17 C 117/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Terezou Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí podílu o velikosti [anonymizováno] na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Milovice nad Labem, obec a část obce Milovice, se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala určení, že je vlastnicí podílu o velikosti [anonymizováno] na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Milovice nad Labem, obec a část obce Milovice (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Svůj nárok odůvodnila tím, že darovací smlouvou ze dne [datum] darovala žalobkyně žalované předmětné nemovitosti. Před darováním bylo ústně dohodnuto, že vzhledem k pokročilému věku žalobkyně, nechají ji všichni obdarovaní v domě dožít. Smlouvu nechávala vyhotovovat žalovaná, s ohledem na věk žalobkyně jí nelze klást k tíži, že nebyla uzavřena i smlouva o zřízení věcného břemene. Ke dni podání žaloby bydlela v předmětných nemovitostech žalobkyně a její dcera, pí. [příjmení], která se o žalobkyni trvale stará, neboť je žalobkyně s ohledem na svůj věk trvale nemohoucí. Na přelomu roku 2018 [číslo] začala žalovaná vyvíjet tlak na ostatní spoluvlastníky se snahou realizovat svá majetková práva na nemovitosti. Žalobkyně a pí. [příjmení] vyhradily v domě prostory, které by žalovaná mohla užívat, ty však do dne podání žaloby nevyužila. Žalovaná se na to začala dožadovat placení nájemného v částce kolem [částka]. Žalobkyní i pí. [příjmení] byla žalovaná upozorněna, že pokud by na platbě nájemného trvala, vedlo by to fakticky k vystěhování žalobkyně a nenaplnění dohody o jejím dožití v domě, neboť žalobkyně i s přispěním pí. [příjmení] nemá na placení nájemného a pí. [příjmení] nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení některého ze spoluvlastníků. I přes to žalovaná začala trvat na bezodkladném vypořádání spoluvlastnictví prodejem domu, což nutně znamená vystěhování žalobkyně z domu. Samotná snaha žalované o vypořádání spoluvlastnictví je důkazem o porušení dobrých mravů. Žalobkyně má právo na bydlení, přičemž pokud by k vypořádání došlo, pak by toto její právo mohlo být ohroženo. S ohledem na věk žalobkyně a její citový vztah k předmětným nemovitostem je krajně nevhodné dům prodávat, k čemuž by vypořádání spoluvlastnictví vedlo. Toto chování žalované v souhrnu zakládá hrubý rozpor s dobrými mravy, lze jej kvalifikovat jako neposkytnutí potřebné pomoci osobě v tíživé situaci a na sklonku života. Dopisem ze dne [datum] tak žalobkyně reagovala na dlouhodobé chování žalované a odvolala z důvodu dle § 2072 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dar, kterým je právě podíl na předmětných nemovitostech. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dne podání žaloby neposkytla součinnost nutnou k vrácení datu, žalobkyně podala předmětnou žalobu.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí, navrhuje její zamítnutí. Podotýká, že z obsahu darovací smlouvy není patrná žádná dohoda spoluvlastníků o tom, že žalobkyně bude moci v předmětných nemovitostech dožít, žádná taková dohoda uzavřena nebyla, nebylo zřízeno ani věcné břemeno doživotního užívání předmětných nemovitostí. Darovací smlouva byla připravována advokátem, neúčastnila se jí pouze žalovaná a žalobkyně, ale i další účastníci, přitom každý z nich mohl navrhnout vtělení údajné dohody o dožití žalobkyně v domě do textu smlouvy. I kdyby bylo věcné břemeno ve prospěch žalobkyně zřízeno, pak to nebrání zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná má pochopitelně zájem se v případě potřeby o žalobkyni postarat a zajistit jí důstojnou možnost dožití, nicméně nelze dovozovat, že by její důstojné dožití muselo být zajištěno pouze a jen v předmětných nemovitostech. Žalovaná zdůraznila, že požadavek na placení nájemného nikdy nevznesla vůči žalobkyni, avšak toliko vůči pí. [příjmení], jakožto vůči jediné spoluvlastnici, která předmětnou nemovitosti užívá. Navíc žalovaná navrhovala, aby finanční částka, kterou by pí. [příjmení] hradila, byla rozdělena mezi žalovanou a ostatní spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Nikdy nepožadovala finanční vyrovnání po žalobkyni. Žalovaná nemá nadále zájem setrvávat ve spoluvlastnictví předmětných nemovitých věcí, z toho důvodu podala ke zdejšímu soudu žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, čemuž předcházel návrh ostatním spoluvlastníkům na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodou, k dohodě však nedošlo. Žalovaná je přesvědčena, že požadavkem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví toliko vykonává své zákonem dané právo, které jí z titulu spoluvlastnictví plyne. Nad to prodej předmětných nemovitostí není jediným způsobem, jakým lze vypořádat spoluvlastnictví. Žalovaná je přesvědčena, že se nikdy nedopustila žádného jednání vůči žalobkyni, kterým by porušila dobré mravy a zavdala tím důvod pro odvolání daru. Svým jednáním žalovaná pouze realizuje svá práva, jakožto spoluvlastnice předmětných nemovitostí; takovéto jednání pak nemůže být posouzeno jako jednání porušující dobré mravy.

