17 C 78/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Brandovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 730 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 4 730 Kč a co do úroku z prodlení z částky 11 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá.

II. Žalovaný je povinný zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinný zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 897,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 730 Kč s úrokem z prodlení z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], IČ [číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 18 590 Kč ve 13 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum]. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas a je tak v prodlení s plněním svého závazku. Žalovaná částka ve výši 15 730 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 11 000 Kč, neuhrazeným úrokem z úvěru ve výši 1 920 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 810 Kč. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při té právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala schopnost žalovaného splácet zápůjčku zejména prověřováním podle vnitřních kritérií právní předchůdkyně žalobkyně, tj. aby žalovaný neměl více než 3 závazky u jiných věřitelů, neměl zahájeno exekuční řízení, nebyl veden v insolvenčním rejstříku, při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky uvedl příjmy a výdaje a byla provedena jeho lustrace v ISIR, centrální evidenci exekucí a databází inkasních agentur. Na základě tohoto postupu pak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud k projednání věci nařídil na [datum] jednání. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] sjednáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v den podpisu této smlouvy částku 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 920 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 430 Kč Součástí smlouvy byl i žalovaným podepsaný přehled splátek a formulář o informacích ohledně spotřebitelského úvěru. (dle smlouvy ze dne [datum], přehledu splátek, formuláře)

6. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako elektromontér s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč u společnosti [právnická osoba], u druhu zaměstnání zaškrtl žalovaný kolonku: ostatní (např. brigáda, ÚP, OSSZ). Jeho výdaje měly činit v průměru 7 000 Kč, bydlet měl u rodičů, v rizikové oblasti či na ubytovně. Jiné závazky neměl. Právní předchůdkyně žalobkyně tyto skutečnosti ověřila z občanského průkazu a ze smlouvy o dílo. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o dílo, kdy lhůtou k dokončení a předání díla byla [datum] – [datum], kdy se touto smlouvou společnost zavázala uhradit žalovanému, jakožto zhotoviteli, odměnu ve výši 50 000 Kč plus DPH. Tato smlouva byla uzavřena dne [datum] (dle žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] vč. jejích příloh)

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, když dle přílohy k této smlouvě byla jednou z postupovaných pohledávek i pohledávka za žalovaným. Na žalobkyni měla pohledávka za žalovaným přejít s účinností ke dni podpisu této smlouvy oběma smluvními stranami. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který mu byl dne [datum] odeslán. (dle smlouvy o postoupení ze dne [datum] vč. přílohy)

8. Shora zjištěný skutkový stav soud posuzoval po stránce právní takto: <i>9. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 10. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud proto uzavřel, že žalobkyně je v tomto sporu aktivně legitimována. <i>11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>12. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.</i> <i>13. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak</i> <i>14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>17. Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 18. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi účastníky probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru. V souvislosti s tím měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Úvěr tak měla žalovanému poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně ohledně příjmů žalovaného vycházela z jeho tvrzení, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč, když měl být zaměstnán jako elektromontér. K prokázání příjmu žalovaný doložil smlouvu o dílo, dle níž by sice měla být odměna žalovaného o poznání vyšší, než jak svůj příjem deklaroval, ovšem jedná se o časově omezenou smlouvu, z níž není patrný dlouhodobější příjem žalovaného. Žalobkyně však ani netvrdila, že by se jakkoliv zabývala výdaji žalovaného, které žalovaný uváděl ve výši 7 000 Kč měsíčně.

19. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek ze dne 24. 3. 2010, sp.zn. 21 Cdo 4314/2008).

20. Byla-li by žalobkyně přítomna jednání, byla by soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzvána k doplnění jejích tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jaké skutečnosti byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřovány, zejména pokud se výdajů žalovaného týče, a k označení důkazů k prokázání těchto jejích tvrzení. Jelikož se však k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno dobrodiní tohoto poučení a nelze než uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ke svému tvrzení, že dostála své povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tak posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy; a rozhodnutí SDEU C -679/18 ve věci OPR-Finance).

21. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 11 000 Kč z neplatné smlouvy o úvěru, čímž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne [datum], který mu byl dne [datum] odeslán. Soud má za to, že je na místě uvažovat, že nejpozději dne [datum] byl žalovanému doručen. Žalovaný tak měl plnit nejpozději dne [datum], ode dne následujícího je žalovaný ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky 11 000 Kč právo na úrok z prodlení ode dne [datum], a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. rozsudku)

22. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 4 730 Kč, představující sjednané náklady úvěru, a co do úroku z prodlení z částky 11 000 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně tyto své nároky, vč. splatnosti pohledávky, odvíjela (výrok I. rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 897,65 Kč, přičemž tato částka představuje 39,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,93 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,07 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 730 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

24. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. [obec] plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř.