17 C 76/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Sakiqi Brandovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému nahradit jí částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“), byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou však žalobkyně není schopna doložit, proto požaduje uložení povinnosti žalovanému k úhradě dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovanému původní věřitel zaslal dne datum na účet č. č. účtu částku částka. Žalovaný se tak bez spravedlivého důvodu obohatil co do částky částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem na společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a právní předchůdkyně žalobkyně tuto pohledávku následně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne datum, kdy tento se do dispozice žalovaného dostal nejpozději dnem datum, proto žádá o přiznání úroku z prodlení ode dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud k projednání věci nařídil na datum jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že s ohledem na to, že je žalovaný nečinný, nejsou zde žádná právně významná skutková tvrzení, která by nezůstala nesporná. Z důvodu procesní ekonomie se pak žalobkyně domnívá, že je její nepřítomnost při jednání i ve prospěch žalovaného, s ohledem na předpokládané náklady. Pokud by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, pak žalobkyně žádá v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu, aby byla před konáním jednání vyzvána pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

5. Mezi původním věřitelem a právní předchůdkyní žalobkyně byla písemně uzavřena dne datum smlouva o postoupení pohledávek., pohledávky pak měly na právní předchůdkyni žalobkyně přejít dnem uzavření smlouvy. V seznamu pohledávek jsou uvedeny pouze číselné hodnoty. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum)

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní měla být dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, když dle žalobkyní předloženého dokumentu byla tato podepsána v jednom případě vlastnoručním, v druhém případě elektronickým podpisem. V seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum)

7. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum, sepsaným původním věřitelem, který mu byl zaslán spolu s výzvou k plnění téhož dne zástupcem žalobkyně. (dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího archu z téhož dne)

8. Soud neprováděl další dokazování, neboť by další dokazování bylo nadbytečné, s ohledem na níže uvedený právní názor soudu.

9. Po stránce právní soud věc posuzoval dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. K tomu, aby mohla být žalobkyně s podanou žalobou úspěšná, musela by v první řadě tvrdit a prokázat svou aktivní legitimaci, tedy že jí svědčí právo v žalobě tvrzené. K prokázání své aktivní legitimace žalobkyně předložila jednak oznámení o postoupení pohledávky, které však mělo být žalovanému zasláno zástupcem žalobkyně, který k tomuto úkonu nepředložil své zplnomocnění, zároveň pak i jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek. Pokud se pak týče smlouvy o postoupení pohledávek z původního věřitele na právní předchůdkyni žalobkyně, pak ze seznamu postoupených pohledávek nelze bez dalšího určit, zda na právní předchůdkyni žalobkyně byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Smlouva o postoupení pohledávek z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pak byla založena v .pdf formátu bez toho, aby bylo možno vůbec zjistit, zda tato byla skutečně stranami smlouvy podepsána, či nikoliv.

11. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp.zn. 21 Cdo 4314/2008).

12. S ohledem na absenci žalobkyně při jednání nebylo možno žalobkyni vyzvat k označení důkazů k prokázání jejích tvrzení ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, tedy aby označila důkazy k prokázání toho, že k zaslání oznámení o postoupení pohledávky byl zástupce žalobkyně oprávněn, případně pak k doplnění tvrzení ohledně označení pohledávky za žalovaným v seznamu prvně postupovaných pohledávek a k označení důkazů k prokázání uzavření druhé ze smluv o postoupení pohledávek (k tomu viz. výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu), když toto provedeným dokazováním nebylo prokázáno. Nelze tak než konstatovat, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní k prokázání toho, že je nositelkou práv v žalobě tvrzených, proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

13. Obiter dictum je k omluvě žalobkyně k jednání a skutečnostem zde uvedeným třeba uvést, že její názor je vadný potud, pokud má za to, že zůstává-li žalovaný v řízení nečinný, činí to skutečnosti žalobkyní tvrzené za nesporné. Každý z účastníků má povinnost tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání, je to tedy právě žalobkyně, která je povinna svá žalobní tvrzení prokázat, a to právě označenými důkazy (k tomu srov. § 101 o.s.ř.). Pouze byla-li by tvrzení obou účastníků shodná, tzn. naopak byl-li by žalovaný v řízení činný a se všemi žalobními tvrzeními by souhlasil, mohl by soud takováto tvrzení vzít za svá skutková zjištění (k tomu § 120 odst. 3 o.s.ř.). Žádá-li pak žalobkyně v rámci omluvy z jednání o to, aby byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, dospěje-li soud k závěru, že žalobě není možno vyhovět, pak se jedná o úkon tzv. podmíněný, k němuž soud dle § 41a odst. 2 o.s.ř. nepřihlíží, neboť je vázán na splnění podmínky, tj. dospěje-li soud k závěru, že není možno žalobě vyhovět. Pokud žalobkyně v tomto směru reaguje předvídatelností postupu a rozhodnutí soudu, pak je třeba zdůraznit, že pokud by měl soud za to, že žalobkyně svá tvrzení předloženými listinnými důkazy řádně prokázala, pak by přistoupil k rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. Už jen to, že bylo ve věci nařízeno jednání, svědčí o tom, že zde vyvstávají pochybnosti spojené se žalobním nárokem, což mělo žalobkyni k účasti na jednání vést.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by s ohledem na procesní úspěch měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, avšak s ohledem na to, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.