17 C 128/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 230 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit jí částku 230 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 230 000 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 53 702,98 Kč, k rukám zástupkyně žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zaplacení částky 230 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 15. 8. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 30. 1. 2019 uzavřena kupní smlouva, předmětem koupě byl [značka automobilu], rok výroby [rok], [registrační značka] (dále jen„ automobil“). Kupní cena byla sjednána ve výši 230 000 Kč, byla uhrazena v plné výši při uzavření kupní smlouvy. Byť žalovaný prohlásil, že je automobil bez závad, i při uzavírání kupní smlouvy žalovanou ujišťoval, že je auto v bezvadném stavu, zjistila žalobkyně po jeho převzetí a po výskytu vad (nefunkční klimatizace, nesprávně namontovaná kapota, na jedné straně nalomené zavírání, chybějící kryt a držák motoru), že byl automobil v roce 2018 havarovaný, výše škody činila 210 153 Kč. Vzhledem k výši škody a sjednané kupní ceně je tak zřejmé, že se jednalo o velmi vážné poškození automobilu. To, že byl automobil havarovaný, žalovaný žalobkyni zamlčel, na tuto závažnou vadu ji neupozornil, čímž podstatným způsobem porušil kupní smlouvu, neboť pokud by žalobkyně věděla, že byl automobil havarovaný, nikdy by si ho nezakoupila. Jedná se o skryté vady, které se začaly objevovat až postupem času. Žalobkyně je přesvědčena, že o tom, že byl automobil havarovaný, žalovaný věděl, i když v době havárie nebyl vlastníkem. Vady žalobkyně zjistila a žalovanému vytkla ve lhůtě 6 měsíců od okamžiku převzetí automobilu. Žalobkyně proto využila svého práva a od kupní smlouvy dne 26. 6. 2020 písemně odstoupila a zároveň žádala žalovaného o vrácení kupní ceny ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení odstoupení. Písemné odstoupení bylo žalovanému doručeno dne 8. 7. 2020. Žalovaného vyzývala i prostřednictvím právní zástupkyně dopisem, který mu byl doručen dne 4. 8. 2020, lhůta k zaplacení uplynula dnem 14. 8. 2020. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že automobil po jeho koupi v zimním období nevyužívala, po započetí jeho užívání zjistila, že nefunguje klimatizace, kterou si žalovaná chtěla na počátku letních měsíců zapnout, je nesprávně namontovaná kapota automobilu a na jedné straně je nalomené zavírání ze spodu automobilu a použité šrouby nejsou stejné, chybí kryt motoru a držák na kapotu vozidla a je špatné ložisko a spadlý drát z brzd. Toto je patrné z dokladů o prohlídkách a servisu vozidla. Na základě popsaných závad dospěla žalobkyně k závěru, že auto bylo bourané, což bylo zjištěno výpisem ze systému Cebia.

2. Žalovaný s nárokem uplatněným v žalobě nesouhlasí, považuje jej za nedůvodný. Žalovaný tvrdí, že žalobkyní nebyly vady vytčeny včas, proto by neměl být soudem uznán nárok na odstoupení od smlouvy. Poukazoval rovněž na to, že se o odstoupení od smlouvy žalovaný dozvěděl zvláštní formou, při jednání dne 21. 6. 2021 uvedl, že mu bylo odstoupení od smlouvy vhozeno do domovní schránky, do doby jeho vhození nevěděl o tom, že má automobil nějaké závady. Automobil je navíc žalovanou dále provozován, není v depozitu, je zaparkován před domem žalobkyně. Automobil tak svými vlastnostmi už neodpovídá tomu, jak byl prodáván, zejména pokud se počtu najetých kilometrů týče. V rámci závěrečné řeči žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně provedla volbu práva již před odstoupením od smlouvy, kdy po žalovaném požadovala slevu z kupní ceny.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 30. 12. 2019 uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej automobilu, při uzavření smlouvy žalovaný od žalobkyně převzal sjednanou kupní cenu ve výši 230 000 Kč. Z těchto shodných tvrzení účastníků pak soud vycházel jako ze svých skutkových zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Ke zjištění skutkového stavu pak soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

5. V rámci kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 30. 12. 2019 žalobkyně prohlásila, že se s motorovým vozidlem a jeho stavem seznámila a že byla upozorněna na všechny závady, které jsou prodávajícímu známy, dále prohlásila, že automobil převzala. V rámci seznamu závad bylo uvedeno, že je automobil bez závad. Smlouva měla nabýt účinnosti dnem jejího podpisu oběma účastníky. (dle kupní smlouvy na č.l. 10)

6. V dopise ze dne 26. 6. 2020 žalobkyně uvedla, že odstupuje od kupní smlouvy o prodeji automobilu uzavřené dne 30. 12. 2019, neboť na automobilu byly zjištěny závady, které jí nebyly oznámeny, a po hlubším pátrání bylo zjištěno, že na vozidle byla způsobena totální havárie. Automobil měl být žalovanému vrácen po připsání částky 230 000 Kč na účet žalobkyně. (dle odstoupení č.l. 11)

7. Dopis žalobkyně ze dne 26. 6. 2020 byl žalovanému zaslán téhož dne. (dle podacího lístku č.l. 13 p.v.)

8. Výzvou ze dne 3. 8. 2020 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k vrácení kupní ceny před podáním žaloby, a to do 10 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy. (dle výzvy č.l. 12)

9. Výzva zástupkyně žalobkyně byla žalovanému odeslána dne 3. 8. 2020, doručena mu byla dne 4. 8. 2020 (dle podacího lístku č.l. 13 p.v. a informací k zásilce č.l. 14)

10. V květnu 2018 došlo na vozidle k tzv. ekonomické totální havárii, tj. škoda na vozidle, při které je dle kalkulace pojišťovny oprava vozidla neekonomická, výše škody činila 210 153 Kč. Stav tachometru v době vzniku škody činil 38 000 km. Přístup do systému Cebia žalobkyně získala dne 15. 6. 2020 (dle výpisu ze systému Cebia č.l. 21-22)

11. Dne 7. 7. 2020 žalobkyně předala automobil k jeho kontrole po koupi servisu [anonymizována dvě slova] v [obec]. Stav tachometru v té době činil 51 357 km. Bylo zjištěno, že nesedí podběhy, není kryt pod motorem, je třeba dobít akumulátor. Servisem byla vystavena faktura znějící na částku 971 Kč (dle zakázkového listu č.l. 40 a daňového dokladu č.l. 41)

12. Dne 20. 1. 2021 byla žalobkyně s automobilem v servisu na servisní prohlídce, stav tachometru činil 54 263 km, za servis bylo žalobkyní uhrazeno 6 591 Kč (dle zakázkového listu č.l. 44 a daňového dokladu č.l. 45-46)

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

14. Mezi účastníky byla dne 30. 12. 2019 uzavřena dohoda, na jejímž základě na žalobkyni přešlo s účinností k témuž dni vlastnické právo k automobilu. Při uzavření dohody žalobkyně uhradila žalovanému sjednanou kupní cenu ve výši 230 000 Kč oproti převzetí automobilu. Počet ujetých km činil ke dni uzavření dohody 49 000 km. Dne 15. 6. 2020 si žalobkyně zřídila přístup do systému Cebia, z nějž bylo zjištěno, že automobil byl v roce 2018 havarovaný, jednalo se o ekonomickou totální havárii, škoda na vozidle činila 210 153 Kč. Dne 26. 6. 2020 žalobkyně zaslala žalovanému dopis datovaný týmž den, označeným jako odstoupení od smlouvy, v jehož rámci uvedla, že odstupuje od kupní smlouvy uzavřené dne 30. 12. 2019, jako důvod odstoupení uvedla zjištěné závady na automobilu, z nichž bylo zjištěno, že na vozidle byla způsobena totální havárie. Tento dopis byl žalovanému zaslán dne 26. 6. 2020. Dne 7. 7. 2020 předala žalobkyně vozidlo k servisu, v té době byl stav tachometru 51 357 km, dne 20. 1. 2021 pak 54 263 km.

15. Účastníky další navržené důkazy (výslechy účastníků, výslechy svědků [celé jméno žalovaného], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], SMS komunikací, technickým průkazem a zelenou kartou k automobilu, výpisy ze systému Cebia a znaleckými posudky) nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny, neboť pro právní posouzení věci (viz. dále) byl skutkový stav provedeným dokazováním zjištěn dostatečně.

