17 C 65/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o neúčinnosti smlouvy o zřízení zástavního práva <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že smlouva o zřízení zástavního práva uzavřená dne [datum] mezi žalovanou jako zástavním věřitelem a [právnická osoba] - [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako zástavcem, kterou je zřizováno zástavní právo ve prospěch žalované na nemovitostech ve vlastnictví [právnická osoba] - [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova bez č.p., č.e., a pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba s [adresa], to vše zapsané v katastrálním území a obci [obec], je vůči žalobkyni právně neúčinná, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech tohoto řízení částku 11 774,50 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby bylo určeno, že smlouva o zřízení zástavního práva uzavřená dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) mezi žalovanou jako zástavním věřitelem, a [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jejíž je bývalý manžel žalobkyně jediným jednatelem a společníkem (dále jen„ Společnost“), je vůči žalobkyni neúčinná. Předmětem Smlouvy bylo zřízení zástavního práva k nemovitostem, a to k pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., zemědělská stavba, a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], zemědělská stavba, vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk (dále jen„ Nemovitosti“), a to pro zajištění pohledávek z titulu smlouvy o spolupráci, která měla být uzavřena dne [datum] mezi žalovanou a Společností v částce 1 049 000 Kč, a z titulu smlouvy o zápůjčce, která měl být uzavřena mezi žalovanou a Společností dne [datum], na základě které žalovaná poskytla Společnosti zápůjčku ve výši 350 000 Kč. Žalobkyně má pochybnosti o existenci pohledávek, které Smlouva zajišťuje, neboť si není vědoma žádné půjčky, která měla být poskytnuta jejímu bývalému manželovi. Žalobu odůvodnila tím, že rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, č. j. [číslo jednací], byla jejímu bývalému manželovi [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění částku 6 865 396 Kč, a to do 90 dnů od právní moci rozsudku. Její bývalý manžel jí však dosud ničeho neuhradil a v souvislosti s vymáháním dlužné částky bylo zahájeno exekuční řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], jehož provedením byl pověřen [anonymizováno] [jméno] [jméno]. V předmětném exekučním řízení byl mimo jiné zvolen způsob provedení exekuce postižením obchodního podílu bývalého manžela žalobkyně ve Společnosti. Její bývalý manžel jako jediný jednatel a společník Společnosti zřízením zástavního práva pro pohledávku žalované na Nemovitostech nepochybně úmyslně zkracuje možnosti uspokojení pohledávky žalobkyně, neboť obchodní podíl ve Společnosti je jeho jediným majetkem vyšší hodnoty a zřízením zástavního práva ve prospěch žalované je tak snižována hodnota Nemovitostí ve vlastnictví Společnosti. Žalobkyně dále upozorňuje na personální propojenost Společnosti a žalované. V době sjednání smlouvy o spolupráci byl jednatelem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], který je současně kamarádem bývalého manžela žalobkyně, zastupoval ho i v řízení o rozvod, a jehož syn převzal zastupování bývalého manžela žalobkyně při vypořádání společného jmění [anonymizováno] [jméno] [příjmení] měl bývalému manželovi žalobkyně pomáhat i s prodejem dříve [příjmení] vlastněného nemovitého majetku za cenu pod jeho tržní hodnotou. Společnost tedy v současné době vlastní pouze Nemovitosti zatížené zástavním právem na základě Smlouvy, které jsou však zatíženy od srpna 2018 dalším zástavním právem k zajištění pohledávky ve výši 3 000 000 Kč ve prospěch zástavního věřitele [právnická osoba] a.s., [IČO]. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná napomáhá jejímu bývalému manželovi činit kroky směřující ke snižování hodnoty jeho majetku a tím znemožnit vymožení pohledávky z titulu vypořádání společného jmění manželů v částce 6 865 396 Kč. Veškeré okolnosti a personální propojenost svědčí o úmyslu bývalého manžela zkrátit možnost uspokojení pohledávky žalobkyně, neboť právními jednáními je snižována hodnota obchodního podílu bývalého manžela žalobkyně ve Společnosti. Žalobkyně žádá vyslovení neúčinnosti Smlouvy, neboť má za to, že váznoucí zástavní práva mají vliv na hodnotu Nemovitostí.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Souhlasí, že dne [datum] byla mezi Společností jako zástavcem a žalovanou jako zástavním věřitelem Smlouva, na základě které bylo zřízeno zástavní právo k Nemovitostem, a to pro dílčí pohledávky z titulu smlouvy o spolupráci, který byla uzavřena dne [datum] mezi žalovanou a Společností v částce 1 049 000 Kč, a dále pro zajištění pohledávky z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum], na základě které poskytla žalovaná [příjmení] zápůjčku ve výši 350 000 Kč. Zajištěné pohledávky vzniklé v rámci běžné obchodního styku nemají však za cíl krátit uspokojení žalobkyně. Žalobě není možné vyhovět, neboť dle § 590 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je subjektem právního jednání, jehož relativní neúčinnosti se může věřitel dovolat, vždy zásadně dlužník. Žalobou se však žalobkyně dovolává neúčinnosti právního jednání Společnost, která však není dlužníkem žalobkyně. Dle § 590 o. z. se nelze domáhat relativní neúčinnosti jednání právnické osoby, v níž má dlužník svůj podíl, nebo za kterou dlužník jedná. Vždy se musí jednat o právní jednání přímo dlužníka. Žalobkyně rozhodnutím soudu nezíská žádný exekuční titul vůči dlužníkovi, neboť Smlouva se nedotýká majetku dlužníka žalobkyně. Navíc jsou Nemovitosti zastavěny ještě dalším zástavním právem ve prospěch dalšího zástavního věřitele - [právnická osoba] a.s., [IČO], přičemž aktuální výše pohledávky přesahuje hodnotu Nemovitostí. Žalovaná nezpochybňuje, že mezi Společností a žalovanou existuje určitá personální propojenost, avšak nesouhlasí s tím, že by k ponížení hodnoty obchodního podílu bývalého manžela žalobkyně došlo zřízením zástavního práva ve prospěch žalované. K realizaci zástavního práva nebylo přistoupeno.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi žalovanou jako zástavním věřitelem a Společností jako zástavcem byla dne [datum] uzavřena Smlouva, jejímž předmětem bylo zřízení zástavního práva k Nemovitostem. Ze Smlouvy soud zjistil, že zástavní právo k Nemovitostem bylo sjednáno k zajištění pohledávek vzniklých na základě smlouvy o spolupráci, jejímž předmětem byl závazek žalované zabezpečovat výkon souboru činností ve vztahu k tzv.„ [příjmení] [příjmení] [jméno]“, konkrétně pro dílčí pohledávku z titulu smlouvy o spolupráci uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a Společností v částce 1 049 000 Kč, dále pak smlouvy ze dne [datum], na základě které poskytla žalovaná [příjmení] zápůjčku ve výši 350 000 Kč, kterou se Společnost zavázala vrátit žalované do [datum]. Ke dni podpisu Smlouvy k vrácení zápůjčky nedošlo. Dle čl. III Smlouvy zanikne zástavní právo úplným uhrazení zajišťovaných pohledávek, a o této skutečnosti bude vydáno Společnosti jako zástavci potvrzení o zániku zástavního práva, které bude podkladem pro výmaz zástavního práva. Z těchto tvrzení pak soud vycházel ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, jako ze svých skutkových zjištění.

4. Soudu je dále z úřední činnosti soudu známo, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo manželství žalobkyně a [jméno] [příjmení], [datum narození], rozvedeno, právní moci nabylo předmětné rozhodnutí den [datum]. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, č. j. 28 Co 250/2019-578, byla [jméno] [příjmení], [datum narození], uložena povinnosti zaplatit na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění částku 6 865 396 Kč, a to ve lhůtě 90 dnů ode dne právní moci rozsudku. Předmětná rozhodnutí (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výroku III.) nabyla právní moci dne [datum], a vykonatelné byla dne [datum].

5. Ke zjištění skutkového stavu soud dále provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území a obec Třebestovice, list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že Společnost je výlučným vlastníkem Nemovitostí – konkrétně pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez [anonymizováno], zemědělská stavba, a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], zemědělská stavba, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk. Dále bylo z listu vlastnictví [číslo] soudem ověřeno, že v oddílu C s označením„ věcná práva zatěžující nemovitosti v části B včetně souvisejících údajů“, je zapsáno v následujícím pořadí zástavní právo smluvní existující pohledávka ve výši 3 000 000 Kč, oprávnění pro [právnická osoba], [IČO], na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne [datum], právní účinky zápisu ke dni [datum], zápis proveden dne [datum]. Následuje zástavní právo smluvní existující pohledávka o zápůjčce ze dne [datum] v celkové výši 1 399 000 Kč, oprávnění pro [právnická osoba], [IČO] (tedy žalovanou), a to na základě Smlouvy; právní účinky zápisu do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum], zápis byl proveden [datum] (dle výpisu z katastru nemovitostí č.l. 64-65)

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně má vykonatelnou pohledávku, která jí byla přiznána vykonatelným rozhodnutím soudu, konkrétně rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to ve výši 6 865 396 Kč, vůči jejímu bývalému manželovi, který je jediným společníkem a jednatelem Společnosti. Společnost je výlučným vlastníkem Nemovitostí. Dne [datum] byla mezi žalovanou a Společností uzavřena Smlouva, jejímž předmětem bylo zřízení zástavního práva k Nemovitostem, a to pro dílčí pohledávku z titulu smlouvy o spolupráci uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a Společností v částce 1 049 000 Kč, a pro pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena mezi žalovanou a Společností dne [datum], pro částku 350 000 Kč Smlouva byla s právními účinky ke dni [datum] zapsána do katastru nemovitostí na list vlastnictví [číslo] katastrální území a [územní celek], k Nemovitostem ve výlučném vlastnictví Společnosti, pro pohledávku v celkové výši 1 399 000 Kč. Dosud nebyla ze strany žalované učiněna žádná jednání či úkony směřující k realizaci zástavního práva dle Smlouvy.

8. Soud nepřistoupil k provedení navrhovaných důkazu ze strany žalobkyně, a to smlouvu o spolupráci uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a Společností, smlouvu o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a Společností dne [datum], účetní uzávěrku žalované za rok 2021, či provedení důkazu výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], či Mgr. [jméno] [příjmení], k prokázání obchodních vztahů mezi žalovanou a Společností, a žalovanou navržené dokazování formou spisu sp. zn. KRPS [číslo], který mimo jiné obsahuje výslechy navrhovaných svědků žalobkyní. Tyto navrhované důkazy účastníků soud považoval pro zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z hlediska dále rozvedeného právního posouzení věci za nadbytečné. Skutečnosti významné pro rozhodnutí má soud prokázány dostatečně.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

10. Toto ustanovení občanského zákoníku upravuje odpůrčí právo věřitele, při němž musí být splněny současně tři základní podmínky, a to a) existence vykonatelné pohledávky věřitele vůči dlužníkovi, b) právní jednání dlužníka a c) zkrácení věřitele. Aby bylo možno právnímu jednání dlužníka s úspěchem odporovat, musí mít za následek zkrácení pohledávky věřitele. Současná judikatura vykládá pojem zkrácení jako zmenšení dlužníkova majetku, v jehož důsledku věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 549/2001, dostupný na www.nsoud.cz, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, shodně i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4886/2007 ze dne 29. 4. 2010). Zástavní právo má v prvé řadě funkci zajišťovací;... Nebyla-li pohledávka zástavního věřitele včas splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady své pohledávky z majetku dlužníka. Vznik zástavního práva na základě písemné smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a zástavním věřitelem nemá sám o sobě za následek zmenšení majetku dlužníka, neboť dlužník zůstává i po vzniku zástavního práva nositele, vlastnického nebo jiného práva k zástavě, která proto z jeho majetku neuchází.... Protože odpůrčí žaloba je - jak bylo uvedeno výše - právním prostředkem sloužícím k uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním úkonem ušly z dlužníkova majetku, popřípadě vymožením peněžité náhrady ve výši odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu, vedeném proti osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nemůže být tato žaloba věřitelem úspěšně uplatněna vůči zástavnímu věřiteli, který uzavřel s dlužníkem zástavní smlouvu k zajištění své pohledávky, jestliže zástavní věřitel neučinil žádné kroky směřující k tomu, aby se uspokojil ze zástavy, a vedoucí tím ke zmenšení majetku dlužníka, a jestliže proto zástavní právo vzniklé na základě uzavřené smlouvy plní (zatím) jen zajišťovací funkci. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp.zn. 21 Cdo 2041/2012, shodně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 366/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2018, sp.zn. 24 Cdo 3588/2018, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30.8.2022, sp.zn.

I. ÚS 2245/22)

11. Byť se tato judikatura týká dřívější právní úpravy, tj. § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, má soud za to, že s ohledem na téměř totožně převzetí této úpravy do výše uvedeného ustanovení § 589 o. z. je tato judikatura dle názoru soudu zcela použitelná i na projednávaný případ a soud se s ní v plném rozsahu ztotožňuje.

12. Z obecné konstrukce zástavní smlouvy jakožto toliko zajišťovacího institutu, jakože i ze shora uvedené judikatury pak vyplývá, že ke zmenšení dlužníkova majetku dochází až v souvislosti s realizací zástavního práva, kdy teprve až takovéto právní jednání lze námitkou neúčinnosti postihnout. Jak z tvrzení žalované, tak z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že doposud k realizaci výkonu zástavního práva žalovanou nedošlo (když v případě nemovitých věcí je zástavní věřitel povinen zajistit krom vyrozumění dlužníka rovněž zápis započetí výkonu zástavního práva do katastru nemovitostí). Nelze tak než uzavřít, že uzavřením Smlouvy, bez toho, aby došlo k její realizaci, nedošlo fakticky ke zmenšení majetku dlužníka – bývalého manžela žalobkyně.

13. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené k závěru, že není splněna jedna z podmínek pro uplatnění odpůrčího práva věřitele – zmenšování majetku dlužníka žalobkyně v důsledku napadeného právního jednání – a je proto na místě žalobu bez dalšího zamítnout bez toho, aby se soud dále blíže zabýval tím, zda další podmínky pro uplatnění tohoto institutu jsou naplněny.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z odměny stanovené dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), z odměny po 2 500 Kč za každý z 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, 1x vyjádření ve věci, a účast u jednání dne 10. 8. 2023), včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT; cestovní náhrady v celkové výši 931 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 8. 2023, po 124 ujetých km (41,20 Kč za litr nafty dle vyhlášky č. 467/2022 a vyhlášky č. 85/2023 Sb., při průměrné spotřebě 5,6 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 a vyhlášky č. 85/2023 Sb.) podle § 13 AT, a náhrady za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 AT, a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů zastoupení. Celkem tak má žalovaná nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 11 774,50 Kč, a to k rukám zástupce žalované ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).