17 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 930 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 930 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 890,85 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 659,18 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 930 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 659,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 890,85 Kč, úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobce (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, obsažené na další straně smlouvy. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení žalovanou poskytnutých informací, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka. Na základě odborného posouzení dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 splátkách po 360 Kč týdně, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na pohledávku uhradil pouze částku 2 950 Kč, která byla použita ve výši 1 680 Kč na úrok, 537,92 Kč na poplatek za administrativní činnost a 732,08 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ode dne [datum] (následující po dni, kdy měla být pohledávka žalovaným dle smlouvy uhrazena) byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, zároveň pak má žalovaný povinnost hradit i nadále smluvní úrok ve sjednané výši z dlužné jistiny, jakož i úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. K tomuto dni činila pohledávka za žalovaným částku 17 930 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 067,92 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 862,08 Kč, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 659,18 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 7 890,85 Kč. I po postoupení žalobkyně úročí dlužnou jistinu smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně, jakož i úrokem z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud k projednání věci nařídil na [datum] jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti; žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Při jednání soud k důkazu provedl následující listiny, z nichž zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem v celkové výši 8 880 Kč (1 680 Kč za úrok, 2 400 Kč za administrativní činnost, 4 800 Kč za hotovostní inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že částku 12 000 Kč převzal při podpisu smlouvy. (dle smlouvy o půjčce ze dne [datum]).

6. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala ze skutečností, které jí sdělil žalovaný při vyplňování karty zákazníka. V rámci této karty žalovaný uvedl, že bydlí ve nájemním bydlení, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou, jeho příjem činí 27 700 Kč. Toto bylo ověřeno z výplatní pásky, pracovní smlouvy a výpisu z účtu. Výdaje na bydlení uvedl ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč a spoření/pojištění ve výši 375 Kč (dle karty zákazníka ze dne [datum])

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne, který byl žalovanému dne [datum] odeslán. V rámci oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do 10 dnů ode dne data doručení tohoto oznámení. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a doklad o jeho odeslání).

8. Po právní stránce postupoval soud dle následujících ustanovení: <i>9. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy k tomuto dni na žalobkyni přešla předmětná pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne [datum], který byl žalovanému dne [datum] odeslán. <i>11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>12. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.</i> <i>13. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak</i> <i>14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 16. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi účastníky probíhala jednání o uzavření smlouvy o zápůjčce. V souvislosti s tím měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Spotřebitelský úvěr tak měla žalovanému poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného zjistila výši jeho příjmů, tuto dle předložených listin ověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně se však z pohledu soudu nedostatečně zajímala o výdaje žalovaného, zejména pokud se jeho výdajů na bydlení týče, neboť pokud žalovaný uváděl nájemné a inkaso ve výši 2 000 Kč, pohybuje se tato částka pod průměrem nájemného bydlení.

17. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek ze dne 24. 3. 2010, sp.zn. 21 Cdo 4314/2008).

18. K tomu, aby žalobkyně mohla být ve věci plně úspěšná, musela by především tvrdit a potažmo prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti, uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně zkoumat schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru však neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když neprokázala, že by dostatečně zkoumala nejenom příjmy, ale i výdaje žalovaného, proto soud posoudil předmětné smlouvy o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy). Pokud by se žalobkyně k jednání dostavila, bylo by jí dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu shora uvedeném, avšak tohoto dobrodiní se žalobkyně svou neúčastí u jednání vzdala. (viz. předchozí odstavec)

19. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč z neplatné smlouvy o zápůjčce, čímž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ke dni podání žaloby co do částky jistiny ve výši 12 000 Kč, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by před zasláním oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný k vrácení poskytnutého plnění vyzýván (a při jednání nepřítomnou žalobkyně nebylo možno ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučit), je třeba za doručení výzvy považovat až okamžik doručení oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Soud pak vychází z toho, že nejpozději do 7 dnů byla tato výzva žalovanému doručena. V souladu s § 1958 o.z. tak byl žalovaný povinen plnit dne [datum], avšak neučinil tak, ode dne [datum] je žalovaný ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky 12 000 Kč právo na úrok z prodlení ode dne [datum], a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku)

20. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky do částky 5 930 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 890,85 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 659,18 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž žalobkyně své nároky na zaplacení poplatků, úroků a splatnosti a na to navazujícího úroku z prodlení odvíjela (výrok II. rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu/neúspěchu je u účastníků i s ohledem na výši zamítnutého příslušenství téměř totožný.