17 C 180/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], se zamítá.

III. Zástupkyně žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za zmařené jednání, které mělo proběhnout dne [datum], ve výši 2 435,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15 771,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

3. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že že v katastru nemovitostí je pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsán ve vlastnictví žalované, nabývacím titulem je smlouva darovací ze dne [datum]. Dále mezi účastnicemi není sporné, že z účtu žalobkyně byla ve prospěch účtu žalované zaslána dne [datum] částka 776 400 Kč. Ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak soud z těchto skutečností vycházel jako ze svých skutkových zjištění.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud dále provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

5. Smlouvou darovací, podepsanou dne [datum], měla žalobkyně darovat předmětné nemovitosti žalované, která tento dar přijala do svého vlastnictví. Podpis obou účastnic na této listině je notářsky ověřen. Na straně, kde jsou podpisy účastnic, je mj. uvedeno, že jedno vyhotovení smlouvy bude předáno katastrálnímu úřadu za účelem provedení vkladu práva vlastnického a že smluvní strany žádají příslušné katastrální pracoviště, aby dle této smlouvy provedl změny na příslušných listech vlastnictví. (dle darovací smlouvy č.l. 6-7)

6. Dne [datum] podala žalobkyně trestní oznámení na žalovanou, kdy mj. uvedla, že jí žalovaná nabídla, že se o ni bude starat, neboť měla různá lékařská vyšetření. Za poslední rok 2021 byla několikrát v nemocnici, vždy si ji tam nechají na 2-3 dny. [příjmení] nemocnice si nebrala svoji platební kartu, ta zůstala v bytě, kam má přístup jedině žalovaná. Domnívá se, že žalovaná vstoupila do jejího bytu, sebrala jí platební kartu, neoprávněně odčerpala částku 800 000 Kč a poté platební kartu opět vrátila. Následně její právní zástupce zjistil, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalované, a to na základě darovací smlouvy. Tuto nemovitost ale žalobkyně nikdy nikomu nedarovala. (dle protokolu č.l. 9-10) [Anonymizovaný odstavec.]

8. Dle výpisu z knihy notářky došlo k ověření podpisů účastnic dne [datum] (dle kopie knihy č.l. 71-74)

9. Dne [datum] zadala žalobkyně příkaz k úhradě částky 776 400 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] se splatností dne [datum] (dle příkazu k úhradě založeného v přílohách)

10. K notářce přišla žalobkyně s dotazem ohledně závěti a vydědění. Poté, co měla závěť a vydědění pro žalobkyni připravenu, žalobkyně přišla s tím, že to chce jinak. Přišla [datum], to u ní byla podruhé a řekla, jak si to pomyslela, jak to chce. Notářka následně dle jejího přání tyto listiny změnila, [datum] přišla žalobkyně znovu, s listinami souhlasila a došlo k sepisu závěti a listiny o vydědění, která byla součástí této závěti. Žalobkyně k ní původně chodila se žalovanou, při sepisu závěti jedná ale jen se sepisující osobou, bez přítomnosti dalších osob. Pokud se týče darovací smlouvy, tak je jí známo, že se žalobkyně dostavila do její kanceláře a domáhala se jejího zrušení. Tajemnice poté zjistila, že proběhlo ověřování podpisů. Notářka u toho osobně nebyla, dělali to její zaměstnanci. Nebyla přítomna žádnému hovoru mezi účastnicemi ohledně darování či nájmu. Nepamatuje si, kdo sepis závěti objednával, závěti dopředu neposílá, nevzpomíná si, kdo za závěť platil. Pokud by měla pochybnost o tom, že žalobkyně nemá zachovány rozpoznávací schopnosti, pak by závěť odmítla sepsat, jak to již několikrát učinila. U vydědění jsou navíc na pořizovatele kladeny vyšší nároky, ani v té souvislosti se jí nezdálo, že by žalobkyně nebyla přesvědčena o tom, že tento úkon učinit nechce. Darovací smlouvu svědkyně nesepisovala, žádné právní služby v této věci účastnicím neposkytovala. (dle výslechu Mgr. [jméno] [příjmení] při jednání dne [datum])

11. Svědkyně [příjmení] coby tajemnice notářky uvedla, že si na ověřování podpisů účastnic vzpomíná. Toto proběhlo v době lockdownu, kdy ověřovali pouze přes okénko. Šla k okénku, účastnice přijely, vzala si jejich občanské průkazy a šla jejich nacionále zapsat do knihy. Listiny obě podepisovaly před ní. Pamatuje si, že žalovaná vytahovala z auta kabáty. Žádný dialog mezi účastnicemi si nevybavuje. Zda žalobkyně měla možnost si smlouvu přečíst, si nevybavuje. O jakou listinu se jedná, je patrné z ověřovací knihy, to vyplnila až poté, co se jí obě účastnice do knihy podepsaly, technicky to jinak nešlo. Žalobkyně na ni nepůsobila tak, že by byla zmatená. Smlouvu si přinesly s sebou, neví, zda byla sešitá. Nepamatuje si, kdo podpis k ověření platil. O tom, o jakou listinu se jednalo, ví, protože si to přečetla v knize. (dle výslechu [jméno] [příjmení] při jednání dne [datum]) [Anonymizovaný odstavec.]

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

14. Na základě darovací smlouvy datované dne [datum] byla žalovaná zapsána jako vlastnice předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí. V rámci darovací smlouvy bal na poslední stránce před podpisy účastnic uvedena informace o tom, že bude jedno vyhotovení smlouvy předání katastrálnímu úřadu za účelem provedení vkladu vlastnického práva, s tím, že smluvní strany žádají příslušné katastrální pracoviště, aby dle této smlouvy provedl změny na příslušných listech vlastnictví. Podpisy na darovací smlouvě byly ověřeny dne [datum] v kanceláři notářky Mgr. [jméno] [příjmení] tzv. u okénka pracovnicí notářské kanceláře, svědkyní [příjmení]. Ta uvedla, že si nejprve vzala od účastnic doklady totožnosti, tyto šla zapsat do kanceláře, následně před ní účastnice listiny podepsaly. V rámci účastnické výpovědi žalobkyně sice uváděla, že byla nucena listiny podepsat, žádná forma donucení k podpisu listin však z výslechu svědkyně [příjmení] nevyplynula, na svědkyni žalobkyně nepůsobila zmateně. Následně se žalobkyně informovala u notářky [příjmení] na otázku sepsání závěti a listiny o vydědění, tyto nakonec u notářky sepsala. V průběhu sepisu těchto listin se žalobkyně notářce jevila tak, že má plně zachovány své rozpoznávací schopnosti.

15. Dne [datum] podala žalobkyně na žalovanou trestní oznámení, trestní řízení bylo ukončeno odložením věci s tím, že nejde o podezření z trestného činu. Žalobkyně žalovanou vinila z toho, že za použití platební karty žalobkyně odcizila peníze v celkové hodnotě 800 000 Kč a že dále v této době provedla převod předmětných nemovitostí na svou osobu bez toho, aby darovací smlouvu žalobkyně podepsala. Policejní orgán dospěl k závěru, že v době hospitalizace žalobkyně nedošlo k neoprávněnému čerpání z jejího účtu a pokud se týče převodu nemovitostí, pak k podpisu smlouvy došlo u okénka notářky dobrovolně. V rámci účastnické výpovědi pak žalobkyně uvedla, že částku 800 000 Kč žalované poskytla, aby jí zařídila bydlení.

16. Soud neprovedl důkaz navrhovaný žalobkyní, a to výslech jejího syna, který se měl vyjádřit k tomu, jaké měl a má vztahy se žalobkyní, měl vyvrátit tvrzení uvedená ve vyjádření žalované, neboť skutečnosti, k jejichž prokázání měl jeho výslech směřovat, nejsou pro rozhodnutí soudu v této věci podstatné. Provedení tohoto důkazu by tak bylo nadbytečné. Provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn pro právní posouzení věci dostatečně.

