [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] (dle lékařské zprávy č.l. 77-79)

19. V rámci SMS komunikace mezi účastníky z 24. 8. 2019 žalovaná uvedla, že žalobce nemá věc řešit, že se odhlásí a zažádá o byt„ tady“. (dle kopie displeje na č.l. 57)

20. V rámci SMS komunikace mezi účastníky v období 26. 10. 2019 27. 10. 2019 žalovaná uvedla, že si žalobce váží, že ji nepodvedl. Dále uvedla, že žalobci nevěří, chtěla by mu věřit, ale ona si to nevybrala, on ji donutil. (dle kopie displeje na č.l. 58-59)

21. K dotazu soudu stran sdělení jejich stanoviska k určení výlučného nájemce, zda je z jejich strany některý z účastníků preferován a příp. z jakých důvodů, [územní celek] odpovědělo, že v rámci nutných potřeb a informací od odboru majetku směrem k bytovým jednotkám a zpětné vazbě, jedná odbor majetku v posledních několika letech jen s žalobcem. Jako nájemník bytu dochází na odbor s různými požadavky a potřebami oprav jen žalobce, ten hradí nájem a služby hotově v pokladně pravidelně a osobně již několik let. Ve vztahu k pronajímateli je žalobce aktivnější a viditelnější již několik let, o žalované nic netuší. (dle sdělení č.l. 75)

22. Byty k pronájmu se v obci [obec] v současné době nevyskytují. K dispozici jsou však nájemní byty v okolí do 5 km, kdy za pronájem bytu 2+1 v [obec] je požadovaná částka nájemného [částka], 1+kk [částka], 2+kk [částka], 2+kk [částka], 1+ [částka]; v [obec] pak za pronájem bytu 3+1 činí nájemné [částka] a [částka]; v [obec] za pronájem bytu 3+1 činí nájemné [částka] a v [obec] za pronájem bytu 2+1 činí nájemné [částka] (dle výsledků hledání na serveru [webová adresa])

23. Telefonní [číslo] je u [právnická osoba] [právnická osoba], evidováno jako anonymní předplacená karta, aktivována dne [datum]. Není jim známo, kdo si uvedenou SIM kartu zakoupil. (dle zprávy č.l. 91)

24. Výpisy provozních a lokalizačních údajů telefonních čísel žalobce a žalované [právnická osoba] [právnická osoba], soudu poskytnout nemůže, neboť tato data jsou archivována toliko po dobu 6 měsíců. (dle zprávy č.l. 86)

25. Z výslechu žalované soud zjistil, že žalovaná psala žádost o přidělení bytu za svobodna, v té době spolu s žalobcem už chodili. V bytě nejprve bydlela sama se starším synem. V tu dobu byl žalobce na vojně. Hned první Vánoce ji žalobce uhodil pěstí do obličeje, nadával vulgárně jí i její matce. Je z rozvedené rodiny, chtěla udržet rodinu, proto chování žalobce neřešila, věřila, že se žalobce změní. Styděla se za to, nechtěla to nikomu říct, nikdo by to do něj neřekl, že je takový. Trestní oznámení na něj nepodala, protože nechtěla dětem dělat ostudu, stále doufala, že se změní. Neměla peníze, aby si sháněla něco jiného. Z bytu odešla 19. 3. 2018 k matce, žalobce si tam pro ni přišel a dělal scény. Z bytu si odnesla pouze diplomy a pár osobních věcí, oblečení měla už předtím v práci. Za žalobcem od té doby v bytě byla, chtěla po něm, aby jí dal klíče, ale to odmítl. Opakovaně žalobce žádala, aby z bytu odešel, řekla mu, že tam s ním nebude. Žádala ho přes SMS zprávy, aby ji do bytu pustil, poté mu volala, on jí nebral telefon. Potom už tam nešla a ani nepůjde. SMS zprávy z jiného telefonního čísla mu nepsala. U matky spí s matkou v ložnici, v domku, který má pouze 2 místnosti a kuchyňku. Matce na domácnost přispívá tak, že kupuje jídlo, za pronájem místnosti v [obec] platí [částka] měsíčně, někdy i víc, když se platí plyn. Je zaměstnaná jako učitelka, její příjem činí [anonymizováno] [částka] měsíčně. K dotazu zástupkyně žalobce pak žalovaná uvedla, že se jí po pravdě po tom všem a s ohledem na probíhající výslech už nechce do bytu vracet, resp. chce byt získat a pak je na ní, jestli tam bude nebo nebude žít. Pokud se závadového chování žalobce vůči ní týče, pak žalovaná uvedla, že je jím poškozena do konce života, trpí následky z jeho chování. Bral jí telefon, našla ho až po 14 dnech, každý den chodil do hospody, vulgárně jí nadával, vyhazoval jí věci ze skříně, vyházel jí kabelku, několikrát ji znásilnil. V noci ji vyhodil z postele, kopal do ní, rval jí oblečení. Z bytu odešla poté, co ji 18. 3. 2018 po vyházení věcí ze skříně uhodil ramínkem do hlavy, tekla jí krev. Prosila sousedy, aby zavolali policii, ale ti se báli. Když ležela na gauči, hodil jí talíř do obličeje, vyrazil jí zuby. Roztrhal jí oblečení, neměla co na sebe. 16. 7. 2018 žalobce potkala, pobil ji po cestě, rozbil jí brýle, hodil jí kolo do příkopu. Zmlátil ji i před jeho matkou v autě, ta o tom věděla. (dle výslechu žalované při jednání dne 3. 6. 2021)