3. Účastnice shodně tvrdily, že darovací smlouvou ze dne [datum] žalobkyně darovala žalované spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech, tímto úkonem se stala žalovaná vlastnicí spoluvlastnického podílu ve výši [anonymizováno] na předmětných nemovitostech. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odvolala tento dar. Odvolání daru bylo žalované doručeno. Tato shodná tvrzení soud vzal za svá skutková zjištění.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud dále provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

5. Darovací smlouvou ze dne [datum] darovala žalobkyně žalované spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech ve výši [anonymizováno] žalované, žalovaná tento dar přijala. (dle darovací smlouvy ze dne [datum] č.l. 6-7)

6. Dopisem ze dne [datum], který je adresovaný spoluvlastníkům nemovitosti, informovala žalovaná o tom, že již nadále nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví. Dle priority navrhla řešení, kdy bude spoluvlastnictví řešeno dohodou, předmětné nemovitosti připadnou do spoluvlastnictví pí. [příjmení], která ostatní spoluvlastníky vyplatí. Druhou možností je pak se dohodnou na ponechání nemovitosti k užívání pí. [příjmení], která bude platit zbývajícím spoluvlastníkům náhradu počítanou jako poměr odpovídající spoluvlastnickému podílu z obvyklého nájemného. Konečně pak třetí možností by byl společný prodej domu a následné rozdělení výtěžku. Při kterémkoliv z navržených řešení předpokládá, že bude dohodou řešeno i bydlení žalobkyně. Pokud by dohoda nalezena nebyla, obrátí se s žalobou na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví na soud. (dle dopisu ze dne [datum] č.l. 8)

7. Dopisem ze dne [datum], adresovaným žalované a nadepsaným jako dovolání daru ve věci darovaného domu [adresa], [ulice], [obec], byla žalovaná vyzvána k vydání daru, a to spoluvlastnického podílu ve výši [anonymizováno] na předmětných nemovitostech. Žalobkyně odvolala darování ve prospěch žalované ze dne [datum] z důvodu nevděku, neboť žalovaná jí přislíbila, že ji nechá v nemovitosti dožít, žádá nájmu, kterého nemá a pro své obtíže mít nemůže, v čemž spatřuje žalobkyně hrubé porušení dobrých mravů, když žalovaná nedodržela ujednaného, a zároveň žalobkyni neposkytuje potřebnou pomoc. (dle dopisu dne [datum] č.l. 11)

8. Předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalované co do podílu ve výši [anonymizováno], pí. [příjmení] co do podílu ve výši [anonymizováno], dále pak pí. [příjmení] co do podílu ve výši [anonymizováno], p. [celé jméno žalobkyně] a p. [příjmení] co do podílu ve výši [číslo]. Žalovaná a pí. [příjmení] krom darovací smlouvy nabyly svůj podíl z usnesení soudu ve věci projednání dědictví D 793/2000 (dle výpisu z katastru nemovitostí č.l. 37-38)

9. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně nyní žije v domě s pí. [příjmení]. S žalovanou naposledy mluvila před třemi roky, před rokem ji vyhodila z domu, že už není její dcera. Chodila za ní na 10 minut, tak jí řekla, ať už nechodí. Žalovaná po ní příspěvek na bydlení nechtěla, ale dceři psala dopis, že chce [částka]. Dříve jí žalovaná občas pomáhala, byli normální rodina, ale kvůli domu se rozkmotřili. Žalovaná začala s tím, že nemá peníze a chce dům prodat. To neříkala přímo jí, ale pí. [příjmení]. Od žalované za poslední tři roky žádnou pomoc nežádala, nic od ní nepotřebovala, se vším jí pomáhala pí. [příjmení]. [jméno] se o sebe nepostará, musí se o ni starat pí. [příjmení]. Před darováním jí nikdo nepomáhal, když chtěla pomoct od žalované, tak ta se vymlouvala. Potom jí dala dům a přestala s ní mluvit, protože byla prolhaná. Naposledy s ní mluvila, řekla jí, co chce říct u soudu a ona jí na to řekla, že stejně vyhraje. Byla u ní o Vánocích, přinesla jí hrníček s pokličkou, ten hned vyhodila. O darovací smlouvě nic nevěděla, říkali jí, že se bude mít dobře a že ji tam nechají dožít, jí přímo nic neříkal, ale obdarované se o tom bavily, takto slyšela. Chtěla by dům pro sebe, jak to bylo, když zemřel manžel. (dle výslechu žalobkyně při jednání dne [datum])

10. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že u zdejšího soudu probíhá řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem (sp.zn. 5 C 318/2019), které bylo zahájeno na základě žaloby podané žalovanou dne [datum].

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

12. Darovací smlouvou ze dne [datum] žalobkyně darovala žalované spoluvlastnický podíl ve výši [anonymizováno] na předmětných nemovitostech, na základě této smlouvy se žalovaná stala vlastnicí podílu ve výši [anonymizováno] na předmětných nemovitostech. Žalovaná nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvat, nabídla proto dopisem ze dne [datum] spoluvlastníkům předmětných nemovitostí možnosti řešení, a to v první řadě odkoupení nemovitosti pí. [příjmení], pokud by to nebylo možné, pak aby pí. [příjmení] hradila za užívání nemovitosti každému ze spoluvlastníků určitou částku za užívání nemovitostí nad rámec spoluvlastnického podílu, v poslední řadě pak navrhla společný prodej předmětných nemovitostí. Mezi spoluvlastníky nedošlo k dohodě o vypořádání spoluvlastnictví, proto se žalovaná obrátila se žalobou na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví na zdejší soud. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odvolala dar vůči žalované s poukazem na chování žalované, které hrubě porušuje dobré mravy, a které žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaná jí slíbila, že ji v domě nechá dožít, přitom činí kroky k prodeji předmětné nemovitosti, žádá po ní nájmu a neposkytuje jí potřebnou pomoc. Tento dopis byl žalované doručen. V předmětných nemovitostech žije žalobkyně spolu s pí. [příjmení] a její rodinou, pí [příjmení] o žalobkyni celodenně pečuje, neboť žalobkyně je s ohledem na svůj věk a zdravotní stav nemohoucí. Žalovaná po žalobkyni nikdy nechtěla příspěvek na bydlení, ale tento chtěla po pí. [příjmení]. Dříve jí žalovaná pomáhala, ale vymlouvala se. Nyní žalobkyně od žalované pomoc nepotřebuje, pomáhá jí pí. [příjmení]. Před rokem žalobkyně žalované sdělila, že už si nepřeje, aby ji navštěvovala. Žalovaná jí dala dárek k Vánocům, který ona hned vyhodila.