17. Nejprve se soud zabýval primární argumentací žalobkyně, tedy že darovací smlouva, kterou účastníce uzavřely, je pro omyl na straně žalobkyně neplatná. V té souvislosti soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: <i>18. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.</i> <i>19. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.</i> 20. Omyl je založen na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání a jeho důsledkem je rozdíl mezi právními následky, které účastník svým jednáním zamýšlel vyvolat, a právními následky, které jeho jednání ve skutečnosti působí. V daném případě měl omyl žalobkyně spočívat v tom, že byla žalovanou přesvědčena, že listina, na níž připojuje svůj podpis, je smlouvou o nájmu, ačkoliv to ve skutečnosti byla smlouva darovací. Lze uzavřít, že omyl je ve smyslu § 583 podstatný, pokud se týká kterékoli skutečnosti rozhodné pro provedení právního jednání. O tuto situaci jde tehdy, pokud by znalost skutečného stavu věci vedla účastníka k tomu, že by dané právní jednání neprovedl vůbec anebo by je provedl za podstatně odlišných podmínek ([příjmení], Jiří. § 583 (Podstatný omyl). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. [číslo], marg. [číslo]) Bylo-li by tedy tvrzení žalobkyně prokázáno, jednalo by se o omyl o rozhodující skutečnosti, a pokud by žalobkyně byla v tento omyl uvedena žalovanou, bylo by právní jednání k námitce žalobkyně neplatné.

21. K tomu, aby žalobkyně mohla být se svou žalobou úspěšná, bylo třeba, aby prokázala, že při uzavírání smlouvy jednala v omylu a že v tento omyl byla uvedena žalovanou. K prokázání toho, že žalobkyně jednala v omylu, byly provedeny listinné důkazy, výslechy notářky a její tajemnice a výslech žalobkyně. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, jak bylo uvedeno v odst. [číslo] tohoto rozsudku. Žalobkyně sice v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že si nebyla vědoma toho, co podepisuje, myslela si, že se jedná o smlouvu o nájmu, avšak co mělo být předmětem nájmu, nebyla žalobkyně schopna uvést. Navíc přímo na stránce s podpisem účastnic, téměř nad jejich podpisy je konstatováno, že obě účastnice žádají o provedení změn na příslušných listech vlastnictví, o odstavec výše pak s tím, že jedno vyhotovení smlouvy bude předáno katastrálnímu úřadu za účelem provedení vkladu vlastnického práva. S respektem k věku žalobkyně musí soud ke každému právnímu jednání přistupovat tak, že každá osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od něj může očekávat. Pokud tedy žalobkyně podepisovala listinu za současného ověření jejího podpisu na této listině, mohla a měla se s obsahem této listiny seznámit, přičemž i pokud by měla minimální čas, jen pár řádků nad jejím podpisem byl konstatován vklad práva vlastnického (nikoli nájemního). Nad to žalobkyně u notářky, o jejíž věrohodnosti nemá soud důvod pochybovat, činila další právní jednání, kdy při tomto právním jednání na notářku působila tak, že si je plně vědoma toho, co činí, je plně orientovaná. To, že by snad žalobkyně měla jednat v omylu, vyplývá toliko a pouze z její účastnické výpovědi, z žádného jiného provedeného důkazu toto její tvrzení nevyplývá, z žádného provedeného důkazu nevyplývá ani důvod pro pochybnost, že si nebyla vědoma toho, co činí. I přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyně neoznačila další důkazy k prokázání tohoto jejího tvrzení. Nelze tak než uzavřít, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že jednala v omylu, ve který byla uvedena žalovanou, proto nebylo na místě žalobě co do primární argumentace žalobkyně vyhovět.

22. Pokud se pak týče podpůrné argumentace žalobkyně ohledně odvolání daru pro nevděk žalované, pak soud vycházel z § 2072 odst. 1 věta prvá o. z. dle něhož ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit.

23. Odborná literatura i soudní praxe jsou zajedno v tom, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnického práva dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru, k jehož platnosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 25 Cdo 453/2000, ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96 a ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, popř. usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1416/2013). Jen tak nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví s právními účinky ex nunc (okamžikem, kdy projev vůle došel obdarovanému). (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 515/2022)

24. Zákon připouští možnost odvolat dar pro nevděk obdarovaného, spočívající v chování obdarovaného, kterým ublíží dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, navíc s podmínkou zjevného porušení dobrých mravů. Toto právní jednání, kterým dochází k odvolání daru, musí však splňovat všechny náležitosti právního jednání, zejména musí být dostatečně určité a srozumitelné, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. K platnosti právního jednání dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm byly uvedeny konkrétní skutečnosti, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu nebo členům jeho rodiny. Je-li v případě, že obsah hmotněprávního úkonu obsaženého v žalobě není jednoznačný, vůle toho, kdo jej učinil, zřejmá z listiny k žalobě připojené, je tento právní úkon určitý, jestliže tato vůle neodporuje jazykovému projevu v žalobě. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1620/2001 ze dne 12. 12. 2002, jehož závěry je možno aplikovat i po změně zákonné úpravy) Právní jednání, v němž žalobkyně spatřovala nevděk žalované, žalobkyně vymezila v žalobě (když nebylo prokázáno, že by vůči žalované bylo učiněno jiné právní jednání spočívající v odvolání daru), kde uvedla, že nevděk žalované spatřuje v tom, že„ žalovaná pravděpodobně neoprávněně odčerpala z bankovního účtu žalobkyně částku ve výši 800 000 Kč. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že tohoto jednání se nemohl dopustit nikdo jiný než žalovaná, protože ke kartě a do bytu neměl nikdo jiný přístup.“ Předně je třeba zdůraznit, že samo o sobě takovéto vymezení jednání žalované není bez dalšího zcela určité, neboť tak měla žalovaná učinit„ pravděpodobně“, zároveň není specifikováno, kdy by k tomuto jednání ze strany žalované mělo dojít. K žalobě byl připojen protokol o trestním oznámení, z něhož lze však vyčíst, že k tomuto jednání ze strany žalované mělo docházet tak, že z účtu žalobkyně byla odčerpána částka 800 000 Kč, zřejmě za použití platební karty, k níž měla krom žalobkyně přístup pouze žalovaná, a to v době hospitalizace žalobkyně. V řízení však bylo prokázáno, a to zejména závěry policejního orgánu v usnesení o odložení věci, že v době hospitalizace žalobkyně nedošlo k čerpání peněžních prostředků z jejího účtu. V předmětném řízení pak bylo prokázáno, že to nebyla žalovaná, kdo z bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč odčerpal, nýbrž k čerpání těchto prostředků z účtu žalobkyně došlo na výslovný pokyn žalobkyně v rámci příkazu k úhradě ze dne [datum] učiněného osobně v bance. Nebyla to tedy žalovaná, kdo peněžní prostředky z účtu žalobkyně odčerpal. Zároveň jak vyplývá z výpovědi žalobkyně, je si tato vědoma, na co měly být tyto finanční prostředky užity, z jakého důvodu byly žalované zasílány, tj. za účelem pořízení seniorského bydlení pro žalovanou. K žalobkyní vymezenému jednání žalované, v němž žalobkyně spatřovala její nevděk, tak nedošlo, nebyly naplněny podmínky § 2072 odst. 1 o. z. a žalobkyně neměla právo dar odvolat.

25. Při jednání dne [datum] pak žalobkyně uváděla i další jednání žalované, jimiž byl naplněn její nevděk vůči žalobkyni, ale jelikož nebylo žalobkyní učiněno právní jednání spočívající v odvolání daru kvůli těmto skutečnostem, resp. i přes poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně nebyla schopna doplnit, zda takové právní jednání učinila, kdy a nebyla schopna toto prokázat, soud se těmito dalšími tvrzenými skutečnostmi nezabýval.

26. Pokud se odvolání daru týče, pak tedy soud shrnuje, že žalobkyní bylo učiněno právní jednání spočívající v odvolání daru toliko v žalobě, kde byl nevděk žalované spatřován v tom, že žalované neoprávněně odčerpala z účtu žalobkyně částku 800 000 Kč, avšak v řízení bylo prokázáno, že tomu tak nebylo. Ostatní skutečnosti, v nichž žalobkyně spatřovala důvody pro odvolání daru, nebyly vůči žalované uplatněny odvoláním daru. S ohledem na shora uvedené proto nedošlo k zániku darovacího vztahu, resp. vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitostem se nemohlo obnovit.

27. S ohledem na vše shora uvedené proto soud rozhodl tak, že žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. Jelikož pak nebylo určeno, že je žalobkyně vlastníkem předmětných nemovitostí, nebylo ani na místě se zabývat požadavkem žalobkyně na vyklizení předmětných nemovitostí, jehož se může ve smyslu § 1040 o.z. domáhat pouze jejich vlastník.

28. Ve věci bylo na den [datum] nařízeno jednání, k němuž se zástupkyně žalobkyně nedostavila s tím, že její substitut, jenž se měl jednání zúčastnit, měl poruchu na autě, musel zavolat odtahovou službu a z toho důvodu se k jednání nemohl dostavit. Podle § 147 odst. 1 o.s.ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. V daném případě nebylo možné již jednání odvolat, žalované tak v souvislosti s tímto jednáním vznikly náklady za zastoupení advokátem, které žalovaná požaduje k úhradě. Byť je si soud vědom toho, že se jedná o situaci, která může nastat, zástupkyně žalobkyně odpovídá i za náklady vzniklé náhodou, která se jí přihodí, jako je tomu právě v tomto případě. Soud proto uložil zástupkyni žalobkyně uhradit náklady za jednání, které mělo proběhnout dne [datum] a z důvodů na straně zástupkyně žalobkyně neproběhlo. V souvislosti s jednáním vznikly žalované náklady řízení v částce 2 435,99 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t., tj. ve výši jedné poloviny a tedy 1 250 Kč, včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 885,92 Kč za 64 ujetých km v částce 485,92 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., tj. celkem 2 435,92 Kč.

29. O dalších nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a to tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, když žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 771,84 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 1 771,84 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 885,92 Kč za 64 ujetých km v částce 485,92 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 885,92 Kč za 64 ujetých km v částce 485,92 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro jiné stanovení lhůty k plnění. [obec] plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalované.

30. S ohledem na osvobození žalobkyně od soudních poplatků pak soud uvažoval o užití § 150 o.s.ř. („ Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.“) nicméně dospěl k závěru, že jeho užití není na místě. Otázkou užití § 150 o.s.ř. se Nejvyšší soud i Ústavní soud zabývaly opakovaně. V usnesení ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 304/2018, Nejvyšší soud shrnul, že„ základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), v níž se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Ustanovení § 150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit, slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Nejvyšší soud zdůraznil, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v § 142 odst. 1 o. s. ř., formulovanou v § 150 o. s. ř.) vykládat restriktivně, a ztotožnil se s názorem vyjádřeným v komentářové literatuře (srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. [číslo]), podle něhož závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Ustanovení § 150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit, slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil.“ S ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu má soud za to, že by pouze s ohledem na majetkové poměry žalobkyně nebylo správné a spravedlivé, pokud by nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána, a to i s ohledem na postup žalobkyně před zahájením řízení, kdy žalobkyně zcela odmítala s žalovanou věc jakkoliv řešit, odmítala jakoukoliv formu dialogu, naopak na žalovanou podala nejprve trestní oznámení a následně předmětnou žalobu. Za té situace není užití § 150 o.s.ř. na místě.