26. Z účastnického výslechu žalobce má soud zjištěno, že žalobce veškeré fyzické útoky, jichž se měl dopouštět na žalované, odmítá. Žalovanou nikdy neuhodil, nikdy jí netahal za vlasy, neznásilnil ji, nehodil po ní talíř. Asi třikrát ji rukou odstrčil v situacích, kdy ho nenechala projít a křičela na něj. Jednou spadla mezi sedačku a topení, dvakrát to bylo mezi dveřmi. Neví, zda byla zraněná. Žalovaná se k němu nechovala hezky, taky se nehlídal. Vulgárně na ni mluvil až po rozvodu. Neví, proč to uvádí. Každý den byla mezi lidmi, pokud by ji bil, tak by si toho museli všimnout. Neví, proč měla hematomy, modřiny se jí dělaly rychle. Ukradla mu z bytu její lékařské zprávy. Neví, jak vznikly rány žalované, které jsou v lékařských zprávách uvedeny. Žalovaná bere antidepresiva proto, že si její bratr vzal půjčku, jejich syn jim dělal ručitele a kvůli tomu byl u nich doma exekutor. Měla deprese z toho, že její bratr přišel o všechno a oni mu půjčili 100 000 Kč. Do doby, než nastaly problémy u jejího bratra, tak žádné psychické problémy neměla. V předmětném bytě bydlí celou dobu. Klíče od bytu žalovaná měla, pak ale k jejich žádosti vyměnili dveře. Chtěla po něm klíče od nových dveří, řekl jí, ať si pro ně dojde, ale nepřišla. Kdykoliv žalovaná chtěla, do bytu ji pustil. Nikdy ho nekontaktovala s tím, že chce, aby byt opustil. Čekal 2,5 roku, jestli se žalovaná vrátí, ale žalovaná se nevrátila. Potom si našel novou přítelkyni, proto teď žalovaná dělá zle. Z bytu odešla sama, nikdo ji nevyhodil, domácí násilí si vymyslela. Několikrát mu psala, že se chce vrátit. 18. 3. 2018 se vrátil žalobce domů, ona už byla v posteli, vedle postele měla tašku se zarámovanou fotkou jejich syna, tak vzal tu tašku a vysypal ji. Měla tam všechny osobní věci. Hned měla kde bydlet, bydlí u nějakého pána. Navrhoval jí, že si každý z nich nechá jeden pokoj, že to zkusí; i teď mu psala, ať jí jeden pokoj vyklidí. Naposledy u něj byla asi 1,5 hodiny, rozbila skleničku o radiátor a odešla. Dávala mu najevo, že má vyšší vzdělání a vyšší plat než on. Ve vzdělávání ji podporoval a co teď z toho má. Žalovaná má v bytě stále svoje věci, má tam skříň. Žalobce je zaměstnán, jeho příjem činí 25 000 Kč měsíčně, za nájem hradí 4 640 Kč, krom toho platí elektřinu, plyn a další služby. (dle výslechu žalobce při jednání dne 3. 6. 2021)

27. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

28. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 7. 1987, rozvedeno bylo rozsudkem zdejšího soudu s právní mocí ke dni 1. 2. 2018. Návrh na rozvod manželství podávala žalovaná, jako příčinu rozvratu manželství spatřovala fyzické i psychické násilí žalobce vůči ní. Soudem bylo konstatováno, že příčinou rozvratu manželství je nedostatek komunikace mezi účastníky. Na základě žádosti bylo dne 19. 1. 1988 rozhodnuto o přidělení bytu žalované. Dohoda o užívání předmětného bytu pak byla uzavřena mezi žalovanou a [anonymizována tři slova] [obec] dne 8. 2. 1988, následující dokumenty byly pak rovněž uzavírány žalovanou. V předmětném bytě byla před rozvodem manželství rodinná domácnost účastníků. V březnu 2018 žalovaná z bytu odešla. Od roku 2015 žalovaná navštěvuje [anonymizováno] [příjmení], léčena je pro úzkostnou poruchu. Od roku 2016 žalovaná v rámci sezení uvádí psychické a fyzické násilí, kterého se na ní měl žalobce dopouštět, v roce 2016 byl lékařkou na žalované zpozorován hematom na [anonymizována dvě slova]. Hematomy pak byly na žalované pozorovány i jinými lékaři na lékařských prohlídkách v roce 2016 a 2017. Komunikace mezi účastníky je dle všeho již delší dobu problematická, žalovaná se o žalobci vyjadřuje vulgárně i při jednání, žalobce vulgární vyjadřování vůči žalované rovněž nepopírá. Nestandartním pak je i chování, které žalobce připustil v rámci svého výslechu, kdy uvedl, že do žalované rukou asi ve třech případech strčil, ta upadla, či že jí den před jejím odchodem z bytu vysypal věci, které měla připravené vedle postele v tašce. Pokud se však žalovanou uváděného strachu z žalobce týče, pak v řízení bylo prokázáno, že v srpnu 2018, tj. měsíc po tom, co jí měl žalobce surově napadnout při jízdě na kole, žalovaná v rámci konverzace uvádí, že žalobce nemá věc řešit, že má zapomenout, co mu psala, že si o byt zažádá„ tady“. Rok poté dokonce žalovaná žalobci v rámci SMS zprávy uvedla, že si žalobce váží. I ze zpráv MUDr. [příjmení] je pak patrné zlepšení psychického stavu žalobkyně v období let 2019 -2020, kdy žalovaná uváděla, že je žalobce pro ni cizím člověkem, a naopak jeho zhoršení ve chvíli, kdy začalo být žalobcem řešeno uspořádání jejich bytových poměrů a bylo žalovanou zjištěno, že má žalobce novou přítelkyni. Žalovaná naopak sama vyhledává konfrontaci se žalobcem např. tím, že po něm opakovaně žádala vydání„ dekretu“, posléze za účasti Policie ČR, jakož i při jednání soudu, kdy nebyla schopna hlídat své emoce natolik, že musela opustit jednací síň. Dlužno podotknout, že tak tomu bylo i v případě žalobce. Byť žalovaná tvrdí, že byt chce užívat, v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že tímto si jistá není, že chce především byt získat. Žalobce byt užívá a užívat chce i nadále.

29. Nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy, a to fotografie displeje s SMS zprávami z telefonního čísla [číslo], neboť žalovaná zpochybňovala, že toto telefonní číslo patří jí, a zároveň nebylo prokázáno, že by tomu tak skutečně bylo. Jejich provedení by tak bylo za této situace nadbytečné. Zároveň soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu ani potvrzeními obyvatelů sousedních bytů, neboť tyto byly navrženy k prokázání toho, že žalobce v domě, ve kterém se nachází předmětné byt, vykonává funkci„ správce“, za což je mu poskytována sleva z nájmu, když tato skutečnost již byla provedenými důkazy (zejména sdělením [územní celek] a dodatkem k nájemní smlouvě) prokázána.

30. Nebyly prováděny ani další žalovanou navržené důkazy, které měly sloužit k prokázání jejích tvrzení ohledně násilí, jehož se na ni měl žalobce dopouštět (výslech svědků [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], svědkyň [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], a ošetřujících lékařů žalované [příjmení] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno]), neboť jejich provedení by bylo s ohledem na právní názor soudu (viz. níže) nadbytečné.

