17 C 202/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 410 406,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 410 406,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 45 853,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 22 610,16 Kč, s úrokem ve výši 10,50 % ročně z částky 410 406,60 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 410 406,60 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 18 319,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou proti žalované a [jméno] [příjmení] (dále jen„ manžel žalované“), vůči němuž byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v této části zastaveno (viz usnesení č.j. EPR 257295/2020-13 ze dne 19. 5. 2021), domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne 29. 7. 2015, na základě které byl žalobkyní žalovaným poskytnut úvěr ve výši 573 000 Kč za úrok 10,5 % ročně. Nedílnou součástí této smlouvy byly obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník. Žalovaní se ve smlouvě zavázali splácet žalobkyni poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci, a to ve výši 7 807 Kč. Výše úrokové sazby činila 10,5 % ročně z dosud neuhrazené jistiny úvěru. Žalovaní se dostali do prodlení s hrazením sjednaných splátek, poslední uhrazenou splátkou byla splátka s datem splatnosti 20. 8. 2019. Žalovaní byli opakovaně vyzýváni k úhradě dlužných částek (splátek po splatnosti), dlužné částky neuhradili. Žalobkyně proto využila svého práva vyplývajícího z úvěrových podmínek a požadovala po žalovaných zaplacení celé vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství a uplatněných smluvních pokut. Výzva k okamžitému splacení byla žalovaným zaslána. Ke dni 12. 10. 2020 činil dluh žalovaných celkem 478 570,35 Kč, tvořen částkou 410 406,60 Kč na jistině, 45 853,59 Kč na smluvních úrocích a 22 610,16 Kč na úrocích z prodlení, obojí za období od 21. 9. 2019 do 12. 10. 2020. Při posuzování schopnosti žalovaných splácet úvěr vycházela žalobkyně z informací, které si sama zjišťovala, jakož i z informací, které jí byly poskytnuty žalovanými. Z bankovních, nebankovních a ostatních registrů nezjistila žádné negativní poznatky, žalovaní nebyli po splatnosti s plněním svých povinností. Zároveň byly zjištěny dvě uzavřené smlouvy o úvěru, které žalovaní v rámci podaných informací přiznali. Ohledně aktuální finanční situace žalovaných bylo zjištěno, že průměrná výše čistého měsíčního příjmu obou žadatelů činí 57 407 Kč (příjem žalované 23 535 Kč a příjem jejího manžela 33 872 Kč). Jejich výdaje pak činily 2 000 Kč jakožto náklady na bydlení, 500 Kč platby spoření, 16 200 Kč sumy splátek dříve poskytnutých úvěrů s tím, že splátka 9 300 Kč byla konsolidována poskytnutým úvěrem. Žalobkyně při posouzení vycházela z výdajů žalovaných ve výši 17 157 Kč, tj. z výdajů na bydlení 2 946 Kč, částky představující životní minimum 5 970 Kč, výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů 6 952 Kč, z výdajů žalovaného na závazky u žalobce ve výši 1 284 Kč. Na základě takto zjištěných skutečností žalobkyně usoudila, že žalovaní jsou schopni platit své závazky z předmětné smlouvy o úvěru. <i>V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V rámci svých podání se žalované označuje adresou uvedenou shora, lze tak bez dalšího uzavřít, že její bydliště je na území ČR, v obvodu zdejšího soudu. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.</i> <i>Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o úvěru, a to odkazem na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Rozhodné je tak právo české.</i> Žalovaná se k věci samé nevyjádřila. Poukazovala na to, že žalobkyně předmětnou pohledávku uplatnila i v insolvenčním řízení, které je vedeno proti manželovi žalované, vnímá to jako pokus se obohatit. Částka jistiny a příslušenství tak bude známa až po zpeněžení majetku manžela. Žalovaná dále uvedla, že v rámci insolvenčního řízení by měla být prodána nemovitost manžela, veškeré dluhy by měly být umořeny prodejem této nemovitosti. Zároveň žalovaná vznesla námitku podjatosti celého soudu, poukazovala na to, že je soud motivován žalobkyní k rychlému jednání, její námitky soud ignoruje. Podání žalované soud dle jeho obsahu posoudil jako návrh na přerušení řízení do doby skončení insolvenčního řízení manžela povinné, kdy o tomto návrhu soud rozhodl usnesením č.j. 17 C 202/2021-61 ze dne 29. 12. 2021 tak, že jej zamítl. Pokud se týče vznesené námitky podjatosti, pak žalovaná byla usnesením č.j. 17 C 202/2021-63 ze dne 29. 12. 2021 vyzvána, aby tuto námitku doplnila. Zároveň byla poučena o tom, že pokus tak neučiní, nebude soud k námitce podjatosti přihlížet. Byť na tuto výzvu žalovaná reagovala, nedoplnila námitku podjatosti tak, aby o ní bylo možné rozhodnout. Proto k námitce podjatosti žalované soud nepřihlížel. O tomto byla žalovaná vyrozuměna emailem spolu s tím, že jednání ve věci dne 14. 2. 2022 proběhne. K projednání věci soud nařídil na 14. 2. 2022 jednání. K jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: Příjem manžela žalované činil za poslední 3 měsíce v průměru 33 872 Kč čistého. Toto bylo žalobkyně telefonicky ověřeno u zaměstnavatele manžela žalované dne 29. 7. 2015 (dle potvrzení č.l. 19) Příjem žalované činil za poslední 3 měsíce v průměru 23 535 Kč čistého. Toto bylo telefonicky ověřeno u zaměstnavatele žalované dne 29. 7. 2015 (dle potvrzení č.l. 20) Žalobkyní byly činěny dotazy na registry, bylo zjištěno, že žalovaná je zavázána jako spoludlužnice u osobního úvěru se splátkou 9 305 Kč měsíčně a u úvěru ze stavebního spoření částkou 6 952 Kč měsíčně. (dle odpovědí č.l. 21 a shodně č.l. 50) Z výpisů z účtu manžela žalované [číslo] [bankovní účet] za období od 7. 2. 2015 do 6. 8. 2015 soud zjistil, že účet manžela žalované nevykazoval po tuto dobu záporné hodnoty. Byla mu na něj pravidelně zasílána mzda. Dne 30. 7. 2015 je patrná příchozí platba ve výši 171 624 Kč (dle výpisů z účtu č.l. 22-25, 28-29, 31-32, 36-39) Ohledně osoby manžela žalované a žalované bylo provedeno šetření v databázi ARES, ve veřejném rejstříku, v insolvenčním rejstříku a v databázi neplatných dokladů, vždy s negativním výsledkem. (dle výpisů č.l. 40-42) Výše slučované půjčky byla ověřena ze screenshotu klientské zóny. (dle kontrolních listů č.l. 47-49) V rámci žádosti o poskytnutí půjčky manžel žalované uvedl, že je ženatý, je vlastníkem domu/bytu. Jeho příjem činí 29 888 Kč, zaměstnán je od r. 2010. Žalovaná uvedla, že je vdaná, je vlastníkem domu/bytu. Její příjem činí 20 587 Kč, je zaměstnána od r. 2006. V rámci výdajů uvedli výdaje na bydlení 2 000 Kč, náklady na spoření 500 Kč. Závazky u jiných poskytovatelů pak ve výši 402 000 Kč, z toho konsolidováno 402 000 Kč, s tím, že měsíční splátka činí 9 300 Kč. Celková výše hypotečních úvěrů činila 1 350 000 Kč se splátkou 6 900 Kč měsíčně. Požádali o poskytnutí úvěru ve výši 600 000 Kč s tím, že způsob čerpání bude postupný. (dle žádosti č.l. 33-35) Dle přehledu splácení úvěru bylo zjištěno, že do 21. 6. 2016 byly splátky úvěru hrazeny řádně a včas, následně se žalovaná a její manžel opožďovali s úhradou plateb, dlužné částky vyrovnávaly. Naposledy byly jejich závazky vyrovnány dne 6. 8. 2019 Poslední platba je evidována dne 24. 9. 2019. Dlužná částky činí celkem 478 870,35 Kč, z toho 410 406,60 Kč jistina, 45 853,59 Kč úrok a 22 610,16 Kč úrok z prodlení. (dle přehledu č.l. 30) Totožnost žalované a jejího manžela byla ověřena z průkazu o povolení k trvalému pobytu ve věci žalované, a u manžela z jeho občanského průkazu. (dle fotokopií č.l. 45 a 46) Mezi žalobkyní a žalovanou a jejím manželem byla dne 29. 7. 2015 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované a jejímu manželovi částku 573 000 Kč, s účelovou částí ve výši 401 376 Kč za účelem konsolidace dluhů. Doba trvání smlouvy byla sjednána na 120 měsíců, výpůjční úroková sazba na 10,5 % ročně, výše splátky činila 7 807 Kč. Částka ve výši 401 376 Kč měla sloužit ke konsolidaci spotřebitelského úvěru u společnosti [právnická osoba], vyplacena měla být na účet č. [bankovní účet]. Zbytek měl být vyplacen na běžný účet č. [bankovní účet], z něhož měly být hrazeny i měsíční splátky. Splátka ve výši 7 807 Kč měla být žalovanou a jejím manželem hrazena vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje dnem 20. 10. 2015 Součástí smlouvy pak byly obchodní podmínky žalobkyně, výňatek ze sazebníku a splátkový kalendář. (dle smlouvy č.l. 78-82) Žalované a jejímu manželovi byly známy standartní informace o spotřebitelském úvěru, v nichž byly uvedeny základní atributy sjednané úvěrové smlouvy. (dle informací č.l. 83-86) Dne 30. 7. 2015 došlo k výplatě prostředků ve výši 401 376 Kč na účet č. [bankovní účet] (dle dokladu č.l. 87) Dne 30. 7. 2015 došlo k výplatě prostředků ve výši 171 624 Kč na účet č. [bankovní účet] (dle dokladu č.l. 88) Dopisem ze dne 18. 2. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 33 285 Kč, a to do 31. 3. 2020. Tento dopis byl žalované zasílán dne 19. 2. 2020 na shora uvedenou adresu žalované. (dle výzvy č.l. 89 a dodejky č.l. 89 p.v .-90) Dopisem ze dne 2. 6. 2020 byli žalovaná i její manžel vyzváni k úhradě dlužné částky ze smlouvy, a to nejpozději do 10 dnů od obdržení této výzvy. Tyto dopisy převzal manžel žalované do vlastních rukou dne 4. 6. 2020 (dle dopisu č.l. 91 a 92 a dodejky č.l. 91 p.v. a 92 p.v.) O skutkovém stavu tak soud učinil následující závěr: Mezi žalobkyní a žalovanou a jejím manželem probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru. Za tím účelem žalobkyně zjistila příjmy žalované a jejího manžela, které si ověřila, zjistila si i jejich výdaje. Žalobkyně poskytla žalované a jejímu manželovi částku 530 000 Kč, a to tak, že část této sumy byla vyplacena na konsolidaci půjčky manžela žalované, a část byla vyplacena na účet manžela žalované. Tuto částku se žalovaná a její manžel zavázali žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 10,5 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 7 807 Kč. Od června 2016 nebyly splátky hrazeny řádně a včas, naposledy byly závazky žalované a jejímu manžela vyrovnány dne 6. 8. 2019, poslední platby byla na úvěr zaslána dne 24. 9. 2019. I přes výzvy žalobkyně žalovaná dlužnou částku neuhradila. <b>Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:</b> <i>Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 713 odst. 3 o.z. z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.</i> <i>Podle § 1872 odst. 1 o.z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.</i> <i>Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Soud se zprvu zabýval tím, zda žalobkyně postupovala v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že ano. Žalobkyně si řádně zjistila jak příjmy, tak výdaje žalované a jejího manžela, přičemž vycházela nejenom ze skutečností, které jí byli jimi sděleny, ale tyto si i řádně ověřila. Nutno také přihlédnout k tomu, že poskytnutým úvěrem byla konsolidována půjčka, která byla již manželem žalované hrazena částkou 9 300 Kč měsíčně, přičemž sjednaná splátka byla nižší. O tom, že byla schopnost žalované a jejího manžela splácet úvěr řádně posouzena svědčí i to, že úvěr byl žalovanou a jejím manželem po dobu několika let splácen. Na základě výše uvedeného skutkového stavu posléze dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně, byť je nyní povinnost ukládána toliko žalované. Žalovaná a její manžel žádali o poskytnutí půjčky společně, v postavení spoludlužníků pak uzavřeli i předmětnou smlouvu o úvěru. Lze tak bez dalšího uzavřít, že jsou ve smyslu § 713 odst. 3 o.z. z tohoto právního jednání zavázáni společně a nerozdílně, tedy každý ze spoludlužníků je zavázán za celý dluh a nikoliv jen za jeho část. S ohledem na solidárnost závazku, se žalobkyně může domáhat plnění na všech spoludlužnících nebo i na kterémkoli ze spoludlužníků s tím, že plněním jednoho z nich zaniká i povinnost druhého, aplikováno na danou situaci – pokud by došlo k uspokojení žalobkyně v rámci probíhajícího insolvenčního řízení manžela žalované, zanikla by i povinnost žalované deklarovaná tímto rozsudkem, a naopak. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující poskytla žalované a jejímu manželovi jako úvěrovaným v jejich prospěch peněžní částku ve výši 530 000 Kč, a to za předem sjednaný úrok ve výši 10,5 % ročně. Mezi účastníky tak došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z.. Úvěrovaní své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnili, když nehradili řádně a včas sjednané splátky, když od 24. 9. 2019 neuhradili byť i jedinou splátku. Žalobkyně proto využila svého práva ve smlouvě (resp. úvěrových podmínkách, které účastníci učinili součástí smlouvy) sjednaného a od smlouvy odstoupila. Přijetí tohoto opatření žalobkyně žalované oznámila dopisem, zaslaným na adresu jejího pobytu. Po odstoupení od smlouvy byla žalovaná a její manžel povinni vrátit žalobkyni celý doposud nesplacený dluh, který ke dni 12. 10. 2020 činil celkem 478 570,35 Kč a je tvořen částkou 410 406,60 Kč na jistině, 45 853,59 Kč na smluvních úrocích a 22 610,16 Kč na úrocích z prodlení, obojí za období od 21. 9. 2019 do 12. 10. 2020. Jelikož všechny tyto nároky odpovídají dohodě účastníků, shledal je soud po právu a uložil žalované výrokem I. žalobkyni tyto částky uhradit, stejně tak jako žalobkyní požadovaný smluvní úrok ve výši 10,5 % ročně, kterým je dlužná jistina v souladu se smlouvou i nadále úročena. Shodně pak rozhodl soud i o úroku z prodlení, který byl žalobkyni přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná a její manžel jsou s plněním jednotlivých splátek již od 24. 9. 2019, s plněním celého dluhu pak od 18. 2. 2020 v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 319,44 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 417 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, přičemž úkony spočívající ve vyjádření se k výzvě soudu soud neshledal jako účelně vynaložené, neboť žalobkyně byla soudem vyzývána k doplnění tvrzení, které již měly být součástí žaloby. Dále soud přiznal žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 2. 2022, a to náhradu ve výši 1 002,44 Kč za 146 ujetých km (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 3 dnů, když soudu nebyly známy žádné důvody pro odchýlení se od této zákonné lhůty.