13. Soud neprovedl důkazy, které byly žalobkyní navrhovány ke skutečnosti, zda bylo mezi obdarovanými dohodnuto, že se žalobkyně nechá v domě dožít, tj. výslechy svědků [příjmení], [anonymizováno], [celé jméno žalobkyně] a [anonymizováno]. Tato skutečnost nebyla pro právní posouzení věci pro soud podstatná, proto nebylo nutné k ní provádět dokazování.

14. Ze strany žalované pak byly k důkazu navrženy listiny prokazující, že žalovaná v rámci darování nabyla toliko spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech toliko ve výši [anonymizováno], nikoliv [anonymizováno], jak bylo žalobou původně požadováno. S ohledem na připuštění změny žaloby usnesením č.j. 17 C 117/2020-34 ze dne 28. 7. 2020, které dne [datum] nabylo právní moci, nebylo nutné tyto listiny dále k důkazu provádět, neboť nebyly pro zjištění skutkového stavu třeba.

15. Po právní stránce soud ve věci postupoval dle následujících zákonných ustanovení: <i>16. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je ři není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 17. Jelikož se žalobkyně domáhá podanou žalobou určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, přičemž dospěl k závěru, že ano. Pokud by se žalobkyní tvrzené skutečnosti podařilo prokázat, pak by na žalobkyni za splnění všech okolností přešlo vlastnické právo k podílu žalované ve výši [anonymizováno] na předmětných nemovitostech, avšak bez akceptování tohoto stavu žalovanou by žalovaná byla nadále zapsána jako vlastník tohoto podílu v katastru nemovitostí. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně shledává naléhavý právní zájem na určení vlastnických či spoluvlastnických poměrů tam, kde prostřednictvím vydaného rozhodnutí má dojít k odstranění neshody mezi stavem skutečným a stavem evidovaným v katastru nemovitostí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 30 Cdo 3159/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2639/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4641/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4036/2013; všechna rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz, stejně jako další níže citovaná). Za té situace tedy žalobkyni na určení jejího vlastnického práva svědčí naléhavý právní zájem (shodně i rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 3 Odo 137/2002 ze dne 29. 4. 2002). <i>18. Podle § 2072 odst. 1 o.z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Dle odst. 2 tohoto ustanovení odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.</i> 19. V ustanovení § 2072 o. z. je upraven zvláštní způsob zániku darovacího vztahu jednostranným právním jednáním dárce. Okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje znaky uvedené v tomto ustanovení, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat. Tato povinnost přitom není závislá na tom, zda dárce uplatnil u soudu právo na vrácení daru. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp.zn. 33 Cdo 3001/2009)

20. Pokud by tedy žalovaná jednala tak, jak předpokládá § 2072 o.z., a žalobkyně by následně od darovací smlouvy jednostranným právním jednáním odstoupila a požadovala vydání daru, došlo by k zániku darovacího vztahu mezi účastnicemi, vlastnictví žalobkyně k předmětu daru by se obnovilo a žalovaná by se stala neoprávněnou držitelkou předmětných nemovitostí s povinností tyto nemovitosti žalobkyni zpět vydat. Nejedná se však o jakékoliv jednání žalované vůči žalobkyni ale pouze takové jednání, jímž obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil, navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů. Z pohledu zkoumání naplnění předpokladů pro vrácení daru je nad to nutné zkoumat pouze ta jednání ve vztahu k těm konkrétním skutečnostem, které dárce ve výzvě k vrácení daru obdarovanému vytkl a v nichž spatřuje zjevné porušení dobrých mravů, tedy důvod pro vrácení daru (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 1499/2005).