31. Pokud se pak týče důkazu výslechem matky žalobce, jakožto svědkyně, soud k tomuto důkazu nepřihlížel, neboť svědkyně byla dle všeho o průběhu řízení žalobcem informována, zároveň ji váže blízký vztah k žalobci. V tomto směru byla tedy svědkyně nevěrohodnou.

32. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

33. Soudní praxe se již v minulosti (za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb.) ustálila v názoru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 20. července 2011, sp. zn. 26 Cdo 2274/2010, a z 20. září 2012, sp. zn. 26 Cdo 3621/2011, či Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II, § 460 až 480. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1898), že nezbytnými předpoklady pro zrušení práva společného nájmu družstevního bytu manžely rozhodnutím soudu podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák. jsou existence práva společného nájmu bytu manžely, rozvod jejich manželství a absence dohody rozvedených manželů o zrušení práva společného nájmu bytu. Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek ke dni rozhodování soudu splněna, musí být žaloba o zrušení práva společného nájmu bytu zamítnuta. Podle přesvědčení dovolacího soudu lze uvedený názor bez dalšího vztáhnout i na řízení o zrušení práva společného nájmu nedružstevního bytu. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.11.2015, sp.zn. 26 Cdo 2245/2015, který byť dopadá na dřívější právní úpravu, je jeho konstatování viz. výše bez dalšího použitelné i na právní úpravu účinnou, stejně tak jako dále citovaná judikatura)

34. Soud se tak zprvu zabýval tím, zda jsou naplněny nezbytné předpoklady pro zrušení společného nájmu účastníků, a tedy existence společného práva společného nájmu manžely, rozvod jejich manželství a absence dohody rozvedených manželů o zrušení práva společného nájmu bytu.

35. Ve smyslu § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2021 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Pokud se vzniku práva společného nájmu účastníků týče, je tak třeba vycházet z ustanovení právních předpisů, které byly účinné v době, kdy nájem, resp. užívání bytu, vzniklo, tj. zejména ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

36. Dle § 868 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, se, pokud dále není uvedeno jinak, řídí ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992, se však posuzují podle dosavadních předpisů.

37. Při posouzení vzniku nájmu bytu je tak třeba vycházet z § 175 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1991, dle něhož jestliže za trvání manželství manželé nebo jeden z nich nabudou práva užívat byt, vznikne právo společného užívání bytu manžely; dle odst. 3 tohoto ustanovení toto neplatí, pokud manželé spolu trvale nežijí.

38. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že právo užívat předmětný byt nabyla žalovaná na základě uzavřené dohody o užívání, přičemž teprve až právě touto dohodou právo užívat předmětný byt vzniklo, bez ohledu na okamžik podání žádosti o přidělení bytu. K nabytí práva užívat předmětný byt ve smyslu shora uvedeném tak došlo za trvání manželství účastníků, vzniklo jim tak dle § 175 odst. 1 obč,. zák. ve znění účinném od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1991 právo společného užívání bytu (ve smyslu § 871 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2013 pak právo společného nájmu).

39. Pokud se naplnění dalšího z předpokladů pro rozhodnutí o zrušení práva společného nájmu týče, pak účastníci byli rozvedeni zdejším soudem s právní mocí ke dni 1. 2. 2018 Nejvyšší soud se ve shora citovaném rozsudku uvedl dále mj. to, že„ právo na zrušení společného nájmu (v tomto případě nedružstevního) bytu vzniká až rozvedeným manželům (nejsou-li tudíž manželé rozvedeni, nemůže být zrušeno jejich právo společného nájmu bytu), tedy právní mocí rozhodnutí, jímž bylo manželství rozvedeno“. Okamžik rozvodu manželství je tak podstatný nejenom jako jeden z předpokladů pro rozhodnutí (který soud rovněž považuje za naplněný), ale především pro otázku, dle jaké právní úpravy bude soud ve věci rozhodovat. Jelikož tak právo na zrušení společného nájmu vzniklo až rozvedeným manželství, je třeba jej posuzovat dle zákona účinného v době, kdy rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci, tedy dle o. z.

40. Dle § 768 odst. 1 o.z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Dle odst. 2 věty prvé tohoto ustanovení rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok.

41. Ustanovení § 768 o. z. je normou s relativně neurčitou hypotézou. Dává soudu poměrně širokou možnost uvážení, aby vycházel ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle hledisek v ustanovení § 768 odst. 1 o. z. výslovně uvedených (zájem nezletilých dětí, stanovisko pronajímatele), k nimž je soud povinen přihlédnout a s nimi se vypořádat vždy, tak ve shodě s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí soud podle okolností konkrétního případu přihlédne jako k dalším hlediskům zejména k příčinám rozvratu manželství účastníků, k možnosti uspořádání jejich bytových poměrů, ke zdravotnímu stavu rozvedených manželů, k tomu, jak se který z manželů zasloužil o získání bytu, k účelnému využití bytu apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 942/2010).

42. V daném případě nelze vycházet ze zájmu nezletilých dětí účastníků, neboť synové účastníků jsou již zletilí. Pokud se stanoviska pronajímatele týče, tak z jeho odpovědi na dotaz soudu je zřejmá preference žalobce oproti žalované. Soud však přihlížel i k další okolnostem tohoto případu, zejména pokud se účelného využití bytu týče. Žalobce již po dobu více než 3 let předmětný byt výlučně užívá a chce jej užívat i nadále, oproti tomu žalovaná, která byť tvrdí, že byt užívat chce, v rámci své účastnické výpovědi prohlásila, že si jeho užíváním není jistá, že si teprve poté, co jej získá, rozmyslí, co s ním. Vedle toho je na místě přihlédnout i k možnosti uspořádání bytových poměrů manželů, kdy v současně době má žalovaná zajištěno bydlení, zejména pokud se pronajatého pokoje v [obec] týče. Pokud se pak týče toho, že se o získání bytu zasloužila výlučně žalovaná, pak je soud toho názoru, že v řízení sice bylo prokázáno, že v době přidělení bytu žalovaná skutečně s úřady jednala výlučně sama, avšak z toho důvodu, že žalobce byl v tu dobu na základním vojenském výcviku, navíc její motivací (jak sama v rámci výpovědi uvedla) bylo získání bytu pro vedení společné domácnosti.

43. Žalovanou tvrzené domácí násilí ze strany žalobce, jakožto důvod k opuštění společné domácnosti i následnou nečinnost žalované, je třeba samozřejmě rovněž vzít v potaz. Předmětem tohoto řízení je však zrušení společného nájmu bytu, je třeba zdůraznit, že účastníkům svědčí k bytu toliko nájemní právo. Primárním hlediskem pro určení, kdo z manželů bude nadále byt užívat, je tak z pohledu soudu právě stanovisko pronajímatele, které vyznívá ve prospěch žalobce, jakož i zajištění jeho dalšího účelného využívání. I pokud by byla veškerá tvrzení o domácím násilí, které měl žalobce na žalované páchat, pravdivá, na názoru soudu by to ničeho nezměnilo. Žalovaná předmětný byt opustila v březnu 2018, od té doby se o možnost jeho užívání nezajímala. Až nyní, poté, co žalobce předmětné řízení zahájil, žalovaná žádá o určení, že by výlučným nájemcem bytu měla být ona. Pokud pak žalovaná tvrdí, že se o byt nezajímala ze strachu ze žalobce, pak toto tvrzení považuje soud za zavádějící, neboť vyhledávání kontaktu se žalobcem, projev žalované v jednací síni, jak vůči žalobci, jeho zástupkyni, či jeho matce, stejně tak jako její vystupování při žádosti o vydání„ dekretu o přidělení bytu“ vůči příslušníkům Policie ČR, ale i obsahu SMS zpráv, které byly žalobci z jejího telefonního čísla zasílány, nesvědčí o tom, že by měla z žalobce takový strach, který by ji takovýmto způsobem paralyzoval. Svědčí o tom pak i zpráva její lékařky, z níž je patrné zklidnění jejího psychického stavu, kdy se o žalobci vyjadřuje jako o pro ni cizím člověku.

44. Soud je proto toho názoru, že je na místě dát přednost potvrzení faktického stavu, trvajícího v tuto chvíli již déle než 3,5 roku, před změnou současného uspořádání, kde je navíc možné, že by do budoucna předmětný byt ani žalovanou nemusel být využíván. Proto soud rozhodl tak, že žalované zrušil právo nájmu k předmětnému bytu a výlučným nájemcem určil žalobce. S ohledem na vše shora uvedené je soud toho názoru, že požadavek žalobce není v rozporu s dobrými mravy.

