17 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 930 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 930 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 890,85 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 659,18 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do datum zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 930 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 659,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 890,85 Kč, úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobce (společností právnická osoba, IČO) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, obsažené na další straně smlouvy. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona číslo o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení žalovanou poskytnutých informací, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka. Na základě odborného posouzení dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 splátkách po 360 Kč týdně, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na pohledávku uhradil pouze částku 2 950 Kč, která byla použita ve výši 1 680 Kč na úrok, 537,92 Kč na poplatek za administrativní činnost a 732,08 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Ode dne datum (následující po dni, kdy měla být pohledávka žalovaným dle smlouvy uhrazena) byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, zároveň pak má žalovaný povinnost hradit i nadále smluvní úrok ve sjednané výši z dlužné jistiny, jakož i úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. K tomuto dni činila pohledávka za žalovaným částku 17 930 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 067,92 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 862,08 Kč, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 659,18 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 7 890,85 Kč. I po postoupení žalobkyně úročí dlužnou jistinu smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně, jakož i úrokem z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud k projednání věci nařídil na datum jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Při jednání soud k důkazu provedl následující listiny, z nichž zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem v celkové výši 8 880 Kč (1 680 Kč za úrok, 2 400 Kč za administrativní činnost, 4 800 Kč za hotovostní inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že částku 12 000 Kč převzal při podpisu smlouvy. (dle smlouvy o půjčce ze dne datum).

6. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala ze skutečností, které jí sdělil žalovaný při vyplňování karty zákazníka. V rámci této karty žalovaný uvedl, že bydlí ve nájemním bydlení, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou, jeho příjem činí 27 700 Kč. Toto bylo ověřeno z výplatní pásky, pracovní smlouvy a výpisu z účtu. Výdaje na bydlení uvedl ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč a spoření/pojištění ve výši 375 Kč (dle karty zákazníka ze dne datum)

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne, který byl žalovanému dne datum odeslán. V rámci oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů ode dne data doručení tohoto oznámení. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a doklad o jeho odeslání).

8. Po právní stránce postupoval soud dle následujících ustanovení:

9. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kdy k tomuto dni na žalobkyni přešla předmětná pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne datum, který byl žalovanému dne datum odeslán.

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

13. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak 14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi účastníky probíhala jednání o uzavření smlouvy o zápůjčce. V souvislosti s tím měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Spotřebitelský úvěr tak měla žalovanému poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného zjistila výši jeho příjmů, tuto dle předložených listin ověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně se však z pohledu soudu nedostatečně zajímala o výdaje žalovaného, zejména pokud se jeho výdajů na bydlení týče, neboť pokud žalovaný uváděl nájemné a inkaso ve výši 2 000 Kč, pohybuje se tato částka pod průměrem nájemného bydlení.

17. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek ze dne 24. 3. 2010, sp.zn. 21 Cdo 4314/2008).

18. K tomu, aby žalobkyně mohla být ve věci plně úspěšná, musela by především tvrdit a potažmo prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti, uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně zkoumat schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru však neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když neprokázala, že by dostatečně zkoumala nejenom příjmy, ale i výdaje žalovaného, proto soud posoudil předmětné smlouvy o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy). Pokud by se žalobkyně k jednání dostavila, bylo by jí dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu shora uvedeném, avšak tohoto dobrodiní se žalobkyně svou neúčastí u jednání vzdala. (viz. předchozí odstavec)

19. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč z neplatné smlouvy o zápůjčce, čímž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ke dni podání žaloby co do částky jistiny ve výši 12 000 Kč, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by před zasláním oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný k vrácení poskytnutého plnění vyzýván (a při jednání nepřítomnou žalobkyně nebylo možno ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučit), je třeba za doručení výzvy považovat až okamžik doručení oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne datum. Soud pak vychází z toho, že nejpozději do 7 dnů byla tato výzva žalovanému doručena. V souladu s § 1958 o.z. tak byl žalovaný povinen plnit dne datum, avšak neučinil tak, ode dne datum je žalovaný ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky 12 000 Kč právo na úrok z prodlení ode dne datum, a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku)

20. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky do částky 5 930 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 890,85 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 659,18 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do datum, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž žalobkyně své nároky na zaplacení poplatků, úroků a splatnosti a na to navazujícího úroku z prodlení odvíjela (výrok II. rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu/neúspěchu je u účastníků i s ohledem na výši zamítnutého příslušenství téměř totožný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.