17 C 23/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka], co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši [částka], co do kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka], co do úroku ve výši 13,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem [částka] 334,39, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], úrokem ve výši 13,9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podáním ze dne [datum] byla žalobkyní vzata žaloba částečně zpět, a to co do částky [částka] představující poplatky, neboť k jejímu uvedení došlo administrativním nedopatřením. Co do částky [částka] bylo řízení usnesením č.j. 17 C 23/2020-39 ze dne 18. 3. 2020 zastaveno. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru – konkrétně Smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] plus. Součástí smlouvy jsou všeobecné podmínky a produktové podmínky spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému revolvingový úvěr a to až do výše [částka]. První čerpání tohoto úvěru bylo poskytnuto na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách v neměnné výši, sjednané procentem z poskytnutého úvěrového rámce, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek se žalovaný zavázal hradit i sjednané poplatky. Splátky úvěru vč. úroků a poplatků byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, ve jehož prospěch bylo provedeno neúčelové první čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva sjednaného v čl. 13 produktových podmínek a dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr k tomuto dni zesplatnila. Dlužná částka k tomuto dni činila [částka]. Pohledávky za žalovaným byla na žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem [částka], z toho [částka] jistina, [částka] poplatky a smluvní pokuty, [částka] úrok kapitalizovaný ke dni [datum], [částka] úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum]. [příjmení] toho žalobkyně požaduje po žalovaném ode dne [datum] i nadále smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z částky jistiny a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka], sestávající z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěrový produkt ze dne [datum], když žalovaný žádal o konsolidaci úvěr v celkové výši [částka]. V rámci posouzení úvěruschopnosti kontrolovala právní předchůdkyně žalobkyně všechny dostupně informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. V případě žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 58. 8. 2016, ze kterého bylo zjištěno, že je žalovaný zaměstnán jako doručovatel balíků a řidič, a to od [datum] na dobu určitou do [datum] ve společnosti Česká pošta s.p., výše jeho průměrného měsíčního příjmu činí [částka]. Dále žalovaný v žádosti uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [částka]. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala právní předchůdkyně žalobkyně jeho příjem a jeho výdaje, odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem právní předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči ní měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka] a z externích zdrojů zjistila, že neměl žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného bylo žádosti žalovaného vyhověno, byl mu konsolidován jeden jeho interní závazek, když výše splátky nové konsolidace činila [částka]. K projednání věci soud nařídil jednání na [datum]. Žalovaný se k jednání nedostavil, k žalobě se nijak nevyjádřil. Ke zjištění skutkového stavu soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro právní posouzení věci podstatné skutečnosti: Dle smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum] byli mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednány jejich vzájemná práva a povinnosti při poskytování spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru a jeho splácení. Součástí smluvní dokumentace jsou produktové podmínky, sazební a podmínky. Byla sjednána výše úvěrového rámce [částka], prvním dnem čerpání bylo [datum]. Další čerpání úvěru bude prováděno v korunách bez stanovení účelu na žádost žalovaného s tím, že prvním dnem dalšího čerpání je [datum]. Žalovaný byl dle této smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou měsíčních splátek, jejichž výše činí 1,6 % z úvěrového rámce, tj. [částka]. Spolu s měsíčními splátkami měl žalovaný hradit pojištění ve výši [částka]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,90 % ročně. Při prvním čerpání byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] na úhradu úvěrového účtu č. [bankovní účet], a ve zbývající části ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet], z něhož bude úvěr formou zápočtu splácen. (dle smlouvy č.l. 55-57) Dopisem ze dne [datum] prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr za splatný ke dni [datum], s tím, že celková dlužná částka k tomuto dni činí [částka]. Vyzvala žalovaného, aby tuto částku uhradil do 10 dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Toto oznámení bylo žalovanému zasláno dne [datum] (dle oznámení č.l. 58) Žalovaný žádal o poskytnutí úvěrového produktu dne [datum]. V žádosti uvedl, že je zaměstnán u společnosti Česká pošta s.p., jeho příjem činí [částka]. K této žádosti připojil potvrzení o výši příjmu ze dne [datum], z níž bylo zjištěno, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného činil za poslední 3 měsíce částku [částka]. (dle žádosti na č.l. 19 a potvrzení o příjmu na č.l. 20) Žalovaný poskytnutý úvěr ve výši [částka] čerpal dne [datum], a to ve výši [částka], jakožto první čerpání úvěru a ve výši [částka] jakožto další čerpání úvěru. Na úhradu žalovaný uhradil splátky v celkové výši [částka], které byly ve výši [částka] započteny na jistinu, ve výši [částka] na úrok, ve výši [částka] na poplatky a ve výši [částka] na úrok z prodlení. (dle platební historie č.l. 21-22 a výpisů z úvěrového účtu) Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze této smlouvy s tím, že tato smlouva nabývá účinnosti okamžikem zaplacení úplaty, k němuž došlo dne [datum] (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení úplaty a seznamu postupovaných pohledávek ze dne [datum] – založeno v systému [příjmení]) Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Toto oznámení bylo žalovanému zasláno dne [datum] (dle dopisu ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] – založeno v systému [příjmení]) S ohledem na právní posouzení věci (jak níže uvedeno) byla shora uvedená skutková zjištění dostačující, proto nebyly další navrhované důkazy pro nadbytečnost prováděny. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení: <i>Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], dle níž přešla na žalobkyni pohledávka za žalovaným ke dni zaplacení úplaty, tj. ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne [datum], který byl žalovanému dne [datum] odeslán. <i>Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.</i> <i>Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému dne [datum] částku [částka]. Žalobkyně byla v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru povinna zkoumat úvěruschopnost žalovaného, přičemž není-li prokázán opak, má se za to, že tak neučinila a sjednaná smlouva je neplatná. Žalobkyně soudu v tomto směru sdělila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného především dle jím předložených informací, které jsou uvedeny v žádosti o poskytnutí úvěru, oproti jím předloženým dokladům. Ze strany žalovaného pak bylo předloženo toliko potvrzení o výši jeho příjmů, nijak však žalobkyní nebyly zkoumány jeho výdaje, jakož i příjmy domácnosti, které měl uvést ve výši [částka] měsíčně. Obzvláště s ohledem na výši poskytnutého úvěru oproti příjmu žalovaného má soud za to, že bylo na místě úvěruschopnost žalovaného zkoumat mnohem detailněji, než právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (ani po poučení soudem dle § 118a odst. 3 o.s.ř.) neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když neprokázala, že by dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, posoudil soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, čímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Jelikož žalovaný již zčásti na jistinu plnil, je povinen žalobkyni vrátit částku ve výši [částka]. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z., příp. k výzvě žalobkyně. Právní předchůdkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Soud pak vychází z toho, že nejpozději do 7 dnů byla tato výzva žalovanému doručena. V souladu s § 1958 o.z. tak byl žalovaný povinen plnit dne [datum], avšak neučinila tak, ode dne [datum] je žalovaný ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky [částka] právo na úrok z prodlení ode dne [datum], a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 10 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky poplatku [částka], co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši [částka], co do kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka], co do úroku ve výši 13,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně tyto své nároky odvíjela. (výrok II. rozsudku) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, resp. neúspěšná byla pouze v nepatrné části s ohledem na předmět řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t.; dále v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 132 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při kombinované spotřebě 6 l [číslo] km (dle metodiky spotřeby paliva EC 2004 třetí údaj v technickém průkazu vozidla) a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t.; jelikož se zástupce žalobkyně účastnil téhož dne jednání v 7 různých věcech, náleží mu tak náhrada za cestovné a za ztrátu času toliko ve výši 1/7, tj. [částka], a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby, a to za vyjádření ze dne [datum], kdy žalobkyně soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, aby následně zaslala soudu dne [datum] vyjádření k výzvě soudu stran úvěruschopnosti. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila až v podání ze dne [datum], když k oběma vyjádřením byla žalobkyni soudem poskytnuta shodná lhůta. Tento úkon byl tedy z pohledu soudu učiněn nadbytečně a není tak účelně vynaloženým nákladem. Shodně je tomu i v případě vyjádření žalobkyně ze dne [datum], kdy žalobkyně na základě výzvy soudu upřesňovala svá žalobní tvrzení stran čerpání úvěru žalovaným, jeho úhrad, účtovaných poplatků a smluvních pokut. Z pohledu soudu chyběly v žalobě tyto základní informace, proto byla žalobkyně soudem k jejich doplnění, resp. upřesnění vyzvána. Pokud by žalobkyně svůj nárok řádně odůvodnila, pak by nenastala potřeba ji vyzývat a tím pádem by žalobkyně nemusela podání ze dne [datum] činit. I tento úkon tedy soud neshledává jako úkon účelně vynaložený. Nejinak je tomu i u vyjádření ze dne [datum], které bylo učiněno po jednání dne [datum]. Pokud by byl zástupce žalobkyně k jednání dostatečně připraven a měl k dispozici všechny podklady, nebylo by třeba jednak odročovat jednání, ale především pak soudu zasílat písemné vyjádření. I tento úkon proto soud shledal jako neúčelně vynaložený. S ohledem na shora uvedené tedy soud nepřiznal žalobkyni jí požadovanou náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby, neboť se nejednalo o náklady účelně vynaložené. Lhůtu k plnění soud žalovanému určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. [obec] plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř.