17 C 122/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 199,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 850,44 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 066,96 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 119,06 Kč, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 199,56 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 6 199,56 Kč od [datum] do [datum] zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 050 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 066,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 119,06 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 199,56 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 6 199,56 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobce (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, obsažené na další straně smlouvy. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení žalovanou poskytnutých informací, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka. Na základě odborného posouzení dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 splátkách po 300 Kč týdně, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na pohledávku uhradil pouze částku 9 350 Kč, která byla použita ve výši 3 800,44 Kč na jistinu, 1 400 Kč na úrok, 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a 2 149,56 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ode dne [datum] (následující po dni, kdy měla být pohledávka žalovaným dle smlouvy uhrazena) byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, zároveň pak má žalovaný povinnost hradit i nadále smluvní úrok ve sjednané výši z dlužné jistiny, jakož i úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. K tomuto dni činila pohledávka za žalovaným částku 8 050 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 6 199,56 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 850,44 Kč, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 066,96 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 6 119,06 Kč. I po postoupení žalobkyně úročí dlužnou jistinu smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně, jakož i úrokem z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný požadoval dne [datum] po právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku ve výši 10 000 Kč. K ověření totožnosti předložil svůj občanský průkaz. Dále uvedl, že žije v nájmu, předložil nájemní smlouvu a SIPO. Je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako provozní-barman, jeho mzda činí 15 000 Kč, předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Uvedl, že se o nájem a inkaso dělí se svou přítelkyní, přičemž nájem činí 10 000 Kč, výdaje domácnosti uvedl ve výši 5 000 Kč. Krom toho hradí zápůjčku u jiné společnosti, a to v částce 1 350 Kč. Jako další výdaje uvedl výdaje na telefon ve výši 300 Kč. Téhož dne byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, tento se jí žalovaný zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy 17 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který mu byl dne [datum] odeslán. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu.

5. Po právní stránce postupoval soud dle následujících ustanovení: <i>6. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy k tomuto dni na žalobkyni přešla předmětná pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne [datum], který byl žalovanému dne [datum] odeslán. <i>8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>9. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.</i> <i>10. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak</i> <i>11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 13. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi účastníky probíhala jednání o uzavření smlouvy o zápůjčce. V souvislosti s tím měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Spotřebitelský úvěr tak měla žalovanému poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného zjistila výši jeho příjmů, tuto dle předložených listin ověřila. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě zjištěných údajů dospěla k nesprávnému závěru ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet. Příjem žalovaného činil 15 000 Kč, jeho výdaje, jak byly vypočteny, činily 11 650 Kč. Splátka, kterou měl žalovaný žalobkyni hradit, pak činila 1 200 Kč měsíčně. Za této situace je zjevné, že hradit zápůjčku bylo pro žalovaného minimálně obtížné, čehož si právní předchůdkyně žalobkyně musela a hlavně měla být vědoma. Žalobkyně se rovněž ani nezabývala tím, zda se o výdaje na bydlení žalovaný skutečně dělí se svou přítelkyní, neboť pokud by tomu tak nebylo, pak by žalovanému nezbývaly žádné volné prostředky. Co pro právní předchůdkyni žalobkyně mohlo být rovněž alarmující je i zápůjčka žalovaného u jiné společnosti. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně tak nepostupovala s péčí řádného hospodáře tak, jak jí zákon o spotřebitelském úvěru ukládá. Soud tak posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy; a rozhodnutí SDEU C [číslo] ve věci OPR-Finance).

14. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč z neplatné smlouvy o úvěru, čímž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ke dni podání žaloby co do částky jistiny ve výši 6 199,56 Kč, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by před zasláním oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný k vrácení poskytnutého plnění vyzýván (a při jednání nepřítomnou žalobkyně nebylo možno ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučit), je třeba za doručení výzvy považovat až okamžik doručení oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Soud pak vychází z toho, že nejpozději do 7 dnů byla tato výzva žalovanému doručena. V souladu s § 1958 o.z. tak byl žalovaný povinen plnit dne [datum], avšak neučinil tak, ode dne [datum] je žalovaný ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky 6 199,56 Kč právo na úrok z prodlení ode dne [datum], a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku)

15. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 1 850,44 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 066,96 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 119,06 Kč, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 199,56 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 6 199,56 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž žalobkyně své nároky na zaplacení poplatků, úroků a splatnosti a na to navazujícího úroku z prodlení odvíjela (výrok II. rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu/neúspěchu je u účastníků i s ohledem na výši zamítnutého příslušenství téměř totožný.