45. V tomto směru je však třeba zdůraznit, že soud v žádném případě nezlehčuje, ale zároveň nepovažuje za prokázané, že by k jednání, které je žalovanou popisováno, ze strany žalobce skutečně nedocházelo. Jen konstatuje, že i pokud by k němu docházelo, nezmění to jeho názor na rozhodnutí ve věci samé.

46. Jelikož soud rozhodl o zrušení práva společného nájmu a o určení, že je žalobce výlučným nájemcem, je na místě rozhodnout o náhradě žalované za ztrátu práva. Soud přitom vycházel z toho, že žalovaná sama požadovala náhradu za ztrátu práva v penězích, a zároveň má bydlení zajištěno. Výši náhrady za ztrátu práva soud určil volnou úvahou a to tak, že pokud by žalované svědčilo právo v předmětném bytě bydlet po dobu jednoho roku, pokud by soud o náhradě nerozhodl, je na místě náhradu určit za použití obvyklého nájemného v místě a znásobit ho počtem měsíců, které by žalovaná mohla byt užívat. Soud tak vyšel z nájemného ve výši 10 000 Kč (dle velikostně srovnatelného bytu 2+1 v [obec] a zároveň přibližný průměr aktuálně nabízených bytů), tj. ročně 120 000 Kč, kdy při běžné praxi je třeba při nájmu bytu složit trojnásobek nájemného jako zálohu, tedy celkem 150 000 Kč. Tato částka se pak soudu za ztrátu práva předmětný byt užívat jeví jako zcela adekvátní. Žalovaná navrhovala při stanovení náhrady přihlédnout i k okolnostem, za kterých předmětný byt opouštěla, tj. tvrzené domácí násilí ze strany žalobce, avšak soud je přesvědčen o tom, že pro zvýšení náhrady až na žalovanou požadovanou částku 500 000 Kč zde prostor není. V rámci tohoto řízení má být rozhodováno o náhradě za ztrátu práva, tato nemá kompenzovat případné duševní či jiné útrapy, které žalované v souvislosti s tvrzeným chováním žalobce vznikly.

47. Zároveň pak soud rozhodl o povinnosti žalované vyklidit předmětný byt ve vázanosti na zaplacení náhrady za ztrátu práva ze strany žalobce, neboť za situace, kdy bude určeno, že je výlučným nájemcem předmětného bytu žalobce, který žalované uhradí náhradu za ztrátu práva, pozbude žalovaná oprávnění byt užívat a je tak na místě jí uložit, aby předmětný byt vyklidila.

48. Lhůtu k plnění náhrady za ztrátu práva soud žalobci stanovil delší než zákonem v § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovenou, a to dobu 15 dnů, neboť se jedná v poměru k příjmu žalobce o vyšší částku. Povinnost žalované vyklidit předmětný byt je pak vázána na úhradu náhrady za ztrátu práva ze strany žalobce, a to do 15 dnů ode dne, kdy bude náhrada žalobcem žalované uhrazena.

49. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 030,73 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 271,68 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 4. 2021 náhrada 317,92 Kč za 20 ujetých km v částce 117,92 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 6. 2021 náhrada 317,92 Kč za 20 ujetých km v částce 117,92 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 8. 2021 náhrada 317,92 Kč za 20 ujetých km v částce 117,92 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 9. 2021 náhrada 317,92 Kč za 20 ujetých km v částce 117,92 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 471,68 Kč ve výši 5 559,05 Kč. Pokud se týče užití § 9 odst. 3 písm. a) a.t., pak má soud za to, že je jeho užití s ohledem na předmět řízení na místě, neboť byť byla žalované přiznána částka 150 000 Kč jako náhrada za ztrátu práva, nelze tuto částku pro účely vyčíslení náhrady nákladů řízení považovat za hodnotu práva. Proto soud přistoupil k užití tohoto ustanovení. Náhradu nákladů řízení soud žalované uložil zaplatit ve lhůtě delší, než je zákonem předpokládané lhůta, a to s ohledem na její výši. Místo plnění náhrady nákladů řízení pak soud stanovil k rukám zástupkyně žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.