21. V daném případě bylo žalované žalobkyní vytýkáno, že: a) po žalobkyni, potažmo po pí. [příjmení] (jakožto osobě žalované blízké požaduje nájmu), a to ačkoliv se zavázala žalovanou nechat v předmětných nemovitostech dožít; b) činí kroky vedoucí k prodeji nemovitosti, a to ačkoliv se zavázala žalovanou nechat v předmětných nemovitostech dožít; c) neposkytuje žalobkyni potřebnou pomoc.

22. Pokud se týče bodu a), pak v řízení bylo prokázáno, že žalovaná po žalobkyni nikdy žádný příspěvek za bydlení v předmětných nemovitostech nežádala, což především potvrdila sama žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu. Příspěvek za užívání nemovitosti žalovaná žádala toliko po pí. [příjmení], která předmětnou nemovitost spolu se žalovanou a svou rodinou užívá, nikoliv po žalobkyni. Žalobkyně sama nevnímala tento požadavek žalované, jako požadavek vůči její osobě, byť to tak bylo zpočátku v rámci řízení tvrzeno. Z provedených důkazů je naopak zřejmé, že tento požadavek žalované směřoval výlučně vůči pí. [příjmení], jakožto spoluvlastnici předmětných nemovitostí, která je jako jediná ze spoluvlastníků užívá.

23. Tento nárok žalované přitom vychází ze zákona, stejně jako její požadavek na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Z postupu žalované je patrná její ochota o situaci nejenom ohledně předmětných nemovitostí, ale především ohledně bydlení žalobkyně s ostatními spoluvlastníky jednat, což je zřejmé z dopisu, který spoluvlastníkům zaslala. Nelze než uzavřít, že všechny žalovanou navrhované postupy, v tomto dopisu nastíněné, nelze z pohledu soudu považovat za rozporné s dobrými mravy, ba naopak žalovaná postupovala dle zákona a zcela v jeho mezích (k tomu srov. § 2991 a násl. o.z. pokud se týče užívání předmětných nemovitostí pí. [příjmení] – k tomu rovněž stanovisko Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. [číslo], dostupné na [webová adresa], § 1140 a násl. o.z. pokud se týče zrušení a vypořádání spoluvlastnictví). V rozsudku ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2248/2011, Nejvyšší soud odkázal na svůj rozsudek ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 942/2012, v němž přijal a odůvodnil závěr, že domáhat se ochrany ohroženého nebo porušeného subjektivního práva u soudu je - bez ohledu na výsledek řízení – legitimní jednání (což podpořil odkazem na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), takže v něm nelze bez dalšího spatřovat hrubé porušení dobrých mravů. Navázal tím na svá předchozí rozhodnutí, v nichž se zabýval otázkou naplněnosti skutkové podstaty ustanovení § 630 obč. zák. (srov. např. rozsudek ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Cdo 113/2006) a přijaté závěry aplikoval i při následném svém rozhodování (srov. např. rozsudek ze dne 26. 6. 2018 sp. zn. 33 Cdo 3370/2017); lze je proto označit za již ustálenou judikaturu dovolacího soudu (na čemž nic nemění skutečnost, že nejde o závěry vyslovené v rozhodnutí velkého senátu občanského a obchodního kolegia) (dle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 187/2019 ze dne 23. 4. 2019). Uplatnění práva žalované, a to jak práva na úhradu náhrady za užívání nemovitostí pí. [příjmení], jakož i podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to právě i s ohledem na chování žalované před podáním žaloby, tak dle soudu není jednáním v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná postupuje zákonem předvídaným způsobem a plně v mezích zákona. Nelze ani předesílat, jakým způsobem bude řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ukončeno, neboť ne každé řešení nastalé situace musí nutně vést k vystěhování žalobkyně z předmětné nemovitosti. Žalovaná sama v rámci dopisu ze dne [datum] avizovala, že by se ráda dohodla i nad situací žalobkyně, je tedy zřejmé, že jí situace žalobkyně není a nebyla lhostejná. I pokud by pak mělo dojít k prodeji předmětných nemovitostí (což je ostatně až poslední z možných způsobů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dle postupu předpokládaného zákonem), které jsou navíc dle tvrzení žalobkyně ve značně stavebnětechnicky podlomeném stavu, pak by zcela jistě bylo možno pro žalobkyni zajistit i nějaké jiné, vhodnější ubytování. Nad to by se žalovaná mohla zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem domáhat i bez ohledu na darovací smlouvu, neboť již před darováním byla spoluvlastnicí předmětných nemovitostí.

24. Pokud se pak bodu c) dle odst. 21 týče, pak žalobkyní bylo žalované vyčítáno, že jí neposkytuje dostatečnou pomoc. Jednak má soud za to, že takovéto ve skrze obecné konstatování, není dostatečně určité, neboť nelze uzavřít, v jakém konkrétním jednání žalované žalobkyně nevděk shledává, a tím pádem toto jednání nelze podrobit porovnání z hlediska rozporu s dobrými mravy. Z účastnického výslechu žalobkyně, v němž se k otázce pomoci ze strany žalované žalobkyně vyjadřovala, však vyplynulo, že sama žalobkyně dala žalované svým jednáním najevo, že žádné pomoci od ní nežádá, žádnou pomoc od ní nepotřebuje, a to zejména tím, že jí řekla, že si již nepřeje, aby ji navštěvovala. Za této situace by bylo možno jen těžko hodnotit obecně neposkytování pomoci ze strany žalované žalobkyni jakožto rozporné s dobrými mravy, když žádnou pomoc žalobkyně od žalované nežádá a jak sama uvedla, žádnou nepotřebuje.

25. Pro shrnutí pak soud konstatuje, že pokud se týče bodu a) odst. 21, pak v řízení bylo prokázáno, že žalované nikdy nechtěla po žalobkyni náhradu za užívání předmětných nemovitostí, k takovému jednání tedy nikdy nedošlo (blíže viz. odst. 22). Pokud se týče požadavku žalobkyně na úhradu příspěvku za bydlení po pí. [příjmení] dle bodu a) a dále bodu b) odst. 21, tedy že žalovaná činí kroky směřující k prodeji nemovitosti, pak má soud za to, že se jedná o výkon práva žalované, který ani za dané situace nelze posoudit jako jednání, které by bylo ve zjevném rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. odst. 23), stejně tak jako žalobkyní tvrzené neposkytování pomoci ze strany žalované (k tomu srov. odst. 24.).

26. Jelikož tedy soud neshledal, že by byť i jednu ze skutečností, pro něž žalobkyně požadovala po žalované vrácení daru, bylo možno posoudit jako jednání žalované vůči žalobkyni, které je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tedy nedošlo k platnému odstoupení od darovací smlouvy a výzvě k vrácení daru, proto se žalobkyně vlastníkem podílu na předmětných nemovitostech nestala a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 150 o.s.ř., když v řízení byla plně úspěšná žalovaná, žalobkyni by pak měla být uložena povinnost nahradit jí náklady řízení. S ohledem na věk žalobkyně a na její zdravotní stav, jakož i na rodinné vztahy mezi účastnicemi, pak soud uzavřel, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž je na místě náhradu nákladů řízení žalované nepřiznat. Nedopatřením pak při vyhlášení rozsudku byla zvolena špatná formulace výroku o nákladech řízení, když namísto správně uvedené (viz výrok II.) soud zvolil formulaci, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tedy neodpovídající dikci ustanovení § 150 o.s.ř., což soud v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, jakož i v protokolu o vyhlášení rozsudku, ve smyslu § 164 odst. 1 o.s.ř. jako zjevnou nesprávnost opravil.