16. Po právní stránce soud ve věci postupoval dle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“): <i>17. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.</i> <i>18. Podle § 2104 o. z. kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství.</i> <i>19. Podle § 2082 odst. 1 věta prvá o. z. na kupujícího přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva.</i> <i>20. Podle § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstoupení od smlouvy. Podle odst. 2 tohoto ustanovení kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná.</i> <i>21. Podle § 2111 o. z. neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.</i> <i>22. Podle § 2112 odst. 1 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Dle odst. 2 tohoto ustanovení soud k účinkům podle odstavce 1 přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.</i> <i>23. Podle § 2110 věta prvá o. z. kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel</i> 24. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě automobilu, přičemž ke dni podpisu této smlouvy na žalobkyni přešlo vlastnické právo k automobilu, a tedy i nebezpečí škody na věci (k tomu srov. § 2082 odst. 1 o. z.). Od této chvíle mohla žalobkyně s automobilem plně disponovat, neboť prohlásila, že automobil ke dni podpisu kupní smlouvy převzala. Následně pak žalobkyně zjistila vady automobilu, primárně se dle tvrzení žalobkyně jednalo o nefunkční klimatizaci, chybějící kryt motoru a držák kapoty, nesprávně namontovanou kapotu automobilu a na jedné straně nalomené zavírání a odlišnost použitých šroubů, dále špatné ložisko a spadlý drát z brzd. To ji vedlo k závěru, že automobil byl bouraný, což zjistila z výpisu ze systému, k němuž si zřídila přístup dne 15. 6. 2020. Lze tak uzavřít, že žalobkyně to, že byl automobil bouraný, zjistila až dne 15. 6. 2020. Pokud se však týče prvně žalobkyní zjištěných vad, zejména pak nefunkční klimatizace, chybějícího krytu motoru a držáku kapoty, jakož i jejího nesprávného namontování, je soud přesvědčen o tom, že se jedná o vady zjevné, které žalobkyně mohla zjistit buď při převzetí automobilu, či bez zbytečného odkladu po převzetí automobilu, kdy žalobkyně mohla a měla provést důkladnější prohlídku automobilu. Pokud bychom tedy vycházeli z postupu žalobkyně, tedy že teprve zjištění těchto vad žalobkyni vedlo k podezření na havárii automobilu, pak žalobkyně měla a mohla zjistit, že automobil byl havarovaný podstatně dříve, resp. téměř ihned po převzetí vozidla.

25. Soud tak má za to, že žalobkyně mohla při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit vytýkané vady automobilu již po jeho převzetí, avšak neučinila tak, neoznámila tak vadu věci žalovanému včas, proto jí právo na odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2111 o. z. nepřísluší. Nad to se lze přiklonit i k argumentaci žalovaného, dle něhož tím, že žalobkyně automobil užívá, což je zřejmé z počtu najetých km a jeho dalšího navyšování (při podpisu smlouvy 49 000 km, při servisu dne 7. 7. 2020 51 357 km a dne 20. 1. 2021 54 263 km), již žalovanému nemůže být automobil vrácen ve stavu, v jakém žalobkyně automobil obdržela.

26. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl bez toho, aby se zabýval tím, zda byly vady automobilu žalovanému známy ve smyslu § 2112 odst. 2 o. z., neboť předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně vyplývající z odstoupení od smlouvy, na nějž však žalobkyně dle názoru soudu právo pozbyla. Zachována jí však mohla zůstat případně jiná práva z odpovědnosti žalovaného za vady, která však nebyla v rámci soudního řízení uplatněna, soud se jimi tudíž zabývat nemohl.

27. Pokud se pak týče tvrzení žalovaného stran již dříve před odstoupením od smlouvy provedené volby práva, pak těmito tvrzeními se soud nezabýval, neboť byly uplatněny v rozporu s § 118b odst. 1 o.s.ř. až po lhůtě 30 dnů poskytnuté účastníkům k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání při jednání dne 26. 8. 2021.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 702,98 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 230 000 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 610 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 392,63 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 6. 2021 náhrada 464,21 Kč za 44 ujetých km v částce 264,21 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 8. 2021 náhrada 464,21 Kč za 44 ujetých km v částce 264,21 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 10. 2021 náhrada 464,21 Kč za 44 ujetých km v částce 264,21 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 382,63 Kč ve výši 9 320,35 Kč. Nad rámec přiznané náhrady nákladů řízení žalovaný požadoval dále náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu a náhradu hotových výdajů s tím spojených (cestovného a náhradu za ztrátu času). V tomto směru žalovanému nebylo vyhověno, neboť tento úkon je zahrnut v úkonu převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za nějž byla žalovanému náhrada přiznána, přičemž s ohledem na rozsah spisového materiálu soud neshledal podmínky pro přiznání náhrady nákladů za tento úkon, jako úkon samostatný (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1176/2015 ze dne 8. 9. 2015). Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 3 dnů, místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalovaného.